Zalétali si: dokáže Rusko zabránit konfliktu mezi Sýrií a Izraelem

Syřané tvrdí, že sestřelili izraelské vojenské letadlo, které letělo bombardovat Hizballáh. Díky tomu ohrozili nejen rusko-syrsko-izraelský kodex chování v Sýrii, ale i budoucnost Ruska na Blízkém východě.

...

Jak je známo, před přivedením vojsk do Sýrie Moskva jako odpovědná velmoc provedla konzultace se všemi zúčastněnými stranami o „modálnosti syrských operací". V překladu na český jazyk — pokoušela se dohodnout se na pravidlech hry, aby se vyhnula střetům mezi jinými armádami a ruským letectvem. Mezi těmi, s kým se podařilo dohodnout, byl i Izrael. Pravidla byla velmi prostá a maximálně pragmatická. Tel Aviv ze své strany nepřekáží Moskvě v likvidaci všech islamistů, na které ruské Suchoje dosáhnou. Absolutně pragmatický přístup. Vždyť pro Izrael není žádný rozdíl mezi mezinárodně přiznanými teroristy ze skupiny Islámský stát a zelenými elfy — bojovníky za demokracii ze „světské opozice" Idlibu. I ti i ti sní o tom zničit izraelský stát, proto musejí být preventivně zničeni, přičemž nezáleží na tom, kdo to udělá.

Ze své strany se Moskva (a tedy i Sýrie, kterou Putin na těchto jednáních představoval) zavázala zavírat oči na útoky Izraele na systém předávání řady typů syrských či ruských zbraní do rukou Asadova spojence — Hizballáhu. To je také pragmatická pozice — v Kremlu chápou, že pro Izrael není žádný velký rozdíl mezi IS a Hizballáhem, jelikož obě skupiny sní o tom zničit stát Izrael (rozdíl mezi nimi je jen v tom, že první skupinu podporují monarchové Zálivu, zatímco druhou ajatolláhové Zálivu). Proto ruská letadla a protivzdušné prostředky izraelské letouny ignorovaly.

Po dlouhou dobu toto fungovalo, 17. března ale začalo selhávat.

Spolehlivě je známo pouze to, že přibližně ve tři hodiny v noci se skupina izraelských letounů likvidující arzenály provládních ozbrojenců dostala pod palbu syrských protivzdušných prostředků. Dále se výpovědí zemí rozcházejí.

Syřané informují o vojenském vítězství — podle jejich slov místní protivzdušná obrana sestřelila jeden izraelský letoun (který havaroval „na okupovaných územích") a poškodila další. Díky tomu byl Izrael potrestán za svoji podporu IS. „Tento do nebe volající izraelský akt agrese se stal částí houževnaté podpory sionistického nepřítele IS při zoufalém pokusu pozdvihnout jejich morálního ducha a odklonit pozornost od vítězství, kterých Syrská arabská armáda dosáhna tváří v tvář teroristickým organizacím," cituje agentura SANA prohlášení syrské vlády.

Izraelci fakt ostřelování přiznávají, přitom ale říkají, že nikdo nikomu nepomáhal a nikdo nic nesestřelil. „Nakolik je nám známo, během žádné etapy nebyla kompromitována bezpečnost letounů izraelského letectva a izraelských občanů," ujišťují v tiskové službě izraelské armády. Podle informací izraelských médií se vojákům dokonce podařilo zachytit jednu ze syrských raket s pomocí vlastního systému protiraketové obrany, což bylo jeho bojovým křestem.

Experti varují, že konflikt není možné považovat za ukončený, jelikož obě strany vyostřují své pozice. Zaprvé, díky tomu, jak opadává hrozba ze strany IS, vyplouvají na povrch vzájemné neshody. Ty nejsou založené na argumentech, ale na fóbiích, vykořeňovat je proto je velmi složité. „U stran je hypertrofované chápání jedna druhé. Jedni si myslí, že Izrael podél hranice vytvořil grandiózní situaci, druzí jsou přesvědčeni o tom, že Sýrie a Írán vstoupí do Golan. Jaké Golany? Syrská armáda není schopna bez pomoci z vně kontrolovat své vlastní území, syrský režim má dodnes mnoho nepřátel — k čemu by bojovali s Izraelem?" — říká RIA Novosti starší učitel Oddělení politických věd Vyšší školy ekonomiky Leonid Isajev.

Zadruhé, obě strany si myslí, že rozklad sil se nyní mění v jejich prospěch. Izrael dostal správného prezidenta ve Washingtonu se správným zetěm — židem. Jestliže Barack Obama považoval Benjamina Netanjahua za lídra, kterému nelze podat ruku a všelijak ho kritizoval za neochotu předat Izrael Palestincům, tak Donald Trump už dal na srozuměnou, že izraelskou politiku plně podporuje. A to i v palestinském směru, i v íránském.

Syřané jsou opilí řadou vojenských vítězství (osvobozením Aleppa a Palmýry, východ k Eufratu) a také politickými úspěchy (dohody s Kurdy a převychování Erdogana, jenž pomalu vychází z pozice provokatéra občanské války).

Na první pohled to vypadá, že dokonce i pokud dojde k vyostření syrsko-izraelského konfliktu, tak pro Moskvu to nebude nic strašného — všechny strany přesně o ruské neutralitě pro případ konfliktu.

Problém je v tom, že přímý izraelsko-syrský konflikt na sebe hned nabalí další účastníky z obou stran (USA, Írán, Hizballáh, země Zálivu) a zlikviduje plány Ruska na zesílení své přítomnosti v regionu po zakončení syrské občanské války.

Podle všeho se jediný velký zdroj ruského vlivu v Sýrii a v regionu může stát zahraničněpolitická rovnováha. Jak je známo, Moskva se na Blízkém východě spoléhá na systém regionálních trojúhelníků. Ve dvoustranných konfliktech mezi místními zeměmi (Turecko-Izrael, Turecko-Sýrie, Turecko-Írán, Turecko-Saúdská Arábie, Turecko-Egypt, Írán-Saúdská Arábie, Írán-Izrael, Írán-Katar, Írán-Egypt, Saúdská Arábie-Izrael, Saúdská Arábie-Jemen, Izrael-Egypt, Izrael-Libanon a další) má Kreml unikátní výhodu — má dobré, či minimálně pracovní, vztahy se všemi stranami konfliktu. To Moskvě umožňuje vstupovat jako třetí strana do konfliktů, obsazovat pozice mírotvůrců mezi dvěma stranami a získávat díky tomu politické a ekonomické bonusy.

Tento systém ovšem pracuje za podmínky,že balancující balancuje, nachází společné body a nedovádí situaci do přímého vojenského konfliktu, kam se ocitají zataženy všechny země regionu. Díky tomu se trojúhelníky ničí a balancující je nucen buď stopnout si na stranu jedné ze stran, nebo ustoupit více efektivnímu konkurentovi, který je schopen vybudovat nové trojúhelníky. Například Číně. Právě proto Kreml, podle všeho, bude provádět výchovnou práci, aby nedal ostřelování změnit se na reálně sestřelená letadla.

Zdroj: 1

Komentáře: