Skutečný důvod, proč Gorbačov zrušil sovětský vojenský kosmický program a jak to dopadlo...

Gorbačov přiletěl naposledy na kosmodrom Bajkonur před 30 lety, 11. května 1987, aby osobně zrušil státní vojensko-kosmický program. Předtím se konala sovětsko-americká vrcholná jednání v Reykjavíku, která neovlivnila protiraketovou Strategickou obrannou iniciativu USA a draze přišla naši zemi.

Gorbačov se seznámil na Bajkonuru se vzorky vojenské kosmické techniky a vyslovil politování, že to všechno neznal před Reykjavíkem. Na shromáždění v Domě důstojníků zdejší posádky generální tajemník znovu mluvil o kursu na mírový kosmos.

Po Gorbačovově návštěvě kosmodromu začalo ukončení programu rozvoje vojenských kosmických systémů. Téma těžkých orbitálních stanic bylo zrušeno v roce 1989, pak byly zastaveny všechny práce na nosné raketě Energie a orbitální lodi Buran.

A 7. května přistálo na mysu Canaveral americké experimentální orbitální letadlo X-37B Orbital Test Vehicle-4, které téměř dva roky vykonávalo tajnou misi ve vesmíru.

Odborníci nazývají raketoplán X-37B kosmickou stíhačkou, což znamená, že americký program vývoje útočných zbraní v kosmu v klidu přežil Ronalda Reagana.

Prostředky boje s nepřátelskými vojenskými satelity vyvíjeli v Sovětském svazu v průběhu několika desetiletí. První domácí manévrující stroj Poljot-1 byl vypuštěn na oběžnou dráhu v roce 1963 a zachycení družice družicí bylo poprvé úspěšně vykonáno 1. listopadu 1968.

Podle dat zveřejněných americkým analytickým časopisem The National Interest vypravil SSSR v letech 1973-1976 na oběžnou dráhu kolem Země tři vojenské kosmické stanice Almaz. Pak se konaly desítky zkoušek stíhaček satelitů. Poslední (v červnu 1982) nazvali na Západě Sedmihodinová jaderná válka, i když šlo pouze o cvičení s vypuštěním pozemních a mořských balistických raket, protiraket, vojenských družic a kosmické stíhačky.

Útočné kosmické zbraně pro válečné aktivity ve vesmíru a z vesmíru vyvíjeli ve vědeckovýrobním podniku Energie a do začátku osmdesátých let byly vyvinuty dva bojové kosmické přístroje (KA) s různými typy palubních systémů zbraní: laserovým a raketovým. Menší hmotnost raketových zbraní umožnila mít na palubě větší zásobu paliva a předpokládala nasazení proti objektům s nízkou oběžnou dráhou (do 300 km). Laserová zbraň byla vyvinuta pro boj se satelity na středních a geostacionárních oběžných dráhách. Plánovalo se sestavení větší orbitální skupiny raketových KA 17F111 Kaskad a laserových KA 17F19 Skif. Za účelem likvidace zvlášť důležitých pozemních terčů byla projektována těžká vesmírná stanice skládající se ze základní stanice 17K DOS a autonomních modulů (typu raketoplánu Buran) s bojovými bloky (do 15-20 kusů v jednom útočném modulu). Moduly se na povel oddělily od stanice, obsadily pozici v kosmickém prostoru pro revolverový start vysoce přesných bojových bloků (klouzavá jaderná nálož).

Domácí odborníci hodlali čelit americké Strategické obranné iniciativě minováním kosmického prostoru kolem Země. Konaly se průzkumy účinnosti orbitálních brizantních oblaků, které úplně uvolňují prostor kolem země do výšky 3000 km od kosmických přístrojů.

Američané značně zaostávali za svými sovětskými kolegy ve vojensko-kosmické sféře. Vývoji vojenských vesmírných stanic se v USA začali věnovat pouze v sedmdesátých letech (byly to projekty s použitím kinetických, laserových a svazkových zbraní).Rozhodnutí o vývoji protisatelitního systému oznámil americký prezident Ronald Reagan v roce 1982 a pak vyhlásil Strategickou obrannou iniciativu. Byla zrušena v roce 1993, avšak vesmír zůstal mírovým pouze v lidských snech.

Kosmické technologie rodí nové způsoby vedení bojových akcí. Na oběžné dráze kolem Země se dnes nachází asi 1380 družic, z toho 149 amerických přístrojů vojenského a dvojího určení. Pro porovnání uvedeme, že Rusko jich má 75, Čína 35, Izrael 9, Francie 8, Británie a Německo po 7. Všechny vyspělejší státy se věnují vojensko-kosmickým výzkumům. Prostor kolem Země je stále militarizovanější.

Strategické velení Ozbrojených sil USA má za to, že je třeba cvičit vojáky na bojové akce ve vesmíru. Hlava Strategického velení generál John Hyten zformuloval, například, filosofské odůvodnění nevyhnutelnosti podobných konfliktů: „Americká armáda se připravuje na další etapu: hvězdné války.“USA zvýšily třikrát výdaje na útočné prostředky kontroly ve vesmíru: z 9,5 milionu dolarů v roce 2013 na 30,7 milionu dolarů v roce 2016.

V reakci na dnešní výzvy jsou i ty mírumilovnější země, včetně Ruska a Číny, nuceny vyvíjet kosmické zbraně.

Stalo to pak za to, snažit se po dlouhá léta překovat kosmické meče na radlice, čili Kaskady a Skify na hrnce?

Zdroj: 1