Bude nás ČT informovat o tom, kdo se směje na pozadí revoluce? Ukrajinský břidličný plyn láká západní společnosti
Ukrajina je nejslibnější energetickou zásobárnou Evropy.
Revoluce břidličného plynu zatím v Evropě nabírá obrátky pomalu – zdržují ji obavy o životní prosředí, politická opatrnost a složitá geologie. Ale zemí, kde by se to mohlo opravdu rozjet, je Ukrajina.
Hlavní oblasti břidličného plynu na Ukrajině:
Minulý týden Kyjev podepsal dohodu o sdílení těžby v hodnotě 10 miliard dolarů s americkým Chevronem – už druhou tohoto roku – na průzkum a těžbu břidličného plynu na území Oleška na západní Ukrajině o rozloze 6 300km2. V lednu podepsal Royal Dutch Shell podobnou dohodu o území Juzovský na východě země.
Zdroje, kde mají smlouvu Chevron a Exxon:
Ale Ukrajina nejedná pouze o „nekonvenčních“ zdrojich plynu. Jedná se i o dohodě o sdílené produkci s konsorciem Exxon Mobil na využití ropného pole na západním pobřeží Černého moře, která má být podepsána koncem roku. Toto pole je v blízkosti rumunského Bloku Neptun, kde Exxon a rakouský OMV objevily v r. 2012 rozsáhlé pole plynu. Rozhovory také probíhají ohledně sdílené produkce a rozšíření černomořského pole na východním pobřeží Krymského poloostrova s francouzským EDF a italským Eni.
Mapa ukrajinských ložisek zatím na internetu není k dispozici, pro illustraci aspoň mapa, jak je rozdělen vedlejší rumunský blok: Exxon těží většinu!
To vše činí z Ukrajiny jedno z nejslibnějších energetických území – a znamená obrovský obrat v nedávných letech. Dokonce i za prozápadního vedení Ukrajiny po Oranžové revoluci v r. 2004 byl západním společnostem v podstatě uzavřen přístup k tamějšímu ropnému a plynovému průmyslu – anebo stály stranou z důvodu nejistého legislativního prostředí.
Viktor Janukovič, který se stal prezidentem v r. 2010, jak se zdá, si není ani teď jist, zda chce podepsat významné obchodní smlouvy s EU na summitu později v tomto měsíci. Ale již prokázal vítaný pragmatismus, pokud jde o otevření domácí produkce hydrokarbonů Západu. Zástupci průmyslu konstatují, že legislativa se velice zlepšíla.
Z mnoha hledisek Kyjev nemá příliš na vybranou. Plyn zůstává klíčovým palivem pro těžký průmysl, a ruský import tvoří až 60% spotřeby. Ale když se Ukrajina odvrátila od Ruska po Oranžové revoluci, Moskva začala zvedat ceny, dvakrát přerušila dodávky a dohadovala se o cenách, v letech 2006 a 2009. Smlouva, která ukončila přerušení dodávky r. 2009, znamenala, že Ukrajina platila jednu z nejvyšších cen v Evropě.
I další dvě země, které mají největší zájem o využítí domácích zdrojů břidličného plynu – Polsko a Lotyšsko – jsou rovněž závislé na ruském dovozu, a škrceny cenou. Na rozíl od Polska, které v r. 2011 snížilo odhad svých břidličných rezerv, se stále uznává, že Ukrajina má třetí největší zásoby v Evropě. Americká Správa energetických informací odhaduje těžitelné zásoby na 1,18 triliónu kubických metrů. Ukrajinská spotřeba byla v minulém roce asi 50 miliard kubických metrů, z toho domácí produkce asi 20 biliónu kubických metrů. Podle vládních odhadů a základního scénáře by pole Oleska těžené Chevronem mohlo produkovat 8-10 biliónů kubických metrů ročně.
Eduard Stavický, ministr energie, řekl, že kdyby oba břidličné projekty a těžba ropy ze dna černého moře Exxonem fungovaly dle očekávání, mohly by do 10 let společně produkovat 20 miliard kubických metrů ročně. To by byl dvojnásobek současné produkce a potenciálně by to umožnilo zcela uspokojit postupně klesající domácí poptávku. Byla by to také rána pro ruský Gazprom, pro nějž je Ukrajina největším zahraničním zákazníkem.
Někteří experti se domnívají, že podobné projekty jsou možná příliš optimistické – ba divoké. Ale pokud Shell a Exon ukáží, že velké mezinárodní společnosti moho úspěšně fungovat na Ukrajině, i skromnější produkce by mohla mít velké důsledky.
Edward Chow, pracovník Centra pro strategické a mezinárodní studie, řekl, že smlouvy o sdílení produkce by mohly „vyvolat zdravou energetickou politiku“, včetně ochrany práv investorů a vlády zákona.
Úspěch velkých společností a expanze domácího energetického průmyslu na Ukrajině by mohla také přilákat zahraniční zpracovatele a menší nezávislé podnikatele. Levnější energie by mohla posílit snahy o rozvoj nových sektorů ekonomiky.
Tento scénář by mohl být poněkud ohrožen, pokud Ukrajina, jak se zdá nyní možné, nepodepíše tento měsíc smlouvu o volném obchodu s EU, a místo toho se obrátí k Rusku.
Kdyby Rusko poskytlo velkou slevu ceny plynu – dejme tomu takovou, jako platí sousední Bělorusko – mohlo by to učinit domácí produkci méně konkurenční.
Snížení ceny plynu se však zdá nepravděpodobné, pokud Kyjev nepodnikne další kroky k připojení k celní unii vedené Ruskem, k níž byl Janukovič až dosud v opozici. Dokud to tak zůstane, Ukrajina zůstane lákadlem pro západní ropné společnosti.
Ukrajina odkládá podpis dohody o těžbě plynu s Exxonem
Jak řekl ukrajinský ministr paliv a energetiky, podpis smlouvy na sdílení těžby plynu mezi Ukrajinou a mezinárodním konsorciem Exxon Mobil s většinovým podílem USA byl již podruhé odložen.
„Smlouvu podepíšeme v únoru,“ řekl Eduard Stavický reportérům krátkou poznámkou po ukončení oficiálního brífingu. Důvod odležení neudal.
Vláda původně zamýšlela podepsat smlouvu, která má přinést Ukrajině několik miliard kubických metrů plynu ročně, v listopadu, ale Stavický odložil rozhodnutí až na leden, vzhledem k masovým protivládním protestům v Kyjevě.
V r. 2012 Ukrajina vybrala skupinu společností vedenou Exxon Mobilem k průzkumu konvenčních úložišť plynu v jižní oblasti Skifska na černomořském šelfu, která mají potenciál 3 milióny kubických metrů plynu ročně. Odložená smlouva měla formalizovat dohodu o sdílení těchto úložišť.
V prosinci Rusko souhlasilo se snížením ceny plynu pro Ukrajinu, poté, co ukrajinský prezident Viktor Janukovič vystoupil z obchodní smlouvy s Evropou. Kyjev prohlásil, že smlouva o zlevnění ruského plynu neovlivní jeho současné smlouvy se západními energetickými společnostmi na využití břidlicového plynu.
Nejlepší obchody se dělají ve stínu revolucí: Proč vyložil Andrej Babiš tak brzy karty na stůl? Zatímco všichni hledí k Ukrajině, ministr Agrofert čile obchoduje s bioplynem
V souvislosti s nedávným zadržením (a následným propuštěním) lobbisty Ivo Rittiga, které vyvolalo nebývalý mediální ohlas, začaly sdělovací prostředky opět skloňovat slovo „kmotr“. Kmotry, kmotříčky a politickými podnikateli se to v médiích jen hemžilo do té doby, než je zcela vystrnadily ukrajinské události. I prezident Miloš Zeman jim věnoval tu část svého rozhovoru pro ČTK, která byla jako jediná médii zaznamenána.
Drtivá většina lidí, které to skoro není možné mít za zlé, naprosto automaticky přiřazuje ke slovu „kmotr“ značku „ODS“. A mohli by klidně za úkol stokrát opsat na tabuli Zemanova slova, že kmotři jsou ve všech politických stranách (prezident jistě ví, co mluví. Se svou SPOZ má přece hromadu zkušeností...) Byla to ale ODS, která tento termín ústy svého prostořekého expředsedy Topolánka vymyslela, a tento termín se jí nyní drží jako klíště a veškerým jejím protivníkům na politické i mediální scéně slouží jako onen příslovečný klacek, jímž nebohou polomrtvou partaj bijí po hlavě jako žito.
Je přitom nadmíru zvláštní, že média se stejnou vehemencí, s jakou bájí o mýtických „kmotrech“ ODS, a to i o těch, kteří zrovna nejsou z ničeho obviněni (překvapivě neuplyne týden, abych někde nečetl o Tomáši Hrdličkovi, i přes to, že jeho samotnou existencí se zabývají záhadologové i vědci), neinformují o politických podnikatelích přisátých na jiné strany. Že se nikde nedozvíme o lidech, kteří zpovzdálí řídí takovou TOP 09, je pochopitelné: tahle strana byla, je a bude v havlistických médiích hájena.
Proč ale média naprosto ignorují takového Radka Pokorného, který byl vodičem současného loutkového premiéra Sobotky, dokud od něj nepřevzal nitky faktický premiér Andrej Babiš? A to je jen příklad. Co se týče ČSSD, média jakoby přiznávala „kmotrovský“ titul maximálně tak Petru Hulínskému, a to ještě jen proto, že jej automaticky mohou dávat do souvislostí s „kmotry“ pražské ODS. O Romanu Houskovi se začalo mluvit až v momentě, kdy byl zavražděn - mimochodem všimněme si, že za vyšetřováním tohoto zločinu se podivně zavřela voda. Náhoda?
A propos, Andrej Babiš. Nikdo nesplňuje definici termínu „politický podnikatel“ lépe, než on. Jeho fotogenický obličej by mohl být otištěn hned vedle takového slovníkového hesla. Přitom dokázal voliče přesvědčit, že právě on je oním zachráncem, který vyžene zlé kmotry a kmotříčky z české kotliny. Dnes už přesvědčovat nikoho nepotřebuje: na to má svoji armádu mluvčích v MF Dnes a Lidových novinách.
Jak vážně to s bojem s kmotry myslí, ostatně předvedl nedávno, když angažoval do pražského vedení své politické divize Agrofertu paní Radku Kleslovou, dámu pupeční šňůrou spojenou právě s těmi obávanými pražskými kmotry, proti kterým chtěl údajně srdnatě bojovat.
Nechtělo se mi věřit svým očím a uším, když jsem slyšel a četl novináře ze zmíněného stranického tisku, kteří Babiše obhajovali slovy, že „potřeboval také někoho od NICH (rozuměj od kmotrů)“ a proto Kleslovou oslovil, aby její pomocí lépe infiltroval a zevnitř zničil kmotrovské struktury. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Stejně jako „hlas lidu“, na sociálních sítích nejčastěji vyjádřen větou „vždy jsem volil ODS, ale kvůli jejich kmotrům jsem volil Babiše“. To je skutečná trefa slepých do černého.
Samotného mě kmotr Babiš mimochodem překvapil, když poměrně brzy vyložil karty na stůl a ukázal, kvůli čemu do politiky doopravdy šel: jeho zaměstnanec Jaroslav Faltýnek, toho času předseda poslanců Agrofertu ve sněmovně, chtěl znovu prosadit státní podporu stanic, vyrábějící elektřinu z bioplynu. Je zřejmě čirou náhodou, že tyto stanice staví zrovna Agrofert. Střet zájmů? Na to se pana ministra financí neptejte, pokrčí rameny a řekne, že tu kmotři rozkradli miliardy, tak jakýpak střet zájmů.
Příznačné také je, že tuto informaci popsal pouze server iHned, posléze Aktuálně a poté Právo. Kdo najde zmínku o bioplynu v Babišových novinách, má u mě koblihu.
¨
Komentáře: