Lidé dekódovali delfíní řeč a užasli: nejsme sami!
Při svém pokusu „mluvit delfínsky“ Jack Kassewitz ze SpeakDolphin.com, sídlící v Miami na Floridě, navrhl experiment, v jehož rámci nahrál delfíní echolokační zvuky odražené od potopených předmětů, včetně plastové krychle, kačera a květináče.
Řeč vyspělých civilizací má skutečně schopnost vytvářet v mozku určité velmi přesně definované obrazy a obrazce. Původně měla tuto schopnost i řeč lidská, viz odkazy na zelený jazyk, nebo ptačí řeč.. postupně se z lidského jazyka tato schopnost vytrácela, i ruku v ruce s tím, jak zakrňoval lidský mozek...
Objev delfíního jazyka
Výzkumníci ve Spojených státech a Británii učinili významný průlom v rozluštění delfíního jazyka, v jehož rámci byly zvukově delfíny identifikovány řady osmi předmětů. Vedoucí týmu, Jack Kassewitz ze SpeakDolphin.com „mluvil“ s delfíny pomocí slov delfínů tvořených zvukovými obrázky. Delfíni ve dvou oddělených výzkumných střediscích slovům rozuměli, a předkládali přesvědčivé důkazy, že delfíni používají ke komunikaci univerzální „zvukově-obrazový“ jazyk.
Výzkumníci ve Spojených státech a Británii učinili významný průlom v rozluštění delfíního jazyka, v jehož rámci byly zvukově delfíny identifikovány řady osmi předmětů. Vedoucí týmu, Jack Kassewitz ze SpeakDolphin.com „mluvil“ s delfíny pomocí slov delfínů tvořených zvukovými obrázky. Delfíni ve dvou oddělených výzkumných střediscích slovům rozuměli, a předkládali přesvědčivé důkazy, že delfíni používají ke komunikaci univerzální „zvukově-obrazový“ jazyk.
Britský člen výzkumného týmu John Stuart Reid použil nástroj CymaScope, zařízení činící zvuk viditelným, aby lépe pochopil, jak delfíni vidí pomocí zvuku. Zvukovo-obrazově zobrazil řady zkušebních předmětů vytvořených jedním ze zkoumaných delfínů.
Při svém pokusu „mluvit delfínsky“ Jack Kassewitz ze SpeakDolphin.com, sídlící v Miami na Floridě, navrhl experiment, v jehož rámci nahrál delfíní echolokační zvuky odražené od potopených předmětů, včetně plastové krychle, kačera a květináče. Objevil, že odražené zvuky skutečně obsahují zvukové obrazy, a když jsou přehrány delfínům ve formě hry, jsou delfíni schopní identifikovat předměty s 86% přesností, což poskytlo důkazy, že delfíní rozumí echolokačním zvukům jako obrázkům. Kassewitz pak odjel na jiné zařízení a přehrál tam zvukové obrazy delfínovi, který s nimi neměl dřívější zkušenost. Druhý delfín identifikoval předměty s podobně vysokou měrou úspěšnosti a potvrdil tak, že delfíni používají zvukově-obrazovou formu komunikace. Někteří výzkumníci měli podezření, že delfíni používají sono-vizuální smysl k „fotografování“ (zvukovému) predátora blížícího se k jejich rodině, aby odeslali obrázek ostatním členům hejna a uvědomili je o nebezpečí. V tomto scénáři se předpokládá, že obrázek predátora vnímají ostatní delfíni okem mysli.
Když Reid zobrazil odražené echolokační zvuky na CymaScope, bylo možné poprvé vidět zvukově-obrazové obrazy, které delfín vytvořil. Výsledné obrázky připomínají typické ultrazvukové obrázky vídané v nemocnících. Reid vysvětlil: „Když delfín skenuje předmět svým vysokofrekvenčním zvukovým paprskem, vysílaným ve formě krátkých kliků, každý klik zachycuje nehybný snímek, podobně, jako když pořizuje fotografie foťák. Každý delfíní klik je pulzem čistého zvuku, který se stane modulovaným tvarem předmětu. Jinými slovy, pulz odražené zvuku obsahuje polo-holografické znázornění předmětu. Část odraženého zvuku je snímána dolní čelistí delfína, ve které putuje dvojitými tukem naplněnými „akustickými trubkami“ do jeho vnitřního ucha, kde vytváří sono-obrazový obraz.“
Přesný mechanismus toho, jak je zvukový obrázek „čten“ kochleou stále znám není, ale tým přišel s hypotézou, že každý pulz-klik způsobuje, že se obrázek okamžitě objevuje na bazilární a tektoriální membráně, tenkých blanách nacházejících se v centru každé kochley. Mikroskopické řasy se spojují s tektoriální membránou a „čtou“ tvar otisku, vytváří složený elektrický signál představující tvar předmětu. Tento elektrický signál putuje do mozku přes kochleární nerv a je interpretován jako obrázek.
(Příklad na obrázku ukazuje květináč.) tým tvrdí, že delfíni jsou schopni vnímat stereoskopicky svými zvukovými zobrazovacími smysly. Protože delfíni vydávají dlouhé sady krátkých pulzů-kliků, věří se, že mají trvalé zvukově-obrazové vnímání, ¨podobné přehrávání videa, kde je řada nehybných obrázků viděna jako pohybující se obrázky.
Reid řekl: „Zobrazovací technika CymaScope nahrazuje kruhovou vodní membránu delfíni tektoriální, gelu podobné membrány, a kamera delfíni mozek. Zobrazujeme zvukový obrázek jako otisk na povrchovém napětí vody, kdy této technice říkáme „bio-kymatické zobrazování“, zachycující obrázek dříve, než přesáhne její hranice. Myslíme si, že něco podobného se děje v delfíní kochlei, kde zvukový obrázek, obsažený v odraženém klikovém pulzu, putuje jako povrchová akustická vlna po bazilární a tektoriální membráně a otiskuje se v oblasti, která souvisí s nosnou frekvencí klikového pulzu. Věříme, že pomocí této zobrazovací techniky vidíme podobný obraz, jaký vidí delfín, když skenuje předmět zvukem. Na obrázku květináče lze vidět dokonce i ruku člověka, který ho drží. Obrázky jsou zatím poněkud neurčité, ale doufáme, že v budoucnosti techniku zdokonalíme.“
Dr. Horace Dobbs je ředitelem International Dolphin Watch a přední autoritou v terapii pomocí delfínů. „Považuji delfíní mechanismus zvukového zobrazování, navržený Jackem Kassewitzem a Johnem Stuartem Reidem z vědeckého hlediska za možný. Dlouhou jsem tvrdil, že delfíni mají zvukově-vizuální jazyk, takže jsem přirozeně potěšen, že tento výzkum přinesl racionální vysvětlení a experimentální údaje, potvrzujících mé dohady. Již v r. 1994, v knize, kterou jsem napsal pro děti, Dilo a volání hlubin, jsem uváděl Dilův „magický zvuk“ jako metodu, kterou si Dilo a jeho matka předávají informace pomocí zvukového zobrazování, nejen vnější vizuální tvary, ale také vnitřní struktury orgánů.“
Díky Reidově technice bio-kymatického zobrazování Kassewitz, ve spolupráci s výzkumníkem Christopherem Brownem z univerzity centrální Florida, začíná vyvíjet nový model delfíního jazyka, který nazývají zvukově-obrazový exo-holografický jazyk (SPEL). Kassewitz vysvětlil: „“Exo-holografická“ část zkratky je odvozena od faktu, že delfíní obrazový jazyk je v podstatě šířen všude kolem delfína, kdykoliv jeden nebo více delfínů z hejna vyšle nebo přijme zvukové obrazy. John Stuart Reid zjistil, že všechny malé části odraženého paprsku delfíní echolokace obsahují všechny údaje potřebné k opětovnému vytvoření obrazu kymaticky v laboratoři, nebo, jako tvrdí, v delfíním mozku. Náš nový model delfíního jazyka říká, že delfíni mohou nejen posílat a přijímat obrázky předmětů kolem sebe, ale mohou také vytvářet zcela nové zvukově-obrazové obrázky prostě tak, že si představí, co chtějí sdělit. Pro nás jako lidi je možná znepokojivé vystoupit mimo náš symbolický myšlenkový proces a skutečně ocenit delfíní svět, ve kterém, jak věříme, kralují spíše obrazové, než symbolické myšlenky. Naše osobní podjatost, víra, ideologie a vzpomínky prostupují a obklopují veškerou naši komunikaci, včetně popisu a chápání něčeho bez symbolů, jako SPEL. Zdá se, že delfíni lidský symbolický jazyk překonali a místo něj si vyvinuli formu komunikace mimo lidskou vývojovou cestu. V jistém smyslu máme nyní „Rosettskou desku“, která nám umožní napojit se na jejich svět způsobem, který jsme si před rokem neuměli ani představit. Stará průpovídka „jeden obrázek řekne víc, než tisíc slov“ náhle nabývá zcela nového významu.“
David M. Cole, zakladatel nadace AquaThought, výzkumné organizace, která studuje interakci mezi lidmi a delfíny po více než deset let, řekl: „Kassewitz a Reid přispěli novým modelem delfíního zvukového vnímání, které se téměř jistě vyvinuli z potřeby tohoto stvoření vnímat svůj podvodní svět, když není možné vidět. Několik konvenčních lingvistických přístupů k pochopení delfíní komunikace v posledních 20 letech skončilo, takže je osvěžující vidět, že je zkoumáno toto nové a vysoce odlišné paradigma.“
K lidské schopnosti jazyk patří získávání a používání komplexního systému vokálních zvuků, kterým přisuzujeme specifický význam. Jazyk, vztah mezi zvuky a významy, se vyvíjel u každého kmene a národa jinak. Obecně se věří, že schopnost lidského jazyka je zásadně jiná, než u ostatních druhů, a že je mnohem komplexnější. Vývoj vokálního jazyka měl údajně začít po zvýšení objemu mozku. Mnoho výzkumníků se divilo, proč mají delfíni mozek srovnatelný velikostí s lidským, protože příroda vytváří orgány podle potřeby. Nálezy Kassewitzova týmu naznačují, že delfín potřebuje velký mozek, protože je to nezbytné pro získávání a používání zvukově-obrazového jazyka, který si vyžaduje výraznou mozkovou hmotu.
Delfíni mají po celý život neustálou zvukovou a vizuální stimulaci, což je fakt, který může přispívat k jejich koordinaci mozkových hemisfér. Delfíní sluchová nekortikální pole sahají daleko do středního mozku a ovlivňují motorické oblasti takovým způsobem, že umožňují jemnou regulaci zvukem vyvolané motorické aktivity, jako i komplexní fonaci potřebnou k vytváření podpisového pískotu a zvukových obrazů. Tyto výhody jsou napájeny nejen mozkem, který je velikostí srovnatelný s lidským, ale také přenosovým časem mozkového kmene, který je výrazně kratší, než u lidského mozku.
Kassewitz řekl: „Náš výzkum poskytl odpověď na starou otázku, na kterou poukázal dr. Jill Tarter z Institutu SETI – „Jsme sami?“. Nyní můžeme jednoznačně odpovědět „ne“. Ne-lidská inteligence, kterou hledá SETI ve vesmíru, byla nalezena přímo zde na Zemi v elegantní formě delfínů.“
Komentáře: