Peníze již nejsou vaše, když je vložíte na účet. Bankovní model „bail-in“ okrade střadatele
Peníze již nejsou vaše, když je vložíte na účet.
Stávají se majetkem banky a jsou vedeny v její rozvaze. Jste věřitelem banky, a ona má vůči vám pouze určitý závazek. Toho se nyní zbavuje přes manipulaci politiků. Jestli si ještě myslíte, že vaše úspory v bance jsou garantovány státem do výše 100 tisíc euro, tak se prosím probuďte!
Pravděpodobně jste nečetli na E-republice naše skoro-romány o tzv. „bankovním socialismu“ a tom, jak se zachraňují z našich peněz soukromé banky. Ale především: Neuvědomili jste si skutečné dopady tak zvané „bail-in“ směrnice, přijaté Evropskou unií přede dvěma roky (Aktuální politika ECB, spolehlivá cesta do pekel).
Zachraňování bank z peněz daňových poplatníků proběhlo dříve takto. Stát si půjčil, navýšil své zadlužení u mezinárodních lichvářů, a tak pomohl svým marodným bankám. Tak tomu bylo v USA v roce 2008 nebo i jinde. Jenže to už vychází z módy. Proto musela nastoupit strategie přímá. Věřitelé, což jsou vkladatelé a majitelé účtů, mohou při bankrotu o své peníze přijít. Měli se lépe informovat o tom, jak jejich banka hospodaří a jak investuje. Již několikrát jsme o tom, psali, je to čistá utopie. Navíc tzv. „stress test“ vaší banky dělá naprosto neprůhledná skupina banksterů (Ekonomové USA tvrdí: Bombardujte lidi penězi!).
Kyperský model krachu pojede v Rakousku
V těchto dnech odstupuje Rakousko od ručení státu za vklady obyvatel u bank. Doposud to bylo tak, že banky ručily za vklady střadatelů do výše 50 tisíc eur, dalších 50 tisíc garantoval stát. Jak drží stát své slovo, uvidíme dále. Nyní budou ručit za vklady pouze banky, které mají nezodpovědnost už přímo v náplni práce. Podvodná doktrína jim umožňuje spekulovat a riskovat s vašimi penězi v nespoutané, globalizované finanční džungli. Navíc jim umožňuje znehodnocovat peníze, okrádat vás, ba co víc: ničit ekonomiku i zaměstnanost. Pohádky o tom, jak QE – kvantitativní uvolňování, nebo-li tisk nekrytých peněz, pomohlo oživit ekonomiku USA nebo Velké Británie, si nenechejte vyprávět od nikoho (Jak se ničí měna aneb Šílenství kvantitativního uvolňování). Ani od pana Zbyňka Fialy, který napsal tento jinak docela zajímavý článek, který stojí za to si přečíst.
Lži a lži ze všech stran
Ale, podívejte se pozorně na index Baltic Dry Index , který je snad jedním z mála skutečně těžko zmanipulovatelných indexů. Celkem spolehlivě odráží skutečný stav světové reálné ekonomiky, která se podle grafu řítí do kytiček. Tento index ztratil od začátku roku 30 %, a to znamená, že makroekonomická poptávka prudce klesá, a to celosvětově.
Index nám naznačuje, co teprve přijde. Například lži o 5,5% nezaměstnanosti v USA nemůže brát vážně nikdo, kdo má přehled o tom, jak se manipulují data. Téměř jedna třetina obyvatel USA vypadla z evidence Bureau of Labour, protože si prý aktivně nechtějí hledat práci. Stačí také, abyste byli zaměstnaní 1 hodinu týdně, a už nepatříte už do evidence agentury pro nezaměstnané. Celkem 102 milionu lidí je dnes v USA bez práce. Uvádí to nezávislá studie zde. Psali jsme k tomu článek Skutečná nezaměstnanost v USA . To není ruská propaganda. Psát za těchto okolností o pozitivním vlivu nízkých úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování, nyní odkopírovaného Evropskou centrální bankou, je záměrným matením lidí, netušících, co nás čeká.
To, že na ulicích velkoměst v USA nejsou vidět jako za velké deprese třicátých let fronty na polévku, je dáno pouze tím, že Američané dostávají poukázky na jídlo, na které si vláda peníze půjčí od FEDu, a zvyšuje tak svůj dluh. Přitom se tento její výkon vlády počítá do HDP. Ekonomika tak vzkvétá! Co k tomu dodat? Nevěřte statistikám a zachovejte si zdravý rozum. Proto nás ani ECB, ani ČNB nepřesvědčí, že „to s námi myslí dobře“.
Proč systém „bail-in“ začíná právě v Rakousku
Zkorumpovanost politiků nezná hranic. Představte si, že rakouská spolková země Korutansko, která hospodaří s ročním rozpočtem zhruba 2 miliardy eur, poskytla garance za úvěry banky Hypo-Alpe-Adria ve výši víc jak 20 miliard eur. Když banka v důsledku špatných investic v Chorvatsku a na Balkáně zkrachovala, stát ji zestátnil za peníze daňových poplatníků a vytvořil tzv. „bad-bank“. To je obdoba naší Konsolidační banky, do které umístil nedobytné, nebo těžko dobytné pohledávky. A zdravé části banky se chystal odprodat za zbytkovou cenu. Pro daňového poplatníka je to naprosto nevýhodné. Celý proces se táhl, což znamenalo pouze další náklady a další zatížení již tak napjatého státního rozpočtu Rakouska. Jakoby se čekalo na přijetí evropské směrnice o „bail-in“, která byla přijata EU, a o níž se nyní rakouská vláda pochopitelně může opřít. Proto věřitelé, zejména Bavoři, ale i ostatní podílníci, malé i větší banky a vkladatelé, o peníze přijdou.
A státní garance, tedy garance nikoliv spolkové rakouské vlády – nýbrž zemské vlády v Klagenfurtu, budou ze hry. A hovoříme-li o solidaritě v malém rakouském rybníčku, věřte, že hejtmani ostatních spolkových zemí, odmítají rázně přispět do společného ranečku, aby pomohli nést Korutanům břímě tohoto průšvihu. Jenže Hypo–Alpe-Adria může nyní strhnout lavinu a dostat do velkých potíží další menší banky, které vlastní její cenné papíry, tedy nyní bankovní šrot. Domino se začíná povážlivě viklat, viz tento článek. Že o peníze přijdou obyčejní lidé, je snad jasné. Těch se nikdo nezastane.
Finanční represe již i v Austrálii
Podle posledních zpráv oznámila i Austrálie novou strategii. Zavádí přímo daň z vkladů u bank. Toto bylo doporučováno MMF a i Boston Consulting Group před pár lety. K tomu viz dvojdílnou analýzu Nástup světové měny aneb Distopie se stává realitou . Jasně, peníze by neměly ležet nikde a zahálet, ale pomáhat vytvářet pracovní příležitosti. Ale ne, aby vytvářely „finanční průmysl“. Ten pracuje vždy na úkor těch druhých. A snad se dočkáme, že to pochopí i normální podnikatelé, pracující v reálné ekonomice a vytvářející ty jediné, skutečné hodnoty. Že jim konečně dojde, kde je jejich nepřítel.
Zadržování peněz v oběhu, ale i zpomalování jejich obratu vytvářením masy ničím nekrytých peněz, nejenom těch papírových, ale i digitálních, kterých je většina, a nafukování objemu peněz do bublin – tedy jejich znehodnocování, by mělo být trestné. Nejenom pro padělatele bankovek, pane Singere z ČNB. Zvláště, jedná-li se o objem peněz, které nejsou kryty žádným výkonem ekonomiky.
Existuje pouze jedno řešení
Dnes nejsou vaše peníze již vašimi penězi, když je vložíte na účet. Stávají se majetkem banky, jsou vedeny v její rozvaze a vy jste věřitelem banky a ona má vůči vám pouze závazek. Když krachne, máte smůlu. Zvláště, když mají banky vytvářet pojišťovací fond pouze do výše 1,5 miliardy eur, a to do roku 2024. Tato částka totiž odpovídá pouze 0,8 všech vkladů Rakušanů. Nový zákon má přitom v Rakousku vstoupit v platnost již v roce 2015. Co se však bude dít v době mezi rokem 2015 a 2024, kdy má být fond pro pojištění vkladů teprve naplněn? Bavme se proto o těchto důležitých bodech.
- Tvorba peněz musí být pod přísnou, demokratickou kontrolou a v plné kompetenci suveréna. Tím nejsou ovšem míněni naši v klíčových otázkách negramotní „volení zástupci lidu“. V oblasti měnové je potřeba změnit ústavu. Řádění šéfů centrálních bank, jejichž skutečným zájmem je zajištění přerozdělování bohatství pro své páníčky, kteří je štědře platí, bude – doufejme, po oné měnové tsunami, o které píše pan Fiala, snad jednou ukončeno.
- Peníze se musí stát veřejným statkem. Neutrálním médiem, které má umožňovat hladký proces směnných operací v reálné ekonomice. Stejně jako dálnice, nebo internet. Konec peněz jako zboží.
- Komerční banky mají za úkol alokovat volné zdroje, nikoliv však vytvářet peníze z dluhu a být prostředníkem přerozdělování prostřednictvím úroku. Mají spravovat vklady, ty ale musí být vedeny mimo rozvahy bank a zůstat pořád majetkem lidí, kteří si uloží peníze do banky. Zkrátka, ne jako dnes.
- Rakouská monetární škola je zastaralá. Už nestačí ani návrhy amerického ekonoma Irvinga Fishera, který v období velké deprese doporučoval „zestátnit peníze“, ale nechat privátní komerční banky, aby umísťovaly volný kapitál. Teorie 100% peněz už na tyto úkoly nestačí. K rozdílům mezi teorií 100% peněz a modelem plnohodnotných peněz se ostatně vrátíme v samostatném článku.
Musíme chtít více. Aby si naše peníze udržely svou hodnotu. Abychom o našich úsporách mohli rozhodovat demokraticky, každý sám za sebe. To znamená podporovat ty, kteří umožňují fungování regionální, nejenom globalizované ekonomiky a chrání naše pracovní místa. Musíme podporovat ty lidi a instituce, které podporují etické projekty. Zajišťují lidem práci a neničí životní prostředí. Teorém maximalizace zisku pro 1 % je pro tuto planetu a lidstvo neudržitelný. Je na čase, aby lidstvo dospělo.
Zdroj: prvopodstata.com