Neziskovky, třeste se. Pokud se dostane k moci tento třicátník, nastanou vám zlé časy

Lídr kandidátky Svobodných pro Středočeský kraj Luboš Zálom poskytl naší redakci rozhovor, který se "točil" zejména kolem destruktivního vlivu neziskových organizací a Evropské unie na naši svobodu.

Britská konzervativní vláda v čele s Margaret Thatcherovou sváděla v 80. letech tuhé boje s odbory, které získaly v poválečné éře až neuvěřitelný vliv. Nezdá se ti, že podobně jsme na tom teď s neziskovým sektorem?

Vliv takzvaných lidskoprávních neziskovek nebezpečně roste, a v praktické politice se to už nebezpečně projevuje, i když neziskový sektor oficiálně politiku nedělá - oficiálně má dělat "dobro". Protože to, co je neziskové, se všeobecně pokládá za něco automaticky mravného. Paralely s odbory tady jsou. Podobně jako odbory jsou i neziskovky nevolené, nikomu se nezodpovídají a usilují přitom o politickou moc. Rozdíl je v tom, že s neziskovkami vlastně nikdo žádné tuhé boje nesvádí, nikdo se nesnaží je zpochybňovat, nikdo je neomezuje. Takže zatímco britské hornické odbory byly v 80. letech ve válce s tamní vládou, dnes nic takového nevidíme.

Nedávno probleskla médii zpráva, že Evropská unie pošle v příštích letech do ČR nášup ve výši 5 miliard, ze kterých bude nejvíc těžit opět neziskový sektor.

Evropská unie je nedemokratický útvar a tedy jsou jí antidemokratické cíle lidskoprávních neziskovek vhod. Jestliže chce EU destruovat vnitřní politiku národních států, co jiného je k tomu vhodnější, než právě neziskovky, které připraví půdu? Neziskovky infiltrují politické strany, zkorumpují je, navíc indoktrinují veřejnost, zejména mladé lidi, z nichž si vychovávají nadšené příznivce, zfanatizované multikulturalismem a podobnými ideologiemi. Takoví lidé jsou schopni hájit politiku EU ať je jakákoliv. Jsou promyšleně vychováni k nedůvěře vůči svobodě, trhu, nebo k nenávisti k západní kultuře. A nebo jsou paralyzováni nezájmem o politiku, pocitem, že se vlastně nedá stejně nic změnit. Takže štědrá finanční podpora lidskoprávních neziskovek z peněz EU je naprosto logický postup.

Ve zmiňované Velké Británii narostl vliv zejména hornických odborů, které brzy přerostly přes hlavu i spřízněným labouristům. Nakonec byli sami rádi, že jejich moc konzervativci omezili. Nemělo by to být varováním pro strany jako je ČSSD, SZ, Piráti či TOP 09, které mají k neziskovému sektoru hodně blízko?

Varováním by to mělo být hlavně pro nás, pro občany. Odbory totiž fungují trochu jinak, než lidskoprávní neziskovky. Odbory jsou ve své podstatě mafiánskou strukturou napojenou na stát a jeho prostřednictvím, skrze spřátelené politiky, ovlivňují politiku ve svůj prospěch. A ten prospěch je v první řadě hmotný. Parazitují prostřednictvím silné ruky státu na svobodném trhu a násilím si vynucují podmínky, jichž by v prostředí svobodného trhu nikdy nedosáhly. Samozřejmě, s jídlem roste chuť a tak se dříve nebo později stane, že chuť odborářských mafiánů přeroste možnosti či ochotu spřátelených politiků. Pak dojde nutně ke sporu, jako tehdy v Británii, a je jedno, že tehdy byla zrovna u moci Margaret Thatcherová, jejíž ochota snášet tlak odborů byla nižší, než by tomu asi bylo u labouristů. U nich by dříve či později odbory narazily také, ale nyní je to historicky vzato Thatcherová, která si díky svému nekompromisnímu přístupu vysloužila nenávist všech odborářských mafiánů po celém světě. Věřím tomu, že mnozí labouristi byli tehdy rádi, že je Thatcherová zbavila nutnosti řešit sílu odborů někdy v budoucnosti.

Ale co tedy neziskový sektor?

Ten funguje jinak. Věřím, že hmotný zisk je u jejich představitelů a ideových vůdců až na druhém místě. Oni jsou často idealisté, a středobodem jejich idejí je nenávist, vůči trhu, svobodě, kapitalismu, ale i vůči západní kultuře, nebo i vůči bílé rase. A jejich způsobem jednání je v souladu s jejich idejemi destrukce. Tam, kde mohou, škodí přímo, jinde to dělají skrze politiku. Ale oproti odborům mají ještě jeden level - indoktrinaci a infiltraci politických stran a vzdělávacího systému. Skoro každou stranu u nás se snaží infiltrovat skupinky mladých neomarxistických revolucionářů.

Skoro každé, nebo úplně každé?

To se týká každé strany, snad jen s výjimkou Zelených, ta jim patří celá. Ale jinak každé. Pozorný čtenář si domyslí, co tím chci říct. A pokud politická strana nemá pevné ideologické mantinely, tito revolucionáři ji postupně změní, ustanoví v ní jakousi neomarxistickou kliku, a už to jede. Přebírají stranická témata a nakonec tak i třeba alespoň papírově pravicová strana začne hlásat multikulturalistické nebo ekologistické teze. Neomarxistický "dlouhý pochod institucemi" se tedy týká i politických stran. Takže pokud některé lidskoprávní neziskovce půjde vše bez komplikací, žádný ideový nebo kompetenční, či taktický spor podobný tomu, o čem se zmiňuješ v souvislosti s odbory v Británii, nenastane. Politické strany budou s neomarxistickými neziskovkami v naprosté součinnosti. A kromě toho si neziskovky vychovávají poslušné voliče svým tlakem na vliv ve školství. Takže nakonec vůbec nebude existovat žádná politická vůle sílu těchto organizací řešit. Je to varování pro strany, které se chtějí nazývat pravicovými, a tedy chtějí hájit ty hodnoty, které naopak neomarxisté chtějí zničit. Hodnoty jako svoboda, trh, kapitalismus. Jediná možnost jak se uchránit, je držet se principů a mít je co nejdůkladněji filozoficky definované.

Neziskovému sektoru jde obecně na ruku i Česká televize. Levicoví "aktivisté" z NGO (ve skutečnosti často spíš extremisté) vystupují na obrazovce veřejnoprávní televize coby ztělesnění morálky a dobroty. Jednou propagují přijímání uprchlíků, jindy multikulti, ondy zase gender. Dá se vůbec proti této "rakovině" účinně bojovat: Podle všeho jsou, obrazně řečeno, metastázami zasaženy všechny důležité "orgány". Média, školství, politika...

Tady budu stručnější. Jsem pro svobodu projevu, takže nejde zakázat, aby tyto neziskovky hlásaly své postoje prostřednictvím médií. Jakkoliv jsou to postoje zrůdné a zvrácené. Co je na tom špatně, je propojení se státem. Jediný lék je tedy osvobození médií, opuštění falešného konceptu veřejnoprávnosti, a důsledná privatizace všech veřejnoprávních médií. A pokud si investor, který jednou koupí Českou televizi nebo její část, zvolí mít z jednoho programu nebo z celé stanice hlásnou troubu multikulturalismu, ekologismu nebo rasismu, je to jen jeho volba.

Je fakt, že nejvíc je to viditelné u veřejnoprávních médií...

Jistě. Nova, Prima ani soukromé rozhlasové stanice nic takového nedělají, aktivity multikulti nebo eko aktivistů se omezují jen na veřejnoprávní média, bez nich by měli život nejspíš velmi složitý. To samé platí pro školství, i když osvobození školství od státu není v dohledné době něco, co by mohlo být politicky průchozí. Cestou by zatím bylo omezit přístup těchto neziskovek na půdu státních škol, což se dá přes školskou politiku bez potíží zajistit. A hlavně, důležité je přestat tyto neziskovky platit ze státního rozpočtu, z kapitol školství, životního prostředí, zahraničí, atd. K tomu jsou ale zapotřebí skutečně zásadoví politici, a to nejen v těchto rezortech. S trochou nadsázky soudím, že nejdůležitější ministerský post pro příští čtyři roky je ministr pro lidská práva. V této agendě je nejvíc toxického odpadu, a chce to silnou osobnost, aby jej vymetla.

Nevidím tady obecně moc stran, které by se chtěly otevřeně pustit do křížku s tzv. neziskovým sektorem (Lidl snad promine). Ty jsi lídr Svoboných pro Středočeský kraj. Co by tedy konkrétně Svobodní v případě sestavení vlády v této oblasti udělali?

Představme si, že za dva týdny usednou Svobodní v parlamentu. V tom případě je velmi pravděpodobné, že jedním z novopečených poslanců za Svobodné budu i já. A představme si, že by výsledek voleb byl takový, že by Svobodní byli nutným partnerem pro sestavení vlády. Samozřejmě pro tu alternativu máme zásadní body, které chceme prosadit a přes které nejede vlak. Ale co se týče lidskoprávních neziskovek a jejich ničivého vlivu, bylo by velice vhodné, aby to byli právě Svobodní, kdo dostane post ministra pro lidská práva, pokud v další vládě bude tento post vůbec existovat. Jeho úkolem nebude jednoduchý. Odstřihnout tzv. lidskoprávní neziskovky od státních peněz, ukončit projekty jako byl HateFree Culture a různé programy zasahující do vzdělávacího systému, připravit zákon, který omezí politickou propagaci ve veřejnoprávních médiích a v neposlední řadě v politickém diskurzu redefinovat pojmy jako právo, svoboda či extrémismus, a začít s nimi zacházet objektivně. A málem bych zapomněl: hájit svobodu projevu proti všem snahám omezovat ji, například na sociálních sítích. Samozřejmě pokud říkám svoboda projevu, mám na mysli projev na své náklady, nikoliv na náklady jiných. Svoboda projevu znamená, že mi nikdo nesí bránit psát a říkat co chci, nikoliv že si někdo prostřednictvím státu vynucuje poskytnutí platformy pro šíření svých názorů. Vzato kolem a kolem, tohle jsou úkoly, které bych si docela rád vzal na starosti.

Zdroj: 1

Komentáře: