Fukušima: Pravda o genocidě lidské populace, o které mainstream raději mlčí
Uplynuly tři roky od výbuchu jaderné elektrárny ve Fukušimě v Japonsku. Co bylo od té doby učiněno pro zastavení jaderné krize? Mezitím, co teď o tom píšeme, tak denně uniká do Tichého oceánu 400 tun radioaktivní vody a navíc se neustále uvolňuje do vzduchu neměřitelné množství záření a šíří tyto částice smrti po celém světě.
Pro každého aspoň trochu myslícího člověka by bylo nemyslitelné, mlčet tváří v tvář této strašlivé jaderné katastrofě. Osobně nemohu plně vyjádřit své rozhořčení, i když bych měl použít všechny čtyři jazyky kterými mluvím, prostě proto, že nedokážu nalézt slov.
Včera, po shlédnutí následujícího videa, jsem musel jít na dlouhou procházku do hor a nadýchat se chladného vzduchu, abych schladil mou vroucí krev a přestal přemýšlet o Fukušimě. Vidět hrozbu vyhynutí lidské rasy a zničení veškerého organického života na Zemi a uvědomit si svou neschopnost to zastavit, je pro mne dost bolestivé.
Umělé zemětřesení zabíjelo v Japonsku, říká bývalý novinář Benjamin Fulford
Samozřejmě, že by bylo třeba společného úsilí miliónů lidí na celém světě, aby učinili dostatečný tlak na své vlády a prostřednictvím nich přinutit jaderný průmysl, aby zastavili lidský holocaust. Věřím, že by to bylo možné a to i navzdory skutečnosti, že vlády většinou zastupují průmysl, ne lidi. Nicméně, stále se potýkají s re-volbama a můžou být pod silným tlakem nuceni jednat v náš prospěch.
Ale jelikož neexistuje žádné koordinované hnutí proti Fukušimskému jadernému fiasku, nejsou přijímána žádná opatření k řešení krize.
Ve skutečnosti je to ještě horší. Nejen, že se žádná opatření k zastavení jaderné katastrofy nedějí, ale vláda v Japonsku schválila zákon, který byl přijat 6.12 2013 s názvem State Secrecy Law, který umožňuje uvrhnout na 10 let do vězení každého, kdo pomůže „ v úniku citlivých, nebo nepříjemných informací ve veřejném zájmu a pokud se novináři budou snažit tyto informace získat.“ zdroj
Podle tohoto zákona jakýkoliv typ informací o Fukušimě může být kvalifikován jako „citlivé“ a může být brán jako trestný čin.Když přemýšlím o šílenství takového zákona, tak se cítím být nepopsatelně pobouřen.
Než půjdeme dále, pojďme se na chvíli podívat na možnosti tohoto zákona, který je sám o sobě zločin.
Nejběžnější definice trestného činu je „čin škodlivý vůči určitému jednotlivci, ale také vůči komunitě, nebo státu.“ Tyto činy jsou zakázané a trestané dle zákona.
Jinými slovy to znamená, že jakákoliv škodlivá událost proti jiné osobě, skupině lidí, nebo národu, je považováno za trestný čin. Pojďme se podívat na zákon Secrecy Law, podle něhož každý dotčený občan, který žije v Tokiu, například jen 150 kilometrů od nejhorší katastrofy v historii lidstva se bude snažit někoho kontaktovat, kdo by mohl mít pravdivé informace o rozsahu, nebo stavu o Fukušimské jaderné havárii, která pokud by byla zveřejněna, mohla by zachránit životy díky evakuaci z nejvíce infikovaných zón, nebo přijmout další preventivní opatření, aby se zabránilo vážným újmám, by se ocitl ve vězení v podstatě za to, že je rozumný, odpovědný a dobrý člověk, který především chce vidět své děti naživu.
Byl by zločin, kdyby se zabránilo této osobě v úmyslu získat informace, které by jemu a jeho rodině a potencionálně dalším lidem zachránilo život?
Tak podle této jednoduché logiky je zákon sám o sobě zločinem a ve skutečnosti akt státního terorismu, protože je navržen tak, aby vyhrožoval a zastrašoval investigativní žurnalistiku. „Terror“ znamená v latině „ velký strach“ a „terrere“ znamená „vyděsit“.
Samozřejmě, že terorista je ten, kdo vnucuje strach ostatním. V důsledku toho, politici, kteří přijali tento zákon jsou podle definice také teroristi?
Nemusíte být raketový inženýr, aby jste viděl směr, jakým se Japonsko ubírá, což by bylo i tak velice špatné, kdyby se jednalo o lokální záležitost, ale japonská destruktivní politika přímo ohrožuje celý svět, mezinárodní zásah je nutný.
Vzhledem k uzákonění zákona o utajení je zřejmé, že není více času nazbyt. Japonsko je na cestě ke zničení a společně s ním celý svět, pokud celosvětový tlak nebude vyvíjen na japonskou vládu už nyní. Je nezbytně nutné, aby případ Fukušimy dosáhl na mezinárodní soud a trestní vyšetřování začalo s plnou transparentností.
A to i přesto, že záměr spáchat genocidu lidstva by mohlo být těžší dokázat, spoluúčast na genocidě je obsažen a jasně definován v článku 3 Úmluvy OSN (UN Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide). Koneckonců, neúmyslné zabití je stále vražda.
Komentáře: