5 mýtů o osvícení
1. Osvícení je dlouhá cesta, trvající mnoho let, dekád, dokonce životů
Osvícení je uvědomění si, co jsme zač, co jsme vždycky byli, zkrátka čisté vědomí. Že nejsme "obraz sám sebe", nejsme naše myšlenky, dokonce ani naše tělo, nýbrž náš prazáklad, nepodmíněná esence, uvědomění mimo čas i prostor. Už tím dávno jsme, takže osvícení není cesta, hledání někde něčeho. Stejné by bylo se ptát, jak daleko a kam musí dojít oceán, aby našel vodu. Odpověď zní: Nikam, jen si musí uvědomit, čím sám je.
Důvod, proč je taková výzva probudit naší původní nekonečnou přirozenost tkví v tom, čemu se od narození učíme, co nám kdo říká. Tedy, že jsme naše tělo a/nebo obraz sebe sama v mysli. Nejsme? A co tedy jsme? To, co tiše pozoruje či je si vědomo všeho, co zažíváme. Zahrnuje to veškeré myšlenky, pocity i vnímaní vnitřní i vnější. Například, jak víme, že máme tělo? Jednoduše si to uvědomujeme. Jak víme, že máme myšlenky? Uvědomujeme si je. Jednoduše řečeno, naše přirozenost je uvědomění jako takové.
2. Budu osvícený hned, jak se naučím zastavit své myšlenky
Běžná dezinterpretace. Popravdě nemusíme zastavovat naše myšlenky, abychom se dokázali probudit. Stačí se s nimi přestat ztotožňovat. Není to jednoduché, protože většina z nás tím strávila celý život. Klíčem je pozorovat myšlenky v tichém odstupu. Udělat si prostor mezi sebou a vznikajícími myšlenkami a všimnout si: Existuji ještě předtím, než myšlenka vznikne, během toho i potom. A nejsme snad plně přítomni i u toho, když vzniká?
3. Osvícení znamená zcela se zbavit ega
Ego je přirozená součást, fungující pro ochranu a přežití těla. Nicméně, přestože se jen vzácně nacházíme v situaci, kdy jsme doslova ohrožování na životě, ego přichází s psychologickým narušením stejným způsobem i když nás někdo uráží či odřízne v dopravě. Vnutí nám pocit ohrožení.
Klíčem zde je vidět, že jsme mnohem více než naše ego. Pozorováním, kdy a jak se spouští, si můžeme vytvořit odstup. Čím větší, tím menší vliv na nás bude mít. Velmi snadno se ego začíná chovat jako rozmazlené dítě, které pořád kňourá a stěžuje si, protože chce, co chce, kdy to chce. Mantra ega je "já, já, já!"
Raději než se na toto "dítě" vztekat, je lepší se naučit ho mít zdravě rádi a ujistit jej, že je v bezpečí. Neberte ho vážně, potom se vám začne vnitřně "rozsvěcet". Opět, není třeba se ho úplně zbavit (ačkoliv to víceméně lze), ale postačí vidět, že nejsme naše ego a nemusíme se jím řídit.
4. Jakmile budu osvícený, všechny mé potíže vymizí
Když se někdo zcela probudí, nezačnou se mu dít jen samé hezké věci. Spíše přestane věci vnímat jako pozitivní a negativní, ale jako postup života tak, jak zkrátka postupuje. Uvědomí si, že nemá kontrolu nad tím, co život dělá - prostě je, a my nejsme od života nijak odděleni. Vlna se může cítit oddělená od moře jak jen chce - to jí ale nečiní oddělenou. Jakmile se naučíte plně důvěřovat pochodům života, naučíte si zároveň užívat, jak vás vlna života nese. Horská dráha má své vzestupy a pády, nemůžeme mít horskou dráhu, co jede jenom nahoru!
Stárnoucímu člověku dochází, jak rychle život běží, a proto nemá smysl se stresovat kvůli každé maličkosti. Z toho se najednou stává zbytečná ztráta energie - a tu už nemůžete brát jako jistotu.
Pamatujte si, na klidném moři je každý dobrým kapitánem. Nenechte se proto odradit případnou bouří. Nehodnoťme ji jako těžký problém, ale jako výzvu k překonání, jít hlouběji a zjistit, z čeho doopravdy jsme. Rozvineme ještě rčení: Loď není stavěná na to, aby zůstávala v přístavu! Nezávisle na tom, jak situace dopadne, naučíte se něco nového o sobě. A když jste probuzení, uvědomujete si, že v jádru vás nemůže nic zranit.
5. Že jsem osvícený poznám tak, že budu blažený 24 hodin denně, 7 dní v týdnu
Ačkoliv je absolutní štěstí či přímo pocit osvícení úžasný zážitek, stejně jako jiné zážitky přijde a odejde. Představa osvícení, jakožto permanentní euforie 24 hodin denně 7 dní v týdnu, je zkrátka nemožná. Být probuzený, osvícený, znamená ztotožnit se a přijímat každý současný moment, ať je jakýkoliv.
Neboť osvícený nežije v minulosti ani v budoucnosti, plně přijímá cokoliv si právě myslí či prožívá v každém jednotlivém momentu. Takže například, když osvícený člověk spatří jiného člověka, jak týrá zvíře, tak samozřejmě přijdou slzy či hněv, prožívá to jako něco hrozného a cítí smutek, protože takový čin si zaslouží podobnou reakci. Odstup od emocí a myšlenek neznamená nic necítit a neprožívat, jen ho provází neustále uvědomění, čím doopravdy jsme, ať se nám děje cokoliv.
Závěr
Důležité je pochopit, že nelze lokalizovat vědomí - lze tím pouze být. Stejně jako oko vidí všechno, jenom ne sebe, vědomí ví o všem, jenom ne o sobě. Kdykoliv řeknete: "Tohle je vědomí!", hned se musíte zeptat: Co si ho ale uvědomuje? Vidíte to dilema? Tato metoda vnímání může pomoci k postupnému otevírání mysli: Představte si strom. Položíte si základní otázku: Jsem ten strom či si ho uvědomuji? Jelikož si ho uvědomujete, pochopitelně nejste tím stromem. Vidíte ho a vnímáte jako něco z "vnějšího světa".
Na počátku se mysl pokusí říci: "Ale já si toto uvědomuji!" Ale pak se musíte zeptat: "Ale co ví či si je vědomo toho "já", jež tvrdí, že není tím stromem? Mysl odpoví: "Já!" Pokud se budete ptát dál: "A co si je vědomo toho já?" Ať už mysl přijde na cokoliv, nakonec ji dojdou možné odpovědi a utiší se.
Klíčem zůstává skutečně se zamýšlet a zkoumat sám sebe, aby pochopení přešlo z intelektuální fáze do zkušenosti. Pochopení netkví v přijetí toho, co vám někdo řekne, ale v potvrzení vlastní opravdovou zkušeností. Pokračujete v tom stále a dokola, až se vnímání pravé podstaty stane samozřejmostí. Nakonec se vám rozsvítí a dojde vám, že to, co jste celou dobu hledali, je právě to, co celou dobu hledalo.
Komentáře: