Euroatlantická unie versus Euroasijská unie anebo jen přechod od jedné k druhé? Svět opět na straně Putina
Euroasijské euro a AIIB ještě jinak. Tanky nebo motorky, není to nakonec jedno?
Cituji pár vět ze závěru svého nedávného článku: „Pokud se svět a MMF a Světová banka rozhodly definitivně opustit dolar, nestane se načas Euro měnou číslo jedna a nebylo nakonec stvořeno za účelem, aby „vyobchodovalo“ zlato i z asijských a ruských bank a přestěhovalo ho do Evropy – nejlépe do Bank of England ?/ Faktem zůstává, že dolar a USA jsou v koncích a opuštěny, ač přes NATO a TTIP jsou a budou s Evropou propojeny jako nikdy dříve / Iniciativa ke vzniku TTIP i TPP vznikla v USA, ale opravdu to byla iniciativa USA anebo iniciativa těch, kteří USA stvořili a kteří po vzoru Bank of England vytvořili i americký FED? / Jestli dotažení Euroasie a Eastasie do konečné podoby proběhne jen cestou nové celosvětové měny a dohod anebo bude spojeno s další válkou, to je otázka / Jestli Čína naplno převezme pozici hegemona a jestli to bude pro svět dobře, je otázka. Nic to ovšem nemění na faktu, že svět USA opouští a na faktu, že USA tuto pozici nebudou chtít opustit, a to možná i za cenu , že ke dnu stáhnou celý svět. (Pokud ovšem za smlouvami TTIP a TPP není „vyšší hra“…)“. V euforii nad koncem hegemonie USA a dolaru mi tehdy bránilo několik faktů:
1. Skutečnost, že se od dolaru odvrátily MMF a Velká Británie a že i Světová banka vznik AIIB uvítala
2. Hromadný vstup tolika zemí do AIIB najednou během několika dnů, to mi velmi připomínalo „spontánní“ pád komunismu
3. Kazachstán
Putin zradil Nový světový řád – „Do zbraně!“
Nedávno se nechal slyšet vrcholný americký diplomat Christopher R. Hill, že ruská reakce na ukrajinskou krizi znamená, že Moskva zradila „Nový světový řád“ , jehož byla posledních 25 let součástí. Hill, bývalý americký velvyslanec v Iráku a Koreji, v článku pro vlivnou publikaci Project Syndicate píše,že ruská anexe Krymu a „zastrašovací“ kampaň proti Kyjevu skoncovala s 25-ti letou historickou periodou a Moskvu obvinil, že se připojila k „regresi, recidivismu a revanšismu.“
Hillova kritika Moskvy spočívá v tom, že Rusko se po Glasnosti zapojilo do západních institucí, tržní ekonomiky a parlamentní demokracie s více stranami, že tuto politiku drželo skoro 25 let a bylo (s výjimkou krátké ruské války s Gruzií) Novému světovému řádu oddané, což byl dle Hilla velký úspěch éry po Studené válce. Diplomat Hill obvinil Rusko, že přetáčí čas zpátky do dnů Sovětského impéria a doplňuje, že „to vypadá, že Rusko už nestojí o to, co mu Západ v posledních 25 letech nabízel: zvláštní status u NATO, privilegované vztahy s Evropskou unií a partnerství v mezinárodních diplomatických podnicích.“
Diplomat dále varuje, že západní sankce kvůli Ukrajině nejspíš nebudou mít na Rusko žádný dopad, proto by se NATO mělo připravit na dlouhé klání, protože Rusko se bude snažit vyvolat problémy i v bývalých sovětských zemích (přirovnává to k německé invazi do Polska v roce 1939) a že Moskva by v těchto zemích mohla rozpoutat agresi. Své tvrzení opírá o to, že odvrácení se od Nového světového řádu ilustrují ruské snahy vést země BRICS jako alternativní spojeneckou frakci, která bude představovat hlavní hrozbu pro unipolární budoucnost, předjímanou Spojenými státy a NATO (zdroj).
„Nový světový řád“ není něčím, o co by se zajímal mainstream, výraz NWO je spojován jen s tzv. konspirátory. Nechápu proč, když je to zcela běžný výraz světových politiků, americkými počínaje a Gorbačovem konče (ve videu v závěru se o tom může každý přesvědčit), když Nový světový řád je oficiálním programem největších politických stran, když pod hlavičkou NWO se konají velké mezinárodní summity a EU má od roku 2003 vypracovaný oficiální projekt Europe and New Global Order (z nějakého záhadného důvodu je z něj dostupný jen název) a projekt byl propagován například i na pražském setkání evropských sociálních demokratů v roce 2009 (těžko soudit, jestli si toho všichni přítomní všimli). Nikdo neví, co ten Nový světový řád vlastně je (jen výjimky, jako např. reformy.cz už před léty psaly o jeho základních bodech v Projektu EU z roku 2003).
Vše, co diplomat Hill uvádí o ruské zradě Nového řádu , je v podstatě pravda – Putin dokola opakuje, že Rusko nechce unipolární svět s jednou celosvětovou vládou, Rusko se angažuje ve společenství BRICS ( nevzniklo náhodou takové společenství proto, že k zemím, které nechtějí unipolární svět patří i Brazílie, Indie a především Čína a že žádná z nich se nechce stát novodobou anglo-americkou kolonií s rozkradenými zdroji ?). Diplomat Hill dále zmiňuje, že Rusko si neváží nabídky, kterou mu Západ dal: zvláštní status u NATO, privilegované vztahy s EU a partnerství v mezinárodních diplomatických podnicích – ale není to vůči Rusku nadřazené a vazalské stejně, jako to už zažívají například země Evropy? A jsou další body, ve kterých Rusko zradilo Nový světový řád a které diplomat Hill nezmínil: Rusko nesouhlasí se ztrátou národní suverenity a naopak uznává vlastenectví, nesouhlasí s jedinou celosvětovou bankou, nechce vnucenou imigrační politiku, nechce ani upřednostňování homosexuálních vztahů před klasickou rodinou, dokonce nechce ani Organizaci spojených náboženství, k jaké papeže v září vyzval Šimon Peréz (zdroj).
Když to srovnáme s hodnotami Západu, tak nezbývá než uznat, že Rusko opravdu zastává politiku „recidivy a regrese“ . Ale za prvé: nabídl Západ lepší hodnotový systém, který by nahradil vlast a rodinu? A za druhé – to všechno se ví už dlouho a ač Putin dal stopku podřizování se Ruska a jeho rozkrádání způsobem, jak to zavedl Gorbačov a jak v tom pokračoval Jelcin, pořád Rusko zrádcem a agresorem nazýváno nebylo. Všechno se změnilo až Ukrajinou a obzvláště Krymem. Ale je to opravdu jen Krym, co současné manévry Západu proti Rusku rozpoutalo? A jak to Rusko vlastně myslí?
Svět jako společenství kontinentálních unií, Euroamerická jako vůdčí. Anebo vůdčí bude Euroasijská a o té je řeč, když se hovoří o ruské rozpínavosti?
Krym je strategicky důležitou oblastí na Černém moři ( základny NATO, ropovody), ale kromě tzv. anexe Krymu se v loňském roce odehrála ještě jedna věc – vznikla Euroasijská unie. Vybavila se mi jedna mapa unijního rozdělení světa,podle NWO:
Na mapě není nic o Euroatloantické unii, ale stačí domyslet dohodu TTIP a tato unie se silným vlivem USA v EU je v podstatě hotová a i bez toho v ní už dlouho žijeme. Na mapě není nic ani o Euroasijské unii – unii se silným vlivem Ruska, před kterým nás euroatlantické spojenectví naopak už dlouho chrání a jejíž případný vznik je pro Euroatlantickou unii doslova strašákem. Mohlo by to totiž znamenat, že evropské země by měly možnost volby a některé by se mohly rozhodnout ve prospěch Euroasijské místo Euroatlantické unie (například Řecko už k tomu má našlápnuto). A v loňském roce se strašák jménem Euroasijská unie (plánovaný od roku 2012) stal skutečností. Euroasijská unie vznikla spojením Ruska, Běloruska a Kazachstánu v květnu 2014 (hned po připojení Krymu):
Její součástí měla původně být i Ukrajina a netroufám si soudit, jaká role jí byla v rámci Nového světového řádu, domluveného Gorbačovem, přisouzena (vzhledem k tomu, že se z Gorbačova stal obhájce Putina, tak zřejmě jiná, než jak to Západ a EU předvedly). Od 1. ledna 2015 začal Evroasijský ekonomický svaz oficiálně fungovat, 2. ledna se stala členem Arménie, 9. května se oficiálním členem stane Kyrgyzstán, další země Tádžikistán a Uzbekistán o vstupu uvažují. Do roku 2025 má Evroasijský ekonomický svaz vydat novou společnou měnu – altyn (ale předpokládá se, že vzhledem k protiruským sankcím bude měna přijata už za dva-tři roky (zde).
Altyn, budoucí měna Euroasijské unie – Euroasijského ekonomického svazu, založeného Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem 29. května 2014 a oficiálně funkčního od 1. ledna 2015
Altyn se má údajně stát tzv. „euroasijském Eurem“, má být krytý zlatem a původ názvu někdejší ruské mince nacházejí etymologové v tatarštině – buď ve slově altyn, které znamená zlato nebo ve slově alty, tedy šest, protože altyn měl zprvu hodnotu odpovídající šesti moskevským děngám (zdroj). Jaký má mít Euroasijský ekonomický svaz potenciál, o tom něco zde:
Za dva měsíce po oficiálním zahájení činnosti Euroasijského ekonomického svazu, vznikla v březnu 2015 AIIB. Ze zemí Euroasijské unie se členem stalo jen Rusko (a budoucí člen Kyrgyzstán), čímž je Rusko členem dvou největších ekonomických uskupení, z nichž obě vyzývají ke spolupráci další a další země. Že ty země na to slyší (jak se ukázalo u AIIB), tím zřejmě bude myšlena ta ruská rozpínavost a agrese, o kterých se tolik hovoří.
Svět opouští USA a jeho dolar – máme se radovat? Putin už podruhé jako vítěz a zvláštní země Kazachstán.
Není tomu dávno, co se vážně schylovalo k válce podobně jako dnes – tehdy to bylo kvůli Sýrii. Tehdy David Cameron neuspěl v domácím hlasování o válečném tažení a podobně jako zpráskaný pes skončil i Obama, když svět dal přednost ruskému návrhu řešení chemických zbraní v Sýrii. Putin byl časopisem Forbes označen za světovou osobnost číslo jedna, osobním dopisem mu blahopřál papež a byl dokonce navrhován na Nobelovu cenu míru. Téměř do roka se hrozba válečného konfliktu opakuje přes Ukrajinu a Putin se opět stal nejvlivnější světovou osobností, Obama skončil až jedenáctý (zdroj). A jestli svět neposvětil záchranu dolaru přes Sýrii, dnes nemohl lépe potvrdit, že s dolarem nepočítá, než se to stalo hromadným březnovým vstupem 57 zemí do čínské AIIB (Česko zatím váhá) a ač nejzazší termín pro vstup byl 15. dubna, očekává se vstup i dalších zemí (zdroj). Ale bylo za tím vším opravdu spontánní rozhodnutí?
Vrátím se ke Kazachstánu a k Euroasijské unii, která založení AIIB předcházela. Kazachstán je zvláštní země – její prezident Nursultan Nazarbajev je natolik vlivnou osobností, že jej mají v úctě všechny světové špičky, včetně anglické královny. Hlavní město Kazachstánu, Astana (dříve to byla Alma Ata) je světovým městem budoucnosti a v roce 2017 tam proběhne výstava EXPO 2017. V kazachstánské Astaně sídlí Euroasijská banka, která například v první polovině roku 2013 zvýšila svůj zisk o 85,5 % (zdroj), ale také je to země, kde prezident je u moci už 20 let a poslední volby vyhrál s téměř 96% hlasů (přes protesty opozice) a země, která přijala tvrdá náboženská opatření, dopadající i na křesťany (zdroj).
A zde je několik ukázek, jaké přízni se prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev ve světě těší:
Ještě zvláštnější je hlavní město Kazachstánu – Astana. Nebylo to vždy hlavní město, do roku 1997 byla hlavním městem Alma-Ata, zatímco současné hlavní město se předtím jmenovalo Celiningrad, mezi tím v letech 1991-1997 Akmola. V roce 1997 byla Akmola srovnaná se zemí a na jejím místě od základů vyrostlo nové město – Astana, které celé je dílem anglického architekta Adriana Smithe. Hlavní město vším symbolizuje oslavu Slunce a je plné staveb ve stylu pyramíd, Babylonu a Jeruzaléma. Píše se o něm, že je to město budoucnosti a předvést to má na celosvětové výstavě EXPO 2017:
https://www.youtube.com/watch?v=9Bk46G8HPIw
Mě ale více zaujala „výstavní“ vojenská přehlídka, která se v Astaně odehrála v květnu 2014:
https://www.youtube.com/watch?v=Kq8qU476fDc
USA hozeny přes palubu, Evropa jako rukojmí?
Kazachstánský prezident má pověst diktátora, volby vyhrává téměř 100% hlasů, ale vrcholní představitelé demokratického světa mu prokazují přízeň. Nevím, jestli Putin opravdu zradil Nový světový řád, mě se téměř jako jistota jeví, že VB zradila USA. A vybavuje se mi článek, který jsem před rokem napsala pod názvem „Putin se jen směje“ a protože odkaz již není funkční, část z něj cituji:
„Globální prediktor (GP, rozuměj NWO) se v současnosti dělí na dvě hlavní křídla – atlantické a euroasijské. Mezi těmito křídly panuje (nyní už) větší rozkol z důvodu odlišného pohledu na řešení krizí v důsledku přešlapů a omylů GP hlavně v poslední době, a obecně výrazněji také v posledních 100-150 letech. Globální konceptuální moc například nikdy neplánovala nechat rozvinout kapitalizmus a společnost exponenciálně zvyšované spotřeby do současné podoby – kapitalizmus jako takový měl skončit někde na počátku 20. století, nástrojem byl Marx a světová revoluce. Jejich uvažování má logiku, uvědomovali si, že takovou úroveň spotřeby a nadprodukce nemůže planeta vydržet dlouho. Teď, zhruba po 90-100 letech, se blíží k cíli ukončení kapitalizmu jinými prostředky (adekvátních současné době), ale mají 90-100 let skluz oproti plánu.
Atlantické křídlo se finálně zformovalo někdy v 17-18 století, kdy se hlavní stan GP částečně přestěhoval nejprve do Holandska a o něco později (uvědomili si, že Holandsko v některých věcech nevyhovuje) do Anglie. Část „mozků“ ale zůstala ve Vatikánu, který nyní představuje stan euroasijského křídla. Soupeření mezi křídly sice více či méně připomíná boj nanajských chlapečků,, ale rozpory jsou a konceptuálně gramotný státník jich může využít k dosažení svých cílů, což se například Putinovi daří, poslední příklad byla krize kolem Sýrie, kdy se eurasijské křídlo GP prakticky plně postavilo za Putina proti atlantickému křídlu a uznalo (dopisem papeže Františka Putinovi během G20), že syrskou krizi může vyřešit jen on.
Atlantické křídlo GP se opírá o anglosaský svět, „hlavou“ je Anglie, „svaly“ jsou USA. Zosobněním a „PR agenturou“ je britská královská rodina, ale podobně jako u papeže, britská královská rodina není součástí GP. Anglosaská regionální elita, hlavně USA, která je vědomou/nevědomou periferií atlantického křídla, se syrskou krizí snažila vyvolat válku na Blízkém východě, obecně vrhnout svět do nestability, a tím zachránit status dolaru jako jediné světové měny a tím i své postavení, majetky a moc. Toto vlastně byla jejich poslední možnost, jak zachránit dolar a šanci na „pax americana“, hegemonii a unipolární svět. Naštěstí neuspěli. Ztratili sice statut a postavení, ale přežili“ (zdroj ).
Přes Sýrii to tedy nevyšlo, ale Západu dál nezbývá, než hledat řešení svého úpadku -tedy udržení petrodolaru a tím své moci. Za tím účelem realizuje své dávno rozehrané hry, a to na třech frontách: Sýrie, Venezuela a – Ukrajina. Se Sýrií se vyčkává (dle mého vůbec není hotovo), ve Venezuele se právě realizuje stejný scénář ke svrhnutí vlády, jaký je používán všude (placení a zdrogovaní demonstranti, volající po svobodě), ale nejaktuálnější je právě ta Ukrajina. A Krym. A Putin, který se opět směje. A aby nebylo málo, tak tentokrát není vynášen do výšin jen nějakým Forbesem, tentokrát už je i kandidátem na Nobelovu cenu míru! Sebevědomí Putina a ústupný postoj celého Západu, to vše jako by říkalo, že ve všem bylo jasno od chvíle, kdy Putin zasáhl. A že Západ to prostě opět jen zkusil, ale poté, co se Východ vzepřel, zůstane jen u „bububu“. A opět se mi vybavuje ta úplně prvotní naprosto rezignovaná a smutná reakce našeho knížete Schwarzenberga a jeho komentář ke Krymu, který byl ve smyslu: „Nic se nestane, Rusko si udělá, co chce.“ No, kdo jiný by to u nás mohl vědět lépe…
Otázkou je, jakou roli v tom hraje Putin. V textu, který jsem výše citovala, je věta “ … rozpory jsou, ale konceptuálně gramotný státník jich může využít k dosažení svých cílů, což se například Putinovi daří…“. Je Putin oním konceptuálně gramotným politikem anebo je jedním z představitelů moci, jen z druhé strany? Ustupuje Západ v otázce Sýrie skutečně síle Ruska, či je za tím „vyšší direktiva“, které ve finále tak či tak jde o jeden řád, to ukáže až čas. Stejně tak čas ukáže, jestli Putin celosvětové moci slouží (a proto se může smát jako v případě Sýrie) anebo jen těží ze vzájemného soupeření dvou křídel jedné moci (a i v tom případě se opět smát)“. – Konec citace článku z 6. března 2014.
Nenapadlo by mě, že po roce budu řešit podobné dilema, jak to Putin svým spojenectvím s Kazachstánem vlastně myslí. Pád americké Lehman Brothers v roce 2008 (začátek této naší nekončící krize) a její okamžitý odkup britskou Barclays jako by byl prvním krokem, kterým VB hodila přes palubu USA, přičemž kontrola nad jejich vojenskou silou zůstává („svaly“ jsou „namakané“ a připraveny k použití ). Možná nastal čas přejít na druhou stranu (tím si vysvětluji Velkou Británii a MMF u čínské AIIB) a celkově mi přijde, že je nejspíš jedno, jestli naší republikou projedou americké tanky anebo ruské motorky – jen tak mimochodem: v roce 2014 se Euroasijská banka stala partnerem Yamahy a tyto motorky nesou její logo (zdroj). Možná stojí za to pozorovat, jestli náhodou stejné logo nebude i na motorkách Nočních vlků:
A ještě jednou mimochodem: rusky se satan řekne satana a existuje názor, že název Astana je přesmyčka. Architektura města jistě je oslavou Slunce a světla – světlonoše Lucifera (zde).
Co si teď o všem myslet? Ruský byznysman Alexander Lebeděv, vlastník čtyř britských médií, řekl v interview pro londýnský Time, že „v boji se současnými temnými silami je pro svět jedinou nadějí Putin“ (zde). No, až čas ukáže, jak to Putin myslí, zatím mu budu věřit, že je Slovan a křesťan. Protože dnes už nejde o národní příslušnost, ale o přežití lidstva. Kéž by to došlo i Američanům a kéž by všechna ta vojenská cvičení ve finále neměla mít namířeno proti vlastním občanům poté, co se dolar zcela „spontánně“ sesype a vznikne chaos, který vyřeší až ten Nový řád.
Na závěr video o tom, o čem se nepíše a nehovoří, ač toho mají všichni politici zcela oficiálně plná ústa – o Novém světovém řádu, v němž nejvýznamnější je věta: „Nový světový řád bude, ať to bude po dobrém nebo po zlém“. Není totiž lepší způsob, jak porozumět současnosti, než se zastavit a podívat se, o čem se hovořilo v minulosti.
https://www.youtube.com/watch?v=wwAMxByScnE
Povedou odteď všechny cesty do Astany? A není nakonec náš prezident Zeman velmi prozíravý (stejně jako exprezident Václav Klaus, který se s prezidentem Kazachstánu rovněž často setkával), když více než kroky USA sleduje kroky Velké Británie?
Zdroj: aeronet.cz
Komentáře: