Lze cestovat v čase? Podívejte se na tyto zvláštní okolnosti
Cestování v čase je fyzikálně teoreticky možné a to minimálně do budoucnosti a bez možnosti návratu. Existuje však skutečně stroj času? Budeme ho moci někdy postavit, a pokud ano, existují cestovatelé v čase mezi námi?
Mimozemské civilizace a cestování časem. Jak to spolu souvisí? Možná více, než si myslíte, alespoň z našeho lidského úhlu pohledu. Slavný fyzik Stephen Hawking konec konců jednou při diskusi o cestovatelích časem prohodil, že pokud tedy existují, tak kde sakra jsou?! Tato věta je parafrází podobné otázky, kterou o více než půl století dříve pronesl laureát Nobelovy ceny a fyzik Enrico Fermi ve vztahu k mimozemským civilizacím.
Oba paradoxy přitom mají některé obdobné možnosti vysvětlení. Cestovatelé v čase zde nejsou, protože neexistují (stejně jako mimozemšťané), nebo zde jsou, ale my o nich nevíme. A může existovat samozřejmě celá řada dalších vysvětlení.
Kdo to všechno teď sní?
Pořádali jste někdy oslavu, na kterou nikdo nepřišel? Stephen Hawking takovou oslavu udělal. Ne, že by snad jeho návštěva nakonec nedorazila kvůli nemoci nebo rodinným problémům, ale patrně neobdržela pozvánku. Hawking u sebe doma provedl zajímavý experiment. Připravil oslavu, o které řekl světu až po jejím skončení. Nikdo se však nevrátil v čase, aby se oslavy s vědeckou celebritou zúčastnil. Hawking tím prokázal, že cestování v čase není možné, minimálně ne zpět do minulosti. Samozřejmě nejde o vědeckou nabubřelost, ale o nadsázku.
Na Hawkingovu party pro cestovatele časem nikdo nedorazil.
Podobný experiment nyní zopakovali Robert Nemiroff a Teresa Wilson z Michiganské technologické univerzity. Nepořádali však oslavu, ale pomoci algoritmů prohledali internet a to včetně mikroblogovací sítě Twitter. Vědci hledali cokoliv, co by někdo napsal předtím, než se to stalo. Konkrétně šlo o objev komety ISON a volbu papeže. Takový člověk by musel mít buď věštecké schopnosti, nebo být cestovatelem v čase. Experiment samozřejmě nic neodhalil a možnost cestování v čase nikterak závratně nepopřel. Upřímně řečeno si nedokážu představit, že sem přiletí někdo z budoucnosti jen proto, aby mohl na sociálních sítích „machrovat“, že ví, kdo bude papež.
Cestování v čase je možné
Cestování v čase je skutečně možné a dokonce je fyzikálně již dávno prokázané. Má to ovšem více háčků, než jich visí na vánočním stromku.
Svět, ve kterém žijeme, má minimálně čtyři rozměry. První tři vnímáme a učíme se o nich jako o prostoru. Čtvrtým rozměrem je čas, který je s prostorem velmi úzce propojen. Pokud cestujete třeba do práce, pohybujete se ve všech čtyřech rozměrech – v trojrozměrném prostoru ale zároveň na vašich hodinkách „ubíhá čas“, takže se pohybujete rovněž v čase.
Silně ironicky řečeno je cestování do budoucnosti možné. Pokud se chcete podívat do zítřka, pak se stačí usadit v křesle, otevřít pivo a počkat, až „zítra“ nastane. Pravda, oproti cestovatelům ze sci-fi to není zrovna výhra a společně s vámi budou cestovat i všichni ostatní.
Cestování v čase si představujeme jinak. Chceme se podívat na naši planetu za 100 let ale nečekat oněch 100 let. Jak to udělat? Klíčem může být teorie relativity.
Podle Einsteina platí, že čím je těleso těžší, tím více zakřivuje časoprostor, a čím je gravitace intenzivnější, tím pomaleji plyne čas. Kdyby například starostlivá matka obložila své dítě obrovskou hmotou, stárlo by mnohem pomaleji, než jeho vrstevníci.
Druhou možností je rychlost. V okamžiku, kdy se přiblížíme rychlosti světla, plyne pro nás čas pomaleji než pro ostatní. Známým důsledkem je paradox dvojčat. Pokud byste cestovali časem a po pár hodinách se vrátili na Zemi, vaše dvojče mezi tím zestárne o desítky let.
Bohužel dosažení rychlosti světla se zdá být nemožné zejména z praktického hlediska. Kdyby se vám podařilo sehnat dostatečné množství energie pro urychlení, měla by vaše „raketa“ nekonečně velkou hmotnost a rozpadla se při rychlosti daleko menší, než je rychlost světla.
Cestování do minulosti zatím v demoverzi
Dnes však umíme zcela bez problémů cestovat do minulosti a to díky stroji, který teď patrně máte někde vedle sebe. Může to být mobil, fotoaparát, diktafon nebo kamera. Stačí si vzít nějaké třeba starší fotografie – například z vašich školních let. Vidíte sama sebe před několika lety, cestujete tak vlastně do minulosti. Jste však vázání na záznam této minulosti a jedná se o jakousi demoverzi cestování v čase. Tuto minulost totiž nemůžete nikterak změnit.
Samozřejmě tímto způsobem lze cestovat pouze do dob, kdy byl záznam pořízen. To je velmi symbolické, protože řada vědců se domnívá, že pokud je cestování časem možné, pak pouze do chvíle, kdy byl postaven stroj času. Pokud bychom dnes podobný stroj postavili, budeme se moci za 10 nebo tisíc let vrátit do dneška a nikoliv do dřívějších dob.
Vesmír zatím neznáme
Samozřejmě zde jsou další teorie a možnosti od superstrun po využití červích děr, pokud existují. V neposlední řadě je vhodné si uvědomit, že teorie relativity a další fyzikální teorie sice prokázány a potvrzeny byly, přesto jsou v našich znalostech o vesmíru bílá místa. Přesněji řečeno asi 95% bílých míst. Zbytek vesmíru totiž tvoří temná hmota a energie. Dvě komponenty vesmíru, které nevidíme, ale víme o jejich gravitačních projevech. Kromě dosud ne zcela objasněné temné energie a hmoty je zde ještě „druhý vesmír“. Nikoliv paralelní, o němž se vášnivě diskutuje, ale svět částic. V něm se odehrávají věci, které si naše mysl nedokáže ani představit. Například paradoxy, kdy jedna částice může být na dvou odlišných místech současně. To by bylo něco pro workoholiky!
Chlápek s mobilem při útoku na Pearl Harbor
Nadpis je trochu nadsázka, ale vraťme se ještě jednou ke studii vědců z Michiganské technologické univerzity. Ti hledali informace, které nikdo z přítomnosti mít nemůže. Proč ale nehledat spíše věci, které nikdo v dané době mít nemůže? Pokud na snímku z útoku na Pearl Harbor naleznete chlapíka, který si historickou událost fotí mobilem, bude to nepochybně cestovatel v čase (nebo podvrh).
Podobných důkazů skutečně několik existuje. Často však obsahují základní problém. Samotný důkaz je ten problém. Pokud bychom našli opravdu chlapíka s mobilem v havajském přístavu při útoku Japonců a připustili, že se jedná o cestovatele v čase, narazíme na problém! Chytré mobily jsou fenoménem současnosti, ale budou podobná zařízení i v budoucnu nebo je nahradí něco dokonalejšího? Patrně to druhé. V takovém případě by musel onen cestovatel v čase přiletět ze současnosti…exkurze do druhé světové války zatím, pokud vím, žádná cestovní kancelář nenabízí.
Přesto podobné důkazy existují. Jednou z nejslavnějších je fotografie znovuotevření mostu South Fork Bridge v Britské Kolumbii v roce 1941. Na snímku je člověk, který do této doby na první pohled nepatří. Fotografie patrně není podvrhem. Když se však na ní podíváme, může na nás zradit naše mysl. Dotyčný mladý muž na sobě nemá formální oblečení, jako ostatní a má sluneční brýle, o kterých se mylně domníváme, že jsou populární teprve relativně krátkou dobu. Ve skutečnosti jsou však používané od dvacátých let minulého století.
Otevření mostu South Fork Bridge v roce 1941.
Událost z Versailles
Až se budete někdy toulat Francií a zavítáte do Versailles, můžete se podívat do zámečku Petit Trianon, který je součástí slavného paláce Versailles. V srpnu roku 1901 se ve zdejší zahradě odehrála události, jejímiž aktérkami byly studentky Charlotte Anne Moberly a Eleanor Jourdain. Během výletu se podle svých slov dostaly do minulosti a viděly Marii Antoinettu i další lidi z její doby. Své zážitky následně zdokumentovaly v roce 1911 v knize An Adventure pod pseudonymy Elizabeth Morison a Frances Lamont. Kritici samozřejmě knihu rozcupovali. Podle historiků si obě slečny jen špatně vyložily děje, které viděly. Údajně dobové šaty mohly být spíše oděvem ženy z chudší vrstvy. Vyprávění navíc obsahuje řadu nepřesností. Ženy měly například překročit most, který nebyl zakreslen na žádných mapách z dané doby apod. Petit Trianon Petit Trianon v areálu paláce Versailles. Odehrála se zde v roce 1901 cesta do minulosti?
Na premiéru Chaplinova filmu
Irský filmař George Clarke před pár lety hodil na internet část z DVD filmu Cirkus od Charlieho Chaplina. V bonusové části DVD jsou záběry z premiéry filmu, která v roce 1928 proběhla v divadle Grauman´s Chinese v Los Angeles. Na záběrech má být vidět žena (nebo muž), která přikládá k uchu nějaký předmět. Clarke se domnívá, že se jedná o mobil a tedy důkaz cestovatelky v čase. Bohužel se nutně nabízí otázka, kam by paní v roce 1928 volala, když neexistovaly žádné mobilní sítě…
Komentáře: