Muž popisuje 7 poučných lekcí, které získáte, když 200 dní nebudete kupovat nic nového
Jeden příběh z mnoha však skončil jinak:
"Začalo to v den, kdy mi zemřel otec. Měl rakovinu. Těžce jsem to nesl, přemýšlel o něm i o jeho nemoci. V naší společnosti se však nedá přirozeně truchlit - člověk musí chodit do práce, musí vyřizovat hromadu papírování, zajistit pozůstalost, vyklidit byt.
Ano, při vyklízení bytu mého otce jsem si uvědomil, že každý člověk na této planetě nakupuje nepřeberné množství věcí, které mnohdy není ani využito a jen zahlcuje tuto malou modrou planetu a životní prostředí.
A tak jsem si řekl: DOST! Nechci dopadnout stejně. A tak jsem začal s experimentem - 200 dní jsem chtěl vydržet nekoupit si nic nového. A tak jsem to udělal."
Co z toho vyplývá?
7 lekcí, které bychom měli všichni znát
- Na světě je příliš mnoho věcí. Když jsem pozoroval různé možnosti koupě na Facebooku i jinde, všude hory nábytku, oblečení a dalších věcí, které byly vytvořeny člověkem. A co se s nimi stane? Jednou stejně skončí na dně oceánu. Znečistí se tak planeta zase o něco víc.
- Lidé nakupují často z čistého donucení. Když jsem si koupil mnoho věcí z bazaru, oblečení s cedulkami, svíčky ještě zabaleny do originálního balení, řekl jsem si, že lidé kupují opravdu jen z nějakého musu. Věci pak totiž končí v secondhandech (to je ta lepší varianta) nebo v popelnicích.
- Nesmyslné stigma. Se svým experimentem jsem se podělil na blogu. A přicházela různá zpětná vazba. Také taková, že je to velmi nehygienické a nepěkné, když si kupuji špinavý a necivilizovaný nábytek, kupříkladu. Přitom - ti samí lidé prodávají tento nábytek jako příklad spořivosti. Nerozuměl jsem tomu.
- Když není nic nového, nic není tak drahého. Za tu dobu 200 dní jsem neuvěřitelně ušetřil. Mé bankovní konto mělo snad poprvé v jeho životnosti pauzu a klid. Nacházel jsem úžasné kousky, které byly snad ještě levnější, než jsem za ně byl ochotný dát.
- Hojnost. Skrze inzeráty, secondhandy jsem našel tolik věcí, které jsem potřeboval. Mnoho lidí prodává své věci za velmi nízkou cenu nebo dokonce zadarmo. Není nic, co bych nenašel.
- Jé úžasné platit osobě a ne akciové společnosti. Průběžně jsem si uvědomil, jak skvělé je platit lidem a ne nějakým společnostem. Navíc za inzeráty se skrývali čestní a rozumní lidé, kteří chtěli pouze kompenzovat alespoň malou část kupní ceny prodávaných předmětů.
- Nemám potřebu mít většinu z věcí. Během experimentu jsem se naučil, že nepotřebuji většinu z věcí, které jsem si kdysi kupoval. Věci, které nakupuje denně mnoho lidí a pak jsou zapomenuty v garáži, v krabicích nebo se zase jen vyhodí a skončí na skládce.
Těch 200 dní bylo pro mne jako konvenčního člověka nakupujícího běžně jako ostatní transformací sebe sama. Naučil jsem se minimalistickému životu, naučil jsem se šetřit peníze, životní prostředí a využívat krásy nakupování z druhé ruky, protože i tam jsem našel opravdu kvalitní kousky.
Možná byste i vy mohli zkusit svou vlastní výzvu, svůj 10ti denní, možná 20ti denní nebo třeba i 200 denní experiment, při kterém se naučíte navštěvovat secondhandy nebo inzeráty, které nabízejí věci z druhé ruky. Hodně štěstí!
Zdroj: collective-evolution.com
Komentáře: