Během jednoho dne svůj život nezměníme, můžeme však změnit myšlenky, které pak navždy promění náš život.

Dobré je začít tímhle:

Do plné sklenice vodu nenaliješ.

Zajímavý pohled na to, jaké poučení nám přinášejí děti a jaké závěry z něj děláme.

Duše si sama volí, v jaké rodině přijde na tento svět. A je to volba vždycky vědomá, protože její podstatou je určitý úkol. Pro začátek „vysvětlit“ něco rodičům. Přes ustálené mínění, že rodiče učí děti, je tomu přesně naopak. Dítě je karmou rodičů. Jestliže si tedy novorozenec volí nějaký náročný program (například se narodí s vrozenou nemocí nebo defekty), pak to není ani tak trest, jako spíše způsob poučení těch, jejichž prostřednictvím přišel na svět. Život nenašel jiný způsob, než cestou milovaného mazlíčka, který je všem na očích, milován a hýčkán.

Otec se vracel pozdě večer domů, jako obvykle úplně vyšťavený z práce.

Když vystoupil z výtahu, uviděl, že v otevřených dveřích bytu na něj čeká šestiletý syn. Slyšel výtah a počíhal si na tátu hned u vchodu. Dal mu pusu a pak sledoval, jak si věší na ramínko kabát, přezouvá se a dává sako do skříně.

Pozorujete rádi plující mraky na obloze?

Co kdyby se jeden vymykal těm ostatním a kroužil po obloze jako nějaká vesmírná loď? To zpozoroval jeden občan, když se díval z okna svého domu. Spatřil malý nijak nápadný obláček (na první pohled byste jej opravdu neodlišili od dalších).