Neklidné Česko: Čeká Prahu „barevná revoluce“?
17. listopadu tohoto roku si Česká republika připomínala 25 let od tzv. sametové revoluce, která spustila události vedoucí k předání moci z rukou komunistické nomenklatury do rukou opozice. Tehdy se zdálo, že komunistický režim byl definitivně zlikvidován a místo něho vznikne svobodná, demokratická společnost. Zrodil se mýtus, který je nyní každoročně opakován a vtloukán do hlav našich občanů. Mýtus o vítězství dobra nad zlem, mýtus o pravdě a lásce zvítězivší nad lží a nenávistí. To bylo hlavní heslo Václava Havla.
Nedávno byla v americkém Kongresu s pompou odhalena jeho busta. Havel je na Západě asi nejznámějším Čechem, bojovníci za lidská práva celého světa ho obdivují a v naší ateistické zemi se stal svého druhu bohem. Už léta je budován kult Havlovy osobnosti, jehož život a dílo se staly nedotknutelnými. A na vše pozorně dohlížejí „přátelé“ ze zámoří.
Naši „nezištní“ američtí spojenci v poslední době opakovaně vyjadřovali znepokojení nad tím, že se společnost a několik málo politických reprezentantů stavějí k Havlovu dědictví a jeho mrzké politice čím dál kritičtěji. Nový americký velvyslanec nás přivítal varováním, že by si Češi měli dávat pozor na to, co říkají i co dělají, a vyjádřil přesvědčení, že nejasný postoj některých českých představitelů pomáhá Rusům v jejich plánech vyvolat rozepře v táboře západních států a jejich spojenců. Nakonec nám s radostí oznámil, že ambasáda zintenzivní spolupráci s nevládními organizacemi a zvýší jejich podporu s cílem rozvoje občanské společnosti.
Ne že by to bylo něco nového! Bývalý americký velvyslanec v doprovodu svých podřízených několikrát hrdě kráčel v průvodu homosexuálů a dalších sexuálních deviantů, mezi nimiž mimochodem nechyběli ani pedofilové. Podpora homosexualismu a domnělých práv všemožných menšin je neoddělitelnou součástí americké politiky posledních let. To je svým způsobem také „barevná revoluce“ – vzpomeňme na duhovou vlajku LGBT hnutí.
Spojené státy se ovšem vměšují i do ryze politických záležitostí naší země. Nelze nevzpomenout na červen minulého roku, kdy padla tehdejší vláda poté, co bezpečnostní složky na popud určitých osob z prokuratury a justice provedly obří razii v bankách i na Úřadu vlády a pozatýkali několik poslanců a dalších osob. Veřejnost se dozvěděla, že bylo odhaleno propojení organizovaného zločinu a politiky, že premiérova asistentka zneužívala vojenskou kontrarozvědku, zkrátka byla to akce, která v českém prostředí neměla obdoby.
Do dnešního dne se nikomu nic nedokázalo. O to totiž ani nešlo. Legitimní vláda musela být svržena, protože hospodářské a bezpečnostní zájmy Spojených států byly ohroženy. Kdyby vláda nepadla, lukrativní zakázku na dostavbu největší české jaderné elektrárny by dostalo česko-ruské konsorcium. K tomu nesmělo dojít, a proto zasáhla americká pátá kolona v prokuratuře, justici a bezpečnostních složkách. Osoby, které měly v této akci hlavní slovo, se před pár dny ještě za přítomnosti nejvyššího státního zástupce sešly v jednom českém městě s novým americkým velvyslancem (tím, který nám místo uvítání začal vyhrožovat). Jednali spolu a teď mlčí jako hrob. O čem tak tajném mluvili, že to čeští občané nesmějí vědět?Snad i o našem prezidentovi. Miloš Zeman totiž pro stoupence havlovské politiky a jejich americké ochránce představuje problém. Podporuje sice Evropskou unii, která bere členským zemím suverenitu a občanům svobodu, na druhou stranu se však chová tu méně, tu více nekonformně a ve vztahu k Rusku zaujímá realistický postoj nezatížený ideologií. Ten se nyní projevuje například v kritice sankcí.
Prezidentův postoj vede ke sporům s vládou a mainstreamovými médii, které se proti hlavě státu snaží rozněcovat odpor.
Už od doby prezidentské volby, kdy byl těsně poražen bývalý ministr zahraničí, havlista Schwarzenberg, panuje v české společnosti napětí, které přerůstá do nepřátelství. Na jedné straně stojí havlistická pátá kolona a její stoupenci, rekrutující se především z řad obyvatel největších měst, intelektuálů a studentů, na straně druhé odpůrci havlismu nejrůznějších barev. Nalezneme mezi nimi část sociálních demokratů, komunisty, konzervativce i část nacionalistů. Z hlediska sociálního pak především obyvatele menších měst a venkova.
Rozkol v české společnosti umocnila krize na Ukrajině. Vládnoucí politické elity za pomoci médií rozpoutaly protiruskou propagandu, která jde ruku v ruce s výzvami k věrnosti spojencům, a především Spojeným státům. Zatímco havlisté a liberálové podporují Majdan, ostatní – snad je můžeme nazvat vlastenci – poukazují na skutečnou tvář nové kyjevské moci. Mezi ně s jistými výhradami patří i prezident Zeman. Je proto nabíledni, že se nyní stal pro americké zájmy v naší zemi nepřítelem č. 1.
A tu se opět dostáváme k 17. listopadu, kterým jsem začal. Místo abychom si připomínali výročí násilného potlačení protinacistických manifestací z roku 1939, které vyústily v uzavření českých vysokých škol a deportaci mnoha lidí do koncentračních táborů (to je totiž původní význam svátku 17. listopadu), případně abychom si připomínali „sametový podvod“ z roku 1989, byl letošní výroční den umně zneužit k protestům proti hlavě státu.
Byly k tomu využity nástroje typické pro protesty posledních let, které známe z různých částí světa a které nesou originální americký rukopis. Za několikatisícovým shromážděním v hlavním městě stojí organizace a lidé, kteří pobírají peníze z americké ambasády a kteří už měsíce svolávají demonstrace na podporu „majdanistů“. Lidé se svolávali po sociálních sítích, velký prostor všemu záměrně věnovala i velká média, účastníci na místě dostávali červené karty, dvojjazyčné nápisy, aby i v zahraničí bylo vše jasné, v davu vlály ukrajinské vlajky, byly vidět obří obrazy Václava Havla a hanlivá hesla proti prezidentu Zemanovi, proti Rusku a proti Putinovi. Centrum Prahy vypadalo jako za kulturní revoluce Mao Ce-tunga. Zmanipulovaný dav byl tvořen převážně studenty, kteří se dlouhodobě ukazují jako nejvíce ovlivnitelná sociální skupina. Dokonce Miloše Zemana v doprovodu prezidentů čtyř dalších zemí fyzicky napadli.
Mainstreamová média byla všeho plná a nepokrytě stála na straně protestujících. Záhy se ukázalo, že využívala i fotografie, které byly upraveny tak, aby protest vypadal masověji. Zdaleka nejvíce mne však znepokojil ohlas v médiích zahraničních, která psala o tom, že Češi už nechtějí proruského prezidenta, že chtějí nového Havla a jednoznačnou orientaci na Západ. To vyvodily z protestu deseti tisíc lidí, zatímco dalších deset milionů jako by nebylo. V dnešním světě mají média takový vliv, že dokáží realitu utvářet. A ve chvíli, kdy velká zahraniční média začnou tvrdit, že Češi odmítají svého „proruského“ prezidenta (který navíc proruský není), pak vzniká velmi nebezpečná situace. Koneckonců jsme ze strany organizátorů dostali ujištění, že budou své požadavky a akce stupňovat, nedostane-li hlava státu rozum.
„Americká strana“ je v České republice velmi silná. Drží klíčové pozice v prokuratuře a některých bezpečnostních složkách. Může se opřít o vybrané soudce, velkou část vrcholných politiků a na své straně má mainstreamová média. Přes ně pak manipuluje veřejným míněním, z čehož následně těží nevládní organizace, které přivedou zmanipulované lidi do ulic. Všechny pak spojuje buď opravdová, nebo předstíraná víra v neomarxistu a zrádce Václava Havla.
Zdálo by se, že havlisté mají na své straně všechny výhody. Ale čím dál víc lidí začíná chápat, jak se věci ve skutečnosti mají. Hodně proto bude záviset na tom, zda na politické scéně naleznou dostatečně důvěryhodnou a perspektivní stranu. Proto jsme v lednu založili Národní demokracii, která jako jediná otevřeně prosazuje vystoupení z Evropské unie a NATO a změnu zahraničněpolitické orientace České republiky.
Věříme, že se nám postupně podaří zlomit mediální blokádu a oslovit dostatečný počet občanů. Jinak totiž naši zemi nečeká nic dobrého.
Ladislav Zemánek
Komentáře: