Proč oficiální Západ skutečně nemá rád Putina
Oficiální Západ skutečně nemá rád Putina, on tam je uváděn doslova s velikou dávkou téměř nenávisti, jako diktátor v Rusku, který brzdí jeho „demokratizaci“ podle představ toho Západu, je podle něho téměř strůjce celosvětového zla, které se dnes tak ukazuje v ukrajinských událostech.
Příčina té nenávisti však je zcela jasná. Nebýt Putina, Ruská Federace, kdyby nebyl přišel po slabém a příliš často opilém a Západu poslušném Jelcinovi, by už dnes možná ani neexistovala, byl by to možná konglomerát malých poddajných států a státečků, mezi sebou soupeřících, poslušných Západu,
ať už by to byla Evropská unie (EU), USA nebo NATO, které by lacino rozprodávaly téměř nevyčerpatelné zdroje surovin a energie (plyn a ropa), kterými je dnes obdařena Ruská Federace a kupovaly vše, co by jim ten „hodný“ Západ nabídl až vnutil. A ty malé státy a státečky by na slovo poslouchaly, co nařizuje „veliký bratr“. A ten „zlý“ Putin jim to překazil, udělal ve své zemi pořádek, takže tam lidé mají podstatně víc „práv a svobod“ než měli dříve a mají se také lépe, než dříve. I když to občas neodpovídá zcela té západní představě demokracie. A je tam dost korupce – ale kde dnes není.
Putin využil burzovní paniky po událostech na Krymu a všem se tímto tahem vysmál
Ukrajinské události, tak „pečlivě“ přichystané a financované Západem, jsou jen trochu pozměněnou kopií událostí v Jugoslávii v r.2000 kolem svržení prezidenta Miloševiće (i když nebyl ideálně demokratickým vůdcem v té době), kdy Západem organizované a placené hnutí „OTPOR“ (říká se, že to stálo Západ, hlavně USA a Německo, dokonce až kolem 100 milionů US Dolarů) organizovalo ty manifestace a nepořádky, za vydatné pomoci významného US diplomata (W. Montgomery byl i velvyslancem USA v tzv. „malé Jugoslávii“, SRJ, tj. Srbsko+Černá Hora). Ke krajně krvavým hříchům Západu podobného typu patří i události a agrese s desetitisícemi mrtvých a s obrovským ničením v Iráku, Libyi, Sýrii, nyní asi i ve Venezuele. A ti západní pánové a větší část západních medií se nestydí mluvit o ruské agresi proti Ukrajině a vůbec při tom nepřipomínat skutečně krvavou agresi NATO a Evropské unie proti „malé Jugoslávii“ SRJ v roce 1999, která znamenala bombardování ve dne i v noci, včetně Velikonoc, po dobu 78 dnů, s řádově 4 000 mrtvých civilů a vojáků, včetně 78 dětí a hodně přes 10 000 zraněných, s obrovskými materiálními škodami a se zločineckým použitím ochuzeného uranu (jeho poločas rozpadu je dokonce 4,5 miliardy roků) v Srbsku i v jeho provincii Kosovo a Metohija, v Republice Srbské v Bosně a Hercegovině. V postižených oblastech povážlivě stoupá výskyt leukémií, některých zhoubných nádorů, malformací novorozenců. Malá 3letá holčička Milica Rakić byla jednou z prvních obětí bomb té „hodné“ Evropy na bělehradském předměstí během zločinecké NATO agrese proti SRJ v udávaném roce 1999.
Jak je možné, že Západ pomohl a organizoval uloupení Kosova a Metohije od Srbska, že nezodpovědně a drze nedodržel rezoluci Rady bezpečnosti 1244 z června 1999, že Kosovo a Metohija jsou i nadále součásti SRJ i při okupaci vojsky NATO 10. června, že zcela zavrhl závěrečný akt z Helsinek z roku 1975 o nevměšování do vnitřních záležitostí států signatářů, mezi kterými Jugoslávie byla. A Západ, tedy zde EU, USA, NATO nezajistily návrat a bezpečnost přes 200 000 vyhnaných uprchlíků z Kosova a Metohije, tj. Srbů, Romů, Goranců, prosrbských Albánců, ani navráceni jejich uloupeného majetku.
Obdivuhodná je drzost těch členů EU a vlády USA, jejichž letadla v rámci NATO ničila a zabíjela uvedených 78 dnů a nocí v roce 1999, že si dovolují, aniž by se omluvili za své zločiny v roce 1999, kritizovat činnost Putina v nynějších ukrajinských událostech, kde ještě ruské bomby nikoho na štěstí nezabily i když tyto události nelze považovat za jakýsi slušný standard mezinárodních vztahů. Nutno zde ale připomenout, jak Západ přijal do své „demokratické rodiny“ ukrajinské neonacisty, s jejich mezinárodně ověřenou kriminální minulostí a stávající propagandou. Kdyby se to ten Západ alespoň pokusil ospravedlnit, vysvětlit, jak to, že někdo může pokládat Hitlera za osvoboditele, proti kterému ještě v minulém století „veliký bratr“ USA tak úspěšně bojoval a výrazně pomohl vyhrát proti tomu Hitlerovi válku.
V našem tisku se v sobotu 22. února objevila radostná zpráva, že prezident Janukovyč a šéfové tří parlamentních opozičních stran podepsali 21. února dohodu o zastavení pouličního násilí a zklidnění výbušné situace. Rozhovory v Kyjevě vedli ministři zahraničí Francie, Německa a Polska (Fabius, Steinmeier, Sikorski), bez Ruska. Janukovyč souhlasil s novými volbami, včetně prezidentských, s omezením do budoucna prezidentské pravomoci, s ustavením koaliční vlády. Představitelé Majdanu souhlasili prý jen tak pod tlakem. Polský ministr zahraničí Radoslav Sikorski u toho prohlásil: „Je to dobrý kompromis pro Ukrajinu“. Na konec však ULICE ZVÍTĚZILA. Ani ne za 24 hodin po dohodě pod hrozbou útoku na prezidentský palác Janukovyč musel odstoupit a uprchnout z Kyjeva. Parlament v Kyjevě ho sesadil. Janukovyč rozhodnutí parlamentu o svém sesazení neuznal. Rusko neuznalo ani nově stanovenou vládu.
Ruská vojska více méně obsadila Krym (žije v něm 58 % etnických Rusů), v rámci ochrany rusky mluvící menšiny (před tím byla zrušeno v Ukrajině právo ruštiny jako oficiálního jazyka pro ruskou menšinu) a ochrany své pronajaté námořní základny Sevastopol, protože bůhví kdo by se z agresivních lidí z náměstí Majdanu (kdo část z nich platí ?) mohl dostat na zatím celkem klidný Krym a působit tam nepořádky, rozklad. Západ (EU + USA) diskutují o sankcích proti Rusku, EU v tom není jednotná, neboť by ty sankce poškodily nejen Rusko, ale do značné míry a možná i ještě více Západ, tedy EU i USA. Vzhledem k „obsazení Krymu“ ruskými vojsky, dva ministři české vlády (Martin Stropnický za ANO a Jiří Diensbier za ČSSD) zcela zbrkle prohlásili, že by asi česko-ruské konsorcium (jako za trest) nemělo a priori dostavovat elektrárnu v Temelíně. Jejich nerozvážná prohlášení se snažili zmírnit jak prezident Zeman, tak i premiér Sobotka. Premiér Sobotka se během své návštěvy Polska (5. března) musel dost bránit proti agresivně proti ruským postojům svého polského kolegy Tuska.
Může si Evropa, EU, dovolit jako trapnou precedenci, VLÁDU ULICE, která v řádných a světem uznávaných volbách svrhne zvolenou vládu a prezidenta, i když jejich poctivost se státním majetkem nebyla nijak chvályhodná? Bohužel, ani opoziční předáci, včetně klanu paní Timošenkové zde nebyli zcela čistých rukou. A pak je tu ještě jedna vrcholně trapná záležitost. Jak je možné, že s velkou pompou a oprávněnou radostí ohlášené vítězství rozumu 21. února, tedy podepsaná domluva vlády i opozice (zdá se, že proti byla jen ULICE, tj. lidé z Majdanu), za přítomnosti ministrů zahraničí Francie, Německa a Polska, ne ale Ruska, byla za necelých 24 hodin zrušena, že byl bleskově svržen Janukovyč, že byly přijaty všechny výmysly tzv. „opozice“ a větší části západních médií i vlád a že se pak nová „vláda“ a Západ divily, že je Rusko proti.
Velikým trumfem opozice byla údajná skutečnost střelby do demonstrujících v Kyjevě, při čemž byli i mrtví. Množily se zprávy o surovostech policie proti demonstrantům, kteří nicméně obsazovali, demolovali a ničili budovy ministerstev, syndikátů, blokovaly příchod k parlamentu, stavěli barikády, surově vystupovaly proti provládním přivržencům. Nicméně v posledních několika dnech se ukazuje, že řadu těchto trapných aktivit provozovala právě část demonstrujících, hlavně ti z Majdanu, kteří i organizovali střelbu snajperů i do svých lidí a policie, aby se situace co nejvíce zaostřila a obrátila proti stávající vládě, která podle opozice prý „vraždí i pokojné demonstrující“. A teď se ukázalo, že o tom věděla i paní „ministryně zahraničí“ EU C. Ashtonová a ministr zahraničí Estonska U. Paetem a nic nepodnikali. A lživá propaganda mluvila i nadále o vládních snajprech, jak zabíjí nevinné demonstrující v Kyjevě…
Ve čtvrtek 6. března v l7,10 vykládal v Rozhlase o ukrajinském problému náš ministr Jiří Dienstbier a nešetřil tvrdými výrazy proti Rusku a jeho agresi proti Ukrajině, o okupaci Krymu a že se nevyplatí nepotrestat agresora. Kdo ale potrestal „hodnou“ Evropskou unii, NATO a USA za vraždy a mrzačení tisíců civilů a ničení země v roce 1999 během NATO agrese proti „malé“ Jugoslávii? Jak je možné, že ten Západ odtrhl Kosovo a Metohiji od Srbska a předal tuto oblast do rukou těžkou kriminalitou poznamenaných představitelů Kosovských Albánců. Potrestá někdo pana Schwarzenberga, že vyloženě proti vůli lidu si bez souhlasu parlamentu vynutil přiznání Kosova 21.června 2008 za samostatný stát?
Svět se diví, že Rusové nepouští na Krym tak zvaně „nestranné“ pozorovatele z OBSE, aby sledovali vše, co tam páchají Rusové. S těmi tzv. nestrannými pozorovateli OBSE měli velmi neblahé zkušenosti během událostí na Kosovu a Metohije srbské úřady. Americký diplomat William Walker (neblaze známý svým působením v El Salvadoru, když tam řádily „eskadry smrti“, školené v US základnách) byl odeslán jako vedoucí pozorovatelů OBSE koncem 1998 na Kosovo a Metohiji, aby sledovali dodržování příměří domluvené mezi Miloševićem a Holbrookem. Jak se brzy ukázalo, ti „sledovatelé příměří“ byli téměř všichni členové západních rozvědek, kteří chystali již kriminální NATO agresi proti „malé“ Jugoslávii na rok 1999 a dodávali informace kosovsko-albánským teroristům z UCK. W. Walker tam sehrál trapnou roli kozla zahradníkem i během tzv. aféry v Račaku v lednu 1999, kdy znemožnil nestranné vyšetření na samotném začátku. A aféra v Račaku byla jednou z hlavních rozbušek zločinecké NATO agrese proti Srbsku v 1999.
Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc., [zdroj]
Komentáře: