Studie: Spojené státy zodpovědné za smrt 20-30 milionů lidí od 2. světové války

Úvod

Po katastrofických útocích 11. září 2001 zachvátili americké vědomí obrovský smutek a pochopitelný vztek. Tehdy se malé množství lidí pokusilo prosadit rovnovážnou perspektivu, jež ukazuje, že Spojené státy byly též zodpovědné za způsobení stejných pocitů v řadě jiných národů (a též je sporné, kdo to vlastně udělal, ale o tom jinde), ale ty sotva vyvolaly takové pozdvižení.

Přestože jsou Američané s to relativně pochopit moudrost lidí po světě, kteří soucítí s utrpením druhých, takovým upozorněním na chyby spáchané Spojenými státy se dostalo jen málo pozornosti a brzo je přerostl stín takzvané „Války s terorismem.“

V následujícím článku si položíme otázku, kolik „11. září“ způsobily Spojené státy ostatním národům. Je nutné, aby se právě i tam rozrůstala snaha rozšířit svá chápání a soucit vůči okolnímu světu. Následující text je založený na reportech, kolik smrtí bylo Spojenými státy způsobeno v 37 zemích, a vysvětleních, jak do nich bylo USA zapleteno.

Důvody válek jsou složité. V některých případech jiné národy než USA mohli způsobit více smrtí, ale kdyby se těchto konfliktů Spojené státy nezaplétaly, války by nezačaly a tím pádem je považujme za viníky smrtí těchto vyvolaných konfliktů. Jinými slovy, konflikty by nejspíš vůbec nevypukly, pokud by se do nich nemíchala mocná paže USA. Vojenská a ekonomická síla Spojených států byla rozhodující.

Studie ukazuje, že americké vojenské složky byly přímo zodpovědné za 10-15 milionů smrtí během válek v Koreji, Vietnamu a dvou válek v Iráku. Korejská válka dále zahrnuje smrti na čínské straně, zatímco válka ve Vietnamu též zahrnuje zhoubu pro Kambodžu a Laos.

Americká veřejnost nejspíš nemá o těchto číslech ponětí, a ještě méně toho ví o tzv. zástupných válkách, za jejichž vypuknutí je taktéž zodpovědná. V pozdějších válkách způsobila 9-14 milionů smrtí v Afghánistánu, Angole, Demokratické republice Kongo, Východním Timoru, Guatemale, Indonésii, Pákistánu a Súdánu.

Ovšem oběti nepocházejí pouze z velkých národů či z jen jedné části světa. Zbývající číslo mrtvých popisuje oběti v malých územích, které čítají více než polovinu celkového počtu národů. Prakticky všechny části světa se již staly cílem americké intervence.

Celkovým souhrnem dospíváme k tomu, že jsou Spojené státy s nejvyšší pravděpodobností zodpovědné za 20 až 30 milionů lidských životů v časovém úseku od 2. světové války dodnes, a to v dílčích konfliktech a válkách všude po světě.

Rodiny a přátelé těchto obětí nevidí žádný rozdíl v tom, jestli jim ztrátu blízkých způsobila akce americké armády, zástupné jednotky, zásobení municí nebo rádci pomocí americké armády či jakékoliv jiné cesty, například ekonomickým nátlakem. Oni musí vykonávat jiná rozhodnutí, třeba jestli hledat jejich ztracené milované, jestli se stát uprchlíky a jak přežívat.

Bolest a hněv se šíří ještě dále. Některé úřady odhadují, že je ve válce 10 zraněných na každého mrtvého. Jejich viditelné a přesto stále pokračující utrpení je též i nekončící připomínkou vlastním spoluobčanům.

Zásadní je, aby se americká i světová veřejnost seznámila s tímto tématem a začala chápat utrpení, jež ostatní pociťují. Někdo si kdysi poznamenal, že se Němci během 2. světové války „rozhodli to nevědět“. Nemůžeme dopustit, aby se historie opakovala i v USA. Odpověď na výše položenou otázku, „kolik 11. září způsobily Spojené státy ostatním národům“, zní:

Zřejmě až 10 000.

Komentář k získání těchto čísel

Mnohem menší číslo Američanů, kteří během těchto konfliktů zemřeli, není ve studii vůbec zahrnuto. Ne proto, že by jejich smrt nebyla nedůležitá, ale tento článek je zaměřený na dopad amerických akcí na zbytek světa.

Precizního součtu smrtí není lehké docílit, a tato kolekce informací byla přijata se stejným vědomím. Zmíněné odhady budou nejspíš v budoucnosti upravovány směrem nahoru či dolů, možná čtenářem, možná autorem. Ale bezpochyby zůstane výsledné číslo v řádech milionů.

Náročnost získávání věrohodných informací lze dobře vidět na dvou odhadech na toto téma. Po několik let se mluvilo o 3 milionech mrtvých Kambodžanů pod tíhou vlády Khmer Rougeho. Nicméně v posledních letech se zjistilo, že šlo o 1 milion. Jiným příkladem může být odhad počtu mrtvých osob v Iráku, způsobených sankcemi po 1. americké válce v Iráku – odhadoval se více než 1 milion obětí. Ovšem v nedávných letech přišel nový odhad, založený na nových studiích, který mluví o půl milionu mrtvých.

Často se pravé informace o válkách objeví dlouhou dobu poté, co se odehrají, když se najednou někdo rozhodne zjevit světu pravdu, když jsou tajné informace odhaleny díky neúnavné snaze malého množství lidí, nebo při výjimečných případech reportů vládních pověřenců.

Vítězné i prohrávající národy mohou mít své důvody pro hlášení nižšího počtu smrtí. Dále v nedávných potyčkách, do nichž se Spojené státy zapletly, nebylo vzácné slyšet „my jsme těla nepočítali“ a odkazování na „vedlejší škody“ jako eufemismus pro mrtvé a zraněné. Pro některé je život levný, obzvlášť pro ty, kdo manipulují lidmi v bojišti, jako by byli figurkami na šachovnici.

Avšak říci, že je složité získat přesná data, neznamená přestat se snažit. Snaha byla potřeba ke zjištění počtu židovských obětí za 2. světové války. Dnes je znalost těchto čísel široce rozšířená a to vše udržovalo v chodu odhodlání zamezit dalšímu holocaustu. Tak zápas pokračuje.

Též je dobré si uvědomit, že tento součet byl provedený před 7 lety. Od té doby způsobily Spojené státy o mnoho více mrtvých, smutné, leč pravdivé.

Čísla v závorkách odkazují na poznámky uvedené pod článkem.

37 národů (obětí)

 

Afghánistán

Spojené státy stojí za 1-8 miliony mrtvých lidí během války mezi Sovětským svazem a Afghánistánem, a to navnaděním Sovětského svazu k invazi na tento národ. (1,2,3,4)

Sovětský svaz měl se svým sousedem, Afghánistánem, vcelku dobré vztahy. Afghánská vláda byla tehdy sekulární. Sověti se obávali, že pokud se v afghánském státním zřízení uchytí fundamentalismus, mohl by se rozšířit do jejich zemí.

V roce 1998 proběhl rozhovor pro Pařížský deník Le Novel Observateur s mužem jménem Zbigniew Brzezinski, poradcem amerického prezidenta J. Cartera, v němž poradce přiznal, že byl zodpovědný za „popostrčení“ jednání Mujahadeena v Afghánistánu, čímž způsobil sovětskou invazi. Jeho vlastními slovy:

„Podle oficiální verze historie, pomoc CIA Mujahadeenovi začala v roce 1980, což znamená až po sovětské invazi 24. prosince 1979. Ve skutečnosti, dodnes pečlivě střežené, bylo vše úplně jinak. Už 3. července podepsal Carter nařízení tajné pomoci opozici pro-sovětského režimu v Kábulu. Ten samý den jsem psal prezidentovi dopis o tom, že dle mého názoru tento krok vyvolá sovětskou vojenskou intervenci.“ (5, 1, 6)

Brzezinski ospravedlňoval nastražení této pasti. Řekl, že dali Rusku jejich vlastní Vietnam a způsobili rozpad Sovětského svazu. „Litovat čeho?“ optal se. „Ta tajná operace byla brilantní nápad. Měla požadovaný efekt vlákat Rusy do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval?“

CIA utratila 5 až 6 miliard za operaci v Afghánistánu za účelem vykrvácet Sovětský svaz. (1,2,3) Když tato 10 let trvající válka skončila, ležel v afghánských pouštích milion mrtvých lidí a afghánský heroin dobyl 60% amerického trhu (4).

Spojené státy zde také způsobily zhruba 12 000 smrtí přímo, z nichž většinu při bombardování odplatou za „útok na Spojené státy“ 11. září 2001. Později Američané tuto zemi napadli (4).

 

Angola

Původní vojenská tahanice s Portugalskou nadvládou začala v roce 1961. V roce 1977 byla angolská vláda uznána OSN, ovšem Spojené státy byly jedny z mála zemí, které s rozhodnutím nesouhlasily. V roce 1986 strýček Sam schválil materiální pomoc povstalcům UNITA, jež se snažili svrhnout angolskou vládu. Vojenská rozepře zahrnuje mnoho národů a trvá dodnes.

Americká intervence byla ospravedlněná veřejností poté, co v Angole začalo intervenovat 50 000 kubánských vojáků. Nicméně, podle Piera Gleijesese, profesora historie na Hopkinsově Univerzitě, byl opak pravdou. Kubánský vpád přišel až po skryté invazi financované přes CIA pomocí sousední země Zaire (dnes Demokratické republika Kongo). Ta převálcovala spolu s Jihoafrickou republikou hlavní město Angoly (1,2,3). Odhadovaný počet mrtvých: 300 000 až 750 000 (4,5,6).

 

Argentina: Sjeďte na Jižní Ameriku, operaci „Kondor“

 

Bangladéš: Sjeďte na Pákistán

 

Bolívie

Vůdcem represivního režimu v Bolívii byl v 70. letech Hugo Banzer. Spojeným státům vrazil trn do oka panovníkův předchůdce, jenž znárodnil cínové doly a rozdělil půdu indiánským rolníkům. Později byl tento akt, výhodný pro chudé, rozvrácen.

Banzer byl vycvičen v americké škole v Panamě a později ve Fort Hood v Texasu. Často se vracel z exilu poradit se s majorem U.S. Air Force Robertem Lundinem. V roce 1971 zinscenoval úspěšný puč s pomocí rádiového systému U.S. Air Force. V prvních letech své diktatury obdržel dvakrát více americké vojenské posily, než se zemi dostalo za posledních 12 let.

O pár let později zavrhla katolická církev masakr spáchaný na stávkujících dělnících ve zmíněných cínových dolech. Banzer byl pomocí informací, získaných od CIA, schopen lokalizovat levicově smýšlející kněze a jeptišky. Jeho proti-duchovní taktika, známá jako Banzerův plán, byla převzata 9 dalšími diktaturami latinské Ameriky v roce 1977 (2). Během své vlády byl obviněný za způsobení 400 smrtí (1).

Též se podívejte na Jižní Ameriku, operaci Kondor.

 

Brazílie: Sjeďte na operaci Kondor.

 

Kambodža

Americké bombardování Kambodži probíhalo několik let během Johnsonovy a Nixonovy administrativy, ale když začal Nixon „bombardovat otevřeně“ kvůli přípravě pozemní invaze do Kambodži, rozhořely se masivní protesty proti Vietnamské válce.

Dnes se jenom málo ví o tom, kolik lidského utrpení to způsobilo.

Na městech a vesnicích v Kambodži byla napáchaná nezměrná škoda, způsobující masivní útěk a přesuny obyvatelstva. Nestabilní situace využila Khmer Rouge, malá politická strana vedena Pol Potem, jež se zmocnila vlády. Mnoho let poté se ozývaly světem zprávy o vině Khmer Rouge na životech miliónů, ale nevědělo se o tom, že právě bombardování americkou armádou způsobilo úmrtí, devastaci a přesuny obyvatelstva, což dohromady vedlo k tomuto dalšímu masovému umírání.

Takže Spojené státy nesou zodpovědnost za smrti způsobené bombardováním, ale též i za jeho důsledky, vedoucí k vládě Khmer Rouge – což celkové čítá 2,5 miliónů mrtvých lidí. Dokonce i v roce 1979, kdy Vietnam vtrhl do Kambodži, CIA stále podporovala Khmer Rouge. (1,2,3)

 

Čad

Zhruba 40 000 lidí bylo v Čadu zabito a dalších 200 000 mučeno vládou, v jejímž čele stál Hissen Habre. Chopil se moci v červnu 1982 s pomocí peněz a zbraní od CIA. U moci se udržel celých 8 let (1,2).

Human Rights Watch (HRW – „hlídka lidských práv“) prohlásila, že Habre nese vinu za smrt tisíců osob. V roce 2001, kdy žil v Senegalu, byl skoro potrestán za činy způsobené v Čadu. „Skoro“ proto, že zdejší soud zastavil proces. Obhájci lidských práv se rozhodli rozpoutat soudní řízení v Belgii, neboť zde žily některé z Habreho obětí. Spojené státy však pověděly v roce 2003 Belgii, že ztratí svou pravomoc hostit velitelství NATO, pokud se soud rozběhne. Výsledkem toho zákon, dovolující obětem-občanům žalovat za újmy způsobené v zahraničí, neprošel. Nicméně o dva měsíce později prošel zákon, který dovolil výjimečnou provizi na účet procesu mířenému proti Habremu.

 

Chile

CIA intervenovala v Chile volby v letech 1958 a 1964. V roce 1970 byl zvolen levicový kandidát Salvador Allende na pozici prezidenta. CIA měla zájem podnítit vojenský puč, jenž měl za úkol zabránit jeho jmenování. Velitel vojenského štábu v Chile, generál René Schneider, akci zabránil. CIA nepřestala plánovat. Spřáhla se s některými lidmi přímo z chilské armády za účelem Schneidera zavraždit atentátem. Tento plán selhal také a Allende se úspěšně chopil vlády.

Následoval partyzánský boj, žhářství, bombardování, sabotáže a teror. ITT a další americké korporace s državami v Chile sponzorovaly demonstrace a stávky. Nakonec, dne 11. Září, Allende zemřel – sebevraždou nebo vraždou. Tou dobou pravil Henry Kissinger, tajemník USA, toto:

„Nevidím důvod, proč bychom měli stát a přihlížet tomu, jak se země zmocňuje komunismus kvůli nezodpovědnosti vlastního lidu.“ (1)

Během 17letého teroru Allendova nástupce, generála Augusta Pinocheta, bylo zabito přibližně 3000 obyvatel Chile a mnoho dalších bylo mučeno nebo „zmizelo“. (2,3,4,5)

 

Čína

Zhruba 900 000 Číňanů zemřelo během Korejské války. Pro blíže informace sjeďte na Koreu.

 

Kolumbie

Jeden odhad přičítá 67 000 smrtí v 60. letech způsobených americkou podporou místního terorismu. (1).

Podle hlášení Amnesty International z roku 1994 bylo zabito více než 20 000 lidí v Kolumbii z politických důvodů od roku 1986. Na svědomí je má hlavně armáda a její stoupenci.

Amnesty prohlásila, že „vojenské vybavení, sponzorované Spojenými státy, mělo být údajně doručeno pro účely boje s překupníky drog. Přesto se toto vybavení používalo armádou na civilisty za záminkou „proti-rebelských“ útoků (2). V roce 2002 další odhad počítá s 3500 úmrtími ročně během občanské války sponzorované Amerikou (3).

V roce 1996 HRW nahlásila report „Kolumbijská atentátní komanda“ (Assassination squads in Colombia), což ukázalo, že se v Kolumbii v roce 1991 nacházeli agenti CIA a pomáhali armádě cvičit utajené agenty „proti podvratným aktivitám“.

V nedávných letech americká administrativa poskytla ohledně plánu v Kolumbii dodatečné informace. Kolumbijská vláda byla obviněna za využití většiny dotací na devastaci prostředí a podporu polovojenských skupin.

 

Kuba

Invaze v zátoce sviní 8. dubna 1961 skončila po 3 dnech, 114 lidí padlo na straně agresora, 1189 bylo uvězněno a pár jich uteklo k čekajícím americkým lodím (1). Chycení exulanti stáli vmžiku před soudem. Někteří byli popraveni a zbytek odsouzen na 30 let vězení za zradu. Tito lidé byli vykoupeni na svobodu po 20 měsících výměnou za zásoby potravin a léků v ceně 53 milionů dolarů.

Někteří lidé odhadují počet mrtvých kubánských vojáků od 2000 do 4000 jedinců. Jiný odhad tvrdí, že 1800 vojáků bylo zabito napalmovými nálety na dálnici. To se zdá být předzvěstí Dálnice smrti v Iráku (1991), kde americké jednotky nemilosrdně sprovodily ze světa velké množství Iráčanů též na otevřeném prostranství, dálnici. (2)

 

Demokratická republika Kongo (dříve Zaire)

Počátky zdejší historie rozsáhlého násilí lze dohledat už v roce 1879, kdy oheň násilí podnítit belgický král Leopold, kolonizátor této oblasti. Populace Konga klesla o 10 miliónů lidí za 20 let takzvané „Leopoldovy genocidy“ (1). Na Spojené státy padá vina za číslo zhruba třetinové a stalo se tak v relativně nedávné historii (2).

Kongo se osvobodilo a stalo nezávislým státem v roce 1960 a prvním předsedou vlády se stal Patrice Lumumba. Zavraždila ho CIA, či do vraždy byla zapletená, ačkoliv někteří tvrdí, že smrt naplánovala Belgie (3), ale i přesto CIA zaručeně Lumumbovu smrt plánovala (4).

Před atentátem vyslala CIA do země svého vědce, muže jménem Dr. Sidney Gottlieb, jenž s sebou nesl „smrtelně nebezpečný biologický materiál“, určený k usmrcení hlavy svobodné vlády. Virus byl schopný podnítit smrtelnou nemoc, která v prostředí Konga i okolních států není nijak výjimečná.

Většinu času soudobé historie se Demokratická republika Kongo zmítá v občanské válce, rozdmýchávané jak Spojenými státy, tak i dalšími zeměmi, včetně sousedních (5).

V dubnu 1977 nahlásil deník Newsday, že CIA potají podporovala snahy naverbovat žoldáky z řad amerických a britských vojáků, aby sloužili po boku Zairské armády. Ve stejném roce USA poskytli 15 milionů dolarů ve vojenských zásobách Zairskému prezidentovi Mobutovi, aby zahnal invazi plánovanou rivalskou skupinu operující v Angole (6).

V květnu 1979 přišel z USA příspěvek Mobutovi v řádech několika milionů dolarů… takto podpořen byl stejný Mobutu, jenž byl pouze 3 měsíce předtím Spojenými státy (U. S. State Department for human rights violations) odsouzen a zavržen za hrubé porušování lidských práv (7).

Během studené války USA nalily do Zaire přes 300 milionů dolarů ve zbraních (8, 9), 100 milionů dolarů za vojenské výcviky (2). V roce 2001 bylo nahlášeno, že americké společnosti, včetně jedné spojené s prezidentem Georgem Bushem starším, se krmí na Kongu pro svůj monetární profit. Popravdě v této zemi existuje vnitrozemský souboj o suroviny mezi více než 125 společnostmi a jednotlivými prominentními jedinci. Jeden z objektů zájmu je coltan (kolumbit-tantalit), využívaný v mobilním průmyslu (2).

 

Dominikánská republika

Píše se rok 1962 a Juan Bosch se stává prezidentem Dominikánské republiky. Zastával programy jako pozemková reforma či programy veřejné práce. To nevěstilo pro budoucí vztahy s USA nic dobrého… a o pouhých 7 měsíců později byl sesazen přímou ranou od CIA. V roce 1965 se ho pokoušela dosadit jeho skupina zpět k moci. Prezident Johnson se k tomu vyjádřil takto: „Tenhleten Bosch, ten není dobrý.“ Pomocný státní tajemník Thomas Mann odpověděl: „Ne, není dobrý trochu. Pokud tu neuvidíme nějakou slušnou vládu, pane prezidente, seženeme jiného Bosche. Zkrátka se nám z toho stává další prodělávající podnik.“

O dva dny později byla spuštěna americká invaze a 22 000 vojáků vstoupilo na dominikánskou půdu. Okolo 3000 Dominikánců během boje zemřelo. Krycí záminka pro tento masakr byla taková, že je zde potřeba ochránit cizince (1,2,3,4).

 

Východní Timor

V prosinci 1975 do Východního Timoru vpadla Indonésie. Tento vpád byl zahájen den poté, co prezident Gerald Ford a ministr zahraničí Henry Kissinger opustili Indonésii s povolením pro tamního prezidenta jménem Suharto používat americké zbraně, které však podle právního systému USA nesmějí být použity pro agresi. Daniel Moynihan, americký velvyslanec v OSN, řekl, že Spojené státy „chtěly, aby věci vyšly tak, jak se právě stalo“ (1,2).

Výsledkem toho bylo odhadem 200 000 mrtvých lidí z celkové populace 700 000 (1,2).

O 16 let později, 12. listopadu 1991, 217 protestujících, z nichž mnozí byli ještě děti, pochodovalo ulicemi Dili, hlavním městem Východního Timoru. Dav byl postřílen indonéskou jednotkou Kopassus, již řídili Američany cvičení velitelé Prabowo Subianto (synovec generála Suharta) a  Kiki Syahnakri. Svědectví vypovídají o náklaďácích vysypávajících mrtvá těla do moře (5).

 

El Salvador

Občanská válka táhnoucí se v letech 1981 až 1992 v Salvadoru byla financována 6 miliardami dolarů v podobě pomoci vládě rozdrtit hnutí, jež se pokoušelo lidem přinést sociální spravedlnost ve státě, ve kterém žilo zhruba 8 milionů obyvatel (1).

Během té doby vojenští poradci z USA demonstrovali mučící praktiky na vězních v adolescentním věku, alespoň tak tvrdí interview s desertérem ze salvadorské armády publikované v New York Times. Tento bývalý člen Salvadorské národní gardy podal svědectví, že byl členem jednotky o 12 mužích. Nalezli prý lidi, o nichž jim bylo řečeno, že se jedná o partyzány, a mučili je. Část svého výcviku v mučení podstoupil na území Spojených států kdesi v Panamě (2).

Okolo 900 obyvatel vesnice El Mozote bylo v roce 1981 zmasakrováno. 10 z 12 salvádorských vojáků, účastnících se tohoto aktu, mělo za sebou úspěšný výcvik ze Školy Amerik (dnes Western Hemisphere Institute for Security Cooperation (2) – Institut západní polokoule pro spolupráci v otázkách bezpečnosti, WHISC nebo WHINSEC). Jednalo se jen o malý zlomek obětí z celkových 75 000 lidí zabitých při občanské válce (1).

Podle reportu z OSN roku 1993 bylo porušeno přes 96% zásad lidských práv během války stranou salvadorské armády či polovojenskými smrtícími jednotkami spojenými se salvadorskou armádou (3).

Tento report přisoudil absolventy ze Školy Amerik k mnoha proslulým vražděním. New York Times a Washington Post následovali s ostrými články. V roce 1996 White House Oversight Board přišli s reportem, který podpořil mnoho žalob mířených proti této škole, které podal reverend Roy Bourgeois. Ve stejný rok Pentagon vypustil dříve utajená hlášení, z jejichž obsahu vyplývá, že se absolventi cvičili v zabíjení, vynucování a násilném zacházení při výslechu, falešném uvěznění a mnoho dalších metodách kontroly (4).

 

Grenada

CIA se pustila do destabilizace Grenady v roce 1979 poté, co se Maurice Bishop stal prezidentem. Částečně proto, že se odmítl přidat ke karanténě Kuby. Kampaň proti němu skončila jeho svržením a invazí USA do Granady 25. října 1983, při níž zemřelo 277 lidí (1,2). Bylo klamně prohlášeno, že letiště, právě ve výstavbě, se stavělo pro budoucí útok na Spojené státy a též bylo ještě chybněji prohlášeno, že jsou v ohrožení životy amerických studentů medicíny na ostrově.

 

Guatemala

Roku 1951 byl Jacobo Arbenz zvolen prezidentem Guatemaly. Přisvojil si některá nevyužívaná území, jež vlastnila United Fruit Company a ztrátu jim vykompenzoval (1,2). Tato společnost následně spustila kampaň, v níž vykreslila Arbenze jako nástroj mezinárodní konspirace a najala si zhruba 300 žoldáků, kteří sabotovali zásoby ropy i vlaky (3). V roce 1954 naplánovala CIA puč. Arbenz byl vyhnán ze svého úřadu a opustil zemi. Během dalších 40 let zde různé režimy způsobily smrt tisíců lidí.

Roku 1999 nahlásili Washington Post a Historical Clarification Commission více než 200 000 lidí zabitých během občanské války, 42 000 individuálních porušení lidských práv, z nichž 29 000 fatálních, z toho 92% způsobených armádou. Komise dále hlásila, že americká vláda a CIA tlačily na vládu Guatemaly, aby potlačovala partyzánský odboj násilnými prostředky (4,5).

Dle komise bylo mezi lety 1981 a 1983 guatemalskou armádou – financovanou a podporovanou americkou vládou – zničeno během genocidy zhruba 400 mayských osad (4).

Jeden z dokumentů zpřístupněných pro tuto komisi bylo prohlášení od americké vlády z roku 1966, které popisovalo, jak se vybudoval „bezpečnostní úkryt“ v paláci, využívaný pro styky guatemalských agentů a jejich kontaktů s USA. Ten sloužil jako „velící středisko“ pro špinavou válku v Guatemale proti levicovým narušitelům a podezřelým spojencům (2).

 

Haiti

V letech 1957 až 1986 bylo Haiti vedeno rukou muže jménem Papa Doc Duvalier a později jeho synem. Během té doby jejich soukromá teroristická síla zabila 30 000 až 100 000 lidí (1). Miliony dolarů v podporách od CIA v té době plynuly do Haiti, hlavně za účelem potlačovat populární hnutí. (2) Ovšem většina pomoci americké armády do této země, dle Williama Bluma, byla potají přesouvána přes Izrael.

Údajně způsobily vlády, následující po druhé vládě Duvaliera (syna Papa Doca), ještě více neštěstí a vliv USA, částečně přes CIA, stále pokračoval. Spojené státy později vytlačily z prezidentské funkce černého katolického kněze, Jeana Bertranda Aristida, přestože ho volila 67% většina ve volbách na počátku 90. let. Bohaté „bílé“ třídě na Haiti se jeho dominance nezamlouvala, neboť měl sociální program založený na pomoci chudým a ukončení korupce (3). Později se mu podařilo do úřadu vrátit, ale dlouho si pozici neudržel. Byl donucen Spojenými státy místo opustit a žít v Jižní Africe.

 

Honduras

V 80. letech podpořila CIA Battalion 3-16, jenž unesl, mučil a zabil stovky honduraských občanů. Potřebnou výbavu na mučení a „manuály“ poskytli pracovníci CIA v Argentině, spolupracující s americkými agenty ve výcviku honduraských sil. Přibližně 400 lidí přišlo o život (1,2). Zde se jedná jen o jeden z případů mučení sponzorovaného Spojenými státy (3).

Battalion 3-16 využíval elektrošoků a dusících přístrojů při výslechových sériích v 80. letech. Vězně často drželi zcela nahé, a když už se jim nehodili, zabili je a pohřbili v neoznačených hrobech. Odtajněné dokumenty i jiné zdroje ukazují, že CIA a americká ambasáda o mnoha zločinech věděly, včetně vražd a mučení, a přesto pokračovaly v podpoře Battalionu 3-16 a kolaborovaly s vůdci (4).

Honduras se stal bojištěm na počátku 80. let pro tzv. Contras, kteří se snažili svrhnout socialistickou vládu Sandinista v Nikaragui. John D. Negroponte, bývalého zástupce za USA v OSN, byl tehdy velvyslancem v Hondurasu, když výpomoc americké armády v této zemi vzrostla ze 4 milionů dolarů na 77,4 milionů ročně. Negroponte popírá, že by měl jakékoliv informace o zmíněných zvěrstvech během svého funkčního období. Nicméně, předchůdce na jeho pozici, Jack R. Binns, nahlásil v roce 1981 své hluboké znepokojení ohledně stále jasnějších důkazů, že podporují/posvěcují vraždění (5).

 

Maďarsko

Roku 1956 se v Maďarsku proti Sovětskému svazu vzbouřila sovětská satelitní stanice. Rádio Svobodná Evropa, podporované USA, vysílalo do Maďarska v agresivním ladění a povzbuzovalo rebely k víře, že se blíží západní podpora, a dokonce předávala rady v taktice, jak se Sověty bojovat. Naděje Maďarů byla tímto rádiem rozdmýchaná a poté utlumena, což vrhlo na tuto tragédii ještě horší stín (1). Počet smrtí na maďarské a sovětské straně se pohybuje okolo 3000 a revoluce byla rozdrcena (2).

 

Indonésie

V roce 1965 vyměnil puč generála Sukarna za generála Suharta v pozici národního vůdce. Spojené státy hrály ve výměně vlády také svou roli. Robert Martens, bývalý představitel americké ambasády v Indonésii, popsal jak američtí diplomaté a zmocněnci CIA zprostředkovali 5000 jmen pro indonéské smrtící jednotky roku 1965 a kontrolovali, kdo z nich byl zajat či zabit. Martens přiznal: „Nejspíš mám na svých rukou hodně krve, ale není to celé jen špatné. Občas přijde čas, kdy musíte udeřit silně v rozhodující moment“ (1,2,3). Odhady uvádějí počet obětí v rozmezí od 500 000 do 3 000 000 (4,5,6).

Od roku 1993 do 1997 napumpovali Američané do Jakarty skoro 400 milionů dolarů v ekonomické podpoře a vyvezli sem zbraně v ceně desítek milionů dolarů. Americké Zelené barety cvičily indonéské elitní jednotky, které jsou zodpovědné za mnoho krutostí ve Východním Timoru (3).

 

Írán

Írán ztratil přibližně 262 000 obyvatel ve válce proti Iráku v letech 1980 až 1988 (1). Pro bližší podrobnosti o této válce sjeďte dolů na „Irák“.

3. července 1988 americká loď Vincennes operovala vně íránských hranic, poskytujíc vojenskou podporu pro Irák během zmíněné války. Během bitvy s íránskými bitevními loděmi vystřelila 2 rakety na íránské civilní letadlo. Všech 290 pasažérů letu zahynulo (2,3).

 

Irák

A: Válka Iráku s Íránem trvající 8 let. Během této doby zemřelo dle Washington Post zhruba 105 000 Iráčanů (1,2).

Podle Howarda Teichera, bývalého představitele Národní bezpečnostní rady v USA, Spojené státy poskytly Iráku miliardy dolarů v úvěrech a též pomohli zemi jinými způsoby, jako třeba zajištěním dostatku vojenské výbavy včetně biologických „prostředků“. Tento příliv pomoci Iráku přišel v době, kdy se zdálo, že Íránské jednotky vítězí – když došli k městu Basra (1). Amerika si zřejmě přála, aby nezvítězila ani jedna strana a postarala se o to, aby byly obě země řádně oslabeny.

B: Americko-Irácká válka a sankce vůči Iráku od roku 1990 do roku 2003.

Irák napadl Kuvajt 2. srpna 1990, načež přišla reakce USA, aby se stáhl. 4 dny poté OSN uvalilo na Irák mezinárodní sankce.

Irák měl důvody, proč věřit Spojeným státům, že proti invazi do Kuvajtu nezasáhnou. Americký velvyslanec April Glaspie pověděl Saddámovi Husajnovi, že USA nemá zájem zasahovat do věcí mezi Irákem a Kuvajtem. Dali Iráku zelenou – ale očividně se jednalo o past.

Součástí strategie veřejného mínění bylo rozdráždění americké veřejnosti, aby podpořila útok proti Iráku. Využili k tomu dceru kuvajtského velvyslance, která falešně vypověděla před Kongresem, že Irácká vojska vytahovala zásuvky v inkubátorech v Iráckých nemocnicích (1). To přispělo k válečnému šílenství v USA.

Letecký útok začal 17. ledna 1991 a trval 42 dní. 23. února prezident H. W. Bush nařídil zahájení i pozemního útoku. Invaze se rozrostla v nesmyslné krveprolití v iráckých řadách. V porovnání zemřelo pouze 150 lidí na americké straně na 200 000 iráckých. Někteří Iráčané byli nemilosrdně zabiti na tzv. Dálnici smrti a zhruba 400 tun vyčerpaného uranu zde Američané jaksi ponechali (2,3).

Další, pozdější počty smrtí přišly kvůli podlehnutím zranění, mrtvým civilistům, těm, kteří zemřeli na následky stavu irácké vody a dalších aspektů zničené infrastruktury a sankcí.

V roce 1995 nahlásila organizace pro potraviny a agrikulturu v OSN, že sankce proti Iráku způsobily smrt více než 560 000 dětí od roku 1990 (5).

Leslie Stahl v televizním programu „60 minut“ roku 1996 zmínila Madeleine Albright, tehdy americké velvyslankyni v OSN: „Slyšeli jsme, že půl milionu dětí zemřelo. Víte co, to je více dětí, než zemřelo v Hirošimě. A – myslíte, stálo to za to?“ Albright odpověděla: „Myslím, že je to velice těžké rozhodnutí, ale cena… Myslíme si, že to za to stálo“ (4).

1999 – UNICEF nahlásilo, že 5000 dětí umíralo každý měsíc výsledkem sankcí a války s USA (6).

Richard Garfield později odhadl, že je zde více pravděpodobný počet mrtvých mezi dětmi pod 5 let z roku 1990, během března 1998 údajně 227 000 mrtvých – dvojnásobek oproti předchozí dekádě. Garfield odhadl číslo 350 000 obětí napříč rokem 2000 (založeno částečně na výsledcích jiné studie) (7).

Nicméně, pro jeho studii existují limitace. Jeho závěry nebyly aktualizovány pro zbývající tři roky sankcí. Také dvě další vcelku zranitelné věkové skupiny nebyly studovány: malé děti nad 5 let a adolescenti.

Všechny reporty jsou možnými indikátory masivních počtů úmrtí, o kterých Spojené státy věděly a které byly součástí jejich strategie způsobit dostatek utrpení a teroru mezi Iráčany, aby zde podnítily revoluce proti vládě.

C: Irácko-americká válka zahájená v roce 2003

Tak jako konec studené války povzbudil USA k útoku na Irák (1991), tak stejně útoky 11. září 2001 položily základy pro Spojené státy, aby vyvolaly válku v Iráku. Zatímco v mnoha jiných válkách jsme se dozvěděli o lžích až mnohem později, některé jejich profláklé„triky“ použili v této válce také a byly rozpoznány skoro ihned po zahájení.

Irák neměl žádné zbraně hromadného ničení, nikdo se zde nesnažil nastolit demokracii, a rozhodně americká vojska nepřišla zachránit Irák před diktátorem.

Kompletní počet obětí na Irácké straně, které je výsledkem současné války proti Iráku čítá 654 000, z nichž 600 000 je výsledkem násilí, dle výzkumníků Johna Hopkinse (1,2).

 

Izraelsko-palestinská válka

100 až 200 000 Izraelců a Palestinců, ale hlavně těch druhých, bylo zabito během konfliktu mezi těmito dvěma skupinami. Spojené státy byly silným podporovatelem a spojencem Izraele, poskytující miliardy dolarů v pomoci. Navíc podporovaly izraelské vlastnictví jaderných zbraní (1,2).

 

Korea, Severní i Jižní

Korejská válka vypukla v roce 1950 když, dle Trumanovy administrativy, Severní Korea napadla Jižní 25. června. Ovšem objevilo se jiné vysvětlení, jež tvrdí, že Severní Korea přišla během doby, kdy obě strany hojně napadaly vzájemné hranice. Jižní Korea iniciovala většinu nájezdů na hranice, ale začala je Severní Korea dva roky předtím. Vláda Severní Koreje prohlašovala, že roku 1949 podnikla armáda Jižní Koreje 2617 ozbrojených nájezdů. Byl to mýtus, že Sovětský svaz rozkázal Severní Koreji, aby zaútočila (1,2).

Spojené státy spustily útok předtím, než OSN intervenci schválilo. Jejich ozbrojené složky se přidaly ke spoušti a poprvé použily napalm (1).

Během války se nakupily smrti Jihokorejců, Severokorejců a Číňanů. Čtyři zdroje uvádějí rozmezí počtu mrtvých od 1.8 do 4.5 milionů (3,4,5,6). Jiný zdroj uvádí celkové 4 miliony, ale není s to identifikovat, ke kterým národům mrtví patřili (7).

John. H Kim, veterán americké armády, uvedl v článku, že během Korejské války „Americká armáda, letectvo a námořnictvo se přímo účastnili zabití okolo 3 milionů civilistů – ze severu i z jihu – na různých místech Koreje… Bylo nahlášeno, že Spojené státy shodily 650 000 tun bomb, včetně 43 000 tun napalmu, během Korejské války.“ Toto číslo nezahrnuje škody na straně Číny.

Další zdroj prohlašuje, že se jedná o zhruba 500 000 mrtvých Korejců, a to pouze z řad vojáků (8, 9).

 

Laos

1965-1973 – Během války ve Vietnamu spadlo z křídel USA přes dva miliony tun bomb na Laos – více než bylo shozeno za celé Druhé světové války od obou stran dohromady. Více než čtvrtina místních obyvatel se stalo uprchlíky. Toto se později nazývalo „tajná válka“, neboť se objevila ve stejné době, jako ta ve Vietnamu, ale dostalo se jí pramálo pozornosti. Stovky tisíc zde zahynulo. Branfman učinil jediný odhad přístupný odhad, čítající stovky tisíc mrtvých. Lze interpretovat s trochou kritického odstupu (jde o jediný zdroj), že nejméně 200 000 lidí zde padlo (1,2,3).

Americká vojenská intervence v Laosu začala mnohem dříve. Občanská válka začala v 50. letech, kdy Spojené státy rekrutovaly 40 000 laoských občanů do vojenských řad, aby bojovali s levicovou politickou stranou zvanou Pathet Lao, která se dostala k moci v roce 1975.

Podívejte se ještě na Vietnam…

 

Nepál

Mezi 8 000 až 12 000 Nepálců zemřelo od té doby, co se rozpoutala občanská válka roku 1996. Úmrtnost, dle Foreign Policy in Focus (FPIF), prudce vzrostla společně s dodáním 8 400 amerických M-16 útočných pušek (950 rpm) a návštěvou poradců ze země svobody. Nepál se z 85% skládá z venkova a nutně potřebuje pozemkovou reformu. Není žádným překvapením, že 42% Nepálců žije pod hranicí chudoby (1,2).

 

Nikaragua

1981 – Sandinista svrhli vládu Somoza v Nikaragui, (1) a do roku 1990 bylo zabito okolo 25 000 obyvatel Nikaragui při ozbrojených střetech mezi vládou Sandinista a rebely Contra, což vzniklo ze zbytku po vládě Somozy. Čerpání z informačních prostředků na úspěšné atentáty se vynořilo na povrch v roce 1984 (2,3).

Amerika zásobovala režim vítězné strany skrytou vojenskou pomocí pro Contras (proti-komunističtí partyzáni), což začalo v listopadu 1981. Ovšem když se Kongres dozvěděl, že CIA dohlížela na sabotážní akce na území Nikaragui, aniž by Kongres uvědomila, rozhodl ve prospěch novely zákona „Boland Amendment“ (1983). Ta zakazovala CIA, Ministerstvu obrany i dalším vládním strukturám, aby poskytovaly další vojenskou asistenci (4).

Avšak nalezly se cesty, jak se přes zákaz dostat. National Security Council (Národní bezpečnostní rada), neboli vládní struktura, jež se výslovně necitovala v zákoně, zvýšila soukromé a zahraniční dotace pro Contras. Dodatečně, Američané prodávali zbraně do Íránu. Postupy byly odkloněny od těchto prodejů ke Contras, zapojených do vzpoury proti vládě Sandinista (5). Nakonec se po volbách 1990 musela strana Sandinista vzdát úřadů. Voliči si mysleli, že změna ve vládě povede k usmíření se s USA, neboli se zemí, která působila obyvatelstvu Nikaragui jenom utrpení svou podporou pro Contras.

 

Pákistán

1971: Západní Pákistán, autoritářský stát podporovaný USA, brutálně napadl Východní Pákistán. Válka skončila až poté, co Indie, jejíž ekonomika byla po vpuštění do země zhruba 10 milionů uprchlíků ohromující, vtrhla na území Východního Pákistánu (dnes Bangladéše) a porazila jednotky Západního Pákistánu (1).

Miliony lidí zemřeli během krvavé potyčky, o níž mnozí mluví o jako o genocidě spáchané na Východním Pákistánu. Tato země byla dlouho spojencem USA, což začalo se 411 miliony dolarů poskytnutými zemi na založení armádních složek, přičemž 80% rozpočtu se spotřebovávalo na armádu. Během této války putovalo do Západního Pákistánu 15 milionů dolarů ve zbraních (2,3,4).

Tři zdroje odhadují 3 miliony obětí války (5,2,6), a jeden další zdroj uvádí 1,5 milionu (3).

 

Panama

V prosinci 1989 vtrhly americké jednotky na území Panamy, zdánlivě proto, aby zajaly muže jménem Manuel Noriega, prezidenta tohoto národa. Toto je jeden z příkladů, kdy USA sami sebe vidí jako vládce světa, který si může zatýkat, koho chce. Celé roky předtím zajatý muž spolupracoval se CIA, ale přišel o jejich přízeň. Hlavně proto, že nezaujal postoj oponenta proti vládě Sandinista v Nikaragui (1). Bylo odhadnuto, že při tomto konfliktu zemřelo 500 až 4000 lidí (2,3,4).

 

Paraguay: Podívejte se na část „Jižní Amerika: Operace Kondor“

 

Filipíny

Filipíny byly pod kontrolou USA více než 100 let. V posledních 50 nebo 60 letech USA sponzorovaly i jinak podporovaly několik filipínských vlád, které pod jejím tlakem potlačovaly aktivity místních akčních skupin, což u mnohých případů znamenalo poškozovat veřejné blaho.  V roce 1969 Symingtonova komise v Kongresu Spojený států odhalila, jak se do Filipín přesouvají válečné materiály na podporu proti-povstalecké kampaně.

Americké speciální jednotky a mariňáci se zapojili do některých vojenských operací. Odhadovaný počet popravených lidí, a také těch, kteří zmizeli, se pod vládou prezidenta Fernanda Marcose pohybuje okolo 100 000 (1,2).

 

Jižní Amerika: Operace Kondor

Jednalo se o kolektivní operaci 6 despotických jihoamerických vlád (Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Paraguay a Uruguay) zaměřenou na sdílení informací o svých politických oponentech. Přibližně 13 000 lidí bylo pod praporem toho plánu zabito (1).

Plán začal 25. listopadu 1975 v Chile při setkání jihoamerických států o vojenské taktice. Podle Johna Tiptona, politického úředníka na americké ambasádě, spolu CIA a chilská tajná policie spolupracovaly, avšak CIA tuto operaci nezaložila, aby zajistila funkčnost jejich kolaborace. Údajně to skončilo roku 1983 (2).

6. března 2001 napsal deník New York Times o existenci nedávno deklasifikovaného státního dokumentu, odhalujícího, že Spojené státy umožňovaly a podporovaly komunikace v operaci Kondor (3).

 

Súdán

Od roku 1955, kdy si získal nezávislost, se zmítá většinu času v občanských válkách. Zhruba v roce 2003 se počet obětí vyšplhal na 2 miliony zabitých. Není známo, jestli se k počtu mrtvých připočítává i Darfur.

Human Rights group (Skupina pro lidská práva) si stěžovala na chování USA z důvodu protahování súdánské občanské války. Američané podporovali tlaky snažící se svrhnout centrální vládu v Khartoumu. V roce 1999 se americká ministryně zahraničních věcí Madeleine Albright setkala s vůdcem SPLA (Sudan People's Liberation Army – Osvobozenecká armáda súdánského lidu). Ten řekl, že USA poskytne Súdánu  zásoby potravin, pokud však vůdce SPLA odmítne mírový plán navržený Egyptem a Lybií.

1978: Velké množství ropy se nalezlo v Súdánu.  Do dvou let se země stala 6. světovým největším příjemcem americké vojenské pomoci. Je to logické předpokládat, že pokud USA pomůže nějaké vládě dostat se k moci, tak se bude „cítit povinna“ darovat Spojeným státům část ropného bohatství.

Britská společnost, Christian Aid, obvinila zahraniční ropné společnosti z účastí na depopulizaci vesnic. Těmto společnostem – neamerickým – se dostávalo vládní ochrany, a na oplátku mohla vláda využívat jejich startovací dráhy a silnice.

V srpnu 1998 USA bombardovaly Khartoum v Súdánu se 75 naváděnými raketami. Vláda USA se k tomu vyjádřila tak, že cílem byla chemická zbrojní továrna, patřící Osamovi bin Ladinovi. Popravdě Osamovi už to nepatřilo, a továrna byla jediným dodavatelem farmaceutických zásob pro tuto zemi. Výsledkem bombardování desítky tisíc lidí mohlo zemřít, neboť se přerušila dodávka léků na malárii, tuberkolózu a jiné nemoci. USA nakonec vyřešily žalobu, kterou na ně podal majitel továrny (1,2).

 

Uruguay: Najeďte na operaci Kondor.

 

Vietnam

Ve Vietnamu měli být, teď už před několika desítkami let, volby pro sjednocený Severní i Jižní Vietnam. USA se proti tomu postavily a podpořily Diemovu vládu v Jižním Vietnamu. V sprnu 1964 pomohli CIA a další organizace narafičit falešný vietnamský útok na americkou loď v Tonkinském zálivu, což posloužilo jako záminka pro intenzivnější vmíchání se USA do vietnamských záležitostí (1).

Během války terorizovala obyvatelstvo Jižního Vietnamu operace atentátu zvaná Phoenix, a též během války byly americké jednotky zodpovědné roku 1968 za masové vyvraždění lidí ve vesnici My Lai.

Podle prohlášení vietnamské vlády z roku 1995 byl celkový počet mrtvých z řad civilistů i vojenského personálu z války ve Vietnamu 5,1 milionů lidí (2).

Když připočteme úmrtí v Kambodže a Laosu – 2,7 milionů (najeďte si na Kambodžu a Laos) – celkový odhad Vietnamské války činí 7,8 milionů smrtí.

Virtual Truth Commission odhaduje celkový počet pro tuto válku 5 milionů (3), a Robert McNamara, bývalý ministr obrany USA, dle New York Times Magazine řekl, že počet mrtvých Vietnamců činí 3,4 milionů (4,5).

 

Jugoslávie

Jugoslávie bývala socialistická federace několika republik. Od té doby, kdy odmítla užší svazky se Sovětským svazem během studené války, se jí dostalo určité podpory od USA. Ovšem když se Sovětský svaz rozpustil, Jugoslávie už se Spojeným státům nijak nehodila, takže zapracovaly společně s Německem na přeměně jugoslávské ekonomiky ze socialistické na kapitalistickou procesem „rozděl a panuj“. Využilo se etnických a náboženských rozdílů mezi jednotlivými částmi Jugoslávie k manipulaci, jež vedla k několika válkám. To celé skončilo rozpadem Jugoslávie.

Od počátku 90. let se dodnes rozdělila Jugoslávie na několik autonomních oblastí, jejichž oslabené ekonomiky, se spoluúčastí CIA, se staly šachovými figurkami velkých kapitalistických zemí (1). Rozdělení Jugoslávie bylo způsobeno především působením USA (2).

Zde jsou odhady z některých, pokud tedy ne všech, vnitřních válek v Jugoslávii. Všechny války: 107 000 (3,4).

Některé z jednotlivých zemí:

Bosna: od 20 do 30 000 (5), Chorvatsko: 15 000 (6), Kosovo: 500-5000 (7).

 

POZNÁMKY

Afghanistan

1. Mark Zepezauer, Boomerang (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2003), p.135.

2. Chronology of American State Terrorism

3. Soviet War in Afghanistan

4. Mark Zepezauer, The CIA's Greatest Hits (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1994), p.76

5. U.S Involvement in Afghanistan, Wikipedia

6. 'The CIA's Intervention in Afghanistan, Interview with Zbigniew Brzezinski', Le Nouvel Observateur, Paris, 15-21 January 1998, Posted at globalresearch.ca 15 October 2001

7. William Blum, Rogue State (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2000), p.5

8. UnknownNews.net

Angola

1. Howard W. French, "From Old Files, a New Story of the U.S. Role in the Angolan War", New York Times 3/31/02

2. 'Angolan Update', American Friends Service Committee FS, 11/1/99 flyer.

3. Norman Solomon, War Made Easy, (John Wiley & Sons, 2005) p. 82-83.

4. Lance Selfa, 'U.S. Imperialism, A Century of Slaughter', International Socialist Review, Issue 7, Spring 1999 (as appears on thirdworldtraveler.com)

5. Jeffress Ramsay, Africa , (Dushkin/McGraw Hill Guilford Connecticut), 1997, p. 144-145.

6. Mark Zepezauer, The CIA's Greatest Hits (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1994), p.54.

Argentina: See South America: Operation Condor

Bolivia

1. Phil Gunson, Guardian, 5/6/02

2. Jerry Meldon, 'Return of Bolivia's Drug - Stained Dictator', Consortium News

Brazil: See South America: Operation Condor

Cambodia

1. Virtual Truth Commission

2. David Model, 'President Richard Nixon, Henry Kissinger, and the Bombing of Cambodia', excerpted from the book Lying for Empire How to Commit War Crimes With A Straight Face, Common Courage Press, 2005

3. Noam Chomsky, Chomsky on Cambodia under Pol Pot, etc.

Chad

1. William Blum, Rogue State (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2000), p. 151-152 .

2. Richard Keeble, Crimes Against Humanity in Chad, Znet/Activism 12/4/06

Chile

1. Parenti, Michael, The Sword and the Dollar (New York, St. Martin's Press, 1989) p. 56.

2. William Blum, Rogue State (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2000), p. 142-143.

3. moreorless.au.com: 'Heroes and Killers of the 20th Century, Augusto Pinochet Ugarte'

4. Associated Press, 'Pincohet on 91st Birthday, Takes Responsibility for Regime's Abuses', Dayton Daily News 11/26/06

5. Chalmers Johnson, Blowback, The Costs and Consequences of American Empire (New York: Henry Holt and Company, 2000), p. 18.

China: See Korea

Colombia

1. Chronology of American State Terrorism, p.2

2. William Blum, Rogue State (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2000), p. 163.

3. Millions Killed by Imperialism, Washington Post May 6, 2002)

4. Gabriella Gamini, CIA Set Up Death Squads in Colombia, Times, Dec. 5, 1996

5. Virtual Truth Commission, 1991

Human Rights Watch Report: 'Colombia's Killer Networks--The Military-Paramilitary Partnership'

Cuba

1. St. James Encyclopedia of Popular Culture - on Bay of Pigs Invasion

2. Wikipedia

Democratic Republic of Congo (Formerly Zaire)

1. F. Jeffress Ramsey, Africa (Guilford Connecticut, 1997), p. 85

2. Anup Shaw, The Democratic Republic of Congo, 10/31/2003

3. Kevin Whitelaw, A Killing in Congo, U. S. News and World Report

4. William Blum, Killing Hope (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1995), p 158-159.

5. Ibid., p. 260

6. Ibid., p. 259

7. Ibid., p.262

8. David Pickering, 'World War in Africa', 6/26/02

9. William D. Hartung and Bridget Moix, 'Deadly Legacy; U.S. Arms to Africa and the Congo War', Arms Trade Resource Center, January , 2000

Dominican Republic

1. Norman Solomon, (untitled) Baltimore Sun April 26, 2005. Intervention Spin Cycle

2. Wikipedia

3. William Blum, Killing Hope (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1995), p. 175.

4. Mark Zepezauer, The CIA's Greatest Hits (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1994), p.26-27.

East Timor

1. Virtual Truth Commission

2. Matthew Jardine, 'Unraveling Indonesia', Nonviolent Activist, 1997

3. Chronology of American State Terrorism

4. William Blum, Killing Hope (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1995), p. 197.

5. 'US trained butchers of Timor', The Guardian, London. Cited by The Drudge Report, September 19, 1999.

El Salvador

1. Robert T. Buckman, Latin America 2003, (Stryker-Post Publications Baltimore 2003) p. 152-153.

2. William Blum, Rogue State (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2000), p. 54-55.

3. El Salvador, Wikipedia

4. Virtual Truth Commission

Grenada

1. Mark Zepezauer, The CIA'S Greatest Hits (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1994), p. 66-67.

2. Stephen Zunes, The U.S. Invasion of Grenada

Guatemala

1. Virtual Truth Commission

2. Ibid.

3. Mark Zepezauer, The CIA's Greatest Hits (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1994), p.2-13.

4. Robert T. Buckman, Latin America 2003 (Stryker-Post Publications Baltimore 2003) p. 162.

5. Douglas Farah, 'Papers Show U.S. Role in Guatemalan Abuses', Washington Post, March 11, 1999, A 26

Haiti

1. Francois Duvalier

2. Mark Zepezauer, The CIA's Greatest Hits (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1994), p 87.

3. William Blum, Haiti 1986-1994: Who Will Rid Me of This Turbulent Priest, http://www.doublestandards.org/blum8.html

Honduras

1. William Blum, Rogue State (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2000), p. 55.

2. Reports by Country: Honduras, Virtual Truth Commission

3. James A. Lucas, 'Torture Gets The Silence Treatment', Countercurrents, July 26, 2004.

4. Gary Cohn and Ginger Thompson, 'Unearthed: Fatal Secrets', Baltimore Sun, reprint of a series that appeared June 11-18, 1995 in Jack Nelson-Pallmeyer, School of Assassins, p. 46 Orbis Books 2001

5. Michael Dobbs, 'Negroponte's Time in Honduras at Issue', Washington Post, March 21, 2005

Hungary

1. Edited by Malcolm Byrne, The 1956 Hungarian Revoluiton: A history in Documents, November 4, 2002

2. Wikipedia

Indonesia

1. Virtual Truth Commission

2. Editorial, 'Indonesia's Killers', The Nation, March 30, 1998.

3. Matthew Jardine, 'Indonesia Unraveling', Non Violent Activist, Sept - Oct, 1997 (Amnesty) 2/7/07.

4. Sison, Jose Maria, Reflections on the 1965 Massacre in Indonesia, p. 5.

5. Annie Pohlman, Women and the Indonesian Killings of 1965-1966: Gender Variables and Possible Direction for Research, p.4

6. Peter Dale Scott, 'The United States and the Overthrow of Sukarno, 1965-1967', Pacific Affairs, 58, Summer 1985, pages 239-264.

7. Mark Zepezauer, The CIA's Greatest Hits (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1994), p.30.

Iran

1. Geoff Simons, Iraq from Sumer to Saddam, 1996, St. Martins Press, NY p. 317.

2. Chronology of American State Terrorism

3. BBC, 1988: 'US Warship Shoots Down Iranian Airliner'

Iraq

Iran-Iraq War

1. Michael Dobbs, U.S. Had Key role in Iraq Buildup, Washington Post, December 30, 2002, p A01

2. GlobalSecurity.Org, Iran Iraq War (1980-1980)

U.S. Iraq War and Sanctions

1. Ramsey Clark, The Fire This Time (New York, Thunder's Mouth), 1994, p.31-32

2. Ibid., p. 52-54

3. Ibid., p. 43

4. Anthony Arnove, Iraq Under Siege, (South End Press Cambridge MA 2000). p. 175.

5. Food and Agricultural Organizaiton, 'The Children are Dying', 1995 World View Forum, International Action Center, International Relief Association, p. 78

6. Anthony Arnove, Iraq Under Siege, South End Press Cambridge MA 2000. p. 61.

7. David Cortright, A Hard Look at Iraq Sanctions, December 3, 2001, The Nation.

U.S-Iraq War 2003-?

1. Jonathan Bor, '654,000 Deaths Tied to Iraq War', Baltimore Sun, October 11, 2006

2. unknownnews.net

Israeli-Palestinian War

1. Post-1967 Palestinian & Israeli Deaths from Occupation & Violence, May 16, 2006

2. Chronology of American State Terrorism

Korea

1. James I. Matray, 'Revisiting Korea: Exposing Myths of the Forgotten War', Korean War Teachers Conference: The Korean War, February 9, 2001

2. William Blum, Killing Hope (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1995), p. 46

3. Kanako Tokuno, 'Chinese Winter Offensive in Korean War - the Debacle of American Strategy', ICE Case Studies Number 186, May, 2006

4. John G. Stroessinger, Why Nations go to War, (New York; St. Martin's Press), p. 99)

5. Britannica Concise Encyclopedia, as reported at Answers.com

6. Exploring the Environment: Korean Enigma

7. S. Brian Wilson, 'Who are the Real Terrorists?' Virtual Truth Commisson

8. Korean War Casualty Statistics

9. S. Brian Wilson, 'Documenting U.S. War Crimes in North Korea', (Veterans for Peace Newsletter) Spring, 2002)

Laos

1. William Blum, Rogue State (Maine, Common Cause Press) p. 136

2. Chronology of American State Terrorism

3. Fred Branfman, War Crimes in Indochina and our Troubled National Soul

Nepal

1. Conn Hallinan, Nepal & the Bush Administration: Into Thin Air, February 3, 2004

2. Human Rights Watch, Nepal's Civil War: the Conflict Resumes, March 2006 )

http://hrw.org/english/docs/2006/03/28/nepal13078.htm.

3. Wayne Madsen, 'Possible CIA Hand in the Murder of the Nepal Royal Family', India Independent Media Center, September 25, 2001

Nicaragua

1. Virtual Truth Commission

2. Timeline Nicaragua

3. Chronology of American State Terrorism

4. William Blum, 'Nicaragua 1981-1990: Destabilization in Slow Motion'

5. Wikipedia

Pakistan

1. John G. Stoessinger, Why Nations Go to War, (New York: St. Martin's Press), 1974 pp 157-172.

2. Asad Ismi, 'A U.S. - Financed Military Dictatorship', The CCPA Monitor, June 2002, Canadian Centre for Policy Alternatives

3. Mark Zepezauer, Boomerang (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2003), p.123, 124.

4. Arjum Niaz, 'When America Looks the Other Way'

5. Leo Kuper, Genocide (Yale University Press, 1981), p. 79.

6. Bangladesh Liberation War, Wikipedia

Panama

1. Mark Zepezauer, The CIA's Greatest Hits, (Odonian Press 1998) p. 83.

2. William Blum, Rogue States (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2000), p.154.

3. 'U.S. Military Charged with Mass Murder', The Winds 9/96

4. Mark Zepezauer, CIA's Greatest Hits (Monroe, Maine: Common Courage Press, 1994), p.83.

Paraguay: See South America: Operation Condor

Philippines

1. Romeo T. Capulong, 'A Century of Crimes Against the Filipino People', Presentation, Public Interest Law Center, World Tribunal for Iraq Trial in New York City on August 25, 2004

2. Roland B. Simbulan, 'The CIA in Manila - Covert Operations and the CIA's Hidden History in the Philippines' Equipo Nizkor Information - Derechos

South America: Operation Condor

1. John Dinges, 'Pulling Back the Veil on Condor', The Nation, July 24, 2000.

2. Virtual Truth Commission, Telling the Truth for a Better America

3. Operation Condor

Sudan

1. Mark Zepezauer, Boomerang, (Monroe, Maine: Common Courage Press, 2003), p. 30, 32,34,36.

2. The Black Commentator, Africa Action - 'The Tale of Two Genocides: The Failed US Response to Rwanda and Darfur', 11 August 2006

Uruguay: See South America: Operation Condor

Vietnam

1. Mark Zepezauer, The CIA's Greatest Hits (Monroe, Maine:Common Courage Press,1994), p 24

2. Casualties - US vs NVA/VC

3. Brian Wilson, Virtual Truth Commission

4. Fred Branfman, 'U.S. War Crimes in Indochiona and our Duty to Truth', August 26, 2004

5. David K Shipler, 'Robert McNamara and the Ghosts of Vietnam', New York Times

Yugoslavia

1. Sara Flounders, Bosnia Tragedy: The Unknown Role of the Pentagon in NATO in the Balkans (New York: International Action Center) p. 47-75

2. James A. Lucas, 'Media Disinformation on the War in Yugoslavia: The Dayton Peace Accords Revisited', Global Research, September 7, 2005

3. Yugoslav Wars in 1990s

4. George Kenney, 'The Bosnia Calculation: How Many Have Died? Not nearly as many as some would have you think', NY Times Magazine, April 23, 1995

5. Chronology of American State Terrorism

6. Croatian War of Independence, Wikipedia

7. Human Rights Watch, New Figures on Civilian Deaths in Kosovo War, (February 7, 2000)

James A. Lucas

Zdroj: sott.net

Komentáře: