KOMENTÁŘ: Proč fašisti na Ukrajině nemohou porazit domobranu
Většina civilistů nedokáží pochopit, proč Ukrajinská armáda a polovojenské fašistické jednotky, přes naprostou drtivou převahu v těžké výzbroji, nemohou porazit domobranu.
Vidí za tím tajné masivní nasazení Ruské armády, jejich speciální jednotek nebo nějaké zelené mužíčky.
Z vlastní zkušenosti vím, že skutečnost může být mnohem prostší.
Ve svém článku „Jižní kotel – virtuální vítězství Ukrajinské armady a faktická porážka jejich elitních sil.“ jsem zmínil 5 důvodů, proč došlo k naprosté porážce ukrajinských elitních sil v takzvaném Jižním kotli.
Jako dvě hlavní příčiny porážky považuji kvalitu velitelského sboru a kvalitu mužstva.
Na tomto místě musím říci, že jsem zažil jako člen 3 výsadkové roty praporu rychlého nasazení sil OSN v roce 1992 takříkající naživo občanskou válku v bývalé Jugoslávii.
V roce 1991-1992 když jsem procházel základní vojenskou službou v jejímž rámci jsem se účastnil mise UNPROFOR, byla česká armáda v podobném stavu jako armáda Ukrajiny. Spoustu těžké výzbroje, obrovská korupce a většinou neprofesionální velitelský sbor bez bojových zkušeností. Schopní a talentovaní velitelé odcházeli do civilu, kde si vydělali mnohem větší peníze. V armádě zůstavali až na výjimky lidé, kteří nenašli uplatnění v civilním sektoru. Lidé, kteří byli cvičeni na boj velkých formací, a nebyli použitelní pro asymetrický boj relativně malých jednotek, kterým se občanská válka vyznačuje.
Mezi výjimky patřil zejména velitelský sbor výsadkových a průzkumných jednotek.
Jako zakládající člen 3 výsadkové roty praporu rychlého nasazení sil OSN s dislokací v Českém Krumlově ( prapor se skládal z 3 rot, pouze 3 rota byla výsadková), jsem dostal alespoň nějaký relevantní výcvik. Tento výcvik nás ale ani v nejmenším nemohl připravit na to, co nás v Jugoslávii, přesněji v Republice Srbská krajina, čekalo.
Kdo to nezažil, si nedokáže představit rozdíl mezi výcvikem a skutečným nasazením.
Uvedu to na příkladu:
Na území Republiky Srbská krajina, kde náš prapor působil, se nacházela poslední částečně osídlena chorvatská vesnice Podlapač, která nebyla etnicky vyčištěna. Naše hlídka se tam dostala v okamžiku, kdy tam srbové právě začali likvidovat poslední místní chorvaty. (na druhé straně fronty se dělo naprosto to samé, jen v obráceném gardu). Zatímco se Srbové rozhodovali, zda naši hlídku také zlikvidují, podařilo se jednomu z hlídky zavolat na základnu. Byl jsem členem týmu který jel na pomoc. Naskákali jsem do několika OT64 a vyrazili. Pamatuji si jak mi kamarád, který zůstal na Základně v Udbině, ještě podával při odjezdu své plné zásobníky. Naše výzbroj sestávala jen ze samopalů a na každém OT64 byl jeden lehký kulomet.
Jeli jsme jak telata na porážku.
To že jsme přežili, nebylo naše rozhodnutí, bylo to jen díky tomu, že se srbové rozhodli nás nechat přežít.Každé OT (obrněný transportér) či BVP (bojové vozidlo pěchoty) je totiž lehce zničitelné. Stačí na to obyčejné RPG75 - protitankový, jednorázově použitelný reaktivní granátráže 68 mm. Kumulativní (průbojná) střela vypálená z RPG-75 dokáže probít pancíř do hloubky až 30 cm. Pancíře na OT či BVP nemají více jak 10 cm.
Každé OT (obrněný transportér) či BVP (bojové vozidlo pěchoty) je totiž lehce zničitelné. Stačí na to obyčejné RPG75 - protitankový, jednorázově použitelný reaktivní granát ráže 68 mm. Kumulativní (průbojná) střela vypálená z RPG-75 dokáže probít pancíř do hloubky až 30 cm. Pancíře na OT či BVP nemají více jak 10 cm.
Na to, aby nás tenkrát zlikvidovali (3 OT, 30 vojaků) stačilo max. 5 srbů s několika RPG kteří by si na nás počkali při příjezdu.
Nebo pár protitankových či směrových min. (Těch se tam válelo všude opravdu hodně)
To jsem si naplno uvědomil, když jsme s OT jeli z fronty v Dabaru do týlu pro zásoby. Za tři hodiny, kdy jsme se stejnou cestou vraceli, byly v cestě vykopány jámy pro miny. Naštěstí tam ještě nebyly položeny.
A to se právě děje na Ukrajině.
Domobrana je tvořena relativně malými týmy, vyzbrojenými různými variantami protankových granátů od RPG po 9M113 Konkurs.
Samozřejmě disponuje protitankovými minami:
Používají taktiku přepadů udeř a uteč.
Co je nejdůležitější, má kvalitní velitele. Aby jste se stal velitelem u domobrany, musíte mít přirozenou autoritu, a hlavně musíte být úspěšným velitelem. Nikdo nebude dobrovolně bojovovat pod velitelem, který Vás špatným rozhodnutím pošle na smrt.
Naproti tomu, velení Ukrajinské armády je tvořeno částečně lidmi bez vojenského vzdělání, kteří se tam dostali po fašistickém puči a vojáky, kteří posledních 20 let nebojovali a nejsou schopni ragovat na partyzánskou taktiku, používanou domobranou.
Výsledkem je to, že své vlastní jednotky posílají na smrt do měst a do týlu nepřítele. Viz. Můj předchozí článek o Jižním kotli.
Jak to dopadá, se můžete podívat zde:
Není to Ruská armáda či její speciální jednotky, je to naprostá neschopnost vedení Ukrajinské armády, která bojuje podle taktiky z 2 SV pomocí útoků obrněných jednotek, ovšem bez zajištění pěchotou.
Proto i přes počáteční převahu v těžké technice zhruba 100:1, se během prvních týdnů tento poměr snížil k 50:1 a po zničení Jižního kotle, kde domobrana ukořistila desítky kusů tězké výzbroje, se nyní tento poměr vyrovnává.
A tak zatímco domobrana se za měsíce bojů vytrénovala v taktice malých jednotek na velmi dobrou úroveň, ukrajinská armáda dokázala jen posílat nové a nové násilím zverbované vojáky na smrt.
V současné době odhadem 70 – 80% těžké výzbroje ukrajinské armády bylo zničeno, nebo ji ukořistila domobrana.
To se začíná projevovat v několika rovinách.
1) 3 kolo mobilizace skončilo naprostým fiaskem – málokomu se chce jít umírat za oligarchy a USA.
2) Armáda odmítá dělat nadále potravu pro děla. A tak jsou poprvé do přímého boje nasazovány fašistické polovojenské jednotky národní gardy a pravého sektoru, zejména se jedná o jednotky Azov, Dombass a Miner. Do současné době dělali jen čistící práce – po obsazení území armády prováděli čistky mezi obyvatelstvem. Nyní zjistili, že znásilňovat a následně zabíjet a upalovat ženy v Oděse je něco jiného, než se střetnout s vytrénovaným a motivovaným protivníkem, který z těchto jednotek nebere zajatce.
Podle posledních zpráv, prapor Azov byl nucen za těžkých ztrát ustoupit od Ilovaysk, kde se vytvořil další "kotel", v němž jsou likvidovány prapory "Miner" a "Donbass".
Situace je taková, že zatímco Ukrajinská armáda slábne, domobrana sílí. Po likvidaci „kotlů“, které se vytvořili u Ilovayska a Luganska, se domobraně uvolní síly a mohou přejít do útoku.
To je ale budoucnost.
Současnost jsou tvrdé boje, kdy jsou síly zhruba vyrovnány a ani jedna z válečných stran není schopna získat rozhodující převahu nad protivníkem.
Pro pochybovače uvedu ještě jeden případ, kdy pár tisíc vysoce motivovaných a dobře vytrénovaných bojovníků dokázalo vzdorovat desetinásobné převaze v živé síle a stonásobné převaze v těžké technice.
Bylo to za druhé libanonské války v roce 2006, kdy Libanonský Hizballáh čítající pár tisíc bojovníků s dostatkem protitankových střel Konkurs a jeho nástupcem Kornet dokázal vzdorovat pomocí malých týmů Izraelské armádě, mající pod kontrolu vzdušný prostor i naprostou početní a technickou převahu.
[Martin Hyroš] Autor je bývalý výsadkář a veterán (UNPROFOR 1992), nyní člen aktivních záloh.
Komentáře: