K odpovědnosti za vraždy na Ukrajině se hlásí nacionalistická skupina
Vlna záhadných úmrtí pokračuje.
Už před tím jsme referovali o sériích záhadných „sebevražd“ bývalých členů Strany regionů Viktora Janukoviče na Ukrajině (viz „Záhadná úmrtí na Ukrajině“ s podrobnostmi a seznamem drahých zesnulých z 26. března).
V té době ještě nebylo zcela jasné, zda to byly jen rozmíšky mezi zloději nebo, což vypadalo daleko pravděpodobnější, politicky motivované série vražd, které vláda svědomitě opomíjí vyšetřovat a vyhlašuje je ještě podezřeleji za sebevraždy. Od té doby, kdy jsme tento článek vystavili, zemřel zase další bývalý politik Strany regionů na střelná zranění – Oleg Kalašnikov (jehož jméno při této příležitosti dost sedělo). Tohle překroutit jako sebevraždu bylo těžké, ale úřady se i tak dost zvláštně zdráhaly to prohlásit za vraždu, a radši prostě neříkaly nic.
Kalašnikov zemřel při sérií tří násilných úmrtí opozičních novinářů na Ukrajině během tří dnů z minulého týdne, o níž je zdejší český článek: Tento týden na Ukrajině bohaté žně zavražděných žurnalistů.
Ovšem, když byl nedávno dvěma ostrostřelci při joggingu u svého domova zabit k vládě kritický žurnalista Oles Buzyna, tak to zase už vůbec nešlo prohlásit za sebevraždu. O pár hodin později byl v Kyjevě zabit zase další žurnalista kritický k vládě Sergej Šuchbok. Šuchbok se narodil v Doněcku a vehementně oponoval použití síly vládou proti Východní Ukrajině. Buzyna, ač tvrdý kritik extremistického nacionalismu a vlády, ale vůbec „pro-ruský“ nebyl, jak to tady třeba uvádí Justin Raimondo. Byl spíše pro nezávislost Ukrajiny, aniž by chtěl poddanství této země vůči monstróznímu superstátu EU.
Raimondo také poukazuje na další četné věci ohledně toho, co v posledních měsících udělala vláda v Kyjevě, které nejsou zrovna slučitelné s tou pohádkou o novém ukrajinském vedení představujícím konverzi na „Západní hodnoty“:
Nedávno schválená legislativa staví mimo zákona veškerou „komunistickou“ propagandu a symbolismus stejně jako nacistické emblémy – ale oslavuje OUN, tj. Kongres ukrajinských nacionalistů, který bojoval během II. světové války po boku německých SS.
Tím, že váleční baroni v Kyjevě zakazují webové stránky a televizní stanice, které s nimi nesouhlasí, stejně jako baskytaristu US rockové skupiny Bloodhound Gang, se vybarvují ve skutečných barvách.
U toho se však seznam zákazů nezastavuje: patří k tomu všechny mezibankovní transakci nad 10 000 $, všechny transakce se zlatem nad 125 $. A navrch toho všeho také zakázali Bitcoiny – a to ve jménu „ochrany práv spotřebitelů“!
Zajímalo by nás, jak si Ukrajinci mezi tím, co je odvádí do bratrovražedné války a přichází výše uvedené zákazy, v těchto dnech cení svých nově nabytých „svobod“. V tomto kontextu tu zůstává jeden fakt, který ani žádný příval propagandy nemůže zakrýt, že od puče skoro milion ukrajinských občanů uprchlo ze země. Agenti k verbování vojáků už nachází celé opuštěné vesnice. Co je však na tom nejpozoruhodnější, tím není ani tak, kolik jich uteklo, jako jejich destinace: skoro do posledního muže uprchli do Ruska. To je určitě případ res ipsa loquitur.
Na povrch unikají nové informace
Nedávno o těchto vraždách vyšly na světlo nové informace. Přes víkend se v evropském tisku objevily apely na kyjevskou vládu, aby něco s tou vlnou náhlých úmrtí udělala. Jak uvedl jeden článek: Člověk nemůže ukazovat prstem na Kreml u vraždy Borise Němcova, aniž by ukazoval prstem na Kyjev, když se na Ukrajině vraždí prominentní vládní kritici a opoziční osobnosti po tuctech.
O den později přijala za vraždy těchto žurnalistů a několika dalších odpovědnost „Ukrajinská povstalecká armáda“ patřící ve 40. letech k UPA (k jejímž nejvíce známým vůdcům patřili Stěpan Bandera a Roman Šuchevič). Ta rovněž poslala parlamentní opozici e-maily (jen té co zbyla, neboť od vypuknutí občanské války byla parlamentní opozice zdecimována pomocí lustračního zákona, zákazu komunistické strany, zákazu spousty dalších opozičních kandidátů stejně jako kvůli nemožnosti hlasovat v regionech, ve kterých voliči současné vládě nejrozhodněji oponovali).
Tyto e-maily hrozily dalšími vraždami a dávaly všem „proti-ukrajinským osobám“ 72 hodin na opuštění země. Pompézně oznamovaly, že „nadešel čas hněvu lidu.“ Ač mluvčí ukrajinského ministerstva vnitra o odesilatelích těchto e-mailů referoval jako o „psychopatech“, tak vláda spolu s tím z vraždy těchto žurnalistů absurdně obvinila Moskvu. To je jako obvinění Teda Cruze, že může za Obamacare.
Tak takový je současný stav věcí. Ať už tahle nacionalistická skupina, která přijala za tyto vraždy odpovědnost, skutečně existuje nebo byla vystrčena k zakrytí někoho jiného, což nelze aspoň zatím určit, tak tu ale zůstává fakt, že umírali jedině lidé, kteří oponovali vládě. Z tohoto hlediska to vypadá jako velice pohodlná operace provádění čistky, tak trochu jako čistky ve stylu Stalina v malém. To, co je alarmující, je zjevná zdráhavost vlády přikročit k řádnému vyšetření těchto úmrtí.
Podobně nikdy nedošlo k řádnému vyšetření střelby na náměstí Majdan (která měla všechny rysy operace „pod falešnou vlajkou“, jak okamžitě odhalilo i zběžné přezkoumání žurnalisty. Mezi tím na povrch proniká více a více pochybností o upálení „pro-ruských“ protestujících v budově odborů v Oděse. Vláda nejenže tyto události řádně nevyšetřuje, ve skutečnosti pokusům o řádné vedení vyšetřování aktivně brání.
To nám připomíná, že ač dnes na Západě každý „ví“, že MH-17 sestřelili buď separatisté, nebo Rusové („udělal to Putin,“ jak je vryto do mnoha myslí), tak jsme ještě neslyšeli ani slovo z tohoto vyšetřování. Kyjev pořád ještě odmítá uvolnit nahrávky řídících létání, balistická ohledání zůstávají pod zámkem, černé skříňky zůstávají černé. Vždy jsme předpokládali, že nechtěné sestřelení separatisty by mohlo být vysoce pravděpodobným vysvětlením, ale tajnůstkářství obklopující tohle vyšetřování, kdy už uplynula taková doba, aniž by byla uvolněna jakákoliv smysluplná informace, zase přinejmenším vypadá divně.
Závěr
Politiku na Ukrajině nadále charakterizuje rozdělení Východ-Západ, které je jasně viditelné na mapách ukrajinských voleb a na rozložení používání ukrajinského a ruského jazyka (podrobnosti viz „Mapování konfliktu na Ukrajině“). Ač ta nová vláda chce, aby se na ni nahlíželo jako na ztělesnění Západních hodnot na rozdíl od kleptokracie, která před tím zemi vládla, tak jak její akce, a stejně i její opomínání vypadá, že je s těmito aspiracemi mírně řečeno v rozporu.
Etnickým Rusům se s etnickými Ukrajinci dařilo po více než dvě desetiletí žít v míru, ač se občas projevilo podpovrchové napětí (co příležitostně proniklo na povrch ve formě pěstních soubojů v Radě). Vlády, ať byly, jak chtěly, zkorumpované, dost často vytvářely koalice mezi politiky ze Západní a z Východní Ukrajiny. Puč, který násilně sesadil bezpochyby také dost zkorumpovaného presidenta Janukoviče pouhé dny poté, co podepsal všechny požadavky předkládané mu opozicí, je široce považován za poctivý pokus o dosažení „demokratické nápravy.“ A přesto zůstávají události, které to obklopují, stejně temné, jako byly vždy, a od té doby zuří občanská válka a s politickou opozicí se zachází pomocí zákazů a vražd. Tak nějak si myslíme, že tohle většina protestujících z náměstí Majdan na mysli neměla.
Komentáře: