Chcete zdravé, radostné a úspěšné dítě? Neposílejte ho do školy
Proč vede dnešní školní systém děti k pasivitě, rezignaci a šikaně? Svobodné školy nabízejí podle mnohých lepší způsob vzdělávání dětí, přesto jsou v ČR ilegální.
Vzdělávání dětí není lehké téma. Člověk řeší především to, kde narazí na nějaký problém - takže jsem se systémem základního školství u nás nezabýval do doby, než mé děti dorostly do patřičného věku. Když nás první den ve škole přivítala paní učitelka větou "Tak, a teď dětem začínají povinnosti.", začal jsem tušit, že něco bude špatně.
Opravdu takto se otevírá cesta za dobrodružstvím ve světě poznání? Problémy přibývaly a postupem času se z nás rodičů staly stroje, které mají pod dohledem školy nutit své děti dělat to, co nechtějí. (Nucené domácí úkoly, nucené psaní, nucené čtení. Někteří rodiče asi vědí, o čem mluvím.)
Dostavil se výsledek? Ano, pokud za něj považujeme poslušné, rezignované, demotivované dítě bez vlastní odpovědnosti a kreativity, dítě, které jen pasivně čeká, co na něj další den dospělí zase vymyslí.
Tady něco nefunguje. Opravdu neexistuje jiný přístup? Neexistuje způsob učení, který není založen na opozici žák - učitel, na oboustranně vyčerpávajícím souboji o vnější autoritu, kázeň a o podobné, dnes podle mne ve škole přežité pojmy? Důsledkem tohohle věčného a hloupého souboje je zlomený či přinejmenším demotivovaný žák, na druhé straně pak pedagog, který do důchodu často odchází naprosto zničený.
Našel jsem něco z mého pohledu zajímavého. Jde o filozofii vzdělávání založenou na jednoduchém - pro nás, vychované ve stávajícím systému školství, velice provokativním - pravidle. Jedná se o "self driven learning", tj. dítětem, studentem řízené učení. Z vlastní rodičovské zkušenosti poznávám, že toto je hrana, kterou dítě velmi ostře vnímá. Pokud ji respektujeme, je z něj zvídavé mládě, které ani neví, že se učí. Vědomosti takto aktivně získané mu zůstanou navždy, nezapomene je ihned po napsání patřičné písemky ve škole.
Pokud najdete motivaci seznámit se s touto filozofií učení, stačí vyhledat pojem "unschooling", doporučuji také jeho české představení na webu www.svobodauceni.cz . (Dozvíte se, jak fungují tzv. svobodné školy, proč v nich neexistuje šikana i proč je taková škola mnohem náročnější, ačkoli si děti na první pohled „dělají, co chtějí“. ) Je příznačné, že na rozdíl od zbytku Evropy a vyspělého světa staví ČR svobodné školy do ilegality.
Našim pedagogům by se asi nelíbilo, pokud bych je označil za bachaře. Můžeme tedy použít termín „dozorci" nebo hledat nějaký eufemismus. Každopádně jde o dospělého člověka, který kontroluje, že se jiní lidé (v našem případě děti) nacházejí tam, kde z vlastní vůle být nechtějí a dělají z donucení cosi stanovené odněkud shůry.
Bohužel zavíráme své děti prakticky po celé jejich dětství do ZOO s názvem škola. Zbavujeme je možnosti učit se rozhodovat a přistupovat odpovědně k sobě a okolnímu světu. Když potom děti pošleme do života, mají to podobně těžké, jako když zvíře od narození držené v kleci vypustíme do volné přírody.
Chybí jim totiž praxe v samostatném uvažování. Tu děti nemohly získat, protože namísto her a s nimi spojeného tvůrčího přemýšlení strávily dětství memorováním lexikálních informací, jež už stejně zapomněly - protože písemka už byla.
Za obrovský problém považuji násilně udržovaný monopol státu na základní vzdělávání. Ani úředník na ministerstvu, ani sebelepší pedagog a dokonce ani já jako rodič nemám mandát rozhodovat, která znalost, které téma, která kniha je pro dítě důležitá a která není.
Máme však samozřejmě moc tato svá rozhodnutí dětem vnutit. Jakým právem? Stejným, jako má třeba Moskva právo poslat tanky na Ukrajinu – tedy právem silnějšího. Můžeme to takhle dělat, nedivme se pak ale, že vychováváme národ pokořených, rezignovaných, poslušných lidí, bez inspirace a odvahy měnit svět k lepšímu.
Komentáře: