Drsný útok na svobodu šíření informací. Konec se blíží. Buď budeš skákat Zuckerbergu, jak pískáme, nebo tě vypneme
Mark Zuckerberg si už nepamatuje, kdy šel běhat a přitom sněžilo. Tak běžel, obklopen gorilami, mezi vločkami pod Brandenburskou bránou, a smál se.
Brzy mu však ztuhl úsměv na rtech. Německá kancléřka Merkelová, kvůli které úpí Německo pod uprchlickou vlnou, se kvůli strachu ze zničené kariéry snížila k nedůstojnému kroku, kterým je nejbrutálnější útok na svobodu šíření informací všech dob. Děje se tak pod záminkou boje proti šíření nenávisti – aniž by bylo jasné, co ta nenávist přesně je. Jde o dosud nevídaný výpad moci a státem kontrolovaných „nezávislých“ médií proti těm, které dosud pod kontrolou nemá.
Zuckerberg na koberečku
Německá média (v čele s nějvětším vydavatelstvím Axel Springer) o tom, že byl Zuckerberg pozván do Berlína na kobereček, nijak obsáhle neinformovala. Usoudila, že čtenáře nezajímá, že je Zuckerberg v Berlíně zastrašován, vydírán a zesměšňován. Omezila se na to, že je Mark šarmantní, má milou manželku, nosí šedé triko, baví ho ranní běhání, virtuální realita, a plně a ve všem podporuje kancléřku Merkelovou.
Sociální síť Facebook, kterou miliardář Zuckerberg založil a vlastní, je největší na světě – má takřka dvě miliardy uživatelů. Už není jen alternativou velkých vydavatelských domů (jakým jen například Axel Springer s necelými 20 miliony čtenářů). Je mnohem silnější než oni.
Mark Zuckerberg se tak v Berlíně dozvěděl, že pokud nezačne ihned na Facebooku cenzurovat „nenávistné“ příspěvky týkající se imigrantů, může se snadno stát, že má v Německu utrum. Je to prý on a ten jeho Facebook, kdo může za problémy dnešního Německa. Nebýt jeho, byl by klid a média by mohla (nejen o imigrantech) balamutit veřejnost dál a bez zábran jako předtím.
Makáte na tom?
Poprvé se kancléřka Merkelová setkala s Zuckerbergem loni v září na obědě během jednání OSN v New Yorku. Část jejich rozhovoru byla omylem zachycena živě na mikrofony – než je vypnuli.
Uvádíme doslovný přepis (hovořili spolu v angličtině):
Mekrelová: „Po Facebooku se šíří nenávisné komentáře o uprchlících.“ Zuckerberg: „Musíme na tom zapracovat.“ Merkelová: „Opravdu na tom děláte?“ Zuckerberg: „Yeah.“
Facebook na tom „zamakal“ a minulý týden se pochlubil revoluční změnou: Místo tradičních „like“, tedy palců nahoru, dal uživatelům možnost si vybrat mezi dalšími emotikony: „Palec nahoru“, „Láska“, „Úžas“, „Úsměv“ nebo „To mě štve“. Což tedy rozhodně není to, co měla Merkelová na mysli, když mluvila o šíření nenávisti.
A tak musel Zuckerberg souhlasit s tím, že bude cenzuru Facebooku provádět „nezávislá“ německá firma Bertelsmann (a dokonce jí za to platit). Připomeňme, že Facebook již jakousi autocenzuru má – každý uživatel může nahlásit příspěvek, který považuje za nevhodný – a vnitřní oddělení Facebooku pak stránku podle svého uvážení zablokuje.
Nenávist, kterou cítí Frau Merkel a vydavatelství Axel Springer k Facebooku, má racionální základ (stejně jako ta, kterou cítí „obyčejní“ Němci k uprchlíkům). Nebýt Facebooku, nikdy by se například tak ostudně neprovalil „průšvih“ s letošními novoročními sexuálními útoky v několika německých městech, kdy skupiny imigrantů sexuálně napadly stovky německých žen a dívek. Média – v čele s nejčtenějším deníkem Der Bild (vydavatelství Axel Springer) – to přičinlivě zametla pod koberec, kde to chtěla držet tak dlouho, jak to půjde.
Jenže se všechno okamžitě „profláklo“ na sociálních sítích – tedy především na Facebooku – když se začaly masově hlásit napadené ženy. Objevily se výpovědi svědků, fotografie, videa... Až poté – na nátlak veřejnosti – začala policie jednat (a nevyšetřila zhola nic). Der Bild, který ztratil tvář a zatajováním informací zcela popřel své základní poslání, přišel tři dny po událostech s výmluvou, že útoky proti německým ženám byly nepotvrzené, proto o nich neinformoval.
Cena jako výsměch
Podle německých politických a vydavatelských elit (což je v podstatě totéž) Zuckerberg (možná) nemůže za to, že imigranti znásilňují německé ženy a dívky, ale (určitě) může za to, že se to dostalo ven.
„To musí přestat,“ řekla Frau Merkel, jejíž politický osud závisí na přízni médií a především pak vydavatelství Axel Springer (jehož majitelkou je mimochodem také žena - 74letá Friede Springer). Kancléřka Merkelová se již ani nesnaží zastírat, že média tu nejsou proto, aby hlídala politiky, ale aby s nimi spolupracovala – ve jménu zpracovávání mas, ve jménu propagandy. Imigrantská vlna tak s sebou spláchla i iluzi, že demokracie je něco svobodného. Není.
A tak dostal Mark Zuckerberg poté, co si byl zaběhat s gorilami pod Brandenburskou bránu, od vydavatelství Axel Springer, které by ho nejraději hned a na místě v přímém přenosu zardousilo novinami, zajímavý dárek: Cenu Axela Springera za podnikatelské nadšení. Nevím jak vy, laskaví čtenáři, ale já v tom cítím ironii, která je mi odporná.
Při návštěvě Berlína se Zuckerberga chopil nejbližší poradce kancléřky Merkelové, obrovitý pan Peter Altmeier. Šlo o schůzku neformální, plnou žertů a legrace. Pan Almeier pak vesele oznámil novinářům, že je Mark zábavný chlapík a že už si konečně uvědomil důležitost odstranění ilegálního obsahu z internetu. Ano, pan Altmeier řekl „z internetu“ – ne „z facebooku“. Řekl „ilegální obsah“ a ne „nenávistné příspěvky“.
Vládnoucím elitám nevadí jen Facebook, ale žere je celý ten nechutně svobodný internet, protože ho nemají pod kontrolou. Avšak – přes veškerou nabubřelost – se pan Altmeier zas až tak nemýlil. Internet užívají tři miliardy lidí, z nichž je na Facebooku více než polovina. Po schůzce s Zuckerbergem pan Altmeier „postoval“ jejich společnou rozesmátou fotku (Peter a Mark) - ehm, na konkurenční sociální síti Twitter. Taková taškařice, Spaß muß sein.
Dnes žalujeme Google, zítra můžeme i Facebook
Na opékací konferenci s Zuckerbergem promluvil také výkonný ředitel vydavatelství Axel Springer, pan Mathias Döpfner, který již dal k soudu Google (vyhledávač s více než dvěma miliardami uživatelů) kvůli tomu, že prý neplatí za „kradený“ obsah. Pan Döpfner jako by mimochodem připomněl, že nejen Google, ale také Facebook šíří cizí obsah bez povolení. Jinými slovy: Pokud Zuckerberg nezačne sofort sekat latinu, dají ho také k soudu – kvůli něčemu jinému.
Pan Döpfner (který je více než o hlavu vyšší než Zuckerberg) současně označil téma duševního vlastnictví za příliš složité, aby se mu ten večer věnoval. Takže se tématu přičinlivě chopil pan Martin Schulz, předseda Evropského parlamentu. Ten se toho nebál.
Předseda Schulz přednesl návrh, z něhož, jak je prý pevně přesvědčen, mohou profitovat obě strany, tedy Německo i Zuckerberg: „My tady v Evropě se od vás můžeme mnohému naučit. Zejména co se týče vašeho optimismu a vaší inspirující vize budoucnosti. Vy nám ukážete, jak se dotknout hvězd.“
Nebylo jasné, jaké hvězdy měl pan předseda na mysli. Zda hvězdy, co jsou dobře vidět, když nevyjde měsíček, nebo hvězdy na vlajce Evropské unie, které jsou, bohužel, vidět furt.
Schulz pokračuje: „A na oplátku – my se s vámi můžeme podělit o svou dlouhodobou zkušenost s naší kulturní diverzitou a ukážeme vám, jak citlivý je náš postoj k užívání dat a ochraně duševního vlastnictví. Že jde o pilíře naší společnosti.“
„Yeah,“ pomyslel si Zuckerberg.
Zákaz Facebooku či jakékoli webové služby je snadnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Soudní dvůr Evropské unie například již vydal rozhodnutí v případu sporu filmových společností s rakouským webem Kino.to, který nabízel kopie filmů: „Evropská unie nebrání tomu, aby byl poskytovateli internetového připojení vydán soudní příkaz zabránit svým zákazníkům v přístupu k webu, který porušuje autorská práva.“
Jinými slovy: Evropská unie je pro, aby byl vypnut každý, na koho se najde záminka.
Konec se blíží
Firma Facebook se proto pokouší získat u jednotlivých poskytovatelů internetu co největší zastoupení, což je ovšem velký problém kvůli antimonopolním zákonům. Testuje tedy bezpilotní letadla a drony, které budou poháněny sluncem a ze stratosféry vysílat signál – například do oblastí, kde zatím internet není – a samozřejmě i tam, kde už je, ale zprostředkovává ho jiná firma. Je jasné, že dokud Facebook kromě internetu neovládne i zprostředkování signálu, budou ho mít v hrsti. Ze stejného důvodu vypustil Google balóny nad Srí Lankou a díky tomu se lze k internetu připojit i v nehlubším pralese.
Nejen německým vládnoucím elitám a zpřáteleným vydavatelským domům je Facebook a spol trnem v oku. V České republice se o nutnosti zavést cenzuru internetu zmínil například ministr vnitra Chovanec (ČSSD) a drápy ukázal i poskytovatel O2, když vyhlásil, že zvažuje vypínání reklam.
Vše jasně směřuje ke konci svobodného internetu. K zavedení cenzury - a především té politické. Uživatelé (a voliči) si budou stále moci si vybrat co číst - jen to předtím trochu vytřídí někdo jiný a co nevytřídí, to vypne. Do novin si přece také nemůže psát každý, co ho napadne.
Zdroj: protiproud.parlamentnilisty.cz
Komentáře: