Událost, která otřásla i profesionálním skeptikem
Doktor Michael Shermer (*8. 9. 1954) je zakladatelem časopisu Skeptik a výkonným ředitelem Sdružení skeptiků (The Skeptics Society).
Společnost i časopis Shermer založil roku 1992 a od té doby má společnost pobočky po celém světě. Doktor Shermer píše také pravidelně sloupky pro časopis Scientific American. V jednom z těchto sloupků (16. 9. 2014) píše o zážitku, který ho přiměl napsat tato slova:
Neměli bychom zavírat dveře vnímáním, která mohou být pro nás otevřena, abychom žasli nad tajemnem.'
O co šlo?
Shermerova snoubenka Jennifer Graf pocházela z Kolína nad Rýnem. Z Německa si nechala poslat své věci do Spojených států. Bylo mezi nimi také tranzistorové rádio jejího dědečka z roku 1978. K dědečkovi měla velmi vřelý vztah, když zemřel, bylo jí šestnáct let. Rádio již několik let nefungovalo. Shermer se ho snažil opravit, ale marně. A tak skončilo zastrčené vzadu v šuplíku v jejich ložnici. O tři měsíce později -25. června 2014- byl pár sezdán a po obřadu Jennifer poprosila své manžela, aby ji nechal chvíli o samotě. Zmocnil se jí pocit osamělosti, chyběla jí její německá rodina a také si přála, aby byl dědeček naživu a mohl se zúčastnit její svatby. Potom novomanželé odešli do zadní části domu odkud vycházela nějaká hudba. Byla to zamilovaná píseň. Marně hledali odkud by mohly zvuky pocházet. Doktor Shermer napsal, že se na něho manželka podívala tak, jak to neviděl od doby nadpřirozeného trilleru ,,Vymítač ďábla''.
,,Nemůže to být to, co si myslím, že ne?'' řekla.
Bylo to tranzistorové rádio zastrčené v šuplíku.
,,Dědeček je tu s námi,'' řrkla Jennifer se slzami v očích.
Shermerova sestra Tina slyšela hrát hudbu těsně před začátkem obřadu, přestože pár byl v pokoji krátce před ni, aniž něco zaslechl.
Rádio hrálo celou svatební noc. Shermer napsal: ,,Přestalo hrát druhý den a od té doby zůstalo němé navždy.''
P. S. Podrobný (a zajímavý) životopis dr. Michaela Shermera lze najít na anglické Wikipedii.
Zdroj: me.cz