Očekávání světové vědy: Tajemství jezera Vostok a genom prvobytného člověka
Výzkumy podzemního antarktického jezera Vostok, které konali ruští vědci, se dostaly do TOP 10 vědeckých událostí roku 2014 podle verze autoritativního vědeckého časopisu New Scientist.
V letošním roce mají vědci zjistit, jestli je v jezeře život.
Do TOP ratingu se rovněž dostaly výzkumy genetiků v oblasti klonování dávných tvorů.
Mezi očekávané objevy roku patří údaje, které budou získány po rozboru vzorku vody z antarktického jezera Vostok, které je spolehlivě ukryto pod čtyřkilometrovou vrstvou ledu. Umožní učinit závěry o tom, jestli se v jezeře, které bylo po několik milionů let naprosto izolováno od jakýchkoli kontaktů s atmosférou, vyskytují živé organismy. Světovou vědu rovněž obohatí nesmírně cenné poznatky v oblasti geologie, řekl Hlasu Ruska vedoucí ruské antarktické výpravy Valerij Lukin:
Poskytne nám to možnost zkoumat horniny jezera a zjistit, jak se z geologického hlediska rozvíjela naše planeta. V současné době totiž světové vědecké společenství neví, co to vlastně je vrstva sedimentačních hornin nacházejících se pod ledovcem Antarktidy.
Kromě toho se může metodika, technická řešení a technologie uplatněné našimi vědci v průběhu prací na jezeře Vostok hodit při hledání života na jiných planetách Sluneční soustavy. Je to spojeno s tím, že podledovcová jezera Antarktidy jsou ideálním zeměpisným objektem na naší planetě, který umožňuje modelovat takové podmínky.
Dalším očekávaným průlomem jsou genetické výzkumy. V západních vědeckých kruzích panuje mínění, že dnes existuje šance klonovat dávného předka člověka – Homo Erectus. Před tím se nedařilo najít na Zemi genetický materiál našich vzdálených příbuzných, nedávno se ale vědcům podařilo získat genom jeskynního člověka ze Španělska. Jak se domnívá biolog Konstantin Kitajev, zatím se nedaří získat klon, ale genetické zkoumání ostatků stačí na nejednu disertační práci:
Získat genom je poměrně reálné, sotva se nám ale podaří úplně celý ho rozšifrovat. Klonování je nemožné, protože se nezachovaly žádné živé buňky. Při rozšifrování genomu ale získáváme poměrně podrobné informace o buňce, buňku samotnou ale vytvořit zatím nedokážeme. A to i v případě, že bychom rozšifrovali celý genom.
Čím víc se genetici dozvídají o tom, jak vypadali dřívější lidé, jak žili, jaké měli geny, tím snazší bude podle mínění vědce řešení problémů, které dnes existují. Bude například možné léčit nějaké nemoci, které se dochovaly z dávných dob, když se dozvíme, jaké geny jsou zapojeny do vzniku těchto nemocí. Velice důležité je vědět, jaké byly geny dřív a jak se teď změnily. Tento rozdíl pomůže vědcům hlouběji pochopit genetiku dnešního člověka.
Komentáře: