Fotograf Walter Schels se bál smrti natolik, že dokonce odmítl vidět svou vlastní mámu poté, co zemřela. Svůj strach se rozhodl překonat až když měl 70 let a pustil se do bizarního a morbidního projektu. Začal fotit lidi před a bezprostředně po jejich smrti.

Schels a jeho partnerka Beat Lakotta začali pátrat po potenciální jedincích v hospicích v Berlíně a Hamburku. K jejich velkému překvapení málokdo řekl, že ne. Fotograf musel být neustále v pohotovosti a někdy dokonce v nemocnici přečkávají noc a zesnulého musel stihnout vyfotit dřív, než přijde pohřební služba.

Každý chce vypadat podle svých představ a být se sebou spokojený. Někteří se soustředí na své nitro, jiní se dají záležet i na svém zevnějšku. Na tom není nic špatného, ale jen do chvíle, dokud se ze sportu chemie. Synthol je název látky, která se používá jako pózovací olej. Mnoho kulturistů ho ovšem používá ke zvětšení menších svalových partií především bicepsů, tricepsů, lýtek a ramen. Synthol si aplikují injekčně do svalu – po vpichu se dostane mezi svalová vlákna a po opakované aplikaci se vytvoří nevzhledná boule tvořená olejem.

I když žijeme v moderním světě, po kterém běhá nesčetně inteligentních lidí, nenávist a rasové problémy jsou stále všude kolem nás. Častokrát posuzujeme lidi jako knihy - ne podle obsahu, ale podle obalu. Tyto rasové stereotypy se snaží bortit americký fotograf Joel PARES.

Ředitele úspěšné společnosti vykresluje jako zahradníka, sestřičku z nemocnice zase jako atentátnici z Blízkého východu, absolvent Harvardu vypadá jako gangster.

Ne, že by byla Česká republika dokonalá, ale takové pohledy se vám v našich supermarketech naskytnou asi jen zřídka kdy. Pokud vůbec.

Ale co, každý jsme nějaký...

Důležité je být za každou cenu sám sebou. Co říkáte?