K čemu americká vláda nakupuje miliony podivných plastových rakví?
Je to už několik let, co internetem a na YouTube proběhlo mnoho informací ohledně podivných událostí, které se odehrávají ve Spojených státech a okolo nichž se rojí spousta dohadů a spekulací.
O co jde konkrétně? Přibližně od roku 2000 začínají po celém území USA, v blízkosti velkých aglomerací, vyrůstat sklady pod širým nebem, obvykle se jedná o pronajaté pozemky, na nichž kontraktorské společnosti pracující pro americkou vládní agenturu FEMA uskladňují miliony černých plastových nádob s víkem [1].
Jedná se podle zjištění o rakve. To by nebylo nijak podezřelé, v USA dochází k ničivým tornádům a hurikánům, které zanechávají za sebou stovky, někdy i tisíce mrtvých, nicméně jsou zde některé faktory, které budí obrovské podezření. Takovýchto úložišť a skladů těchto rakví je po celém území USA několik stovek a mnohé z nich ještě nebyly ani odhaleny. Všechny sklady mají společného jmenovatele: nacházejí se v blízkosti metropolí, v blízkosti lokálních (rurálních) dopravních komunikací, lidově řečeno „okresek“.
Dalším podezřelým faktorem je počet těchto rakví. Každé úložiště čítá statisíce rakví. Tohle nemůže být kvůli hurikánům, i sebeničivější hurikán totiž nezanechá více než několik tisíc obětí, a to v případě, že spolu s hurikánem dojde i k záplavám, neboť právě záplavy si vybírají více obětí než samotný hurikán. Že se ale nejedná o rakve pro případné oběti hurikánu či tornád, to dosvědčuje rozmístění těchto skladů po celém území USA, i na americko-kanadské hranici, dále v Coloradu, v Utahu, v Montaně a dalších státech, kde možnost výskytu hurikánu, záplav nebo tornád je minimální či dokonce vyloučená.
Největší záhadou je ale rozměr samotných rakvi. Jak je vidět ve videu níže, do plastové rakve by se vešlo více než jedno lidské tělo. Tato skutečnost vyvolala na internetu obrovské zděšení a vlnu spekulací. Velikost rakví je opravdu podivná a ještě donedávna nebylo jasné, k čemu a jakému účelu by takové velké rakve mohly být použity. Když jsem se před léty o tuto problematiku zajímal, nepřišel jsem na moc důkazů či informaci, k jakému účelu by rakve mohly být použity, a tak jsem celou věc nechal plavat. Ke zvratu došlo nedávno a zcela náhodou.
Setkal jsem se s kamarádem, který před lety (ještě před rokem 1989) pracoval na Generálním štábu ČSLA a mluvili jsme spolu nedávno o Sýrii o Arabském jaru atd. A řeč přišla i na případnou nukleární válku, co by se stalo, kdyby například někdo zaútočil na Českou republiku jadernými zbraněmi, pochopitelně hypoteticky. No, a co jsem se dozvěděl, bylo velice zajímavé.
Pro případný jaderný úder na našem území byly již v dobách komunismu vypracovány směrnice, které se týkaly všeho možného, od ochrany obyvatelstva, přes zásobování, ochranu vody atd., ale co mne velmi zaujalo, to byla směrnice pro nakládání s ostatky zemřelých zasažených radiaci. Přestože to zní neuvěřitelně, nejtěžší není přežít nukleární útok nebo najít útočiště před radiací, ale zajistit pohřbení radioaktivních těl. Dodnes neexistují zaručené metody a způsoby likvidace takových těl. Těla nelze spálit, radiace by se dostala do ovzduší s kouřem. Nelze je pohřbít do běžných hrobů, voda a dešťové srážky by odplavily radiaci z rozkládajících se těl do spodních vod. Jak mi kolega připomenul, nikdo netuší, jakým způsobem by se pohřbívala těla v masovém měřítku v obydleném městě, které by bylo zasaženo nukleárním úderem „s přesahem“.
Tady si dovolím vysvětlení. Během Studené války se předpokládalo, že „full scale“ nukleární výměna mezi východem a západem se bude primárně soustředit na vojskové pozice, kasárny, mosty, železnice, nádraží, sklady, elektrárny a důležité body infrastruktury nepřítele. Tato doktrína se ale okolo roku 1984 v Moskvě změnila, neboť sovětská rozvědka se nějakým způsobem dostala k plánům amerických jednotek na území NSR pro případ vypuknutí války. Z nich vyplynulo, že Američané věděli o tom, že Československo a Polsko budou Sovětskému svazu sloužit jako „nárazníková pásma“, na kterých se má odehrávat boj a mohutné přesuny a zaujímání úderných pozic pozemních vojsk Varšavské smlouvy. To byla koneckonců Moskvou vytyčená a prosazovaná koncepce, že v případě útoku NATO by došlo k zastavení nepřítele právě na našem a polském území.
Američané tak po nástupu Ronalda Reagana k moci změnili svoji válečnou doktrínu, přesunuli na území NSR modernizované balistické rakety Pershing 1A a 1B a zaměřili je kromě Sovětského svazu i na území ČSSR a Polska, aby v případě války udeřili operačně-taktickými nukleárními zbraněmi na tato území a znesnadnili tak pozemním armádám Varšavské Smlouvy, které tehdy měly drtivou převahu nad pozemními vojsky NATO, pohyb a přesuny na našem a polském území. Raketami Pershing byla zaměřena celá česká města, Mělník, Pardubice, Plzeň, České Budějovice, Ústí nad Labem. No, a právě při takovém úderu operačně-taktickou nukleární raketou dojde k velmi nechutné věci. Výkon jaderné hlavice se pohybuje v desítkách kilotun, což je sice více, než jaký byl výkon atomové bomby svržené na Hirošimu, ale není dostatečný na to, aby zpopelnil a spálil lidská těla na celém území. V takovém případě nastává tzv. „nukleární přesah“, což je v podstatě situace, kdy exploze jaderné zbraně popálí obyvatelstvo, zasáhne ho obrovskou dávkou tvrdého gama záření, ale nezabije ho, tedy ne hned.
Tito přeživší jsou potom (podle slov kolegy) doslova „sekundárními jadernými bombami“, které by musela naše armáda „eliminovat“, aby nekontaminovali potraviny v krytech, vodní zdroje a ostatní osoby nezasažené radiací v krytech. Všeobecná představa, že po nukleárním úderu vyjedou sanitky a poskytnou první pomoc, je naprosto smyšlená. Sanitky by ani nenastartovaly kvůli EMP, a ty, kterým by se to podařilo, by neměly po čem jezdit, protože jak ukázaly sovětské testy na jaderné střelnici v Semipalatinsku [2], jaderná zbraň zničí v okruhu až 10 kilometrů od epicentra všechny asfaltové povrchy, které začnou hořet a shoří zhruba po 40 minutách, přičemž se změní povrch silnice tak, že asfalt se přemění na sklovitou hmotu se špičatými krystaly, které prořežou okamžitě všechny pneumatiky. Povrchy vozovek blíže než 3 km od epicentra se úplně odpaří a písek a kameny v podloží se přemění na sklo.
To znamená, že lidé zasažení radiací a s popáleninami, by se instinktivně jako „zombie“ snažili dostat pěšky k nejbližším nemocnicím, vodním zdrojům, potravinám. Armáda zajišťující situaci ve městech v takovém případě by jim nejen nepomohla, ale nedovolila by jim ani se přiblížit kvůli obrovskému riziku kontaminace zdrojů určených pro přežití, tedy kvůli radiaci z jejich těl. Úroveň záření lidí zasažených „jaderným přesahem“ je tak obrovská, že v praxi by je mohli ošetřovat jen lékaři v olověných anti-radiačních oblecích a museli by se na pacientovi střídat každých 5 až 7 minut, aby nedostali vysokou dávku radiace od pacienta. To většina pracovišť by nesplňovala a ponechat lékaře u takto „zářícího“ pacienta by znamenalo přijít nejen o pacienta, ale i o doktora. Když jsem se zeptal, co s těmi lidmi by bylo, kdyby se snažili dostat k ošetření do nemocnic za každou cenu, kolega mi řekl, že podle situace a podmínek na místě samém by musel rozhodnout velitel obrany krytu či sektoru, ale de facto by šlo o jediné řešení, zastřelení těchto lidí ještě dříve, než by dosáhly dveří nemocnice. Tedy žádný čajíček, přátelé.
To znamená, že většina toho, co je možné vidět ve filmech o jaderné válce a hlavně o civilní obraně, není pravda a je to propaganda. Po nukleárním úderu ve filmech se lidé přesouvají do nemocnic, hledají pomoc, mají popáleniny a doktoři a sestřičky kolem nich létají v doktorských pláštích jenom tak. Tohle je podle kolegy naprosto absurdní a neodpovídá realitě. A když jsme se dostali v diskusi až k tomuto místu, zeptal jsem se, co by se udělalo s těmi mrtvými těly. Na to existovala v ČSLA údajně směrnice. Mrtvá těla zasažená radioaktivitou by se pohřbívala do skal, kamenolomů a do hlubinných dolů. To mne překvapilo. Ve filmech je totiž možné vidět, že se taková těla pohřbívají do velkých jam v zemi. Ale to je opět prý naprostá hloupost a odtržení od reality. Těla se podle něj musí pohřbívat do naprosto nepropustných podloží, do kterých nezatéká voda a ze kterých zároveň ani žádná voda odtéct nemůže. Při pohřbívání do země by následovala sekundární radiace podzemních vod, vyplavování radiace z těl do půdy, rostlin, do řek a jezer, no prostě chuťovka.
V té chvíli jsem si vzpomněl na kauzu černých plastových rakví v USA. Když jsem mu to ukazoval, okamžitě věděl, o co jde. O zásypové kontejnery na pohřbívání těl zasažených radiací! Jde v podstatě o logickou věc: ty rakve jsou natolik velké a rozměrné kvůli tomu, že každé jedno tělo uložené do rakve bude zasypáno a obsypáno v rakvi inertním materiálem (např. boričitý písek) pohlcujícím záření z těla a rakev se zavíkuje. Díky tomu, že je plastová a s neprodyšným víkem, ji bude možno uložit a pohřbít do jakékoliv půdy, ať už má podloží jakékoliv složení. Voda se tak dovnitř rakve nedostane a zároveň se radiace nedostane ven. Záhada vyřešena. Tedy ne tak docela.
Těchto plastových rakví jsou na celém území USA v této chvíli uskladněné miliony. Jsou systematicky rozmístěné u každého většího města. Americká vláda tedy očekává jaderný úder na svém území, připravuje se na něj. Můžeme hovořit o obavách z terorismu, o špinavé bombě odpálené teroristy, ale tam by nedošlo k tak velkému ozáření těch lidí, aby umírali v takových masových počtech, v milionech, to je nesmysl. Tohle znamená, že se USA připravují na „úder od velkého nepřítele“. A tím nemyslím ani Írán, ani KLDR. Tohle je příprava, dámy a pánové, na regulérní III. světovou válku, jaderný konflikt s Čínou, Ruskem anebo dokonce s oběma naráz.
Na internetu se snaží dlouhodobě skupiny provokatérů napojených na vojenské či zpravodajské jednotky ideologického boje (psyops) celou kauzu plastových rakví v USA debunkovat (vyvracet) tak, že jde o „obaly na rakve“, jakési přepravní nádoby, aby se normální rakve ze dřeva nepoškrábaly, jde ale o ty samé debunkery, kteří vyvraceli hypotézy, že v Iráku žádné WMD nejsou s tím, že se tam určitě najdou, protože to přece oznámila CIA, že tam jsou, a ta se nemýlí, jsou to ti samí debunkeři, co tvrdí, že do Pentagonu opravdu narazilo dopravní letadlo, zkrátka psychologické operace a ideologický boj na internetu běží na plné obrátky, takže musíte používat vlastní hlavu a posoudit, co je reálné a co je pouze dezinformace skupin, které na internetu vedou ideologický boj.
Rakve jsou v USA rozmístěny tak, jak by je rozmístila i Československá armáda před rokem 1989. Nejsou v blízkosti klíčových dálnic, vojenských instalací, městských center. To je logické, protože případný ruský či čínský úder strategickými raketami bude veden v USA na centra měst a pokud by rakve byly uskladněny tam, byly by údery zničeny a shořely by. Zároveň budou zničeny komunikační silnice hlavního významu, dálnice, speedways a další. Proto je většina těchto rakví umístěna poblíž lokálních okresních silnic, u nás bychom řekli silnic III. a nižší třídy, aby dekontaminační jednotky měly k rakvím zajištěný přístup, ale zároveň, aby tyto sklady nebyly příliš daleko od aglomerací. Počítá se totiž s tím, že po nukleární výměně se dočasné velení a přeživší přesunou z krytů právě do oblasti nepříliš vzdálených od měst, a také v těchto místech (dnešního uskladnění rakví) většina z nich po přesunu za nějaký čas zemře, na nemoci z ozáření.
Na závěr chci upozornit, že informace výše uvedené nemusejí znamenat hrozbu bezprostředně se blížící jaderné války mezi východem a západem, nicméně jde o souhrn zjištění a faktů vztahujících se ke zjevným intenzivním přípravám na takový konflikt ze strany USA.
Zdroj: aeronet.cz
Komentáře: