Kdo že to vlastně vyhrál aneb jak číst volební výsledky od sousedů
Všemi hlavními medii cloumá, a po pár týdnů ještě asi cloumat bude, nejnovější politický megaskandál. Slovenské volby.
Elitní komentátoři se s očima na vrch hlavy probírají jejich výsledky (a důsledky), politikové „vyjadřují znepokojení“ a „varují“. Na počátku každé jejich úvahy zaznívá (povinné) zděšení: slovenští fašisti dobyli parlament….! Hrůza. V dalším zamyšlení pak následuje úvaha, kdo s kým a proti komu, zakončená u všech politiků i medií, bez ohledu na jejich druh, a politické zaměření velice podobně. Takhle to přece nejde! Chtělo by to nové, předčasné volby!
Ano, situace vítěze slovenských voleb není jednoduchá. Do parlamentu se dostalo 8 stran, z nichž většina se vyznačuje mimořádně silnou animozitou, vůči všem ostatním. Již v předvolebním boji se jejich lídři urputně vymezovali, s kým nikdy a s kým už vůbec ne. A teď z toho uplácejte alespoň trochu stabilní většinu…
Nicméně to už bude problém Roberta Fica, předsedy vítězného Smeru, jehož slovenský president pověřil sestavením vlády. My se spíš podívejme na celkové vyznění voleb. A tím také na důvody rozhořčení a zděšení po Evropě. Vezměme si jednotlivé strany pěkně popořádku a proberme je z hlediska jejich tzv. „proevropskosti“.
Tak nejdříve tu máme vítěze voleb. Ficův Smer obdržel skoro 29% hlasů. Řeči o prohře a ztrátě, nesoucí se od našich politiků, jsou tady více než falešné. Protože, řečeno s politickým nebožtíkem Paroubkem, „kdo z nich to má?“ Ale k meritu věci, k zaměření strany: ač levicový, profiloval se Smer v poslední době poměrně výrazně protievropsky a protiimigrantsky, což je dnes vlastně totéž.
Pak tu máme s 11,5% SaS, tedy Svobodu a solidaritu Richarda Sulíka. Ač pravicově a liberálně orientovaná, je strana a hlavně její šéf nesmiřitelným kritikem fungování EU. To fungování ostatně poznal R. Sulík jako europoslanec zevnitř a velice zevrubně. Své poznatky o něm si nenechává pro sebe, ale šíří je slovem i písmem kde může. Takže další protievropská volba.
Následuje OLaNO, Igora Matoviče s 10,5%. Vymezuje se proti Smeru a bojuje proti byrokracii. Ale nějaký extra nadšený vlezdobruselismus zde taky nehledejme.
Další je SNS, Slovenská národná strana na 9%. Podle svých programových tezí „akcentuje vlastenectví, sociální cítění a tradiční hodnoty“. Proti migrantům se staví ostře a Brusel, jak již z názvu vyplývá, nemusí vůbec. 8,6% získal v pořadí další subjekt, LSNS Mariana Kotleby. Její zaměření je jasné. Zajímavé je snad jen to, že byla nejčastější volbou prvovoličů. Následují strany okolo 6%., jako Jsme rodina, Borise Kolára. Ta se vymezuje vůči politikům, tak jak to i u nás jedem milionář činil.
Podobně „uspěl“ i Most-Híd, strana Maďarské menšiny. Tuhle partaj je možné, alespoň v tomhle výčtu, (už konečně) pokládat za první sluníčkářskou, vítačskou a prouprchlickopu vlaštovku. A za ní..? Ano, s cejchem černého Petra, který se tak tak přehoupl přes magickou pětku procent, se potácí favorizovaná Sieť. Ta Sieť, na kterou tolik sázela Bratislavská kavárna a spřízněná media, včetně našich.
Takže si to shrňme: protiimigrační a pronárodní uskupení mají celkem 57,5%, nevyhranění, sólisti, nováčci a podivíni 17, 5% a pak následují tvrdí sluníčkáři, kteří se ocitli na pěkném posledním místě se solidními 12%. A je to.
Lubomír Vylíčil
Komentáře: