Mráz nepřichází jenom z Kremlu!

Přistěhovalectví do Evropské unie a otázka integrace cizinců, či jejich usídlení, před­stavují stále palčivější problém.

Od tohoto problému však pozornost širší veřejnosti u nás často bývá odvá­děna jinam. I v tuto chvíli, kdy čtete tyto řádky, se někde pod internetovými články diskutéři nejspíš přou o to, zda dosud platí ono staré známé „mráz přichází z Kremlu“.

A přitom pro jednu odrůdu mrazu dnes platí, že ne­přichází ani tak z dalekého Kremlu, jako z vládního kabinetu, senátu či poslanecké sně­movny. Ale ctíme u nás právo veřejně se vy­jadřovat, tudíž i já využívám tohoto práva a hodlám zde každého, koho tento „mráz“ zajímá, upozornit na po­divné právní kličky, schované pod politic­ky korektními frázemi. Neboť případný dopad těchto fíglů si drtivá většina ob­čanů tohoto státu neuvědomuje. Pokud mám zde v úvodu odhalit „jádro pudla“ tak, aby všem bylo srozumitelné, pak se mají věci takto: mezi některými našimi panevropsky smýšlejícími politiky a ochránci lidských práv zvítě­zila představa, že každá skupina cizinců, která se do nějakého městečka či obce přistěhuje a získá zde během pouhých několika let pře­vahu, může rozhodovat o zdejších starousedlících, našich spoluobčanech. Zcela legálně, v souladu s naší legislativou. Tedy plně v souladu s českým práv­ním řádem, údajně podřízeným evrop­skému, budou pak občanům České re­publiky vládnout a o nich rozhodovat ci­zinci, kteří k nám do­putovali. A vůbec nebude záležet na tom, zda přišli z Dálného či Blízkého vý­chodu, nebo subsa­harské Afriky. Inu, rozum mi to nebere a mráz mi z toho běhá po zádech.

Abychom však neplácali do větru, je třeba začít od toho, jak se o volební účast některých cizinců v našich komunálních volbách přela ombudsmanka Anna Šabatová s ministerstvem vnitra. Minis­terstvo bylo toho názoru, že tito cizinci právo volit nemají a musel by se změnit volební zákon, aby k urnám mohli. S tím ovšem paní Šabatová nesouhlasila: „Volební právo jim přiznává přímo právo Evropské unie, k jehož dodržení se Česká republika zavázala.“ Brněnský krajský soud dal pak paní Šabatové za pravdu, když vycházel z toho, že „pro občana jiného členského státu EU nesmí být zákonem stanoveny odlišné podmínky pro výkon volebního práva, než jaké jsou stanoveny pro státní příslušníky České republiky“. Podle brněnského soudu evropská směrnice nebyla do čes­kého systému v tomto případě dobře zapracovaná: „Vnitrostátní úprava je v rozporu se Smlouvou o fungování EU, podle níž zejména platí, že občané Unie mají mimo jiné právo volit a být voleni v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní pří­slušníci tohoto státu,“ uvedl soud ve svém rozhodnutí. Vtip je v tom, že náš zákon o volbách do zastupitelstev váže volební právo na trvalý pobyt v dané obci dle zákona o evidenci obyvatel. Jenže podmínky pro získání trva­lého pobytu jsou jiné pro Čechy a jiné pro cizince. Zatímco pro nás jde o pouhou formalitu, u ob­čanů jiných států je udělení trvalého pobytu zpravidla vázáno na nepřetržitý přechodný pobyt, mini­málně pětiletý.

A tak vlastně podle současného výkladu našeho právního řádu ombudsmankou Annou Šabatovou a brněnským soudem v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. (zákon o volbách do zastupitelstev obcí) je přiznáváno právo volit do za­stupitelstva obce, města nebo hlavního města Prahy i občanovi jiného státu, který v den voleb do­sáhl věku nejméně 18 let, přičemž v den voleb v této obci, městě nebo Praze, vůbec nemusí mít tr­valý pobyt. Jemu právo volit údajně přiznává mezinárodní úmluva, kterou je Česká republika vá­zána, a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv. Takovouto mezinárodní smlouvou je v současné době Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii (vyhl. pod č. 44/2004 Sb. m. s.). Přičemž dle Zákona č. 22/2004 Sb. o místním referendu je také přiznáváno v § 2 právo hlasovat v místním referendu každé osobě, která má právo volit do zastupitelstva obce, tedy i ci­zincům. Pokud pak dojde k tomu, že v některé obci převažují cizinci, mají tak právo měnit zde referendem vše, co dříve mohli měnit jen občané našeho státu. Lidově řečeno, ač je to k nevíře, podle stávajících zákonů ČR by měli mít právo u nás jak volit, tak i hlasovat v referendu všichni cizinci, kteří jako předvoj svého etnika před pár lety doputovali z Blízkého východu či sub­saharské Afriky do Evropy a dnes, i když žijí třeba v některém ghettu, mají občanství některého ze států Ev­ropské unie. A takovýchto bývalých migrantů dnes v Evropské unii není zrovna málo. Po­kud tyto nové občany EU studie odborníků nerozdělují podle jejich původu, nýbrž podle jejich vy­znání, pak například počet muslimů žijících v EU se v současné době odhaduje na zhruba 15 mili­ónů.

Ovšem pro nás horkou novinku představuje Úmluva o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni, kterou před pár týdny ratifikovala Česká republika. Pokud se snad někdo domnívá, že tuto skutečnost občanům ČR oznámila vláda v čele s premiérem Sobotkou, hluboce se mýlí. Ve skutečnosti tento fakt v pátek 17. července 2015 zveřejnila s potěšením Rada Evropy. A tak se u nás právo všech cizinců (z kteréhokoliv státu či světadílu) budovat v České republice svá místní sdružení pro obhajobu svých zájmů a projevů své kulturní svébytnosti, právo cizinců zaklá­dat vlastní odbory, ale i právo cizinců volit v místních volbách, může stát od 1. listopadu 2015 rea­litou. Ze samotné Preambule úmluvy pak vyplývá, že Rada Evropy má zájem na tom, aby se usíd­lování cizinců na území jiných států stalo „trvalým rysem“, přičemž je Rada Evropy přesvědčena o nutnosti posilovat jejich začlenění do místního společenství, zejména „rozšiřováním možností jejich účasti na místních veřejných záležitostech“. Celá koncepce Úmluvy, která se nás bytostně dotýká, lidově řečeno, vychází z myšlenky jakéhosi tavícího kotle, ve kterém dojde k promíchání etnik a kultur, aby se pak lidé z Čech a Moravy nemuseli již považovat za příslušníky českého ná­roda, neboť každý z nás bude multikulturním Evropanem.

Z těchto důvodů se pak státy danou úmluvou zavazují zajistit cizincům na svém území kromě práva na svobodný projev také právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdru­žovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory, nebo vstupovat do nich. Právo na svobodu sdružování zahrnuje zejména „právo usídlených cizinců zakládat svá vlastní místní sdružení za účelem vzájemné pomoci, zachovávání a projevování své kulturní svébyt­nosti nebo hájení svých zájmů ve věcech spadajících do působnosti místních orgánů, jakož i právo vstupovat do jakéhokoli sdružení“. Novinkou je fakt, že Úmluva při tom nerozlišuje, zda jde o usídlené cizince přicházející k nám z Evropské unie, či o cizince přicházející k nám z některých muslimských či af­rických zemí. Vlastní definici cizince přináší článek 2 Úmluvy, kde se říká, že pro účely této úmluvy termín „usídlení cizinci“ znamená osoby, které sice nejsou občany daného státu, avšak oprávněně sídlí na jeho území. Pro názornost: tím se Úmluva týká kupříkladu občanů Kuvajtu, kteří si v okolí Teplic budují svá sídla.

Preambule zde.

Návrh této Úmluvy spatřil světlo světa ve Štrasburku dne 5. února 1992. Usnesení české vlády o podpisu „Úmluvy o usídlených cizincích“ s podpisem tehdejšího místopředsedy vlády Pavla Rych­etského pak pochází z března roku 2000. Avšak ratifikace této Úmluvy, jejímž cílem podle představ tehdejší vlády měla být podpora integrace usídlených cizinců, byla vládou pozastavena kvůli nut­ným úpravám. Navíc před patnácti lety, kdy došlo k prvnímu usnesení vlády o podpisu této úmluvy, nikdo ani zdaleka ještě netušil, jaký příliv cizinců a jaké problémy s imigranty v Evropě, ale i na na­šem území, nás budou čekat. A jistě nikdo z nás nepochybuje o tom, že situace v loňském, natož pak letošním roce, na rozdíl od roku 2000, se markantně zhoršila. Přesto však po rozboru dopadů případného schválení celé smlouvy vládní kabinet v září 2014 souhlasil s pokračováním ratifikace s omezením na část o svobodě projevu, shromažďování a sdružování. Z poslanecké sněmovny a ze senátu, kde byl text Úmluvy odsouhlasen, pak putovala k prezidentovi republiky Miloši Zema­novi 30. června 2015. Následně pak 17. července 2015 Rada Evropy oznamuje, že „Úmluvu o účasti ci­zinců na veřejném životě na místní úrovni“ Česká republika ratifikovala, aniž by při tom byly zmí­něny jakékoliv výjimky z dané Úmluvy pro naši republiku. A tak mnohé nasvědčuje tomu, že se právo všech ci­zinců, a to z kteréhokoliv světadílu, budovat v České republice svá místní sdružení pro ob­hajobu svých zájmů a projevů své kulturní svébytnosti, právo zakládat vlastní od­bory, spolu s prá­vem volit v místních volbách, může od 1. listopadu 2015 stát realitou.

Je pravda, že 21. května 2015 sněmovna schválila Úmluvu o účasti ci­zinců na veřejném životě na místní úrovni s výjimkou, kterou projednala vláda. Ve svém prohlášení Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasila s ratifikací úmluvy s tím, že bude učiněno prohlášení v souladu s jejím čl. 1 odst. 1, které je obsaženo v příloze k usnesení. V příloze se pak říká: „Česká republika si vyhrazuje podle článku 1 odst. 1 Úmluvy o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni z 5. února 1992 právo neaplikovat ustanovení kapitol B a C uvedené Úmluvy“. Což by mělo znamenat, že podle této výjimky by u nás cizinci ze zemí mimo Evropské unie i nadále neměli mít volební právo do zastupitelstev obcí, i když v tuzemsku bydlí. Stejně tak se Česko údajně rozhodlo neaplikovat další část úmluvy, která se týká možnosti vytvářet poradní orgány obcí, kam by své představitele mohli místní cizinci nominovat a volit.

Jenže proč potom 20. 7. 2015 na odborném serveru ČESKÁ JUSTICE byl zveřejněn článek ČR je vstřícná vůči cizincům: Nově mohou volit v místních volbách nebo zakládat odbory, v němž se říká, že ratifikací Úmluvy o účasti cizinců na veřejném životě se náš stát „rovněž zavázal poskytnout všem cizincům bez rozdílu právo volit v místních volbách“. Přičemž se též dle tohoto webu Česká re­publika zavazuje, že místní orgány, na jejichž území se nalézá „významné množství usídlených cizinců“ mají bez překážek přijímat institucionální opatření a vytvářet spojovací články mezi cizinci a místními orgány nebo poskytovat platformu pro formulaci názorů, přání a obav usídlených ci­zinců ve věcech, které se jich zvláště dotýkají ve vztahu k místnímu veřejnému životu.

Musím zde podotknout, že i kdyby tomu náhodou tak nebylo, a šlo by jen o poplašnou zprávu, zcela nepochopitelně zveřejněnou na portálu Česká justice, pak mne znepokojuje fakt, že se u nás našli a znovu se zas najdou vykladači paragrafů, kteří panevropským multi-kulti politikům úslužně přispěchají na pomoc s tvrzením, že ta která evropská směrnice „nebyla do českého systému dobře zapracovaná“. Ovšem v této souvislosti není pro nás bez zajímavosti zdánlivě překvapivá skutečnost, že „Úmluvu o usídlených cizincích“ ani zdaleka nepodepsaly všechny ze 47 zemí Rady Evropy. Spolu s Českou republikou ji dosud ratifikovalo pouze multikulturní Švédsko, Norsko, Dán­sko, Finsko, Holandsko, Itálie a Albánie.

Úmluvu o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni naproti tomu neratifikovalo Německo, ani Francie, ani Velká Británie, dokonce ani Belgie, nepodepsalo ji též Maďarsko, Slovensko a další státy. Ovšem na tom, že se od této pochybné úmluvy distancuje Německo spolu s Francií a Velkou Británií není nic divného. Je veřejným tajemstvím, že se v roce 2011 od multikulturalismu distancovali tři největší evropští lídři: ně­mecká kancléřka Merkelová, britský premiér Cameron a francouzský prezident Sarkozy. Ti shodně konstatovali, že multikulturalismus v Evropě prostě a jednoduše selhal. Naproti tomu, jak to tak vypadá, podle některých našich politiků teprve budeme čekat, zda multikulturalismus neselže i u nás. Ještě že se alespoň v Preambuli probírané Úmluvy o usídle­ných cizincích v Článku 18 říká: „Kterákoli strana může kdykoli tuto Úmluvu vy­povědět oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.“

A tak vlastně můžeme, spolu s našimi sdělovacími prostředky odsuzovanou bandou euroskeptiků, klidně spát. Což není poprvé a sama noc na spaní bude nám nejspíše krátká. Neb po českých lu­zích a hájích se ozývá: Beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka !

Zdroj: karelwagner.blog.idnes.cz

• Vážení a milí čtenáři, podívejte se na nové webové stránky nezávislého časopisu Vědomí

Komentáře: