Potravinová soběstačnost na 465 m2 - jídlo pro jednu osobu na celý rok
Zní to skoro neuvěřitelně. Malá zahrádka o výměře 465 m2, která zajistí jedné osobě veškeré jídlo na celý rok. Bez ropy, bez traktoru, poháněná solární energií, udržovaná a obdělávaná činností lidského těla s jednoduchými ručními nástroji.
Takových výsledků dosahuje biointenzivní zahradničení. Metoda pěstování navazující na čtyři tisíce let starou tradici čínského zemědělství a francouzské intenzivní techniky pěstování na koňském hnoji z 18. století. Metoda, kterou od 70. let minulého století rozvíjí a zdokonaluje americký zahradník John Jeavons v rámci své neziskové organizace Ecology Action.
Foto výše.: Biointenzivní zahrada organizace Ecology Action. Zdroj zde.
„Efektivní“ průmyslové zemědělství dánského typu potřebuje k zajištění veganské stravy pro jednoho člověka na jeden rok 928 m2 půdy. Tedy dvakrát tolik co biointenzivní zahradničení, jemuž stačí pro zajištění stejného množství kalorií poloviční plocha při mnohem nižší náročnosti na vnější vstupy:
Energetické náklady biointenzivního zahradničení odpovídají 1 – 6% komerčního zemědělství. Lidské tělo je stále mnohem efektivnější než jakýkoli stroj, který byl dosud vynalezen.
Biointenzivní zahradničení si oproti komerčnímu zemědělství vystačí s 50% nakupovaných hnojiv.
Spotřeba vody na jednotku plochy činí u bioinenzivního zahradničení 12 – 33% spotřeby konvenčního zemědělství.
I když jsou výnosy z biointenzivního systému vyšší než výnosy konvenční zemědělské produkce, nedochází k vyčerpávání půdy. Naopak úrodnost půdy se postupně zvyšuje nebo udržuje na stejné úrovni.
Za těmito výsledky stojí sada několika ozkoušených principů, které John Jeavons shrnul ve své knize How to grow more vegetables.
1) Rytí do hloubky dvou rýčů. Jeavons zřejmě zahradničí na těžké jílovité půdě, takže hluboká kultivace a zarývání organické hmoty jsou pro něj nezbytné pro vytvoření kypré a úrodné půdy. Vytvořit kvalitní půdu trvá 5 – 10 let. Později lze rytí nahradit jen lehkou povrchovou kultivací do hloubky 5 cm a vrátit se k němu vždy až v momentě, kdy si slehlá půda znovu žádá prokypření.
2) Použití kompostu k vylepšení půdy. Celý systém je vymyšlen tak, aby se maximalizovala kvalita i kvantita kompostu potřebného k vytvoření úrodné a kypré půdy.
3) Hustá výsadba předpěstovaných rostlin. V biointenzivním systému se na záhony téměř vždy vysazují sazenice předpěstovaných rostlin. Ty se potom sázejí hustěji, než je obvyklé, aby se maximálně využila dostupná plocha a snížila potřeba závlahy. Cestičky se nedělají mezi všemi řádky, jak bývá někdy zvykem, nýbrž jen mezi hustě osázenými záhony, na které se pokud možno nevstupuje, aby se nezhutňovala půda.
4) Polykulturní pěstování. Využívá se efekt příznivých kombinací rostlin, které si vzájemně prospívají.
5) Uhlíkovým plodinám je vyhrazeno 60% obdělané plochy. Sem patří zejména obiloviny nebo třeba bob zahradní, tedy plodiny, které jsou nejen dobrým zdrojem kalorií pro lidi, ale zároveň mají vysoké přírůstky uhlíkaté biomasy, která je nezbytná pro výrobu maximálního množství kvalitního kompostu.
6) Kalorickým plodinám je vyhrazeno 30% obdělané plochy. Jsou to plodiny jako brambory, dýně, česnek, pórek, které na malé ploše zajistí velké množství kalorií pro lidskou výživu.
7) Používají se semínka volně opylovaných odrůd. Tedy žádné hybridní nebo geneticky modifikované plodiny.
8 ) Biointenzivní zahradničení je celostní provázaný systém. Pro dosažení optimálních výsledků musejí být použity veškeré jednotlivé komponenty této metody. Je to synergický efekt všech těchto opatření, jenž vede k vyšším výnosům při nižších vstupech. Pokud by byla některá podstatná komponenta této metody vypuštěna, mohlo by dojít k velice rychlému vyčerpání půdy.
Foto výše: Biointenzivní zahrada založená Johnem Jeavonsem. Zdroj zde.
Pro lepší představu o biointenzivním pěstování doporučuji ke shlédnutí sérii instruktážních videí, která jsou volně dostupná na youtube.
Má tato metoda nějaké nevýhody? Zřejmě ano. Limitujícím faktorem je zde zdroj nejvzácnější, jímž je čas a lidská práce. Biointenzivní zahradničení je totiž extrémně náročné na oba tyto zdroje.
K vytvoření a osázení záhonu o rozloze 9,3 m2 je dle Johna Jeavonse potřeba první rok 6,5 – 11 hodin času. Tedy řekněme 1 hodina na 1 m2. Po prvním roce má půda lepší strukturu a čas potřebný k přípravě a osázení se snižuje na 4 – 6,5 hodin. Jakmile jsou záhony osázeny, stačí dle Johna Jeavonse k údržbě plochy o rozloze 18,58 m2 30 minut denně. K udržení plochy o rozloze 371,6 m2 potřebné k uživení jednoho člověka (když nepočítáme cestičky, s nimiž je celková plocha 465 m2) bychom tedy potřebovali 10 hodin čistého času denně. Proč ne, ale je to už práce na plný úvazek.
Na amerických permakulturních fórech jsem se dočetl, že John Jeavons není zcela soběstačný a že jeho výpočty plochy k uživení jednoho člověka na jeden rok jsou založeny na matematické extrapolaci výsledků dosažených na menší ploše. V praxi by mohl být problém právě v extrémní pracnosti.
I přes tyto pochybnosti jsou výsledky biointenzivního zahradničení pozoruhodné. Do budoucna bych rád několik experimentálních biointenzivních záhonů na svém pozemku vytvořil. Jedině praxe totiž může vyjevit nedostatky této metody v našich podmínkách a poskytnout data potřebná k jejich překonání.
Komentáře: