Dalajláma Putinovi: Děláš to dobře chlapče!
Dalajláma byl v Moskvě na návštěvě u Putina a během besedy prohlásil: Prezident Putin musí pokračovat ve svém neoblomném boji proti saúdskému státnímu terorismu.
Věřím, že Obamova administrativa a Saúdská Arábie jsou zodpovědné za krveprolití na Středním východě!
Tibetský buddhistický duchovní vůdce pochválil ruského prezidenta zejména za vytrvalé tažení proti ďábelským teroristům a nabádal ho, aby pokračoval ve svém božském poslání, ale trval na tom, že se nejedná o "dlouhodobé řešení", které může ukončit syrskou krizi, píše se na webu awdnews.com.
Zbořil: Je to fáma?
Dnes nadužívané anglické slovo „hoax“ je vlastně jen smyšlenka, podvod, ve slovesném tvaru pak podvádění, napálení, úmyslné podvádění, trochu staročesky také obmysl. Podle bojovníků proti pro-putinovské propagandě je to „šíření poplašných, nebezpečných zpráv a informací“. Přes světovost zdůrazňovanou anglickým slovem, dnes snad dokonce nadužívaným, nejde ale o nic jiného, že co symbolizovala už ve starověkém Řecku, bohyně Fama, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
U Vergilia i Ovidia je Fama (Pověst) rychlonohou a vševidoucí bohyní, dcerou Země, personifikací pověsti, která z nepatrných počátků narůstá do obrovských rozměrů. Nicolo Machiavelli znal na konci 15.století pojem publica voce (hlas veřejný), kterým odkazuje na imperiální vox populi - hlas lidu, a starší fama (mínění, pověst), i fama popularis, rumores - báje, pověsti, lidová sdělení i mínění, nezaručené zprávy, řeči, pomluvy.
Dnes se studenti žurnalistiky učí, že „fáma“ je „náhražkou informací, (a) je to alternativní model reality, zjednodušení, snáze pochopitelné a stereotypům odpovídající sdělení“. Je to informace „předkládaná k uvěření“, která je prezentována, jako mající vztah k aktuálnímu dění. Ještě důležitější ale je, že není ověřena a ověřit se z mnoha různých důvodů ani nedá.
Dnes si myslíme, že fáma je falešným, zkresleným sdělením, oním vzpomenutým hoaxem, která má sloužit k vytvoření falešného obrazu. To si myslí ti, kteří propagují až vesmír zasahující ideály nebo „bojují proti propagandě“ (dříve se říkalo „agitaci“) nepřátelské strany v době válek a mezinárodního napětí. Je to velmi nepřesné, a to by si měli uvědomit všichni naivní, většinou také „obmyslní“ obhájci a hledači pravdy. Hoax nemusí být fáma, a dokonce nemusí být nepravdivá, vylhaná. Její nejdůležitější kvalitou je, že se jí věří, že jí chce věřit.
Současní cenzoři se zřejmě domnívají, podobně jako kdysi kníže Clemens Metternich, že obranou proti „šeptandě“, neovladatelným médiím, včetně současného internetu, je možné bránit se, a tím nastolovat pořádek, pomocí „policie, církve a cenzury“. Milan Šmíd kdysi někde napsal, že „fáma vzniká v interakci skupiny, která se o určitou věc zajímá“ a je tedy třeba nejen „bojovat proti“, ale hlavně rozumět přesvědčení veřejnosti, která má nedůvěru k informacím, které jsou dostupné. A to i tehdy, když si tato skupina myslí, že je bezmocná, a proto se stává nejistou a touží po vytváření skupinové soudržnosti. Proto touží po maximálně jednoduchém vysvětlení a není důležité, zda fámy/hoaxy jsou pravdivé nebo nepravdivé, pozitivní nebo negativní, zda vznikají spontánně nebo jsou vytvářeny záměrně, zda se periodicky opakují nebo jsou dílem jednoho okamžiku.
Autor Orfea v podsvětí Jacques Offenbach, který v roce 1848 připomenul ve své operetě Orfeus v podsvětí Famu, bohyni starořeckého pantheonu, trochu frivolní nebo dokonce prodejnou, která zpívá "Nikoli tvé činy, ale já z tebe udělám hrdinu či padoucha!" A představuje se: „Kdo jsem já? Z vážné matky veselé jsem dítě, jež pod čarou...se (do veřejné diskuse) rádo míchá...a pro pravdu práva (je-li jaká) věčně dýchá. ...od věků jsem, a věků strašnou mocí... vše vykládám, co už dávno jiní vědí. A tak kárám, kde co zlého k vidění, ať je to v pekle, i tam je mínění...
Zbořil: Budeme trestáni káznicí za poslech jiných názorů?
Když se dnes objeví zpráva, že „Dalajláma navštívil Putina“, přemýšlejí, nejen v Bruselu, ale i v Praze, kolik komu zaplatit, aby proti tomuto hoaxu/fámě bojoval. Je to pošetilé, stejně jako neúčinné. V době, kdy nedůvěřujeme téměř všem „hromadným sdělovacím prostředkům“ se utíkáme k nejrůznějším fámám, protože to dává příležitost uvažovat o jejich souvislostech, politickém a kulturním konsensu.
Po dvou třech dnech se na sítích objevily otázky: Co budou dělat se svými tibetskými prapory ještě nedávní bojovníci proti ruskému a třeba i čínskému prezidentovi? Jakou novou ikonografii bude nutné stvořit a kdo na to dá nějaké peníze?
Je to marný boj těch jediných spravedlivých a chápajících, kteří si neuvědomují, že obyčejná nevšímavost je efektivnější, a že není dobré: usedne-li vosa králi na nose, není třeba na ní jít s kyjem. Můžeme totiž zabít nejen vosu, ale i krále. Ale i kdyby to pochopili, neuvěří, jejich strach je větší než jsme my ostatní ochotni věřit.
Zdroj: prvnizpravy.cz