Žádná konspirace. Experti popisují, jak fungují nanočástice aluminia při řízení počasí

14. srpna 2015 se konala v Reddingu v severní Kalifornii významná konference proti geoinženýrství, organizovaná za účelem odhalení a zastavení globálních programů klimatického inženýrství, které decimují naší planetu a veškerý život na ní.

...

Promluvilo tam několik expertů, bývalých vládních vědců a inženýrů obranného průmyslu, bývalý vojenský personál, prominentní kalifornský neurolog i ředitel jedné z největších konzultantských firem světa z oboru životního prostředí. Konferenci naslouchalo asi 1000 lidí.

Jedním z řečníků konference byl bývalý technický expert obranného průmyslu Mark McKandlish, který pracoval dříve u Lockheed-Martin, Boeing, McDonnell-Douglas, Northrop Gruman, pro americkou armádu a další. Český překlad jeho projevu je pod videem.

Jak fungují nanočástice aluminia při modifikacích počasí

Podělím se s vámi o pár technických věci, abyste mohli pochopit, jak fungují substance, které jsou při geoinženýrství rozptylovány do vzduchu, odkud pocházejí a jak probíhá a jak se vyvíjí celý proces. Mluvilo se tu už o aluminiu, bariu, stronciu. To jsou kovy. Oxid aluminia Al2O3 obsahuje 2 atomy aluminia a 3 atomy kyslíku. Když rozbijete kousek oxidu na nejmenší možné částečky, do formy nanočástic, pak můžete tento materiál dávat i do leteckého paliva, a on bude podporovat proces spalování. Díky atomům kyslíku probíhá mnohem čistší hoření, a při něm se částice aluminia uvolní do vzduchu. (Problémem je, že aluminium po čase spadne na zem.) Tento proces umožňuje rozptylovat aluminium do životního prostředí ve formě kondenzačních jader, která umožňují různé procesy modifikací počasí.

Odkud to přišlo?

Některé z těchto technologií pocházejí z programů neviditelných vojenských zbraní. Neviditelné zbraně, to jsou letadla a lodě, které nemohou být zachyceny radary. Radarová energie se od nich odráží. Když na běžné letadlo narazí radarový signál vyslaný ze země, vlny se odrazí do antény, letadlo se zobrazí na obrazovce a může být sestřeleno. Ale když chcete snížit RCS letadla (Radar Cross-section https://en.wikipedia.org/wiki/Radar_cross-section, vnímání radarem), čili snížit jeho viditelnost radarem, můžete do nátěru letadla dát nanočástice kovu. To se běžně nazývá ironball paint, jsou to kuličky železa https://en.wikipedia.org/wiki/Radar-absorbent_material. Tyto nanočástice kovu absorbují energii, zejména proto, že mají všechny stejnou velikost, o níž je známo, že rezonuje s frekvencí radarů zbraňových systémů, které používají Rusové a Číňané. Když dáte tyto nanočástice do nátěru letadla, absorbují mikrovlnnou energii a ohřívají se.

Když rozptýlíte tyto částice do vzduchu a pustíte na ně mikrovlnnou frekvenci, rovněž se ohřejí. Vezmete-li malý kousek aluminia, velký třeba jako tahle věcička, a rozbijete ho na velikost nanočástic, 40 nanometrů v průměru, což je 40 miliardtin metru, tak z takového kousku dostanete miliardy a miliardy nanočástic. Tuhle místnost by to naplnilo mlhou, kterou byste viděli. A když to vypustíte do vzduchu a vysíláte signál, který je přesně vyladěn na frekvenci podle velikosti – to je klíčové, všechny ty nanočástice musejí mít stejnou velikost, aby reagovaly na konkrétní frekvenci - takže když vyšlete tuto frekvenci, všechny ty částice se zahřívají. Tahle věcička sama o sobě má relativně malý povrch, ale tím, že by se rozbila na nanočástice, by se její povrch zvětšil v násobku několika miliard. Dostali byste nesčetné množství kuliček kovu.

Tyto malé částečky v atmosféře znásobí množství energie, kterou přijímají ve formě mikrovlnného vysílání, a ohřejí velkou masu vzduchu. Tato masa vzduchu má v sobě vlhkost, humiditu, a ta se zvedá nahoru, expanduje. A takto se vytvářejí systémy počasí.

Mohou se tak generovat obrovské systémy tlakové níže, kde konvekce způsobí velmi silné proudění směrem vzhůru. Tyto inženýrsky vytvořené systémy jsou tak mocné, že mohou produkovat kroupy o velikosti baseballového míče. Ptáte se, jak je to možné?

Obvykle, když je vlhkost zdvižena do velké výše, kde je mnohem chladněji, voda začne mrznout. Zmrzlé částice padají dolů. Tyto padající částice mohou být konvekcí znovu vyneseny nahoru, a pokaždé se obalí novou vrstvou ledu. Ta konvekce má takovou sílu, že můžete vytvořit velké kusy ledu vrstvu po vrstvě, a když ty „kroupy“ potom rozlomíte, vypadá to uvnitř jako cibule, vrstva za vrstvou. Takže si můžete představit, že z vojenského hlediska kusy ledu o velikosti basebalového míče můžete poškodit vybavení nepřítele, jeho infrastrukturu, můžete poškodit okna letadla, takže nemůže letět, protože ztratí správnou aerodynamiku.

Je spousta věcí, které můžete dělat z hlediska systému zbraní, neboli z hlediska počasí jako zbraně. Další věc je, že kov vede elektřinu, takže když rozptýlíte rovnoměrně mnoho kovu do životního prostředí, vzduch i prostředí vedou mnohem silněji elektřinu. Je to mnohem vodivější. Takže pad dochází k různým zásahům bleskem...

Špatné je například i to, že když nanočástice oxidu aluminia spadnou na zem, jsou absorbovány přímo rostlinami, jak už tu někdo říkal. Takže přímo v rostlinách jsou částice, které podporují hoření. Lesní požáry proto dosahují mnohem vyšší teploty. Domnívám se, že to je jeden z důvodů, proč lesní požáry, které teď máme, jsou mnohem zuřivější. Podle statistik státu Kalifornie se náklady na hašení lesních požárů v posledních 15 letech zdvojnásobily. Protože hořlavý materiál je přímo v životním prostředí.

Zdroj: 1

Komentáře: