O symbolice slavnostního zahájení olympiády v Soči
Bílá magie proti černé aneb jak Světlo rozehnalo tmu
K tomuto momentu jsme šli dlouho. Bylo těžké bojovat celou dobu nejen s vlastní nedbalostí, ale i se zklamáními. Nejen kvůli obrovským potížím spojeným s tímto projektem. Nejen kvůli zlodějině bezohledných podnikatelů. Navíc nám ještě házeli klacky pod nohy. Házeli až do posledního momentu, jako by si uvědomovali, že se tento okamžik nemá stát jen show, otevírající olympiádu, pouze sportovním svátekem. Nebudu zde vyjmenovávat pokusy o sabotáž olympiády. Všichni, kdo chtějí, slyšeli. Věděli jsme, že musíme odolat tlaku, i když to mnohdy nebylo snadné, a jít kupředu.
A DOŠLI JSME. Svátek zahájení olympiády se uskutečnil, ať někdo chtěl, nebo nechtěl, ale už dnes se svět probudil jiný. A to je skvělé. 60 hlav států a premiérů vlád proti pouhým 39 ve Vancouveru (předchozí rekord); 88 zúčastněných zemí proti 82 v Kanadě (předchozí rekord). Tyto údaje nepotřebují komentář. A ti, kdo si vzteky bez sebe hryžou nehty a šli se na zahájení dívat v televizi, nechť se cítí vyloučeni z této oslavy života, což už stejně ve skutečnosti jsou.
Před dvěma roky v Londýně jsme byli svědky skutečného komplexního rituálu černé magie, děsivého ve své síle a rozsahu. Dělal jsem tehdy rozbor toho, co se dělo. Dnes už se můžeme dohadovat, proč tento rituál nebyl úspěšný v plném rozsahu. Ať už se něco nepovedlo, ať už to byl přečin organizátorů, rituál v klíčovém okamžiku nevedl ke zhroucení světa, možná se soupeři pokazil zákeřný plán, nebo to byla „babička“ na padáku, či se na poslední chvíli snažil agend 007 zachránit své přátele a s nimi zbytek světa. Nevíme a myslím, že se to nikdy ani nedozvíme. Ale rituál se odehrál a ukázal schopnost Zákulisí hrát na vysoké symbolické úrovni. Zůstala otázka, máme-li jim co odpovědět.
Počáteční očekávání nebyla radostná. V tisku se po Londýně objevily námitky vůči zahájení sočské olympiády a vyvolávaly smutné myšlenky. Ale jak se ukázalo na konci, byla to falešná stopa. Scénář byl zcela odlišný ve významu i ve výběru postav. Ve veřejném předvedení magie (čti - egregoriálně-matričního vlivu, pozn.) je velmi důležité používat techniky sice ne vždy jednoznačné, ale jasně pochopitelné. Čím více symbolů v jedné a téže scéně, tím silnější je jejich dopad. V tomto smyslu zahájení v Soči nechalo londýnské hry daleko za sebou.
Byla publikována řada různých komentářů slavnostního zahájení olympijských her. V tomto ohledu rozhodně nechci opakovat řečené a proto ukáži jen závažné momenty.
1. Posvátná země
Malý film předcházející zahajovacímu ceremoniálu je velmi závažný. Zaprve vytváří přímou vazbu mezi starověkým Řeckem (Argonauti) a dnešními olympijskými hrami, což současně se samotným faktem konání olympijských her realizuje získání kontroly nad tímto egregorem, ze kterého v poslední době Zákulisí čerpá čím dál více sil.
Zadruhé, mýtus o Argonautech říká, že hrdinové Řecka k nám nepřijeli za bohatstvím, ale za moudrostí, čímž staví na správná místa vztahy soupeřících civilizací. A to ještě víc symbolově upevňuje převzetí (ovládnutí) egregoru.
2. Na počátku bylo Slovo
Slavnostní zahájení začíná azbukou. A to naší, ruskou Abecedou. V ní se výslovně mluví o tom, jakou roli hraje Rusko pro celosvětovou civilizaci, co všechno jí dalo, jakkoliv by se snažili dnešní „historici“ představit nás jako zaostalé divochy.
3. Dívka jménem Láska
Jméno dívky je přímý odkaz na skutečnost, že ze dvou základních energeticko-informačních toků si Rusko jednoznačně vybírá Lásku, zatímco protivníkům zůstává padnout v toku zničujícího inferna. Navíc Rusko k sobě volá celý svět, předkládajíc jinou volbu, volbu vedoucí k budoucnosti.
Z číše, přeplněné hněvem Hospodina,krev se valí přes okraj, a Západ v ní tone.Krev se valí i na vás, druzi a bratři moji! -Slovanský světe, semkni se více..."Jednota, - vyhlašuje orákulum našich dní, -může být skována železem jen a krví..."Ale my zkusíme spojit ji Láskou, -a uvidíme, co je pevnější...(F. Tjutčev, 19. století)
Ale to není vše. Dívenka je také symbolem čistoty a nevinnosti. Celá fabulace ceremoniálu je prodchnuta voláním k Vyšším Silám. А dosáhnout jich je možné pouze skrze čistou a nevinnou duši. A právě její obraz perzonifikuje malé děvčátko.
4. Rusko v prostoru
Dívka sní, ve snu stoupá k nebi a dívá se na Rus, proplouvající pod ní. Ale Rusko ne reálné, ne materiální, ale jeho nebeský odraz. A tato Rus v sobě neodráží současnou ošklivou civilizaci. Jsou to obrazy země předků. Ze všech obrazů, které se před námi vznášely, bych vybral jeden – severní „ostrůvek“, kde jsou starobylé Idoly. Vzhledem k tomu, že obrazů proplulo nemnoho, je náhoda nepravděpodobná. Spíš to jsou symboly dávných bohů-ochránců Ruska po všechny časy, kteří až do teď zůstávají beze změny. Část "Rusko v prostoru" končí tím, že dívka jménem Láska pouští svůj červený sen o štěstí k nebi, k Bohům, kteří musí uslyšet její prosbu a odpovědět. A ti, jak uvidíme později, odpoví.
5. Olympijské hvězdy–vločky
Jakmile dívka nechala odejít k Bohům svou prosbu v podobě červené koule, vpluje do arény pět sněhových vloček, které se mají proměnit v olympijské kruhy hořící láskou. Vločky jsou symboly zimy, ledu, hubících Lásku. Ale Láska je silnější než led a pod jejím vlivem se vločky začínají měnit na symboly olympiády.
Ale jedna vločka zůstává zavřená. Náhoda, nepříjemná závada? U těchto magických rituálů je velmi nepravděpodobné, někdy až nemožné, aby se ve finále porušil celý scénář, a v tomto případě se to nestalo.
V závadu by se snad dalo uvěřit, kdyby nebylo dvou věcí najednou. Zaprve prakticky okamžitě si toho všichni všimli. Neotevřená vločka symbolizuje kruh, který symbolizuje Ameriku. A tento kruh, což také není bez důležitosti, je červené barvy. Na televizním záznamu se vše okamžitě mění na vstup z generálky, kdy se otevřelo všech pět vloček. Ale v živém přenosu zůstává pátý neotevřený.
A druhá věc, která vzbuzuje ještě větší pochybnosti o závadě. Zde budu trochu napřed v ději, a to v epizodě s ruskou trojkou (trojspřeží, unikátní druh zapřahání koní, p.p.). Ta (symbolizuje právě Rusko) s viditelnou námahou vtahovala do arény stadionu červený kruh. Na jednu stranu je to druhý kruh symbolizující slunce. Ale v druhé rovině symboliky také ještě nerozkrytý olympijský kruh Ameriky. Nikdo nemůže zůstat stranou. Láska si podmaní všechny nepřátele.
Poslední zajímavý moment s kruhy-vločkami. Ve své neotevřené podobě přesně odpovídají emblému BP (British Petroleum). To je jeden z pilířů Rothschildovy říše. Na internetu se již objevily montáže překrytí tvarů přes sebe. A to je velmi zajímavý aspekt. Před momentem otevření mělo všech pět vloček takovou formu. Ale čtyři odešly z moci Zákulisí. Zůstává jen jedna. Ano i to, jak je potom ukázáno, jen dočasně.
6. Průvod sportovců
Co může být symbolického v průvodu olympijských týmů? Vyšli, zamávali divákům, nesli vlaku. Na všech olympiádách totéž. Ale tentokrát to tak není. V Soči se týmy nevynořily zpoza tribun, ale vycházely ze samého srdce svých zemí, jejichž obraz se objevoval přímo na promítací ploše, jíž genialita tvůrců sočského zahájení vytvořila přímo na ledě arény. Diváci to vše sledovali jakoby z vesmíru, o čemž hovoří první záběry na obrazovce před scénou s průvody. A to je pohled Bohů na Zemi. Všichni vycházející z nitra svých zemí vstupují do jejich (naší), pozornosti a žehnají čestnému sportovnímu boji.
7. Rusko v čase
Umělci se transformaci Ruska od starověku až po současnost věnovali jen velmi symbolicky. „Pták-trojka“ táhne sálající slunce, které ničí kryt ledu. V dalším obraze pluje Rusko na volné vodě a zobrazí se jako „zázračná velryba“. Planeta spočívala na třech pilířích a Rusko-Rus byl jeden z nich. Vznikla téměř před všemi zeměmi, jejichž území bylo ovlivněno zaledněním. Védická Rus slaví konec velké zimy. Svátek Máslenice, který se nám dochoval z hlubin pohanských věků, je světlý a radostný. Na scéně se velmi organicky promění v pravoslavný křesťanský svátek (Nanebevzetí kostelů a kopulí), ale vše se děje velmi přirozeně, organicky, symbol kontinuity života v Rusku po staletí. Dokonce i dnes, přes četné pokusy během historie, je ruské pravoslaví daleko od těch křesťanství, která se šíří na Západě. Díky velkým osobnostem jako Sergej Radoněžský, neztratilo víru, zachraňujíce její podstatu – Lásku.
Další epizodou je éra Petra Velikého. Rusko roste, vyvíjí se a stává se námořní velmocí. Ale ne všechno je tak jednoduché. Hlavně v této době do naší země přichází mnoho cizorodého. To je důvod, proč je rozbouřené moře s plachetnicemi a následně i Petrohrad líčen v ponuré černé a bílé.
Ale život jde dál, mocné Rusko se opět vyrovnává se všemi viry, je pestré a prosperující. Světem opět vládne láska, o čemž vypráví příběh založený na Tolstého Vojně a míru. První ples Nataši Rostovové. Vše je barevné, vzdušné. Ale přicházejí symboly nových hrozeb. Jedenáct vysokých sloupů symbolizuje nejen paláce, kde se hudbou a tancem blýskají plesy.
Jsou to také ponuré postavy hierofantů, znova zatahující Rusko do války. Tato válka je zobrazena černou dírou, která se otevře přímo pod tančícími na plese a pohltí celou scénu i se všemi barvami. Bezčasovost trvá dlouho, velmi dlouho, mnohem déle než samotné války s Napoleonem. Do této propasti tvůrci vložili všechny následné události 19. století. Je zde i zednářské spiknutí děkabristů a následné teroristické útoky na cary a zničení staleté cesty Ruska. Stručně vše, co vedlo k revoluci ve 20. století.
Líbilo se mi, jak a co bylo ukázáno ve vztahu k sovětské éře historie. Předválečná část je prodchnuta mocnou tvůrčí silou vyjádřenou v šarlatových tónech, symbolizujících nejvyšší cenu, kterou stát musel zaplatit za svou velikost a průmyslový rozvoj. Válka je opět vyjádřena Tmou, spouštějící se k zemi za vytí bombardérů.
Ale nad vším tím, stejně jako dříve, hoří malinké ohníčky Duší chránících Rusko. Poválečná historie je protkána nadějí a skokem do budoucnosti.. Výstavba měst, rozvoj vědy. Nejvíce čtoucí země na světě. Kosmos. A nekonečná víra v sebe a budoucnost. Opět je na prvním místě Láska a samozřejmě její viditelné plody – děti.Toto téma není zdůrazněno náhodou. To je naše velmi jemná a velmi jasná odpověď všem strážcům perverzí všeho druhu. Jen normální heterosexuální vztah je ŽIVOT TVOŘÍCÍ. Jiná není a nikdy nebude.
Velmi se mi líbilo, že tvůrci zcela obešli současnou éru Ruska.. Tím jasně vyjádřili, že Rusko je v současnosti opět v jakémsi bezčasí. Rusko nových temných časů, na které nejsme hrdí. Ukázat Tmu stoupající nad naší zemí by zastínilo celý tento svátek. Zda je to dobře, nebo špatně, je otázka. Jemně se nám naznačuje, že duše současného Ruska prakticky umřela, ale pouze proto, aby se znovuzrodila, jak tomu bylo vždy a jak bude vždy v budoucnosti. Ale aby se tak stalo, my zde na Zemi jsme povinni dát toto velmi dobře na vědomí vyšším silám.
8. Symbolika ohně
Co se stane, když se ve tmě pohlcující celý svět rozhoří Duše skládající se v nádherném tanci v posla míru – holubici? Je to tanec – modlitba, nejen pro Rusko. Je to modlitba celého světa, který se sešel na olympiádě. A tato modlitba je slyšet. Holubice spěchá ke hvězdám. Spěchá ke Stvořiteli jako vyslanec všech lidí planety milujících život. Ve středu promítané plochy jsou vidět nesčetné hvězdy a mlhoviny. Uprostřed jsou přízračné kontury nebeského Ruska. Nad tím vším, v nebeských sférách začíná férie Světla. Bohové uslyšeli modlitbu lidí. Jeden po druhém se probouzejí a odpovídají proudem světla. Tito bohové vnější podobou symbolizují zimní sporty.
Střídavě blikají světla, jako by bohové byli propojeni v dialogu o osudu lidstva. A nakonec je rozhodnuto a od jednoho z nich vyletí blesk letící do srdce nebeského obrazu Ruska. A už v materiálním Rusku se tento blesk promění v olympijský oheň rozvíjející se z nitra Země.
Vše je rozhodnuto. Náš osud je zvážen a určen. Vyběr se obrací ve prospěch života. Lidé celého světa se scházejí kvůli sportu a také v zájmu jednoty a boje za budoucnost, kdy porazí ty, kdo obhajovali zničení lidstva. A realizátorem Boží Prozřetelnosti se stává Rusko. Je to nevyhnutelné. Bylo předurčeno sjednotit všechny země planety a vést je k lepší budoucnosti, lámajíc temné scénáře bývalých loutkovodičů.
Finálem ceremoniálu se stalo zapálení ohně. Kvůli tvaru hlavní olympijské pochodně proběhla řada sporů. Někomu připomínal stavícího se hada, jiný v ní viděl hrdou hlavu labutě. Ale procedura zapálení ohně činí tyto spory nesmyslnými. Pokud je někdo pro symbol hada žhnoucího posvátným ohněm, prosím. Ale mně osobně je bližší obraz labutě, jejíž jméno je v souladu s Láskou, která se díky ohni mění na Ohnivého ptáka stoupajícího nad Ruskem a spolu s ním nad celým světem.
JIŽ JSME VYHRÁLI. Třebaže k tomu, aby tohle pocítili všichni, bude třeba ještě dlouhá doba. Ale to už nic neznamená. Takové síle, jejímiž svědky a účastníky byla více jak miliarda lidí, se nelze postavit. SLÁVA RUSKU, SLÁVA LÁSCE, SLÁVA STVOŘITELI!
* * *
Komentáře: