Co skrývají záhadné obrazy Leonarda Da Vinci?
Leonardo Da Vinci nás stále nepřestává fascinovat. V přírodě nebylo nic, co by nevzrušovalo jeho zvídavost a nepodněcovalo jeho vynalézavost.
Byl vědec, velký umělec a vynikající hudebník. Jen málokdo měl tušení o významu jeho nápadů a rozsahu jeho vědomostí, protože Leonardo své spisy nikdy neuveřejňoval a jen málokdo věděl o jejich existenci.
A tak i jeho umělecké dílo ukrývá svá tajemství až do dnešních dob.
Poslední večeře...
Leonardova freska Poslední večeře pokrývá stěnu refektáře kláštera Santa Maria delle Grazie v Miláně. Když byla v roce 1498 odhalena, stanuli mniši v ohromení a v úžasu. Vedle jejich jídelních stolů se náhle objevil stůl Ježíše Krista s dvanácti apoštoly, malba tak realistická a plastická, že vytvářela iluzy skutečnosti. A hlavně - byla úplně jiná. V tradičních verzích tohoto námětu sedí apoštolové nehnutě u stolu v jedné řadě, jen Jidáš je od nich oddělen.
Leonardovo vyobrazení se od klasického liší. Je v něm drama, vzruch, napětí, údiv. Malíř zachytil Krista v okamžiku, kdy říká apoštolům: ,,Amen, pravím vám. Jeden z vás mě zradí." Kristus právě pronesl svá prorocká slova a jeho učedníci se od něj v hrůze odtahují. Někteří ho ujišťují o své nevinně, jiní diskutují o tom, koho má Pán na mysli, jiní čekají na vysvětlení. Impulsivní sv. Petr s bílým plnovousem se naklání ke sv. Janovi, sedícímu po Kristově pravici a něco mu naléhavě šeptá. Při tom postrčí dopředu Jidáše, který se jako jediný na nic neptá, negestikuluje, jen zlobně pozoruje ostatní. Nás ale nejvíce zajímá Kristův oblíbenec, sv. Jan...
...a první záhada
Autor ,,Šifry mistra Leonarda" Dan Brown tvrdí, že da Vinci byl v letech 1510 až 1519 velmistrem tajné společnosti Převorství sionské, jejímiž členy byli v její historii velcí muži, např. renesanční malíř Sandro Botticceli, fyzik Isaac Newton či spisovatel Viktor Hugo. Brown v knize ústy historika náboženství sira Leige Teabibga říká, že posvátný a dosud nenalezený Svatý Grál není pohár s Kristovou krví, ale lidská bytost, žena, jejíž symboliku Leonardo zakódoval právě do obrazu Poslednívečeře Páně. Tato žena není nikdo jiný, než novozákonní Máří Magdalena, kterou nezasvěcení pokládají za sv. Jana, sedícího po Kristově pravici. Dokazuje to jemná, dívčí tvář domělého světce, jeho subtilní postava a také Kristova slabost pro tohoto nepravého apoštola.
Brown jde však ještě dál a spekuluje, že Máří Magdalena byla ve skutečnosti Ježíšovou manželkou a opět to dokládá Poslední večeří: Máří Magdaléna a Ježíš jsou namalovány jako zrcadlové postavy: Ježíš má na sobě rudé roucho a modrý plášť, Maří Magdalena modré roucho a červený plášť, což vyjadřuje symboly mužského a ženského principu, Jing a Jang.
Podle Brownových kritiků je hypotéza o manželství JK a MM původně historkou anglického herce Henryho Soskina, který pro anglickou televizi BBC režíroval seriál o záhadách. Některé historky z tohoto pořadu vyšly v knize. ,,The Holly Blood and the Holly Grial" (Svatá krev a Svatý Grál). V prvních vydáních měla být Ježíšovou partnerkou dívka Salome, které, podle Matoušova evangelia, daroval král Herod hlavu Jana Křtitele, ale pro větší efekt ji později nahradila Máří Magdalena.
Je to teorie stejně převratná, jako efektní, ale může být pravdivá? Prezidentka Společnosti Leonarda da Vinciho, profesorka Veronica Fieldová ve své studii dokazuje, že postava sedící po Kristově pravici rozhodně není žena. Dodává však, že záleží na naší subjektivní interpretaci, na tom, co chceme nebo nechceme na obraze vidět. Navíc nabízí tento myšlenkový postup: dejme tomu, že na obraze je Máří Magdalena. Avšak skutečnost, že tomu Leonardo údajně věřil, ještě neznamená, že jde o fakt. Ale i kdyby to byl fakt, jak z něho vyplývá, že Máří Magdalena byla Ježíšovou manželkou a měla s ním dvě děti, jejichž potomci vládnou dodnes katolické církvi?
Hypotéza o skryté šifře je nepůvodní fikce:
Podle vedoucího katedry religionistiky na universitě v Severní Karolíně Barta Hermana a celé řady dalších historiků, kteří se k ,,Šifře" vyjádřili, je hypotéza o manželství JK a MM pustou fikcí a ještě ne původní. Nicméně tato hypotéza nastoluje neodbytnou otázku: skrývají se v obrazech starých mistrů šifry, které vedou k pravdám utajovaným po staletí? A mohly by tyto ,,pravdy" zpochybnit knihu knih a tím i kánony a dogmata církve? Katolický svět a skeptičtí historici říkají jednoznačné a rezolutní ne!
Tajemství úsměvu Mony Lisy konečně rozluštěno?
Leonardovým obrazem, který je ještě slavnější a tajemnější, je Mona Lisa, visící v pařížském Louvru. O tomto portrétu manželky obchodníka Franceska del Giocondo, který Leonardo namaloval v letech 1503 a 1506, malíř a architekr Giorgio Vasari napsal: ,,...oči mají lesk a vlhkost, ústa, která jakoby nebyla z barev, ale z masa, a když se člověk zadíval, mohl vidět v jamce hrdla tep..." Podle Vasariho vyvolala pověstný úsměv Mony Lisy hudba, kterou jí hráli při portrétování, a také šašci, kteří ji udržovali ve veselé náladě. Tajemnou se ale Mona Lisa stala až o 300 let později. Do konce 18. stol. byl obraz pokládán ,,jen" jako příklad malířského mistroství. Teprve ve druhé polovině 19. stol. začala být Mona Lisa považována za ztělesnění démonického ženství, jako osudová žena, femme fetale. Dodnes se dává přednost představám a výkladům před tím, co dílo skutečně zobrazuje. A tak je v Moně Lise spatřována prostitutka, těžce nemocná žena či zašifrovaný oprtrét samotného Leonarda da Vinci.
Co skrývá úsměv?
Snad největší záhadou je úsměv Mony Lisy, který zaměstnával a stále zaměstnává odborníky řady profesí. Peofesor psychologie dr. Leopold Bellak působící na newyorské universitě analyzoval její obličej systémem zón. Levá a pravá strana obličeje byly zkoumány samostatně, zrovna tak horní a dolní polovina. Bellak míní, že plné tváře jsou znamením smyslnosti, zatímco malá brada vypovídá o nedostatku sebekontroly. Podle něj šlo o přitažlivou, koketní ženu, zato počítačová grafička Lillian Schwarzarová a odborný lékař dr. Quested se domnívají, že Mona Lisa je autoportrét samotného Leonarda, namalovaný podle odrazu v zrcadle.
Podle oční specialistky dr. Jane Jonesové z washingtonské kliniky Bellevue je jedním z vysvětlení neuchopitelnosti úsměvu rozdílné vnímání světla dopadajícího na různé zóny oční sítnice. Prchavost úsměvu spočívá v použití nízkofregvenčních barev, takže úsměv je nejlépe zřetelný periferním viděním. Jednoduše řečeno: jestliže váš zrak spočine na očích nebo na ňadrech Mony Lisy, jeví se její úsměv veselejší. Usmívá se však jen do té doby, než přesunete pohled na její ústa. Pak úsměv pohasne.
Hypotézy lékařů
Dr. Kenneth Keal, primář Ashfordské nemocnice soudí, že živý úsměv, mladistvé vzeření, oblé tvary i šat splývající na klín svědčí o tom, že na obraze je žena v pokročilém stupni těhotenství. Na druhé straně kalifornský specialista dr. Kevin Richards píše, že tajemný úsměv Mony Lisy je ve skutečnosti důsledek ochrnutí tváře zvaný Bellova paralýza, což vysvětluje i nesouměrný tvar úst. Marylandský dentista Joseph Borkowsky pro změnu soudí, že Mona Lisa přišla o přední zuby, což způsobilo poklesnutí koutků...
Jak to namaloval?
Úsměv Mony Lisy není jejím jediným tajemstvím. Malba totiž nevykazuje žádné stopy štětce a nastoluje otázku, jakou technikou vlastně Leonardo obraz namaloval. Psychotronici a parapsychologové uvažují o telepatii, materializaci, o síle vůle. Není to právě fenomén fyzikální parapsychologie, který nevylučuje přeměnu psychické energie na energii jiného druhu? Je to nesmysl nebo jedna z možností? Fakt, že da Vinci opravdu nepoužil při malbě obrazu štětce, se zjistil nedavno, při rentgenové a infračervené analýze obrazu. Exaktní rozbor potvrdil možný technický postup, který se zakládal na aplikaci prchavých emulzí z rostlinných barev neznámou technikou. Potom se ovšem nabízí otázka, zda Leonardo neovládal také alchymii a jestli spíš než o malbu nejde o výsledek hermetického poznání posvěcený Leonardovým géniem. Skeptičtí historici umění tyto spekulace tvrdě odmítají: Leonardo prý použil do té doby neznámou malířskou techniku zvanou sfumato (doslova zakouřené, zahalené párou), kdy se nám zobrazený motiv jeví jakoby zahalený temným oparem.
Komentáře: