7 typů chování, které se zdají být negativní, ve skutečnosti jsou však zdravé!
Podle čeho se určuje, že se člověk chová zdravě?
Neexistují žádné limity, žádné šablony, které člověku určí, zda se chová zdravě či nikoli. Nejzdravěji se člověk chová, když jedná autenticky - přirozeně. A i přesto se svému autentickému projevu vyhýbáme v domnění, že je to negativní stránka našeho já.
1. Hněv
Mnoho lidí se bojí projevit svůj vlastní hněv, protože si říkají, že přeci nebudou zlí, nemohou však ocenit osvobozující vliv hněvu, který dostane možnost uvolnit se z těla. To, že se člověk nebojí vyjádřit, přináší pozitivní změny do našich životů. Hněv je jednoduše přirozená emocionální energie, která stále někde koluje, pohybuje se, a její zastavení a hromadění na jednom místě vyvolává právě negativní agresi, nevrlost a další doprovodné negativní projevy.
Nejjednodušším způsobem, jak využít energii z vlastního hněvu, je přijmout hněv jako přirozenou součást našeho vnímání (není nic špatného na tom, že vnímáme něco jako nevhodné a může nás to tedy naštvat). Naše jednání pod vlive hněvu nemusí být posilováno egem, proto se zaměřte sami na sebe, na své další pocity a využijte energii, která vám byla nabídnuta ve váš prospěch. Pokud hněv popíráme, pak se z něj mohou postupem času stát zdravotní neduhy, jako vztek nebo různé typy depresí.
2. Pocit ztráty
Pocit, kdy jsme ztratili smysl někam směřovat, nazýváme pocitem ztráty. Tento pocit není však koncem dalšího směřování, spíše nám dává možnost zaměřit se na vlastní pocity, myšlenky, sny a nový pohled na svůj vlastní život. Dává nám vlastně najevo, že se můžeme znovu rozhodnout směřovat někam, kam nás to v tuto chvíli táhne nejvíce. Každý z nás hledá cestu, nové možnosti - pokud se zastavíte, zaměříte a budete opravdu chtít -- pocit ztráty se stane pocitem vděku, protože si najdete novou cestu svého směřování.
Život je takovou naší cestou. A to, že někdy sejdeme z té určené cesty, neznamená, že jsme u konce, že jsme zklamali. Je to impulz pro nás, abychom něco udělali jinak, je to možnost, jak něco změnit. Přijmutím těchto "překážek" se člověk může dostat mnohem dál, než jak na své předem určené cestě předpokládal. Stačí věřit a přijímat změny jako výzvy.
3. Pláč
Už miminka se projevují tak, že pláčou. Mnohdy je rodiče utěšují, aby neplakala. Proč? Není třeba dítěti ukazovat, že pláč je špatný, naopak je důležité, aby vědělo, že plakat smí. Pláč by měl být spíše známkou toho, že se něco děje a je možné, abychom hledali příčinu. Pláčem totiž reagujeme na určitou situaci.
Slzy nejsou vždy negativním projevem, mohou to být slzy ztráty, ale také slzy radosti, dojetí. Pláč pomáhá naší psychice uvolnit negativní energii, pomáhá nám uvolnit se a uklidnit (funkce tělesné chemie). Pláč je také známkou naší citlivosti, péče, starosti o druhé, dokazuje, že nejsme z kamene. Vysílá jakýsi signál, že jsme také jen zranitelné lidské bytosti.
4. Samota
Samota nemusí být vždy negativním projevem toho, že nás někdo nemá rád, že jsme odstrčeni na okraj společnosti, že nemáme přátele apod. Samota však může být také tím nejhlubším poznáním sebe sama, možností, jak se inspirovat, najít novou životní energii, začít další životní etapu. Je to patrné u mnoha spisovatelů, hudebníků a umělců osobně, kteří v samotě našli to, co potřebovali (a negativita to nebyla).
5. Nenaslouchat.
Tento typ chování může být mnohdy považován za anti-sociální nebo dokonce za arogantní vzorec chování. V nenaslouchání je však ukryt mnohem hlubší význam. Člověku se občas stává to, že se vizuálně zaměří na nějaký bod v prostoru (tzv. se člověk zmrazí) a nevnímá nic dalšího kromě svých myšlenek.
Je důležité odlišit, kdy je správné naslouchat a kdy je třeba jen poslouchat. Na tom není nic povrchního, je důležité věřit sám sobě a naslouchat vnitřnímu hlasu.
6. Porušování pravidel
Porušení pravidel v určité době, může změnit váš život nebo i životy druhých. Je důležité uvědomit si, že pravidla jsou vytvořena lidmi, tvory, kteří chybují. Proto i my si můžeme dovolit chybovat. Nejsme stroje, které jsou naprogramovány na určité jednání, máme vlastní pocity, myšlenky a přístupy k daným situacím. Inovace v umění, vědě a kultuře se dějí proto, že měl někdo dostatečnou odvahu napadnou stávající pravidla a pozměnit je. Mezi slavné osobnosti, které pozměnily pravidla, patří Gandhí, John Lennon nebo Martin Luther King Jr. Nebojte se být jako oni!
7. Nebojte se vynikat!
V době dospívání může být to, že nezapadáte do společnosti, velmi bolestivé a pro mládež velmi trapné. Můžete však postupem času zjistit, že vystoupením z řady můžete nabídnout něco více, co je za hranicemi norem a pravidel. Díky schopnosti dostat se mimo dav můžete využít půdy pro nové, inovativní nápady, které předčí vaše vlastní očekávání. Ukažte, co umíte!
Budoucnost ne vždy zapadá do naší přítomnosti. Stejně jako naše osobnosti nemusejí zapadat do společnosti. Vězte, že vaše inovace mohou vytvořit cestu, kterou půjdou i další lidé ve vašem okolí.
Zdroj: themindunleashed.org
Komentáře: