A je to tady. Žijeme v Orwellově románu 1984. Tady jsou jasné příklady

Historii bychom měli pochopit a přijmout a ne ji ohýbat a přizpůsobovat rádoby pokrokářským trendům, jako je například gendrismus nebo multikulturalismus.

Ve známém románu „1984“ George Orwella se celé jedno oddělení na Ministerstvu pravdy zabývá mazáním historie.

Když se nějaká osobnost či historická událost nehodila mocným do krámu, jednoduše ji pilní úředníci vymazali. A bylo hotovo. Je dost děsivé, že podobné manýry přejímají i někteří jedinci v reálném životě. Před několika dny se tak například řešilo zbourání sochy jižanského generála Roberta E. Lee, nebo zákaz promítání filmu Jih proti severu.

Slavný generál prý symbolizuje dobu útlaku černošské menšiny, to samé v bleděmodrém postihlo i zmiňovanou filmovou klasiku. Loni zase v Nizozemsku spustili povyk levicoví aktivisté kvůli tradičnímu Černému Petru, který chodí s Mikulášem. Podobné bláznovství se však nevyhýbá ani prestižním univerzitám. Na King ́s College se zase rozhodlo, že je nutné odklidit busty slavných vědců minulosti, protože mají všichni bílou pleť, což je údajně rasistické vůči etnickým menšinám.

Koho zajímá, že před 150 lety prostě žádný africký "vědátor" neexistoval a i kdyby ano, tak se na rozvoji této prestižní univerzity prostě nepodílel. Multikulturalismus je nutné podle aktivistických nadšenců budovat nejenom v naší horké současnosti, ale jaksi zpětně. Trochu mi to připomíná, jak se před lety divili v zahraničí, že v české počítačové hře ze středověku chybí černoši. Co na tom, že ve středověku se v našich zeměpisných šířkách lidé s jinou barvou pleti prostě nevyskytovali.

To pokrokové levicové aktivisty nezajímá. Než, aby se smířili s fakty a historií, pokouší se ji zpětně změnit. Tato úporná snaha může občas působit komicky, ale ve skutečnosti je velmi nebezpečná. Historii bychom se měli snažit pochopit a přijmout a nikoli ji ohýbat a přizpůsobovat nějakým rádoby pokrokářským trendům. O něco takového se pokoušeli již komunisté a všichni ještě máme v živé paměti, jak to dopadlo.

Zdroj: Jaroslav Míth

Komentáře: