Jaderná válka ve starověké Indii?
Když vykopávky v oblasti starověkých Indických měst Harappa a Mohendžodaro (alias Pahorek mrtvých) dosáhly úrovně původních ulic, začaly se objevovat hromady kosterních pozůstatků roztroušených po celých městech. Mnohé kostry se drží za ruce a leží na zemi, jako kdyby už předem jejich nositelé očekávali hrozivý osud. Vypadá to, jako kdyby prostě leželi na ulici, nespáleni.
Ty kostry jsou staré tisíce let i podle tradičních archeologických norem. Co mohlo přimět lidi se chovat takovým způsobem? Proč divoká zvěř neroznesla rozkládající mrtvoly?
Oficiálně není známa příčina této hromadné násilné smrti. Je ale pravdou, že tyto kostry patří mezi nejvíce radioaktivní, které byly kdy ve vykopávkách nalezeny. Úroveň radiace je srovnatelná s případy kosterních pozůstatků z Hirošimy a Nagasaki.
Na jednom konkrétním místě Sovětští vědci našli kostru, která měla 50x vyšší stupeň radiace než-li je běžné pozadí.
Města Harappa a Mohendžodaro nejsou jediným místem s podobným osudem. Existují i další, které mají shodné příznaky naznačující výbuch velkého rozsahu. Jedno město se například nachází mezi dvěma prameny řeky Gangy, v blízkosti hory Rajmahal. Vše nasvědčuje tomu, že toto místo bylo vystaveno nárazově extrémním teplotám. Obrovské masy stěn a základů města se žárem roztavily a spojili se skelnou nebo keramickou hmotu.
V oblasti Mohenžodaro a nebo jiných měst neexistuje žádný důkaz o sopečné činnosti tak velkého rozsahu. Jedním z logických vysvětlení by bylo připustit existenci něčeho, co by se dalo přirovnat k jadernému výbuchu a nebo tedy k jiné zbrani neznámého původu, která má neméně děsivý účinek. Ať už to bylo cokoliv, mělo to na všechna zmíněná města a jejich obyvatele naprosto zničující účinek.
Podle radiokarbonové datace se předpokládá, že kostry jsou z doby 2500 před naším letopočtem. Musíme mít ale na paměti, že pokud byly kostry vystaveny silné radioaktivitě, budou se nám jevit mnohem mladší než-li by tomu bylo v běžné skutečnosti.
Nutno připomenout, že úvahy o jaderných zbraních nejsou nahodilé. Historické Indické texty (např. Mahábhárata) jasně hovoří o tom, že bohové v dávných dobách disponovali zbraněmi hromadného ničení (Brahma Sastra). Bylo několik druhů. Některé spalovaly ohněm tisíce sluncí, jiné bezestopy vymazali nepřítele ze světa.
Pokud bychom i přesto chtěli uvažovat o nějaké fatální sopečné činnosti, pak si srovnejme, jak to vypadá ve zmíněném Mohendžodaro a v Pompejích, kde je příčina zkázy města zřejmá. Průvodní jevy, které nám v druhém případě uchoval sopečný prach jsou evidentně odlišné. V případě Mohendžodaro a ostatních město muselo jít tedy o něco jiného. Že by přeci jen jaderná válka v Indii v době více jak 4500 let? Děsivé? Naší společnosti na vývoj jaderné zbraně od dob objevu radiace do prvního novodobého jadrného výbuchu stačilo méně než 100 let.
Někteří spolupachatelé prvního jaderného výbuchu z hrůzou ve tváři tvrdili: „We did it before…“, tedy: Už jsme to jednou udělali…
Zdroj: suenee.cz
Komentáře: