Mrazivá skutečnost. Španělská chřipka z roku 1918 byla způsobená očkováním
Jak bylo uvedeno již dříve, všechny zdravotnické i nezdravotnické autority v oblasti očkování se shodují v tom, že vakcíny mají způsobit lehkou formu toho onemocnění, kterému mají údajně zabránit. Vědí ale a i přiznávají, že neexistuje žádný způsob předpovědět, jestli bude průběh mírný, nebo závažný, nebo dokonce smrtelný.
Zahrávat si s něčím tak cenným, jako je lidský život s tak velikou nejistotou je velice nevědecké a aplikovat tuto pochybnou proceduru jako očkování je mimořádně nebezpečné.
Mnohé vakcíny způsobují i jiné choroby jako ty, proti kterým mají chránit. Například vakcína proti pravým neštovicím často způsobuje syfilis, ochrnutí, lepru a rakovinu. Polio vakcíny, toxin/antitoxin záškrtu, vakcína proti tyfusu, stejně jako vakcína proti spálničkám, tetanu a všechny ostatní vakcíny často způsobují rozličné jiné stádia nemoci, jako zápal mozkových blan, obrnu, míšní meningitidu, slepotu, rakovinu, tuberkulózu, artritidu, nemoci ledvin, srdcová onemocnění. Nervové poškození a mnohé jiné vážné poruchy jsou také důsledkem injekcí.
Pokud se uskuteční více očkování (různými vakcínami) v průběhu několika málo dní, nebo týdnů, vyvolají často intenzivnější formy všech těchto onemocnění najednou, protože se tělo nedokáže najednou vypořádat s tak velkým množstvím smrtícího jedu, aplikovaného přímo do krevního oběhu. Lékaři to označí za „novou nemoc“ a přistoupí k potlačení příznaků.
Když je jed požitý ústně, obranný systém má šanci část z něho hned vyvrhnout zvracením, když se ale jedy vstříknou přímo do těla a obejdou tak všechny přirozené bezpečnostní mechanizmy, v průběhu několika sekund obíhají tyto nebezpečné jedy v celém těle, než otráví všechny buňky.
Slyšela jsem, že v ordinaci jistého lékaře bezprostředně po očkování zemřelo sedm mužů. Stalo se to na vojenské základně, proto jsem psala vládě, jestli mi to může potvrdit. Poslali mi zprávu amerického ministra války Henry L. Stimsona. Tato zpráva nejen že potvrdila úmrtí sedmi mužů bezprostředně po očkování, ale informovala i o tom, že došlo k 63 úmrtím a 28 585 případům hepatitidy jako přímý důsledek očkování proti žluté zimnici v průběhu 6 měsíců během války. A to byla jen jedna ze 14 až 25 vakcín, které vojákům dávali. Dokážeme si představit škody, které všechny tyto očkování mužům způsobili.
První světová válka trvala poměrně krátce, výrobci vakcín proto nedokázali prodat všechny své výrobky. Když podnikali (a stále podnikají) k dosažení zisků, rozhodli se zbývající vakcíny nabídnout obyvatelstvu. Proto spustili největší očkovací kampaň v historii USA. Nebyly žádné epidemie, které by ji opodstatňovaly, proto použili jiné triky. Jejich propaganda tvrdila, že vojáci se z cizích zemí vrátili se všemi možnými nemocemi a proto musí dostat všechny vakcíny, které jsou na trhu.
Lidé jim věřili, protože jednak lékařům věřit chtěli a vojáci vracející se domů byli skutečně nemocní. Nevěděli ale, že šlo o lékaři vyrobené nemoci z vakcín, protože armádní lékaři o takových věcech neradi hovoří. Mnozí z vracejících se vojáků zůstali invalidy do konce života následkem těchto nemocí způsobených očkováním. Mnozí se zbláznili následkem postvakcinační encefalitidy, lékaři to ale nazvali šok z výbuchů, i když mnozí s vojáků americkou půdu nikdy neopustili.
Konglomerát nemocí, způsobený pestrým koktejlem jedovatých vakcín, vyrážel lékařům dech. Nová nemoc, kterou vytvořili, měla příznaky všech nemocí, které lidem aplikovali. Vysoká horečka, extrémní slabost, vyrážky na břiše a střevní poruchy typické pro tyfus. Očkování proti záškrtu způsobovalo rozedmu plic, zimnici a horečku, otekliny, bolesti hltanu a jeho ucpání falešnou membránou, dýchací problémy následované dušností a následně smrt, když tělo sčernalo nehybnou krví, která byla ve fázi dušení bez kyslíku. Z počátku to nazývali černá smrt. Další vakcíny způsobují své vlastní reakce-paralýzu, poškození mozku, tetanové křeče, atd.
Když se lékaři pokoušeli příznaky tyfusu potlačit silnější vakcínou, způsobili jinou formu tyfusu, který nazvali paratyfus. Když ale namíchali silnější a nebezpečnější vakcínu, aby potlačili následky předcházející, vytvořili daleko horší nemoc, pro kterou nejdříve neměli název. Jak ji měli nazvat? Nechtěli lidem prozradit, co ro ve skutečnosti bylo – jejich vlastní frankensteinovská příšera, kterou vytvořili svými vakcínami a léky na potlačení příznaků. Chtěli odvrátit vinu od sebe, proto nemoc nazvali španělská chřipka.
V aktuální diskuzi o pandémii se i takzvaná španělská chřipka z roku 1918 uvádí jako příklad toho, jaké následky může mít mutace virusu chřipky a že virus takzvané prasečí chřipky v roce 2009 je údajně taková mutace. Proto je dobré podívat se zpět na historii španělské chřipky v době První světové války od roku 1918. Rešerše vynesly na světlo překvapivé informace. Zavádějící je nejen název nákazy, ale očividně i vážnější věci.
Španělská chřipka přišla z USA
Španělská chřipka, která si od roku 1918 až 1920 vyžádala až 50 miliónů obětí, měla původně pramálo co dočinění se Španělskem. Epidemie začala v roce 1918 v Haskell Coutry v americkém státě Kansas. Své španělské označení dostala s politických důvodů: Kvůli cenzuře tisku v bojujících státech, jako USA, se tam o narůstající vlně chřipky prakticky neinformovalo. Jinak to bylo ve Španělsku, které se na První světové válce nepodílelo. Když v Madridu v květnu 1918 onemocněl už každý třetí obyvatel, španělský tisk bez cenzury informoval o epidemii a tím dala nákaze jméno podle své země, i když katastrofa začala v USA.
Zpráva očité svědkyně: onemocněli pouze očkovaní
Mezi autentickými svědectvími t této doby je navíc citovaná zpráva Eleanory McBeanové. Uvádím několik úryvků:
„Všichni lékaři a lidé, kteří žili v době epidemie španělské chřipky v roce 1918 tvrdí, že to byla nejstrašnější nemoc, jakou svět viděl. Silní muži, včera ještě zdraví a zdatní, na druhý den mrtví. Nápadné je, že španělská chřipka měla příznaky právě těchto nemocí, proti kterým byli tito lidé bezprostředně po První světové válce očkovaní (mor, tyfus, zápal plic, neštovice). Jedovatými vakcínami bylo zamořené prakticky celé obyvatelstvo. Pandemii udržovalo při životě podávání jedovatých léků.“
Jak je známo, španělská chřipka zasáhla výlučně očkované. Ten, kdo vakcíny odmítl, chřipce unikl. Stejně jako očitá svědkyně Eleonora McBeanová:
„Moje rodina odmítla všechny očkování, takže se nám celou dobu vedlo dobře. Věděli jsme ze zdravovědy Grahama, Traila, Tildena a dalších, že tělo nemůžeme kontaminovat jedy bez způsobení nemoci. Když měla epidemie svůj vrchol, byly zavřené všechny obchody, školy, firmy, dokonce i nemocnice, protože lékaři a ošetřovatelé byli také očkovaní a dostali chřipku také. Bylo to jako město duchů.“
Zdálo se, že jsme jediná rodina, která chřipku nedostala- nebyli jsme očkovaní! A tak moji rodiče chodili od domu k domu a starali se o nemocné. Chřipku ale vůbec nedostali a ani nepřinesli domů žádné mikroby, které by zaútočili na nás a děti. Nikdo z naší rodiny chřipku neměl.
Tvrdilo se, že epidemie v roce 1918 zabila 20 miliónů lidí na celém světě. Ve skutečnosti jich zabili lékaři svojí drsnou léčbou a léky. Je to sice tvrdé obvinění,ale výstižné a dosvědčuje to úspěch lékařů léčících přírodními prostředky.
„Mezitím co lékařům školské medicíny pomřela třetina případů chřipky, úspěšnost léčby nemocnic léčících přírodními prostředky dosáhla téměř 100 procent.“
Španělskou chřipku způsobilo masivní očkování
Zpráva Eleonory McBeanové je přirozeně v rozporu s oficiální hypotézou, že španělskou chřipku způsobil zmutovaný chřipkový virus. Není ale jediným zdrojem s domněnkou, že pandemii ve skutečnosti způsobilo masivní očkování.
Ingri Casselová, ředitelka sdružení pro svobodnou volbu očkování v Spirit Lake v americkém státě Idaho, se v červnu 2003 ve svém příspěvku pro „Idaho Observer“ odvolává na dobové svědectví jistého Dr. Rosenowa, sanitního inspektora americké armády. Ten informoval o 31 106 hospitalizovaných případech „plícní tuberkulózy“ s 1 114 úmrtími v době účasti USA na První světové válce. Armádní lékaři tehdejší doby zřejmě nedokázali rozlišovat mezi „plícní tuberkulózou“, následky očkování a španělskou chřipkou.
Nejvyšší úmrtnost byla mezi očkovanými vojáky
Casselová cituje i další autorku, Anne Riley Haleovou z roku 1935: „ Jak každý ví, svět ještě nikdy neviděl tak rozsáhlou orgii vakcín všech druhů, než mezi vojáky První světové války,“I tato autorka konstatuje, že právě mezi „vyvolenými muži národa“ se vyskytla nejvyšší úmrtnost při tuberkulóze.
Očkování zabilo více lidí než nepřátelské zbraně
Patric J. Carroll cituje v „Irish Examiner“ zprávu amerického ministra války Henry L. Stimsona, která potvrdila smrtelné následky očkování proti žluté zimnici v 63 případech. Rekruti dostali celkově od 14 do 25 vakcín, Z armádních záznamů vyplývá, že všechny nemoci, proti kterým se po zavedení povinného očkování v roce 1917 očkovalo, se rozšířili v alarmujícím rozsahu. Po vstupu USA do První světové války, úmrtnost způsobená očkováním proti tyfusu vyletěla na historické maximum v dějinách americké armády.
Během První světové války převládal v USA výrok, že vakcíny zabili více vojáků, než nepřátelské zbraně. Toto tvrzení pochází od Dr. H. M. Sheltona, autora knihy Vaccines and Serum Evils. Podle generála Goodwina, britská armáda zaznamenala 7 423 případů tyfusu. Ve francouzské armádě se vyskytlo 113 165 případů do října 1916. V obou zemích bylo očkování proti tyfusu povinné.
Jaká je pravda?
Existuje mnoho hlasů, které potvrzují masové očkování jako možnou příčinu tehdejší španělské chřipky. Je potřeba prozkoumat tyto dokumenty, do jaké míry jsou pravdivé, což bez existence originálních publikací přirozeně není jednoduché. K pravdě se ale můžeme přiblížit nepřímo, sběrem informací podle možnosti, ne z podezřivých zdrojů a ověřením jejich pravosti. Přitom se ukázaly následující nejasnosti:
Mnozí z lékařů, kteří měli přímo do činění se španělskou chřipkou, ji v pozdějších publikacích překvapivě vůbec nepřipomněli, nebo jen okrajově. To dává smysl tehdy, pokud byla nákaza ve skutečnosti způsobená jejich vakcinací.
Španělská chřipka nezačala na jednom místě a nešířila se odtamtud do celého světa, ale objevila se na mnohých místech a rozličných kontinentech současně.
Příznaky španělské chřipky jsou známé jako možné účinky očkování.
Několik pokusů nakazit zdravé dobrovolníky, kteří byli ve styku s nemocnými, zůstali neúspěšné. To znamená, španělská chřipka nebyla nakažlivá.
Až napodobení očkování, konkrétně vstříknutí zpracovaných tělesných tekutin nemocných, vedlo k jejich onemocnění.
Přiměřený závěr
Mnohonásobně shodující se zprávy a citáty svědčí spíše proti tomu, že španělská chřipka byla způsobena nějakým zmutovaným virusem, který se jakoby nadzvukovou rychlostí současně rozšířil na více kontinentů.
Celosvětová epidemie vypukla v únoru 1918 tak ve Španělsku jako i v New Yorku. V dubnu propukla ve Francii, v květnu v Madridu, v červnu v Německu a současně v Číně, Japonsku, Anglii a Norsku. Druhá, podstatně závažnější vlna epidemie začala skoro současně v Bostonu, Indii, Karibiku, Střední a Centrální Americe, o měsíc později v Brazílii a později na Aljašce.
Závěr: Mnohonásobně shodující se zprávy a citáty svědčí spíše v prospěch toho, že španělská chřipka byla ve skutečnosti globální očkovací katastrofa.
Zdroj: z-d-g.de, překlad: svobodnenoviny.eu
Komentáře: