RFID čipy: Víme kdo jste i kde jste...
Průměrný občan ve vyspělých zemích s sebou běžně nosí množství dokladů. Jejich účelem je identifikovat nás a tím nám umožnit uplatňovat naše práva či využívat různé služby. Problémem ovšem je, že množství těchto dokladů se s rozvojem společnosti zvětšuje geometrickou řadou, až v nich člověk občas ztrácí přehled. Jen málo věcí vyvede člověka z rovnováhy více než chvíle, kdy v obchodě při placení hledá svou bankovní kartu a z peněženky jich na něj vypadne hned několik, z nichž pouze jedna je správná. Podle zákona schválnosti je požadovaná karta většinou až ta poslední... Není proto divu, že se ve světě objevují pokusy zmenšit množství dokladů tím, že jich několik spojíme dohromady.
Nejperspektivnější cestou se v tomto směru jeví využití technologie RFID (radiofrekvenční identifikace). Její využití je však mnohem širší a v tomto článku si představíme některé praktické příklady.
USA schválily polykací pilulky s mikročipem RFID
V Americe začínají trestat studenty, kteří odmítají mikročipy
Podstatou technologie RFID je čip, který je vložen do příslušného dokladu a obsahuje všechny potřebné informace. Jejich rozsah může být různý, od nejjednodušších v podobě identifikačních údajů držitele dokladu přes biometrické údaje (např. otisk prstu, snímek oční duhovky apod.) až po rozsáhlé lékařské či pracovní záznamy. Důležité je, že údaje uložené na čipu lze velmi snadno aktualizovat, doplňovat či jinak upravovat. Čip tyto informace buď sám aktivně vysílá do svého okolí nebo se aktivuje teprve v blízkosti čtecího zařízení, které ho „oživí“. Vzdálenost, na kterou lze údaje přečíst, se u pasivních čipů pohybuje v řádu centimetrů až decimetrů, aktivní čipy lze číst až na vzdálenost sto metrů. Pokud není žádoucí, aby údaje uložené na čipu získal někdo nepovolaný, lze data šifrovat.
Vývoj technologie RFID začal již ve 40. letech 20. století, první skutečný RFID čip byl však sestrojen až v roce 1973. V průběhu dalšího zdokonalování čipů se zmenšovaly i jejich rozměry a dnešní modely jsou menší než hlavička zápalky. Původně se technologie RFID využívala při sledování dobytka, dnes je však její využití podstatně širší. Ze zvířecí říše můžeme připomenout, že podobný čip mají (nebo by měli mít) všichni psi v řadě měst a jiných obcí České republiky. S pomocí čtecího zařízení lze zjistit, zda je zvíře registrováno a majitel za něj platí poplatky. Pokud městská policie zjistí opak, čeká majitele pokuta.
I když se tomu můžeme divit, skutečně se najdou i lidé, kterým implantace čipu pod kůži nevadí. Příkladem mohou být návštěvníci nočních klubů v Barceloně a Rotterdamu, kteří si nechali zavést takovýto čip pod kůži na paži. Ten funguje namísto karty VIP zákazníka, ale lze ho využít i jako kreditní kartu. Když si návštěvník klubu objedná pití, obsluha zkontroluje jeho čip a částka za objednané pití je následně přičtena na stálý účet hosta. Tento příklad je ale skutečně extrémní a většina lidí by pravděpodobně na toto využití technologie RFID nepřistoupila. Existuje však řada jiných oblastí, kde je využití technologie RFID velmi perspektivní a zároveň společensky akceptovatelné. Často je v této souvislosti zmiňováno především zdravotnictví.
Jedním z nejvážnějších rizik při pobytu pacienta v nemocničním zařízení patří podání nevhodných léků zdravotnickým personálem v důsledku selhání lidského faktoru. Následky mohou být tragické, a proto se neustále hledají způsoby, jak těmto chybám zabránit. Většina nemocnic v současnosti využívá systém náramků s čárovým kódem. Nevýhodou je ale nemožnost aktualizace záznamu. S každou změnou diagnózy a předepsaných léků je nutné vyměnit náramek, resp. vložený čárový kód. Tuto nevýhodu odstraňuje nasazení technologie RFID. Na čipu může být uložena i celá lékařská dokumentace pacienta, což výrazně zrychluje a zjednodušuje práci lékařů v případě situací, kdy jde skutečně o život. Příkladem je společný projekt firem Siemens Business Services a MedicAlert, v jehož rámci obdrží cca 3.500 členů nekomerční organizace MedicAlert speciální identifikační karty s RFID čipem. Na něm budou nahrány všechny zásadní zdravotní charakteristiky a při převozu pacienta do nemocnice tak lékaři získají prakticky okamžitě nejen informaci, o koho se jedná, ale také nejdůležitější údaje o jeho zdravotním stavu (nemoci, alergie apod.). Podrobnější informace pak budou lékaři moci získat z databáze organizace MedicAlert. Projekt počítá s tím, že čtecí zařízení RFID budou umístěny přímo u vstupu na pohotovost a že načtení všech požadovaných údajů bude automatické.
Vedle kontroly správnosti podávaných medikamentů lze technologii RFID využít ve zdravotnictví i v dalších situacích. Příkladem může být uvažované označení chirurgických nástrojů RFID čipy. Průzkumy provedené ve Spojených státech totiž zjistily, že lékaři zapomenou nějaký nástroj či jiný cizí předmět v těle pacienta při jedné z každých 10.000 provedených operací. Důsledkem jsou opakované operace, které dále zvyšují zdravotní rizika pro pacienty. Studie provedená v letošním roce na lékařské fakultě Stanfordské univerzity proto přišla s návrhem, že nejlepší cestou, jak těmto problémům předcházet, je kombinace manuální kontroly a technologie RFID.
Další oblastí lidského života, kde lze nalézt uplatnění pro technologii RFID, je péče o seniory. Ti často trpí nemocemi, v jejichž důsledku jsou zmatení, ztrácejí orientaci v prostoru a hrozí, že se mohou ztratit i při krátké vycházce. Zároveň je u nich vysoké riziko řady akutních zdravotních komplikací, které je mohou ohrožovat na životě. Proto se objevily nápady na vybavení seniorů pásky se zabudovaným čipem RFID, s jehož pomocí by mohli být snadno lokalizováni. Příkladem je projekt, který začal v říjnu tohoto roku v pečovatelském zařízení pro seniory v japonském městě Hikone. V rámci budovy bylo rozmístěno 10 čtecích zařízení RFID, které sledují pohyb jednotlivých klientů zařízení. Pokud zjistí, že se sledovaná osoba dostala např. ke schodišti (které znamená zdravotní riziko), automaticky se aktivuje kamera. S její pomocí personál identifikuje, o koho jde, a rozhodne, zda je třeba danému člověku pomoci. Stejně tak pokud systém zaznamená, že je některý z klientů zařízení příliš dlouho ve sprše, spustí varovný signál. Test má probíhat tři měsíce a pokud se osvědčí, bude spuštěn do běžného provozu. Podobné testy probíhají i ve Velké Británii či Spojených státech.
Vedle péče o staré či nemocné ale samozřejmě existují i další možnosti, jak využít technologii RFID k ulehčení běžného života každého z nás. Jedním z nejnovějších příkladů je použití této technologie na letištích. V souvislosti s hrozbou teroristických útoků se dostává do popředí otázka bezpečnosti. Pokud se některý z cestujících opozdí při nástupu do letadla, okamžitě se objevuje podezření, zda se za tím neskrývá pokus vyhnout se nástupu do letadla, na jehož palubu byla mezitím v jednom ze zavazadel umístěna výbušnina. Proto se objevila idea, že by se součástí letenky stal čip RFID, s jehož pomocí by bylo možné cestujícího v prostorách letiště lokalizovat a pomocí speciálních obrazovek i navádět k příslušné odbavovací bráně. Jeden z prvních projektů tohoto druhu byl realizován v minulém roce v Japonsku, kde společnost Fujitsu vyvinula systém UbiWall. Ten využívá velké plazmové obrazovky, do nichž je integrováno osm čtecích zařízení RFID čipů. Systém může být samozřejmě využíván nejen na letištích, ale také na nádražích, v obchodech či na ulicích měst k zobrazování personalizovaných informací, určených pro nositele RFID čipu, který projde v dostatečné blízkosti čtecího zařízení.
Z předchozích řádků je zřejmé, že technologie RFID nabízí řadu velmi užitečných aplikací. Zároveň však znamená hluboký zásah do soukromí. Pokud se totiž někdo zapojí do podobného projektu a bude nosit RFID čip s sebou, kdokoliv s vhodným vybavením ho bude moci sledovat. A pokud nebudou data na čipu dostatečně zabezpečena, hrozí vážné nebezpečí odhalení často velmi osobních údajů. Vždy je proto nutné si důkladně rozmyslet, zda jsou výhody, které technologie nabízí, větší, než negativa s ní spojená, mající podobu ztráty soukromí. Důležité je, že nikdo nesmí být k zapojení do podobných projektů nucen. Pokud by k tomu došlo, dostávali bychom se do situace, která by připomínala společnost Velkého bratra. Zcela zásadní proto vždy musí být výslovný souhlas daného člověka s jeho zapojením do projektu. Tento souhlas musí být dobrovolný a informovaný, tj. jedinec musí být seznámen se všemi okolnostmi, které se zapojením do podobného projektu souvisí. Provozovatel systému musí všechny zúčastněné seznámit s tím, jak bude s poskytnutými údaji nakládat a zároveň musí existovat možnost z celého projektu kdykoliv vystoupit. Nikdy nelze zapomínat na to, že případná nedobrovolná ztráta soukromí je jednou z nejhorších situací, do které se člověk může dostat.
Komentáře: