Šokující téma pro laiky: děravé krávy

Popravdě řečeno, toto téma je pro laiky šokující. A milovníkům zvířat z fotografií a videore­portáží, umístěných na YouTube, běhá mráz po zádech. Což je také jeden z důvodů, proč se u nás o „can­nulated cows“, tedy o kanylovaných krávách, ve sdělovacích prostředcích ještě nemluví.

Ale proč to odkládat. Vždyť pokud bu­deme před nějakým problémem zavírat oči, nezna­mená to, že problém neexistuje. Dokonce jsem původně uvažoval o tom, zda tenhle článek ne­mám zve­řejnit ještě před Štědrým dnem, v pondělí třiadvacátého.

Ale pak mne napadlo - a co když si třeba ně­kdo před tím se svými ratolestmi zarecituje: Hoj, ty Štědrý ve­čere, ty ta­jemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku? A já do té bohulibé atmosféry vpadnu s děravou krávou. To dnešek je pro poví­dání o ka­nylovaných kravkách zajisté příhodnější. Tak pojďme dané téma na­kousnout.

Pod kanylací se rozumí zavedení kanyly. Latinské cannula (plurál cannulae) kdysi značilo malé kousky rákosu, z nichž se vyráběly píšťalky. Odtud pak „kanyla“ jako trubice, která se vsouvá do těla (lid­ského nebo zvířecího), obvykle pro zavádění nebo odstraňování tekutin, nebo získávání po­třeb­ných informací pro léčbu či výzkum. Kráva s kanylou (cannulated cow) by tedy měla mít v sobě voperovanou kanylu. Ta má nejčastěji sloužit k přístupu do zažívacího traktu krávy, což má odbor­níkům umožnit studium a analýzu procesů v zažívacím ústrojí. Přičemž je třeba po­dotknout, že chirurgické zavedení kanyly do zažívacího ústrojí se aplikuje u krav už od 20. let minulého sto­letí.

V posledních letech však v případě kanylovaných krav došlo k výrazné „inovaci“. Namísto plastové trubičky má v sobě zvíře zavíčkovanou díru (laikovi se hned vybaví lidové rčení „díra jako kráva“) ohraničenou manžetou z umělé hmoty, která už původnímu termínu „kanyla“ vůbec neod­povídá. O tom, že na­místo nám dobře známé kanyly tu jde spíše o jakýsi odbornou terminologií maskovaný „tunýlek“ či „okénko“ do vnitřností zvířete svědčí fakt, že odzátkovaným otvorem chovatelé jednoduše vsunou ruku až do bachoru krávy (jednoho z jejích čtyř ža­ludků). Což ně­kterým nevěřícím Tomášům může připadat jako hoax (podvodný trik či kanadský žertík), ale opak je pravdou. A jak experimentátoři prohla­šují, kanylovaná kráva je „v pohodě“ a vůbec jí sahání do žaludku ne­vadí, jako jí ne­vadí, když jí dírou přímo do žaludku nasypou nějaké to kr­mivo.

Děravá kráva na videu:

Na první pohled se může zdát, že v případě na internetu prezentované kanylace krav se jedná o klasický zá­kladní výzkum, přičemž specialisté prohlašují, že kanylace je mnohem lepší volba, než dřívější získávání dat pitvou. Jenže za téměř 100 let studia trávícího traktu a procesu trávení u hově­zího dobytka najdeme v odborné literatuře potřebných dat přehršel. Ve skutečnosti u dnes prakti­kované kanylace krav nemůžeme hovořit o základním vědeckém výzkumu, ale jen o výzkumu apli­kova­ném. A tak díra na boku zcela zdravé krávy není než aspektem moderní „živočišné výroby“ v pravém slova smyslu, neboť otvor v krávě slouží především k testování různých krmiv, což nakonec dokládají i články v odborných časopisech. Obvykle se v nich dozvídáme, že byla krmná směs „dávkována do bachoru dvakrát denně“, popřípadě se dočteme, že krmné směsi se „přivádí do bachoru kany­lova­ných krav, kde jsou studovány účinky fermentace“. Jako by se v případě krav ne­jednalo o živé tvory, ale jen o ja­kési „biostroje“, produkující optimální bílkovinu, potřebnou pro výrobu všelija­kých karba­nátků, pro­dávaných v rychlých občerstveních, tedy fastfoodech.

Na YouTube můžete shlédnout instruktáž amerických veterinářů, kde se odborníci dozvídají, jak správně za pouhou půlhodinku do krávy díru vyřezat. Viděl jsem celou řadu zahraničních videodo­kumentů z veterinárních klinik a terénních pracovišť, kdy u chirurgic­kých zákroků asistoval aneste­ziolog, ne­boť každé operované zvíře, ať už šlo o všelijaké domácí mazlíčky, nebo přežvýkavce, veterináři vždy nejdříve uspali. Nejen proto, aby zákrok zvířata ne­cítila, ale též proto, aby je nestre­soval. Ovšem v případě skotu (ale např. i koní) bývá pro veterináře celková anestezie zvířat spojena s řadou komplikací a rizik. A tak je v instruktáži popisovaný zákrok prováděn výhradně na stojící krávě, kdy se aplikuje lokakální anestezie, tedy to, čemu říkáme místní umrtvení. Což má ukazovat i videoinstruktáž, kde bychom měli po tzv. lehké sedaci (zklidnění) vidět pokojné zvíře, které chirurgický zákrok nebolí. Zde ovšem probíhá vše jinak. Mnoho laiků by asi řeklo, slušně ře­čeno, že se kráva podělala strachy, i když podle veteri­nářů jde o běžné vy­lučování. A to, že se­bou kráva při zákroku cuká a hází, nebo kope kolem sebe, má být zcela běžná reakce. A pokud snad ná­hodou kráva z toho všeho už moc šílí, není nic jedno­duš­šího než video­záznam trochu sestříhat.

Ale můj pohled na tento videodokument může být zavádějící. Jistě se najdou čtenáři, co budou zá­běry interpretovat jinak, podobně jako je tomu v případě řezání kravských rohů motoro­vou pilou, i u nás leckde dosud považovaného za normální způsob, který se praktikuje dlouhá léta: odro­hování dospě­lých zvířat zákon umožňuje, tak proč by se mělo na dosavadní praxi něco kvůli ochráncům zvířat měnit. Přesto, že zákon chovatele nabádá, aby dávali přednost pre­ventivnímu odrohování telat, neboť odstranění vyvíjejícího se základu rohu u telat není podle na­šich zákonodárců tak bo­lestivé a rizikové jako amputace rohu s vyvinutým kostním podkladem u dospělého skotu. Ovšem podle posledních studií je odrohování jak dospělého skotu, tak i telat jedno­značně bolestivým, in­vazivním zákrokem. Krávy i telata zřetelně projevují bolest a obranné cho­vání během procedury. Také hod­noty kortizolu (který je považován za stresový hormon) ve slinách jsou během odstraňo­vání rohů a po něm výrazně zvýšené. A protože nenašli odborníci žádný důkaz pro dosavadní tvr­zení, že vnímání bolesti je menší u mla­dých telat, požadují dnes, aby odstraňování rohů bylo vždy spojeno s použitím anestezie, bez ohledu na to, jak staré či mladé zvíře je. Přesto je dosud ve vět­šině ev­ropských zemí po­voleno odstraňovat rohy telat bez anestezie až do třech měsíců jejich věku. Výjimkou je zatím jen Dánsko, kde je anestezie při odrohování všech telat povinná. A pokud jde o tzv. kanylované krávy (cannulated cows), je třeba přiznat, že i v našich výzkumných ústavech se praktikuje u zcela zdravé krávy zavedení „permanentní bachorové kanyly“ o průměru 12 centimetrů, tedy i u nás se vyřezává do krávy díra, kterou náš výzkumník sáhne krávě do bachoru. Tedy kdo si chce utvořit na americkou instruktáž svůj vlastní názor, ať raději video­dokument, na který zde uvádím odkaz, po­soudí sám.

Instruktáž pro veterináře:

I když vidíme do krav vyříznuté „okénko“ obyčejně na boku, objevilo se na internetu už několik zá­běrů, na kterých uvidíte krávy s oplastovanou dírou umístěnou blíže ke hřbetu. Laik, který o této podivnosti začne přemýšlet, obyčejně dojde k závěru, že pokud mají mít všechny krávy jednu a tu sa­mou anatomii, musí mít tento jinak situovaný „tunýlek“ do žaludku krávy specifický účel. A oka­mžitě mu také vytane na mysli, že takto situovaným okénkem se zřejmě lépe do bachoru sype mleté zrno kukuřice. I když jde o laické postřehy, ne­mohu zde prohlásit, že jsou zcela naivní. Především proto, že kukuřice je ve Spo­je­ných státech nejvíce dotovanou plodinou, a tak nás nepřekvapí, že se na amerických fa­rmách ku­kuřičné zrno ob­jevuje v krmných směsích prakticky všech hospodář­ských zvířat. Je také známo, že skot před po­rážkou bývá ve Spojených státech obyčejně přemís­těn do výkrmny (feedlot) s cílem podpořit uklá­dání tuku ve svalovině zvířete, což má přispívat k lepší chuti a kvalitě masa. Ve vý­krmně, kde za poslední 3 měsíce svého života naberou zvířata běžně 180 kg další váhy, obsahují krmné dávky zhruba 95% zrna. To ovšem mění u skotu pH v bachoru, což se pak projevuje tzv. stre­sory, takže jsou nakonec zvířatům ve výkrmnách podá­vána ve velkém antibiotika, aby se zabránilo jejich pří­pad­nému onemocnění.

Více zde na videu:

V poslední době se také na internetu začaly objevovat úvahy o sponzorování výzkumu, při němž sehrá­vají hlavní roli „děravé“ krávy. Každý vý­zkum totiž musí někdo financovat. A podle interneto­vých diskutérů za současným boomem tzv. kanylovaných krav údajně stojí nadnárodní společnost Monsanto, která vždy patřila mezi průkop­níky průmyslového zemědělství. Ta v minulosti přišla s celou řadou revo­lučních pesticidů a herbi­cidů, přičemž ovšem také uvedla roku 1929 na trh ne­chvalně známé poly­chlorované bifenyly (PCB), toxické látky s kumulativním působením, prodá­vané po celém světě až do jejich zákazu v roce 1976. V poslední době se však firma Monsanto pro­sadila především v oboru genetického inže­nýrství.

Společnost Monsanto je označována za lídra biotechnologického výzkumu v oblasti zemědělských plodin. Vyvíjí produkty a řešení integrující herbicidy, osiva a genetické vlastnosti rostlin získané bi­otechnologickými procesy. Nakonec vůbec první geneticky modifikovanou plodinou, kterou bylo v České republice povoleno komerčně pěstovat, se stala kukuřice typu MON 810 firmy Monsanto. Na první pohled se tak může zdát, že se o skot Monsanto nezajímá. Jenže výrobu rost­linnou v celosvětovém měřítku svojí hodnotou převažuje výroba živočišná. Tuto převahu vytvářejí přede­vším státy s rozvinutou tržní ekonomikou, ve kterých je živočišná výroba vedoucím odvětvím ze­mědělské výroby. Proto také mezi produkty firmy Monsanto najdeme i geneticky upravený růstový hormon pro hovězí dobytek rBGH (recombined Bovine Growth Hormone), svého času prodávaný též pod označením Posilac, který byl uveden na trh v roce 1994. Ve farmářské praxi je aplikován doj­nicím kvůli vyšší produkci mléka.

Tento hormon patří k nejdiskutovanějším výrobkům firmy Monsanto, neboť přináší vážná ri­zika. Stimulace vyšší produkce mléka umělým hormonem totiž u krav způsobuje vyšší nemocnost. Krávy, kterým je hormon aplikován, častěji onemocní hnisavým zánětem vemene, zvaným masti­tida. Ten se pak léčí vysokými dávkami antibiotik, která se spolu s hnisem dostávají do mléka a působí negativně na zdraví konzumentů. Ve snaze zabránit značení v obchodních řetězcích distri­buovaného mléka "bez obsahu rBGH" podávala firma Monsanto před časem žaloby na jeho vý­robce a prodejce, se kterými však u amerických soudů neuspěla. Po rozsáhlé kritice jejich pro­duktu nakonec přestala firma Monsanto používat název rBGH, obsahující termín hormon, od kte­rého přešla k laikům méně srozumitelnému označení "hovězí somatotropin", tedy Bovine Somatot­ropin (BST). V samotných Spojených státech dnes údajně používá BST kolem 10 % farmářů, i když jejich počet stoupá: "Od­hadujeme, že během pěti až deseti let odejde z branže třetina far­mářů, kteří jsou staří a nepří­stupní. Nahradí je mladí, kteří nemají vůči novinkám takové před­sudky," prohlásil svého času mluvčí společnosti Monsanto.

Zde odkrytí díry na boku krávy:

Ale není podstatné, zda za narůstajícím počtem kanylovaných krav stojí Monsanto, nebo jiná nad­národní společnost. Podstatný je především další, plánovaný vývoj. Tedy případná možnost, že se experimentální kanylace krav změní v běžnou zemědělskou praxi, kdy třeba farmáři dojdou k závěru, že účel světí pro­středky: než se věnovat klasic­kému chovu skotu, bude z ekonomického hlediska pro ně zajíma­vější jakýsi Matrix, kdy hovězí dobytek bude chován v malých bo­xech (což bude připomínat tzv. průmyslový chov slepic, nebo americké výkrmny prasat), ve kte­rých přesně stanové dávky krmné směsi pravidelně krávě, spoko­jeně přežvykující trochu sena či jiného šidítka, jednoduše nasypou dírou přímo do bachoru. Tako­véto pojetí živočišné výroby se nakonec zdá být plně v souladu s filozofií „průkopníků“ prů­myslo­vého zemědělství (fac­tory farming), zajišťujících farmá­řům pro­dukty a inte­grovaná řešení, která mají trvale uspokojovat rostoucí světovou potřebu potra­vin a re­dukovat ná­klady v zemědělství. Na­víc ty staré a nepří­stupné farmáře, kterým se „děravé“ krávy nelíbí, časem mohou na­hradit farmáři mladší, kteří ne­mají vůči novinkám předsudky.

Jde sice o poněkud katastrofický scénář, i když ne tak úplně „vycucaný z prstů“, jak se u nás říká. Pokud však za tím vším, co jsme si až dosud ukázali, stojí velké, nadnárodní společnosti, jejichž „factory farming“ hledá rychlá a ekonomicky výhodná řešení, můžeme předpokládat, že se budou pokoušet svá řešení zavádět i u nás. Jenomže jejich nejčastější řešení vedou k podávání velkých dávek antibiotik hospodářským zvířatům, což má vliv i na bezpečnost potravin živočišného původu pro člověka (zhruba 80% roční produkce antibiotik v USA je dnes určeno pro potřeby chovatelů hos­podář­ských zvířat). Podávaná antibiotika a jejich metabolity totiž zůstávají v tělech zvířat do té doby, než do­jde k jejich kompletnímu vyloučení nebo rozkladu. A rezidua těchto látek při pravi­delné konzu­maci pro člověka představují zdravotní riziko. Proto také bylo v EU podávání antibiotik, coby sti­mulátoru růstu, u vykrmovaných zvířat ukončeno. Což vedlo k hledání nových látek, jejichž využi­tím lze sti­mulovat vyšší užitkovost zvířat, aniž by docházelo ke kontaminaci lidského potrav­ního řetězce. A jak se dnes ukazuje, lze toho dosáhnout prostým návratem k přírodním látkám a starým znalostem o jejich použití ve výživě hospodářských zvířat.

Jednu z cest představují oligosacharidy mannanů, tedy části buněčných stěn kvasinek, působící v trávicím traktu na stejném principu jako vykrmovaným zvířatům podávaná antibiotika. Neboť za­braňují usazování škodlivých mikroorganismů díky svému uchycení na vazebných místech na sliz­nici stěny trávicí trubice, kde se fixuje patogen. Tedy na místech, kde se jinak fixují antibiotické stimulátory, které tím brání uchycení patogenních bakterií. Při studiu fruktooligosacharidů, což jsou složitější cukry, se ukázalo, že jejich produktem je kyse­lina mléčná a volné mastné kyseliny. Tyto produkty pak působí na pH v trá­vícím traktu, na potla­čení rozvoje nežádoucích mikroorganismů a omezení tvorby amoniaku. Samy volné mastné kyseliny jsou zdrojem energie pro střevní tkáně, což v kombinaci s působením oligo­sacharidů mannanů vede ke zvýšení odolnosti stěny trávicí tru­bice proti působení škodlivých mik­roorganismů. Jinak řečeno, kombinace některých přírodních lá­tek skutečně může příznivě pů­sobit na zlepšení stravitelnosti krmiv a omezení vlivu škodlivých bakterií u hospodář­ských zvířat.

A tak si říkám, že na těch starých moudrech, se kterými se setkáváme u Karla Jaromíra Erbena, možná ještě pořád něco bude: Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce; kohoutovi česneku, hra­chu jeho družce. Ovoc­nému stromoví od večeře kosti a zlatoušky na stěnu, tomu kdo se postí...

Na úplný závěr něco humoru z Tyrolska. Jedné kravce se nelíbí, jak ji vyparádili na slavnost. Druhá ji okřikne: Co pořáde remcáš. Lepší naše díra ve věnci, než ta americká do bachoru... !

[Karel Wágner, zdroj]

• Podpořte s námi nový nezávislý magazín bez cenzury Vědomí

Komentáře: