Každý občan má nárok na užívání pozemku ZDARMA aneb Nebuďme cizinci ve vlastní zemi
Jakýkoliv vlastnický vztah k přírodním zdrojům je příčinou jejich drancování, ničení životního prostředí, vydírání lidí a hrozbou válečných konfliktů. Další zásada tedy zní:
Přírodní zdroje nesmí nikdo vlastnit, smí je pouze spravovat či užívat, a to vždy s ohledem na jejich maximální ochranu a hospodárnost.
(Pilíře Občanského sněmu, Pilíř všeobecné správy - bod č. 6)
Komu patří pozemky?
Uvážíme-li, že veškeré přírodní bohatství vzniklo bez přičinění člověka, můžeme si také logicky odvodit, že nikdo není oprávněn prodávat pozemky, neboť je nevytvořil a tedy nejsou jeho.
Jestliže si někdo pozemek koupil, pak se musíme ptát: „Od koho? Jakým právem mu někdo tento pozemek prodal?“ Budeme-li analyticky vylučovat kupující, dospějeme nakonec k prvnímu prodávajícímu, který již prodávané pozemky nekoupil. Jak je tedy získal? Svévolně si je zabral! Kdyby si dnes někdo svévolně zabral pozemek, bylo by to kvalifikováno jako krádež. Čím to bylo poprvé?...
Lze namítnout: Kdyby si dnes někdo svévolně zabral pozemek, okradl by tím jeho vlastníka. Poprvé však přivlastněný pozemek vlastníka neměl – a tudíž nebyl nikdo okraden.
Předpokládejme, že by na zeměkouli žil jenom jeden člověk. Tu by skutečně zabráním pozemku nikoho nepoškodil.
Předpokládáme-li však, že je zeměkoule obydlena dvěma a více lidmi, tu již jeden zabráním pozemku poškozuje ty ostatní, kteří ho pak nemohou svobodně užívat. Jakým právem by tento pozemek měl být jeho, a ne toho druhého?
Buď tedy budeme legalizovat takovou svévoli právem silnějšího, a pak toto právo musí platit i dnes, nebo se přičiníme o to, aby ti poškození byli "škůdcem" (vlastníkem - uživatelem pozemku) odškodněni. A pokud zabrání pozemku není jednorázové (není dočasné, ale trvalé), pak ani odškodnění nemůže být jednorázové (nemůže být dočasné, ale trvalé).
Dispoziční právo k užívání pozemku
Jinými slovy: Zakoupit pozemek není možné, je však možné získat na něj dispoziční právo. Ne však od jednotlivce, ale od skupiny "poškozených", tj. od tolika lidí, kteří by tento pozemek mohli fyzicky užívat.
Kdyby např. tento pozemek uživil sto lidí, pak náhrada škody musí odpovídat ztrátě, kterou tím těchto sto lidí utrpělo. Náhrada škody tu tedy náleží těm lidem, kteří zabráním pozemku přišli o výživu, nebo o jiný způsob jeho užívání. Protože sto lidí již představuje obec, patří náhrada škody obci.
Není tedy v pořádku zabrat pozemek, který živil sto lidí, a pak ho těmto lidem pronajímat. Je však v pořádku, je-li tento pozemek rozdělen mezi těchto sto lidí a některý z nich svůj podíl pronajme.
Přirozenou hranicí pozemků jsou hranice kontinentů a ostrovů. Dnešní stav je takový, že si pozemky rozdělily svévolně státy. Tím rozdělily kontinenty na jakési ostrovy. Stalo se tak opět silou, nikoli dohodou.
V současnosti tedy vládnou zcela násilné poměry. Ve snaze zastavit pokračující násilí v tomto násilném prostředí, bylo mezinárodními dohodami zabrání pozemků legalizováno. Takto vzniklo mezinárodní právo, od něhož se odvíjí i právo soukromé. Každý stát si nad svými pozemky zavádí své právo. To přirozeně není v pořádku, je to však menším zlem, než pokračující boj o pozemky. Nezbývá tedy, než hledat cesty k nápravě...
O tom, jaké konkrétní kroky by mohly vést k nápravě, co by to přineslo lidem, jejich soběstačnosti i svobodnějšímu životu, také životnímu prostředí, či jak by to omezilo korupci a vydírání prostřednictvím přírodních zdrojů, vám přineseme v pokračování tohoto článku. Zveřejníme ho brzy po Novém roce a do té doby můžete zatím sami přemýšlet, jakým jednoduchým legislativním krokem by tento problém šel vyřešit...
Pokračování s návrhem řešení najde v článku: Nebuďme cizinci ve vlastní zemi - návrh řešení
Komentáře: