7 pilířů Matrixu
"Nikdo není více otrokem, než ten, kdo si myslí, že je svobodný, aniž by opravdu byl."
- Johann Wolfgang von Goethe
Moderní korporátní člověk mívá jen vzácně okamžiky, kdy zpochybňuje svou identitu, a když ano, jeho typickou odpovědí bývá, "Jsem manažer velkého obchodního řetězce, ženatý s Betty, otec Johnnyho, demokrat, luterán a fanoušek Steelers."
Jeho odpovědi však nezahrnují pouze v co věří, ale i mnoho zodpovědností, pravidel a restrikcí, jimž se podřizuje. Jen málo z nich máme možnost projednat - byly na něj zkrátka uvaleny, a on se i přesto považuje za svobodného člověka.
Ale je to pro něj to pravé označení? Nebylo by přesnější moderní domestikovaná opička? Říká se mu, co má dělat, čemu má věřit, co si má myslet. Velice inteligentní chovatel vycvičil miliardy těchto bytostí po celém světě a vytvořil ten nejvýdělečnější dobytek. Pracuje pro něj, bojuje pro něj, umírá pro něj, věří mu i ty nejbláznivější příběhy, směje se jeho vtipům a jen málokdy se mu vytrhne z vodítka. Když se nějaká pošetilá domestikovaná lidská bytost pokusí vzepřít těmto pravidlům, tak jsou tu armády, věznice, psychiatři a byrokraté připraveni zabíjet, uvěznit, zdrogovat i štvát tak dlouho, dokud se nepodřídí.
Jeden z nejvíce fascinujících aspektů domestikovaného člověka je to, že se nikdy nepodívá na dobytek, jako je ovce či prase, na svém talíři a neuvědomí si, že on sám je jen mluvící verze svého oběda, také celý život řízený svým pastýřem.
Jak lze takového efektu dosáhnout? Pouze zvířata žijící ve skupině s hierarchií mohou být ovládána. Klíčem je ta zvířata přesvědčit, že hlavou smečky je právě ten člověk, který je domestikuje. Jakmile se toho dosáhne, zvířata jsou pod plnou kontrolou svého homo sapiens. Domestikovaný člověk není jiný případ. Žije v hierarchii a vůdcem jeho skupiny může být jakákoliv postava, jako je Bůh, král, prezident nebo generální ředitel.
Metodologie vytváření výjimečně loajálního a poslušného moderního dobytka může být popsána jako systém o sedmi pilířích, jenž vytváří matrix, ze kterého dokáže uniknout jen minimum lidí. Systém je tak pokročilý, že se dovede vypořádat i s těmi, kteří ho opustí - okamžitě jsou označováni za psychicky nemocné, anti-sociální, ztroskotance, kteří nedokážou přijmout komplexnost moderního života či za konspirační blázny.
Platón toto popsal brilantně v podobenství o jeskyni, kde lidé vidí pouze člověkem vytvořené stíny objektů, institucí, Bohů a nápadů:
"- Pohleďte! Lidské bytosti žijí v jeskyni... Byli tu už od svého dětství... Na krku řetězy tak, že se nemohli pohybovat a viděli jen to, co měli před sebou. Nad nimi a za nimi plane oheň a vrhá stín, jako loutkář, když hraje s loutkami... a ti lidé vidí jen své stíny nebo stíny jiných, které oheň vrhá na protější zeď..."Začalo to slovem, které navždy změnilo schopnost člověka ovládat ostatní. Před vznikem jazyků, každá senzace se prožívala přímo, aniž by je slova filtrovala. Ale někdy před 50 000 lety začaly jazyky nahrazovat realitu a tím se začal formovat i první kód pro vznik matrixu. Hned jak začala plynout slova, svět se rozdělil, a z tohoto roztříštění se zrodila lidská úzkost a otroctví. Slova nás oddělila od toho, co jsme doopravdy, vytvořila první obraz v Platónově jeskyni.
Všechny tradice hledání osvícení sdílí společný jev. Málokdy se jeho ovoce trhá v chrámem slov, jako jsou školy a univerzity. Skoro každá tradice ukazuje směrem ven, do izolace, klidu a ticha, a mluví o něm jako o jediné cestě k osvícení. To je pravý protilék na moderní otroctví. Jak napsal Aristoteles: "Kdokoliv si užívá samotu, je buď divoké zvíře, nebo Bůh."
Vzdělání
Jsou věci, u kterých se už narodíme se schopností je vykonávat, jako je možnost jíst, smát se a podobně, zatímco jiné se učíme během života za značného úsilí - chodit, mluvit, bojovat... ale bez striktního vzdělání není žádná možnost, jak se stát funkčním členem matrixu. Musíme být naočkovaní, vyslaní do matrixového výcvikového tábora (do školy)... Jak jinak byste mohli vzít lovce, a udělat z nějakého korporátního otroka, poddajného k hodinám, nespočtu šéfů, monotónnosti a uniformitě?
Děti přirozeně ví, kdo jsou, nemají žádné existenciální úzkosti. Ovšem škola dětem vnucuje rozvrhy, pravidla, seznamy a známky, což studenty nevyhnutelně odvede od toho, kdo doopravdy jsou. Děti jsou vystavené neskutečnému psychickému drilu, kde je učíme počítat peníze, určovat čas, měřit pokrok, stát v řadě, mlčet a být poddajné. Nakonec se naučíme, že nejsou svobodné, že jsou ode všech oddělené a svět samotný je směsice rozdílů, jmen a jazyků.
Jakoby jazyk nebyl sám o sobě dostatečně abstraktní - nic nesmí zůstat bez přidělené kategorie. Suzy prostě nemůže být Suzy - musí být občanem nějakého státu, pak třeba členem církve, produktem civilizace... mít nějakou vlajku, maskota, armádu, uniformu, měnu a jazyk. Když se vytvoří a přidělí všichni maskoti, přidělají nálepky a naučí korporátní vyznání, pak je čas začít vyučovat. Velkolepé mýty vymyšlené a příhodně zamíchané do archetypů zapustí matrix do mysli dítěte.
Okolo 12 roku života se neučíme nic potřebného, pouze se předěláváme na otroka - tedy se neučíme jak vařit či farmařit, lovit/sbírat/získávat potravu, jak se smát, užívat si, fungovat - pouze si osvojujeme konformní a instituční chování, abychom mohli podniknout úspěšnou jízdu kariérou ve jménu otroctví.
Vláda
Země, které se o sobě prohlašují, že jsou demokratické a mají takovou vládu, která slouží lidem, tuto lež vždy obhajují. Vláda a zákony, které vytváří a vynucuje, jsou prostředky k ovládání masy těmi, kdo se chopili moci. O to zatím vždycky šlo. V před-demokratické éře bylo mnohem snadněji poznat, kdo vládne, ale genialita masivního demokratického státu spočívá ve složitých vrstvách zvláštních zájmů, jejichž spletitost brání v poznání, kdo ve skutečnosti celou mašinérií hýbe.
Funkce státu jsou tak dobře zapuštěné do dogmatických verzí historie, vyučovaných ve školách, až se skoro nikdo neptá, proč v post-industriální éře potřebujeme cokoliv více než naprosto čisté základy řízení, aby se udržel řád. Hodiny historie nikdy neukáží prstem na samotné vlády jakožto propagátory a iniciátory válek, genocid, hladovění a korupce. V Hollywoodské verzi historie se vždycky objevuje dobrá vláda bojující se „záporňáky“. Ještě jsme neviděli film, kde by všichni lidé jednoduše ignorovali volání své vlády po zbytečném násilí.
Státní aparát je založený na zákonech, což je smlouva mezi lidmi a organismus, vytvořený k administrativě běžných potřeb - výměna suverenity mezi lidmi a státem. To zní rozumně, ale když se člověk podívá na masová vraždění 20. století, téměř bez výjimky jsou viníky státy samotné.
Ztráta lidské svobody je jediné „právo“ občana moderního národa. Nikdy nemáte na výběr. Mluví se o tom jako o svobodě a privilegiu, ale popravdě jen sloužíte státnímu aparátu a těm, kteří jej ovládají.
Patriotismus
Patriotismus je čirá abstrakce, naprosto umělý mechanismus, sloužící k sociální kontrole. Lidé jsou vedeni k tomu, aby si vážili svých krajanů více než svého vlastního etnika či víry. Přirozené vztahy se tak roztříští ve jménu velkého korporátního státu.
Co je vlastně národ? Jako příklad použijme Spojené státy - co je to vlastně za entitu? Je to USPS, FDA, CIA? Znamená pro Američany milovat svou zemi milovat IRS nebo NSA? Měli by vidět člověka z Vancouveru jinak než člověku z Seattlu? Milovat stát je to samé jako milovat korporaci, chceme projevovat upřímnou lásku a oddanost nějaké jejich značce? Zatím máme to štěstí, že od narození nejsme povinni je uctívat...
Nenechte si namluvit iluzi o extrémistech, teroristech a špatných/dobrých národech!
Náboženství
Ať jsou patriotické sekty jakkoliv mocné, vždycky tu byla chtíč po něčem vyšším. Slovo náboženství pochází z latinského "re-ligare", což znamená znovu-propojení. Ale znovu se připojit k čemu?
Výše zmíněná indoktrinace má jednu vedlejší, ale významnou vadu: lidé cítí prázdnotu matrixu, žádné patriotické nadšení nemůže nahradit pocit, že máte duši. To je to důvod, proč se z původního spirituálního spojení staly církve a jejich kněží.
Mainstreamové církve tedy ochotně doplní ten pocit propojení a útěchy, ale zároveň zalepí jedinou díru matrixu. Doopravdy mu slouží více než dobře. Kolik pohodlných válek se vedlo ve jménu Boha, jak často to jméno zní uprostřed bojiště?
Proto máme Boha podobného státu - takového, který potřebuje být bezmezně milován, ale je také hodně žárlivý, takže nesmíte věřit v jiného.
Cirkus
Nejsmutnější na tom je, že většinou ani vlastně není zábavný. Otrokům se řekne, že je čas na zábavu a v hordách se přesouvají do stadiónů, klubů, do kin nebo zkrátka sedí doma před nějakým elektrickým zařízením a věří, že se baví, zatímco sledují vulgární propagandu.
Dobrý otrok musí věřit, že se baví, teprve potom z něj lze na farmě vydojit maximum. Poté, co se z něj po patřičné dávce stresu a kofeinu vymačká toto maximum, pošle se bavit, možná popije nějaký ten matrixem schválený nápoj (alkohol). Kafe po ránu a alkohol po večeru má matrix nejraději, neboť takhle se v době mezitím v hlavě otroka neobjeví žádná kvalitní myšlenka.
Propaganda je sladce zabalená do věcí, na které rádi koukáme, romantiku, drama a podobně. Pod tím se však skrývají strategicky sentimentem obalené lži a bezmyšlenkový konzum.
Peníze
Peníze jsou tím nejgeniálnějším úspěchem systému. Miliardy lidí stráví většinou svých bdělých životů buď získáváním peněz, nebo jejich utrácením, a to aniž by skutečně rozuměly, co jsou peníze ve skutečnosti zač. V této parodii na svět můžete bez peněz snad už jenom dýchat. Skoro pro každou lidskou aktivitu už chtějí měnu, od jídla přes pití po oblékání se či hledání si partnera. Církev vzešla z touhy po spiritualitě a patriotismu archaických kmenů, ale peníze si vymysleli sami - nejlepší a nejefektivnější prostředek domestikace.
Vládnoucím se podařilo přesvědčit své poddané, že peníze mají nějakou skutečnou přirozenou hodnotu, ačkoliv od určité doby vlastně mají. Plnou kontrolu získali ve chvíli, kdy se jim podařilo odpojit peníze naprosto ode všeho kromě svých počítačů. Tehdy zavřeli brány a ploty zažehli elektrickým proudem.
Geniálně ty peníze prostě vytiskli a půjčili s úrokem na to, aby se mladí studenti mohli opíjet, zapamatovávat si propagandu a začít dlouhý život plných dluhů, ze kterých se možná nikdy nedostanou.
Už v této době je typický Američan tak zadlužený, že může v klidu opustit jakoukoliv naději na to, že by někdy byl zcela osvobozen od svých hypoték, kreditních karet, studentských půjček či půjček na auto.
Přesto se jen vzácně zeptá sám sebe, proč musí pracovat do vysílení, aby peníze měl, zatímco banky si je mohou v klidu vyrobit pouze kliknutím na počítači. Další brilantní aspekt tohoto podvodu je obrana. Když řeknete člověku, že banka může vytisknout peníze jen tak z ničeho a půjčovat je na úrok, lidé odpoví něco jako "to není možné, to musí být složitější!"
Nikdo nechce věřit tomu, že byl zotročený tak snadno.
Kultura
"Kultura je nejlepší způsob jak zadržet záhadu a nahradit ji mytologií."- Terence McKenna
Jak Terence rád říkal: "Kultura není tvůj přítel." Jak kultura rostla, rostly i komunity, spirituální vztah se šamanem se změnil v plný recitující kostel, bubny a pot se změnily v digitální zvuk, místní příběhy nahradil Hollywood a kritické myšlení akademické dogma.
Pokud jsou peníze pouta matrixu, pak je kultura jeho operační systém. Filtrovaný, centralizovaný, neuvěřitelně manipulativní, všechny jeho mýty dohromady v jedné masivní sociální kontrole, ze které utečou jen ty nejodvážnější duše. Je dost snadné poznat manipulaci, když se podíváte na patriotismus, náboženství nebo peníze. Ale když vezmete v potaz kulturu, která se zdá být přirozená a nadčasová, je těžké si představit, jaký má vliv a ještě těžší je se z ní dostat.
Útěk z matrixu
Někteří lidé by se mohli zeptat, proč o této vše-prostupující síti kontroly nediskutují naše „největší mozky“. Peter Kingsley to vysvětluje dobře:
Kdokoliv objevil vodu nebyl ryba. Abyste „vodu“ či Platónovu jeskyni opustili, chce to spoustu odvahy a vědomí, že je tu něco je za sítí kontroly. Před více než 2 300 lety Platón popsal proces opouštění „matrixu“ (říkejme si tomu jak chceme) v podobenství o jeskyni jako pomalý, neskutečně mučivý proces. Je to podobné jako jít na pláž poté, co strávíte spoustu let zavření ve sklepě.
Takže jak můžeme probuzení popsat? Nuže, jak byste popsali pocit člověka, který plave v oceánu, ale nikdy předtím neviděl vodu? Nemůžeme, jediné, co můžete udělat je otevřít okno, a když se oken otevře dostatek, iluze bude ztrácet na intenzitě...
Komentáře: