Tajný deník Admirála Byrda, který přeletěl severní pól a setkal se tam s jinou civilizací
Přepis znovunalezeného údajného deníku průzkumníka a admirála R.Byrda, ve kterém je popsán jeho přelet nad pólem a jeho setkání s vyspělou civilizací, která tam žije.
Deník Admirála Richarda B. Byrda (z února a března 1947)
(Admiral Richard B. Byrd's Diary) (http://www.v-j-enterprises.com/byrdiar.html)
Výzkumný let nad severním pólem
Musím psát tento deník v utajení. Popisuje můj let nad Arktidou z 19. dne února 1947. Přichází doba, kdy lidská racionalita musí upadnout do nevýznamnosti a každý musí uznat nevyhnutelnost pravdy! Nejsem zmocněn uveřejnit následující dokumentaci v tomto spisu..pravděpodobně nikdy neuvidí světlo veřejného přezkoumání, já však musím učinit svoji povinnost a zaznamenat zde pro všechny, aby to jednou mohlo být přečteno. Ve světě chamtivosti a vykořisťování části lidstva nemohu více potlačovat, to co je pravdivé.
Letový zápis: Arktická základna, 19.2.1947
0600 h. - Všechny přípravy hotové pro náš let na sever, jsme natankováni a vzlétáme s plnou nádrží v 0610 hodin
0620 h. - Směs benzínu pro motor na pravoboku je moc silná, seřízeno, u Pratta Whittneyho vše klape.
0730 h. - Kontrola rádia se základnou. Vše v pořádku, rádiový příjem v normálu.
0740 h. - Vidím slabý únik paliva z motoru na pravoboku, tlak v nádrži je však v normálu.
0800 h. - Slabá turbulence zaznamenána z východního směru ve výšce 2321 stop, upravuji na 1700 stop, žádná další turbulence, ale zvyšuje se vítr na ocase, slabá oprava klapek,letadlo si vede velmi dobře.
0815 h.- Kontrola spojení se základnou, situace normální.
0830 h. - Znovu se vrací turbulence, zvyšuji výšku na 2900 stop, opět dobré letové podmínky
0910 h. - Dole spousta ledu a sněhu, všímám si žlutého zabarvení rozptýleného v přímočarých vzorech. Měním kurz pro lepší prozkoumání těchto barevných vzorů, vidím také načervenalé a fialové barvy. Obkružuji tuto oblast dvěma plnými kruhy a vracím se na předepsaný směr. Provádím kontrolu pozice k základně a podávám hlášení o zbarvení ledu a sněhu pod námi. 0910 h. - Magnetický kompas a gyro-kompas se začínají točit a třást, nejsme schopni pomocí přístrojů udržet směr. Přecházíme na sluneční kompas, vše se zdá být v pořádku. Přístroje fungují zpomaleně, kvalita nevalná, ale není zde náznak sněhu!
0915 h. - V dálce je cosi, co vypadá jako hory.
0949 h. - uběhlo 29 minut od zahlédnutí hor, není to klam. Jsou to hory sestávající z malého hřebenu, nikdy jsem je neviděl!
0955 h. - Měním výšku na 2950 stop, opět silná turbulence.
1000 h. - Přelétáme ten malý hřeben hor a stále směřujeme na sever, nejlépe, jak dokážeme zjistit. Za hřebenem hor je něco, co vypadá jako údolí s malou řekou nebo potokem protékajícím jeho prostředkem. Tady by nemělo být zelené údolí! Něco je tu jednoznačně špatně a nenormální! Měli bysme být nad ledem a sněhem! Jsou tam velké lesy rostoucí na svazích hor. Naše navigační přístroje se stále otáčí dokola, gyroskop se kývá tam a zpět!
1005 h. - snižuji výšku na 1400 stop a provádím ostrou otáčku vlevo, abych lépe prozkoumal údolí pod námi. Je zelené, je to buď mech nebo nějaký druh krátké spletené trávy. Světlo se zdá být zde jiné. Nevidím už slunce. Provádíme další obrat doleva a vidíme cosi, co vypadá jako nějaké zvíře! Vypadá to jako slon! Ne!!! Vypadá to spíše jako mamut! To je nemožné! A přesto zde je! Snižuji výšku na 1000 stop a beru si dalekohled, abych lépe prozkoumal to zvíře. Potvrzuji-je to určitě zvíře příbuzné mamutovi! Ohlašuji to základně.
1030 h. - Objevujeme více oblých zelených kopců. Ukazatel vnější teploty ukazuje 74 stupňů F. Pokračujeme v našem směru. Navigační přístroje se zdají pracovat normálně. Jsem zmaten jejich chováním. Zkouším kontaktovat základnu. Rádio nefunguje!
1130 h. - Krajina dole je více rovinatá a normální (pokud se toto slovo dá říci). Před námi vidíme něco, co vypadá jako město!!! To je nemožné! Letadlo je najednou jakoby lehké a svižné. Řízení přestává odpovídat! Můj Bože!!! Po našem pravém a levém boku jsou podivné létající stroje. Rychle se přibližují po obou stranách! Mají tvar disku a jsou kruhového tvaru. Jsou tak blízko, že mohu vidět znaky na nich. Je to druh svastiky!!! To je fantastické. Kde to jsme! Co se stalo. Tahám za kontrolní páku. Neodpovídá!!! Jsem chyceni v jakémsi neviditelném sevření!
1135 h. - Naše rádio zapraská a vychází z něj hlas mluvící anglicky s něčím, co je slabý severský nebo německý přízvuk! Říká: "Vítejte, admirále, na našem území. Přistanete přesně do sedmi minut! Uvolněte se, admirále, jste v dobrých rukách." Poznamenávám, že motory našeho letadla se zastavily. Letadlo je pod nějakou zvláštní kontrolou a nyní samo zatáčí. Přístroje jsou nepotřebné.
1140 h. - Přijímáme další rádiovou zprávu. Začínáme přistávací proces a v momentě se letadlo zatřese a začíná sestupovat jako by bylo chyceno v nějakém velkém neviditelném výtahu! Sestupný pohyb je zanedbatelný a dotkneme se země jen s lehkým ťuknutím.
1145 h. - Činím poslední rychlý zápis do letového deníku. Několik mužů přichází pěšky k našemu letadlu. Jsou vysocí se světlými vlasy. V dálce je velké, třpytící se město pulzující duhovými barvami. Nevím, co se teď bude dít, ale nevidím známky zbraní u těch, co přicházejí. Nyní slyším hlas volající mě jménem, abych otevřel dveře. Vzdávám se. Konec zápisu.
Od tohoto místa popisuji všechny následující události podle vzpomínek. Vzdoruje to představivosti a zdálo by se to být šíleností, kdyby se to nestalo.
Radiotelegrafista a já jsme vyzvednuti z letadla a přijati nejsrdečnějším způsobem. Pak jsme byli naloženi na malou přepravní plošinu bez kol! Převáží nás směrem k zářícímu městu velkou rychlostí. Jak se přibližujeme, město se zdá být z křišťálového materiálu. Brzy dorážíme k velké budově, jakou jsem nikdy neviděl. Vypadala jako navržená Frankem Lloyd Wrightem, nebo možná přesněji z designu Bucka Rogera! Dostali jsme nějaký druh teplého nápoje, který nechutnal jako cokoliv z toho, co jsem pil do té doby. Bylo to lahodné. Po asi 10 minutách k nám přicházejí dva z našich neobyčejně vypadajících hostitelů a oznamují, abych je následoval. Nemám na výběr a musím se podřídit. Zanechávám radiotelegrafistu samotného a jdeme krátký kus a vcházíme do něčeho, co připomíná výtah. Klesáme dolů nějakou dobu, zařízení zastaví a dveře se nehlučně vysunou vzhůru! Pak se ubíráme dlouhou chodbou, která je osvětlena růžově zbarveným světlem, které jakoby vyzařovalo ze samých zdí! Jedna z těch bytostí nám pokyne, abychom zastavili před velkými dveřmi. Nad dveřmi je nápis, který nedovedu přečíst. Velké dveře se nehlučně otevřou a je mi naznačeno, abych vstoupil. Jeden z hostitelů hovoří: "Nemějte strach, Admirále, čeká vás rozhovor s Mistrem…"
Vstupuji dovnitř a mé oči se přizpůsobují krásným barvám, který se zdají zaplňovat celý pokoj. Poté začínám rozeznávat své okolí. Co přivítalo mé oči, byl ten nejúžasnější pohled v mém životě. Je to vlastně příliš krásné a zázračné k popsání. Je to intenzivní a výjimečné. Nemyslím si, že existuje lidské slovo, které to dovede popsat jakkoli detailně po pravdě! Mé myšlenky jsou přerušeny přátelským způsobem vřelým, znělým a melodickým hlasem: "Přijměte mé přivítání na našem území, Admirále." Vidím muže jemných rysů se znaky let na jeho tváři. Je usazen u dlouhého stolu. Kyne mi, abych se posadil na jednu z židlí. Poté, jsem usazen, sepne ruce a usměje se. Mluví tiše a sděluje mi následující:
"Nechali jsme vás sem vstoupit, protože máte vznešenou povahu a jste známý na Povrchovém světě, Admirále." Povrchový svět-zalapal jsem po dechu! "Ano," odvětil Mistr s úsměvem, "jste na území Arianni, Vnitřní svět Země. Nebudeme dlouho zdržovat vaši misi a budete bezpečně dopraven zpět na povrch a na určitou vzdálenost. Ale nyní, admirále, vám řeknu, proč jste sem byl odveden. Náš zájem skutečně začal, hned poté, co vaše rasa nechala vybuchnout první atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki v Japonsku. Bylo to v tomto alarmujícím čase, kdy jsme k vám poslali naše létající stroje, "Flugelrads", do vašeho Povrchového světa, aby prozkoumaly, co vaše rasa způsobila. To je samozřejmě nyní historie, můj drahý admirále, ale nyní musím pokračovat. Vidíte, že jsme nikdy předtím nezasahovali do válek vaší rasy, a do vašich barbarství, ale nyní musíme, protože jste se naučili užívat jistou sílu, která není pro člověka, konkrétně atomovou energii. Naši vyslanci doručili poselství k velmocím vašeho světa, oni tomu ale nevěnují pozornost. Nyní jste byl vybrán, abyste byl zde svědkem, že náš svět existuje. Vidíte, že naše kultura a věda jsou mnoho tisíc let před vaší rasou, admirále." Přerušil jsem: "Ale co to má společného se mnou, pane?"
Oči Mistra se zdály, jakoby pronikly hluboko do mé mysli, a po nějaké chvíli studování odvětil: "Vaše rasa nyní dosáhla bodu, ze kterého není návratu, neboť jsou zde mezi vámi takoví, kteří by zničili celý váš svět, než aby se vzdali moci tak, jak ji znají…" Přikývnul jsem a Mistr pokračoval: "V roce 1945 a od té doby jsme se snažili kontaktovat vaši rasu, ale naše snahy se setkaly s nepřátelstvím. Naše 'Flugelrads' byly pod palbou. Ano, dokonce byly pronásledovány s nenávistí a zvířeckostí vašimi bojovými letadly. Takže nyní vám říkám, můj synu, že je zde velká bouře, která se stahuje nad vaším světem, temná zuřivost, která nepoleví mnoho let. Vaše zbraně nedají odpověď, vaše věda vám nedá bezpečí. Může zuřit, dokud poslední květ vaší kultury nebude pošlapán a všechny lidské věci nebudou srovnány v nezměrném chaosu. Vaše nedávná válka byla jen předehrou toho, co má přijít na vaši rasu. My zde to vidíme jasněji s každou hodinou...říkáte, že se mýlím?"
"Ne," odpovídám, "už se to jednou stalo, přišla doba temna a trvala více než 500 let."
"Ano, můj synu," odvětil Mistr, "doba temna, která nyní přijde na vaši rasu, zahalí Zemi jako plášť, věřím však, že někteří z vaší rasy přečkají bouři, co dál, nemohu říci. Vidíme ve velké dálce nový svět vyhrabávající se z trosek vaší rasy, hledajíc své ztracené legendární poklady, a oni budou zde, můj synu, v bezpečí našeho opatrovnictví. Až tento čas nastane, znovu se ukážeme a pomůžeme obnovit vaši kulturu a vaši rasu. Snad se do té doby naučíte, co je to marnost války a jejího násilí…a po té době, určitosti vaší kultury a vědy vám budou vráceny, aby vaše rasa mohla začít nanovo. Ty, můj synu, se vrátíš zpět do Povrchového světa s tímto poselstvím…"
S těmito konečnými slovy se naše setkání zdálo být u konce. Stál jsem chvíli jako ve snu…ale přitom jsem věděl, že je to realita. A z nějakého zvláštního důvodu jsem se lehce poklonil, jestli ze zdvořilosti nebo respektu, nevím.
Náhle jsem opět zjistil, že oni dva hostitelé, kteří mě sem dovedli, jsou opět u mě. "Tudy, admirále," pokynul jeden. Ještě jednou jsem se otočil, než jsem odešel a podíval jsem se zpátky na Mistra. Zdvořilý úsměv se rýsoval na jeho jemné a prastaré tváři. "Sbohem, můj synu," řekl, pak učinil rukou krásným a elegantním pohybem znamení míru a naše setkání bylo skutečně u konce.
Spěšně jsme odešli zpátky velkými dveřmi Mistrova pokoje a podruhé vstoupili do výtahu. Dveře se tiše spustily dolů a my jsme najednou jeli vzhůru. Jeden z mých hostitelů znovu promluvil: "Musíme si nyní pospíšit, admirále, neboť Mistr si nepřeje vás více zdržovat od vašeho časového plánu a vy se musíte vrátit s jeho poselstvím k vaší rase."
Neříkal jsem nic. Toto vše bylo neuvěřitelné. Mé myšlenky byly přerušeny, když jsme zastavili. Vstoupil jsem do místnosti a byl jsem znovu se svým telegrafistou. Měl šílený výraz ve tváři. Jak jsem přistupoval, tak jsem řekl: "To je v pořádku, Howie, to je v pořádku." Ty dvě bytosti mi pokynuly, abychom šli k připravenému povozu, nasedli jsme a brzy dorazili zpět k letadlu. Motory byly v klidu a my se nalodili okamžitě. Atmosféra se nyní zdála být naplněna vzduchem naléhavosti. Poté co byly nákladové dveře zavřeny, letadlo bylo okamžitě vyneseno vzhůru neviditelnou silou dokud jsme nedosáhli výšky 2700 stop. Po bocích byla dvě letadla v určité vzdálenosti a doprovázela nás na zpáteční cestě. Musím zde uvést, že ukazatel rychlosti neregistroval žádnou hodnotu, přitom jsme se pohybovali velkou rychlostí.
Pokračování letového zápisu
0215 h. - Přijímáme rádiovou zprávu: "Nyní vás opouštíme, admirále, vaše přístroje jsou volné. Auf Wiedersehen!!!!" Dívali jsme se v té chvíli, jak 'fluegelrads' zmizely v šedivě modrém nebi. Letadlo najednou jakoby na chvíli chytilo ostrý sestupný tah. Rychle jsme opravili přístroje. Dlouho jsme nic neříkali, každý z nás měl své myšlenky…
0220 h. - Jsme opět nad nesmírnými oblastmi sněhu a ledu, přibližně 27 minut od základny. Vysíláme rádiový signál, odpovídají. Oznamujeme, že jsou všechny věci v normálu…normálu. Základna vyjadřuje úlevu ohledně našeho znovuzískaného kontaktu.
0300 h. - Přistáváme hladce na základně. Splnil jsem misi…
KONEC ZÁPISU
11. Březen 1947. Právě jsem absolvoval setkání v Pentagonu. Podrobně jsem vypověděl o svých objevech a sdělil poselství od Mistra. Vše je náležitě zaznamenáno. Prezident byl informován. Jsem nyní zadržen na několik hodin (šest hodin, třicet devět minut, přesně). Jsem dychtivě vyslýchán Nejvyššími bezpečnostními silami a týmem lékařů. Je to utrpení!!!! Jsem umístěn pod přísnou kontrolu skrze nařízení národní bezpečnosti Spojených států Amerických. Je mi přikázáno zachovat mlčení ohledně všeho, co jsem zjistil, ve jménu lidstva!!!! Neuvěřitelné! Je mi připomenuto, že jsem voják, a že musím vykonávat rozkazy.
30. 12. 56: Poslední zápis
Tyto poslední roky, které uběhly od roku 1947 nebyly příjemné… Nyní činím poslední zápis do tohoto deníku. Na závěr musím říci, že jsem poslušně mlčel ohledně této záležitosti, jak mi bylo přikazováno všechny ty roky. Bylo to naprosto proti mým hodnotám morálních práv. Nyní cítím, že se blíží dlouhá noc, a toto tajemství nezemře se mnou, ale tak jako všechny pravdy, zvítězí, a tak se stane.
To může být jedinou nadějí pro lidstvo. Viděl jsem pravdu a to posílilo mého ducha a osvobodilo mne! Učinil jsem svou povinnost vůči monstróznímu vojensko-průmyslovému komplexu. Nyní se dlouhá noc přibližuje, ale nebude zde žádný konec. Tak jako končí dlouhá arktická noc, zářící světlo pravdy opět vyjde…a ti, kteří jsou z temnoty padnou v jejím světle…protože já jsem viděl tu zemi zá pólem, centrum neznáma.
Admirál Richard E. Byrd, Námořnictvo USA, 24. 12. 1956
Poznámka př.:
Pro zajímavost jsem přeložil údajný deník admirála Byrda, který koluje na internetu a je předmětem diskusí. Je zde řada neshod a podezřelých skutečností (nemluvě o fantastičnosti příběhu), stejně tak jako mnoho tajemství ohledně osoby R. Byrda a jeho výpravy. Největší neshody jsou založeny na faktu, že zde byl zaměněn severní a jižní pól, v roce 1947 vedl Byrd výpravu na pól jižní, do Antarktidy, ne severní. Byla to vojenská výprava pod označením "Highjump" a flotilu lodí, která mířila k Antarktidě, tvořilo několik bitevníků a letadlových lodí a 13 dalších lodí a celkem 4000 vojáků. Výprava měla vojenský charakter a byla obestřena tajemstvím. Na konci února byla náhle přerušena a spěšně se vracela do USA. Cestou na jedné z lodí poskytl admirál interview novináři pro list El Mercurio. Mluvil o nebezpečí leteckých útoků pocházejících z polárních oblastí a vyzýval k bezpečnostním opatřením. Mluvil o nové válce a útocích z jednoho nebo obou pólů a o neobyčejných objevech, které se vztahují k bezpečnosti USA. Odtud pocházejí různé fantastické teorie a zde má zřejmě původ látka deníku.
Pozn. jm: Naše Země je dutá a uvnitř (případně venku, záleží na Vašem světonázoru) žije další velmi pokročilá civilizace. To, že bojové jednotky amerických vojáků odpluly na operaci Highjump je historickým faktem. To, že se na pólu s někým setkali (a zřejmě bojovali) dalším faktem. Nakonec se stáhly, neboť nemohly bojovat s technologickou přesilou a vědomostní převahou nepřítele. Od koho vlastně tenkrát Američané dostali na frak? Byly to snad tajné Hitlerovy zálohy, které se stačily v ponorkách stáhnout do jejich jižněpólové základny? Byli to naši přátelé z druhé strany Země, kteří chtěli Američany vymáchat za jejich výzkumy v oblasti jaderného zbrojení? Bylo to zcela něco jiného? Tato fakta o skutečné historii zůstávají stále střežena tlustými pancíři národních archívů...
Komentáře: