a to je druhá rada, kterou jako Vidlák umím dát. Moje teta uspěla v jedněch komunálních volbách a najednou se stala starostkou. Byla to prý velmi zajímavá zkušenost. Především proto, že nikdy neměla na stole žádnou stížnost, ani žádný návrh, dokud něco nevymyslela sama. Pak to nechala opřipomínkovat, prohlasovat a začalo se to realizovat. Pic a najednou každý věděl, jak to dělat lépe, najednou se vyrojilo třicet protinávrhů a padesát stížností. Nejhorší na tom bylo, že mezi těmi stížnostmi bylo asi pět lepších nápadů, než měla ona sama. Předtím, když se to půl roku nechalo vyvěšené a udělalo se několik diskusí na toto téma, tak to nikoho nezajímalo.

Jestliže lze argument „nezažil jsi to“ považovat za relevantní, snad poprvé mám to požehnání vyjádřit se k určitému tématu. Bohužel. Já to totiž zažil. Před nedávnem jsem prolezl celou tou demotivující mašinérií zvanou školství. A musím se odkázat k úvodnímu přísloví, protože výchova je bezesporu jedním z aspektů školství. Ať už chceme či ne, školství naše děti socializuje a svým způsobem nejenom učí, ale i vychovává. Kvalitní školství je premisou svobodně myslící společnosti. Nekvalitní školství pak začátkem konce takové společnosti. Chceme-li něco změnit, musíme začít právě ve vzdělávacím systému. Kde ale leží ten zakopaný pes?

Na žádost Dana Solise zveřejňujeme tuto výzvu:

Dobrý den. Děkuji všem vám, kteří mne podpořili ve volbách do EP. Prosím nyní své voliče, aby byli tak laskavi a překontrolovali na stránkách statistického úřadu www.volby.cz pod svým volebním okrskem, zda byly jejich preferenční hlasy řádně započteny.

Bohužel se množí zprávy o nesrovnalostech mezi odevzdanými preferenčními hlasy a prezentovanými výsledky v různých volebních okrscích.

Jak být svobodný?

Když je svět tak hnusný, okolo samí blbci, jeden idiot vedle druhého, mafiáni, ilumináti, nad tím reptiliáni a všechno je řízeno z Měsíce.

Jak odejít z této hry na oběti a tyrany? - Jaroslav Dušek