Další „veřejnoprávní“ trapnost v České televize. Také jste to viděli?
Česká televize nám prostřednictvím pořadu 168 hodin připomněla, že uplynul rok od odchodu Václava Klause z vrcholné politiky. V demokratické zemi nic nečekaného či revolučního. V normální demokracii by veřejnoprávní televize udělala s bývalým prezidentem rozhovor, ve kterém by mu dala možnost zhodnotit svůj první rok mimo politiku a okomentovat současný vývoj doma i ve světě. Něčím podobným by však Česká televize popřela sebe sama. Česká televize měla potřebu vykreslit Klause jako člověka, který už vlastně nikoho neoslovuje a na různé konference je zván jenom proto, aby svými “provokativními” názory zpestřil tu či onu diskusi. Asi bychom se měli zastavit u toho, že v dnešním světě je pravda označována za provokaci či extrémismus.
Bohužel nelze začít ničím jiným než Ukrajinou. To, jak je situace na Ukrajině vykreslována našimi médii, považuji za nehoráznost. Opět jsme svědky pohádky o hodném Bruselu a zlé Moskvě. A opět je na výběr jen ze dvou možností. Výsledkem bruselského tažení je destabilizace regionu a možné rozdělení země. Tolik zmiňovaný Krym patřil až do roku 1954 Rusku. Asi není těžké uhodnout, který soudruh jej “daroval” Ukrajině. Je tedy logické, že tamější obyvatelé chtějí zpátky pod ruskou vlajku. Obdobně je na tom celý východ země. Západ Ukrajiny vidí spásu v Bruselu, který nasliboval světlé zítřky. Bohužel už zapomněl dodat, že na to nemá peníze. Samotnému Putinovi lze vyčíst “jen” zapojení armády. Byť i to se dá svým způsobem pochopit, protože každá velmoc chce ukázat, že s ní musí být počítáno. Těm, kteří chtějí Rusko ponížit a srazit na kolena, bych doporučil podívat se na osud Výmarské republiky. V tomto konfliktu musí ustoupit obě strany. V opačném případě dojde k rozpadu Ukrajiny.
Před několika dny jsem byl na výroční schůzi rybářského svazu. Zpráva vedení asi nebyla moc záživná, protože řada lidí zahajila vlastní diskusi. Zaujal mě názor nemalé části přítomných, že sice Klause nemusí, ale s jeho postojem vůči euru a EU plně souhlasí. Pro pořádek dodávám, že to byla reakce na Zemanův eurohujerský projev v EP. Na tuto větu jsem si vzpomněl právě v neděli, kdy pořad 168 hodin pustil do světa onu antiklausovskou reportáž. Václav Klaus je tak i rok po odchodu z Hradu veřejným nepřítelem číslo jedna, a to hlavně za svou kritiku Evropské unie.
Věřím, že pro řadu lidí budou tyto řádky těžko stravitelné, ale v případě Evropské unie a hlavně eura měl a má Klaus stoprocentní pravdu. Brusel si uzurpuje stále větší a větší moc a svoboda jednotlivce je ohroženým druhem. Mám obavu, že při pokračování v započatém kurzu budou parlamentní volby jen falešnou hrou na demokracii. Zřejmě nás čeká osud KLDR, kde také mají parlamentní volby, ale jejich prostřednictvím nelze nic změnit,ovlivnit či dát šanci opozici. EU své odpůrce sice nezabíjí, ale popravuje je pomocí dobře propracované propagandy. Od takto popraveného opozičníka si pak nikdo nekoupí ani rohlík. Tak kde je ta demokracie?
Euro mělo být pojistkou trvalého hospodářského růstu. Z měnové unie se postupem času stala dluhová unie. Jih Evropy prakticky zkrachoval, byť tento termín je v EU zakázaný. Řecko či Španělsko jsou v pasti obrovské nezaměstnanosti. Itálie je na kolenou, protože nemůže devalvovat. Ti, co si ještě mohou půjčovat, pokračují v budování sociálního státu a financují “záchranu” jižního křídla eurozóny. Dluhy se splácejí dluhy.
Prioritou české vlády je zlepšení vztahů s Evropskou unií. Sobotkův kabinet tak nekriticky přijímá vše, co z Bruselu dorazí. U ČSSD to není nic překvapivého, ale u Andreje Babiše je to zásadní obrat. Pan ministr financí se snaží působit jako dobrý strážce státní pokladny. Jak ale vysvětlí voličům, že v případě našeho vstupu do eurozóny musíme převzít závazky za 300 miliard korun? Takto se dobrý hospodář nechová. Babiš sice vystoupil s tím, že nehodlá platit dluhy jiných států, ale na to se pana ministra nikdo ptát nebude. Když už pan ministr nečte rozpočet vlastního státu, měl by si alespoň přečíst to, co schvaluje vláda, ve které je prvním místopředsedou.
Václavu Klausovi jsou přičítány všechny neduhy tohoto státu. Je úsměvné, kolik lidí tomu věří. Co už úsměvné není, je fakt, že lidem nevadí politici Babišova a Okamurova střihu. Klaus byl osočován z toho, že mu jde o moc. O co tedy jde Adreji Babišovi? O blaho země? Ale jděte! Babiš kritizuje to, co sám dělá. Je přísátý na státní rozpočet. Agrofert je největším příjemcem zemědělských dotací. Samotný Babiš dokázal zvrátit Klausovo veto ohledně biopaliv. Nyní jeho předseda poslaneckého klubu a člen vedení Agrofertu pan Faltýnek prosazuje obnovení podpory pro bioplynové elekrárny. Samotný Agrofert vlastní 8 eletráren a firma Farmtec, Babiš ji koupil na konci roku 2012, provozuje 70 bioplynových stanic. Faltýnkova podpora je logická i z toho důvodu, že tržby Farmtecu klesly za loňský rok, díky sníženým dotacím, o 600 milionů korun na 1,2 miliardy. Pro letošní rok kvůli nulovým dotacím nemá Babišova firma ani jednu zakázku. V této souvislosti by mě docela zajímalo, co dělají investigativci z Mladé fronty. Nebýt serveru aktualne.cz a Hospodářských novin, nikdy by tato informace nevyšla na světlo. Proč asi?
Pokud šlo Václavu Klausovi skutečně o získání a udržení politické moci, tak jen a jen proto, aby její pomocí změnil tvář České republiky. Tuto touhu má většina lidí, kteří vstupují do politiky. Každý chce dosáhnout takového volebního výsledku, aby jeho vidění světa dostalo zelenou. Proti Klausově svobodě jednotlivce a tržnímu hospodářství nelze nic namítat. Proti Babišově touze udělat z České republiky další hvězdičku na vlajce Agrofertu, je třeba bojovat.
Komentáře: