Zlatý věk: Nemoc začíná v duši a poté přejde do fyzického těla
Uvádíme jasný příklad toho, proč pan Václav měl diagnostikovanou Crohnovu nemoc.
Život pana Václava:
V dětství jsem byl poslušné, klidné dítě. Táta byl velmi pasivní a moc se o nás nestaral. Na mámu toho bylo hodně a tak jsem matku viděl často v depresích. Moc si s námi nepovídala. Ve škole jsem měl dobré známky a také kamarády. Kamarádi mě často využívali. Dával jsem jim hračky a věřil jsem, že jsou všichni hodní. V mých 12ti letech si naše matka vzala život. Od té doby táta přestal úplně fungovat.
A tak jsme s tátou a bratrem to do mé puberty přežili. Ve škole jsem stále velmi prospíval a zakončil studium VŠ. Mám dobré vzdělání a dobrý plat. S ženami to mám těžké. Každý vztah nefunguje a tak jsem stále sám. Kamarádi mi volají jen, když něco potřebují. Cítím, že neumím říkat ne a jsem z toho čím dál víc unavený, jak psychicky, tak fyzicky. Rád utíkám od konfliktů a tak si raději veškerou tíhu beru za lidi na sebe. Je mi tak lépe, nemám starosti, že se druzí trápí a já mám zase klid, že mě už neotravují. Ve 29ti mám silné křeče v břiše, občas jde ze mě i krev. Mám strach a je mi už skoro z každého jídla špatně. Po pár týdnech zjišťuji, že mám Crohnovu nemoc. Mám neskutečný strach, asi umřu. Je mi hůř a hůř. Nikdo nereaguje a já jdu na dno. Ve dnu nalézám sám sebe a své strachy. Začíná mi docházet, proč jsem nemocný. Cítím, že mohu být zdravý a tak jdu na sobě pracovat.
Za poslední měsíce jsem se naučil:
- nevyhýbám se konfliktům
- umím říkat ne
- odpustil jsem matce i otci
- přestal jsem si nalhávat a vědomě držet NEpřátelé
- zpracovávám strachy
- jednou týdne docházím na alternativní léčbu
- v práci už nejsem poskok
- začínám přijímat své tělo
Uplynul rok po zjištění této nemoci, svou váhu jsem vrátil do původní hodnoty, nekrvácím, nezvracím a mohu si opět dopřát chutnou stravu. Vím, že nejsem zcela vyléčen, ale jsem na dobré cestě ke zdraví a spokojenosti.
Komentáře: