Důkazy o životě na Marsu
Dne 08.05.2001 se uskutečnila tisková konference za přítomnosti novinářů a významných hostů.
Konference proběhla v Hotel New Yorker v Crystal Room. Byl zde přítomen i NASA astronaut Brian O’Leary, který patřil do týmu zamýšlené mise na Mars s lidskou posádkou.
Hlavním přednášejícím byl bývalý šéf astronomické observatoře US Naval Observatory, Tom Van Flandern, Ph.D.
Vítejte.
V tento okamžik, když k vám právě promlouvám, sonda Mars Global Surveyor je na oběžné dráze kolem Marsu. Tato sonda nám přinesla následující obrázky, které vám budou prezentovány během dnešního odpoledne.
Vše co vám zde ukážeme si můžete sami ověřit na oficiálních stránkách NASA, stránkách JPL a Mail in Space Science systémech. Takže skutečně kdokoliv z vás může jít na původní stránky a ověřit si pravost těchto obrázků.
Mohu vás ujistit, že na obrázcích nebyly provedeny žádné speciální úpravy. Pouze jsme udělali detailní výřezy z každého případu [fotky] a ve všech případech vám ukážeme originální fotografie.
T.V.Flandern, PhD. Žil v letech 26.06.1940 až 09.01.2009. Byl Americkým astronomem a specializoval se na nebeskou mechaniku. Byl profesionálním vědcem, ale byl též znám tím, že propagoval a podporoval myšlenky tzv. mimo hlavní proud a to právě na poli astronomie, fyziky a mimozemského života. Publikoval vlastní buletin Meta Research.
Takže pojďme na první případ.
Všechny tyto obrázky jsou v hlavní kategorii. Když jsme je poprvé viděli tady na Zemi, došli jsme k závěru, že na Marsu musela probíhat nějaká aktivita humanoidů a nebo organizmů velkých rozměrů v porovnání s tím, co je na Zemi.
Jsou zde jasné argumenty, proč tyto artefakty nejsou normálním produktem přírody. Nic takového v přírodě neexistuje na žádném z jiných měsíců, planetě nebo solárním systému, ze kterých jsme doposud získali obrázky.
Předmět na pravé fotografii je ve tvaru písmene T. Je zde vidět symetrie trojúhelníků a pravé úhly, tedy něco co se normálně v přírodě nevyskytuje.
Krátery na pravé fotografii – říkám tomu krátery, protože to tak na první pohled vypadá, ale ve skutečnosti ani na Měsíci nebo jiné planetě nenajde krátery, které by vznikly vyhloubením.
Za normálních okolností jsou krátery vytvořeny explozí energie z nárazu v extrémně vysoké rychlosti. Kráter nebývá ale symetrický s jasně rovnoměrným okrajem. To se po explozi nestane. Můžete dostat nanejvýše elipsu, ale nic co by mělo tak jasně symetrický tvar.
Další obrázek spadá do jiné kategorie. Jde o skleněný tubus. Skleněné tubusy byly spatřeny na několika tisících místech, takže vám ukážeme alespoň jeden případ z povrchu Marsu ve vysokém rozlišení.
Tyto tubusy jsou propojeny do sítě. Nedají se odbýt vysvětlením, že by šlo jen o nějaké dómy nebo řečiště lávy. Ověřili jsme si, že nejde o optickou iluzi. Jde skutečně o něco ve tvaru tubusu. Na některých místech jsou jasně průhledné. Jinde zase vidíme záblesky způsobené slunečním odrazem, což nás vede k domněnce, že povrch musí být lesklý jako kov – tedy něco, co se v přírodě běžně nevyskytuje.
Další obrázek obsahuje objekt, který jsme našli též ve více oblastech. Kdybychom byli na Zemi, tak bychom automaticky řekli, že je to strom, který pozorujeme ze shora.
Zdá se, že Mars je živoucí planetou. Vidíme tu větve na mnoho stran v mnoha úrovních. Též můžete vidět jasné stíny, takže je zjevné, že to není nic na zemi; že je to nad povrchem.
Tohle je jeden z těch obrázků, o kterých Artur C. Clark řekl, že je to na 95% důkaz toho, že na Marsu je rozsáhlý život. Je to jeden z mnoha příkladů, které vám tu ukazujeme, a o které lze interpretovat jako vegetaci.
Další příklad (fotografie) spadá do kategorie infrastruktura. Zase jde jen o jeden příklad z mnoha. Trojúhelníkové objekty (foto vidět pouze na videu) potřebují speciální vysvětlení a tady jich máme celé řady. Navíc jsou všechny stejné. A i když objekty vrhají stín, máme tu před sebou obrovské množství monolitů o stejné velikosti a tvaru.
Další snímek je ve vysokém rozlišení a byl pořízen v roce 1998. Tvář na Marsu byla znovu vyfotografována.
Když JPL zveřejnila fotografii tváře na Marsu pro média, vypadal takhle. Jistě se mnou budete souhlasit, že to působí velmi přirozeně – jako hromada skal, a že srovnávat něco takového s tváří byl jen omyl. Je tu ale ovšem problém. Tohle co nám předvádí vůbec nevypadá jako jakýkoliv obrázek z předchozí doby. A je tu ještě jeden mnohem větší problém pro vědce. Rozhodně to totiž nevypadá jako data, která by k nám chodila z vesmíru (z vesmírné sondy) a to ani v jednom případě a to je hodně závažné.
Na JPL internetové stránce [citovaný odkaz již bohužel neexistuje] najdete tento obrázek a aktuální obrázek, ze kterého ten první vycházel a můžete zde jasně vidět, jak z jednoho udělali druhý. Vzali původní obrázek a prohnali jej high-pass filtrem a pak low-pass filterem. Výsledek máte tady. Vysvětlovali to tím, že pouze chtěli odstranit nečistoty, které na fotografii vytvořil CCD čip.
Tohle není rozhodně vědecky legitimní postup, jak odstranit nečistoty, protože současně s tím odstranili veškeré detaily z nového obrázku.
Když se podíváte například do manuálu grafického Photoshop, můžete si přečíst co high-pass filter dělá:
Zachovává detaily hran tam, kde jsou ostré barevné přechody a potlačuje zbytek obrázku. Filtr odstraní z obrazu detaily na nízké úrovni. Je velmi užitečný pro extrahování kontur a velkých černobílých oblastí scannového obrázku.
Když se vrátíme zpět k originál obrazu tváře na Marsu, vidíme, že byl pořízen pod velmi ostrým úhlem za nepříliš příznivých světelných podmínek. Ale protože máme původní obrázky z dřívější doby, které byly pořízeny pod různými úhly, můžeme se pokusit pomocí počítačové analýzy (která je dnes na velmi dobré úrovni) reprodukovat světlo [nasvítit objekt] z libovolného úhlu.
Takže to, co zde vidíte není umělecké pojetí, ale jde počítačovou rekonstrukci kontur a světla, doplnění stínování na správná místa a celková rekonstrukce náhledu z této strany. Teď to pootočíme. Takhle by ten objekt měl ve skutečnosti vypadat, alespoň tak jak můžeme v tento okamžik říci.
Další vědecké argumenty a nový pohled na tvář, mají rozhodně naši pozornost. Zejména s ohledem na skutečnost, že objekt byl vytvořen uměle.
Ale je toho tu víc. Je jistě překvapením pro všechny, včetně vědců, kteří se zabývají touto analýzou, že zde můžeme vidět nosní dírky na konci nosu a duhovku uvnitř oka. Můžeme vidět obočí nad očí klenbou. Můžeme vidět ústa se rty. Všechny tyto (počítačové) předpovědi (popisovaný obrázek je počítačovou kompilací několika originálních snímků) popisují objekt, který byl uměle vybudován. A navíc ještě, a to je ještě zajímavější, protože tu nemáme žádné jiné souvislosti – věci podobného druhu, ze kterých bychom si mohly vybrat tak, aby to zapadalo do naší předpojaté představy o tváři.
Vyjdeme-li vědeckých principů a priori a a posteriori, pak pravděpodobnost, že něco takového najdete v přírodě vytvořené přirozeným způsobem je 1000000000000 miliard ku jedné. Takže je nade vší pochybnost, že Cydonia je umělého původu.
Další obrázek ukazuje další tvář nacházející se asi jednu čtvrtinu planety od Cydnonie.
Dokud nebude proveden pozemní průzkum, ze kterého by vyplynul původ nebo důvod zániku hypotetické civilizace, která se zde nacházela, nemůžeme o tom říci nic více.
V současnosti víme, a to je akceptováno všemi vědci v oblasti geologie, že Mars prošel nějakou kataklysmatickou katastrofou. Konkrétní druh kataklysmatu není znám. Osobně si ale myslím, že Mars byl svého času měsícem mnohem větší planety, která z nějakého důvodu explodovala někdy před miliardou let. Tato planeta se nejspíš nacházela tam, kde dnes máme pás meteoritů tedy mezi současným Marsem a Zemí.
Komentáře: