O rezoluci USA č. 758. Washington postrkuje Evropany k velké válce
Henry Kissingera není možno podezírat z přátelství k Rusku. Právě naopak – soustavně se snažil oslabovat Sovětský svaz a později Rusko v zájmu USA. Jenže nyní kritizuje konání Washingtonu i EU, na které klade odpovědnost za eskalaci konfliktu na Ukrajině. Říká: „Evropa i Amerika podcenily význam těch událostí, jejichž počátkem byla jednání o vztazích Ukrajiny a EU a kulminací pak demonstrace v Kyjevě. To všechno mělo být předmětem jednání s Ruskem. … Ukrajina měla pro Rusko vždy zvláštní význam. Nepochopení tohoto faktu se stalo fatální.“
Podle mínění Kissingera se může Amerika konfliktu s Ruskem vyhnout. Říká, že „…proto musíme mít na paměti co potřebujeme v Rusku, abychom našli způsob, jak se dostat z dalších krizí, takových jako jsou konflikt kolem jaderného programu Íránu nebo občanská válka v Sýrii. To musí mít přednost před eskalací konfliktu s Kremlem.“ Výzvy ukrajinské vlády k NATO zahájit na východě Ukrajiny občanskou válku, aby bylo potrestáno Rusko, nemají smysl, říká Kissinger a upozorňuje: „Nová verze studené války by byla tragédií.“
A hle, tři týdny po tomto rozhovoru učinil americký Kongres krok k tomu, aby svět k tragédii silně přiblížil. Hlasy 411 kongresmanů oproti 10 schválily rezoluci č. 758. V rezoluci se obviňuje Rusko z válečné agrese proti Ukrajině, Gruzii a Moldávii, vyzývá se vláda, aby poskytla Ukrajině válečnou i výzvědnou podporu a požaduje na NATO a dalších partnerech USA, aby ukončili vojenskou spolupráci s Ruskem. Přitom Kongres žádá od Ukrajiny a EU nejen aby rozšířily sankce, ale aby rovněž odmítaly ruské energetické zdroje. V rezoluci jsou zahrnuty i přímé hrozby Ruské federaci, která je obviňována z porušení dohody o zničení raket krátkého a středního doletu. Nakonec ještě zbývá rozhodující krok v informační válce – vlastní zpravodajství do regionů s ruskojazyčným obyvatelstvem.
Patrick Buchanan napsal v článku Zahraniční politika rusofobie, že daná rezoluce je – „rusofobní demagogie, plná lží a mocenských licoměrností“. Poukázal na to, že kongresmani nazývají ruskou agresí nejen vstup ruských vojsk do Jižní Osetie, vyvolaný atakem gruzínského vojska na ruský mírový sbor v noci na 8. srpna 2008, ale i dlouholetou přítomností v Podněstří – v plném souladu s mezinárodním mandátem ruského mírového kontingentu, jehož zásluhou bylo zabráněno válce mezi Moldavskem a Podněstřím.
Dále Buchanan píše: „Rezoluce 758 viní Rusko z vpádu na Krym. Jenže nedošlo k leteckému, pozemnímu ani námořnímu vpádu. Rusové tam už byli podle dohody a spojení Ruska s Krymem už bylo od doby Kateřiny Veliké, vše také proběhlo bez obětí.“ … „Rusko je také obviňováno z vytvoření obchodních bariér pro ekonomický a politický nátlak a pro možnost vměšování se do záležitostí Ukrajiny. Te už je jednoduše směšné. USA zavedly obchodní bariéry a sankce proti Rusku, Bělorusku, Íránu, Kubě, Barmě, Kongu, Súdánu a mnoha dalším zemím. Tím se Nulandová ani McCain nezabývají. Oba se s hrdým výrazem courali po Kyjevu a vyzývali povstalce ke svržení zákonné vlády Janukovyče. Pročpak nechytli Nulandovou za slovo, když se chvástala, že Spojené státy daly na politické přeorientování Ukrajiny 5 miliard USD a když říkala, koho chtějí vidět jako premiéra po svržení Janukovyče.“
Cílem lživé kampaně je destabilizovat Rusko a jeho vládu (slova P. C. Robertse). Washington pro to má dost prostředků: platí nezávislé organizace a ruská media v zahraničním vlastnictví. Putinovi nemohou odpustit, že zhatil plány na bombardování Íránu a Libye. Démonizují jej. Podle Michela Chossudovského je dnes situace mnohem nebezpečnější. Amerika se pustila na cestu horké války.
Autor knihy Čas odešel: Američané po americkém století Patrick Smith říká: „Dostali jsme otevřené přiznání z „vysoké tribuny“ o tom, že ve skutečnosti je zejména Washington viníkem krize, její hnací silou, skutečným agresorem, přičemž je tento termín poprvé za dlouhou dobu použit jak se patří.“ Katrina van den Heyvel ve Washington Post vyzývá, aby se myslelo na strašnou cenu západního vměšování do ukrajinské krize.
V Evropě nyní sílí hlasy, požadující ukončení nepřátelství s Ruskem. Hovoří o tom i 60 známých německých politiků, podnikatelů, vědců, kulturních pracovníků, kteří podepsali dopis zaslaný do Die Zeit, mezi nimiž je bývalý kancléř Schröder, bývalý prezident Herzog, předseda Východního výboru německého hospodářství Cordes, herec a režisér Brandauer. Severní Amerika, EU a Rusko budou nevyhnutelně spět k válce, pokud se spirála hrozeb a odvetných hrozeb nezastaví. Dopis je adresován federální vládě, Bundestagu a médiím.
Evropané silně pociťují blízkost války. S odvoláním na jistý německý zdroj, který nechtěl být jmenován, oznámil slovenský premiér: „Mluvím o přímém válečném konfliktu. Ne o konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, ale o velké válce.“ Slovenského premiéra cituje český publicista Petr Hájek a dodává: „Je možno říci s plným přesvědčením, že se Amerika snaží vyprovokovat válku s Ruskem. Je jen otázka kdy a pod jakou záminkou. Není náhodou, že NATO už oznámila, že síly rychlého nasazení – první sled vojsk – budou rozmístěny začátkem ledna. Toto datum si musíme zapamatovat.“
Dále píše: „Konflikt musí uhodit jako blesk z čistého nebe, aby se veřejnost nestačila zkoncentrovat na protiválečnou obrannou odpověď. Washingtonská lokomotiva dosáhla svého. Přeorientovala se. Evropský válečný vlak netáhne za sebou, ale strká před sebou jako válečný štít. Předpokládá, že cedit krev budou Evropané a ona bude v zaoceánském poklidu jenom počítat zisky. Skomírající dolar zachrání dozajista jen válka.“
Komentáře: