Městský soud v Praze: Označit Mattonku za devastátory kulturního dědictví bylo trefné!
Den před Štědrým dnem obdržel právní zástupce památkové asociace ASORKD Petr Kužvart do datové schránky písemné vyhotovení rozsudku, který již 3. října vynesl ve sporu mezi majitelem Karlovarských minerálních vod (KMV), italským „podnikatelem“ Alessandrem Pasquale a viceprezidentem ASORKD Martinem J. Kadrmanem soudce Městského soudu v Praze Tomáš Novosad. Ten si v odůvodnění rozsudku v případě KMV nebral servíty. O průběhu soudu již média v minulosti informovala.
Soudce Tomáš Novosad zamítl Pasqualeho žalobu s tím, že „KMV vlastní tři budovy v areálu lázně Kyselka zapsané do seznamu kulturních památek.
Tyto budovy KMV dlouhodobě neudržuje resp. donedávna neudržovala a budovy jsou resp. donedávna byly těžce zchátralé. KMV se tak po dlouhou dobu podílela svou nečinností na devastaci kulturního bohatství České republiky, což opakovaně uznaly příslušné správní orgány a za což byla KMV vposledku udělena vysoká pokuta. Ostatně sám žalobce ve vyjádření pro Českou televizi v minulosti uvedl, že jednu z nemovitých kulturních památek vlastněných KMV za cennou nepokládá a že je na její záchranu škoda peněz.“ Onou památkou měl Pasquale tehdy na mysli hotel Korunní Princ Rudolf, jehož polozřícenou střechu mu minulý rok nařídil karlovarský magistrát opravit.
Tvrzení Mattonky, že nájemníci se z domu hrůzy odmítali vystěhovat, soud nepřijal
Soudce Novosad se v odůvodnění rozsudku dotkl i nájemníků domu Stallburg, jenž byl pro svůj technický stav nazýván domem hrůzy. Více jak třicet let zde žili senioři Magda Formánková a Antonín Stark s rodinami. Právě nezájem KMV o hygienické podmínky, ve kterých po mnoho let senioři žili, přiměl viceprezidenta ASORKD Martina J. Kadrmana nazvat Alessandra Pasqualeho dobytkem. Soudce Novosad uvádí: „Nájemci v domě Stallburg žili po mnoho let v nevyhovujících, havarijních a těžce nehygienických podmínkách, byť opakovaně žádali KMV o provedení příslušných oprav. KMV sice některé udržovací práce na domě provedla počínaje r. 2009, avšak tyto byly zcela nedostatečné. Nájemníkům přitom náhradní bydlení KMV nabídla teprve ke konci r. 2011, takže nelze přijmout skutkový argument, že k opravám domu nedošlo dříve z toho důvodu, že se nájemníci nechtěli přestěhovat do nabízených bytů. KMV nelze upřít, že se v poslední době (alespoň navenek a pod tlakem veřejného mínění) snaží zorganizovat záchranu některých zdevastovaných objektů, to ovšem nic nemění na skutečnosti, že kulturní památky KMV vlastněné chátraly téměř dvacet let z důvodu nezájmu a nečinnosti právě KMV.“
Podmínky bydlení v domě Stallburg byly nedůstojné lidského žití
A soudce Novosad ve své zdrcující kritice firmy Mattoni pokračuje: „KMV... těžce zanedbala péči o svůj nemovitý majetek zapsaný na seznamu kulturních památek. To bylo jednoznačně prokázáno a na tomto závěru nemění nic ani ta skutečnost, že jednotlivé budovy byly ve špatném stavu ještě před tím, než je KMV nabyla do vlastnictví, neboť ke koupi došlo již v r. 1993 a po dobu dalších dvaceti! let tyto památky dále chátraly. S tím souvisí další skutkové zjištění, o němž rovněž soud nemá žádných pochyb, že KMV ve svém domě Stallburg pronajímala byty, avšak podmínky k bydlení zde byly nedůstojné lidského žití (výkaly tekoucí do sklepa, závadná voda, zatékání do bytů apod.).“
Označit Mattonku za devastátory kulturního dědictví bylo trefné!
„Jestliže v době, kdy tento stav přetrvával, Žalovaná (pozn. ASORKD) v Článku uvedla, že se má prezident republiky v Kyselce setkat s devastátory kulturního dědictví, a mínila tím právě management KMV (k němuž se žalobce počítá), pak sice kriticky, ale trefně popsala skutečnost, vykonala své ústavou zaručené právo vyjádřit názor a tímto svým výrokem se neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce nedopustila.“
Nazvat Pasqualeho dobytkem bylo oprávněně kritické
Žalovaný (pozn. Kadrman) oprávněně kritizuje chování žalobce a vysvětluje, z jakých důvodů užil na jeho adresu nadávku dobytek. Je pravda, že Dopis je expresivní a používá silná slova, ovšem při vědomí tehdejšího stavu kulturních památek vlastněných KMV a při vědomí, v jakých podmínkách žili lidé v domě Stallburg, soud pokládá obsah dopisu za ještě přiměřeně a tudíž oprávněně kritický. To soud uznává i vzhledem ke skutečnosti, že jde o argumentaci Žalovaného na svou obranu v přestupkovém řízení a že jde fakticky o pokračování argumentace mezi žalobcem a Žalovaným, v rámci níž ani žalobce nepostupoval vždy v rukavičkách, když při osobním setkání dal na veřejnosti Žalovanému facku poté, co jej Žalovaný označil slovem dobytek.
Asociace však v uveřejněném dopise Martina J. Kadrmana, který přestupkové komisi obce Kyselce vysvětluje, proč Pasqualeho nazval dobytkem, musí začernit slova „dobytek“ a věty „Proto začínám uvažovat nad tím, zda jsem dobytek přirovnáním k A. Pasqualemu neurazil“ a !Z výše uvedeného vyplývá, že Alessandra Pasqualeho, bydlištěm Via Brunn 1, 06922 Mocrote-Casa Romana, Švýcarská konfederace, za dobytek považuji, za svým vyjádřením si stojím, neodvolám jej a považuji toto označení ve vztahu k této osobě v případě zmíněné kauzy za mírné, přesto výstižné.“
Soud nezakázal tvrzení Martina J. Kadrmana, že „V každé jiné zemi by byl takový podnikavec hnán bičem, v naší zemi se cítí být krácen na svých právech.“ nebo „A. Pasquale je odsouzeníhodná a zavrženíhodná osobnost a to nejen pro naprostou ignoranci kulturního dědictví země, ve které podniká, ale i pro jeho ignoranci životních podmínek lidí, kteří v jeho objektu bydlí.“ nebo „Dovolím si také ozřejmit význam slova dobytek. Dobytkem je označována skupina sudokopytníků chovaných pro hospodářské účely. Pro člověka jsou tedy svou existencí užiteční. Nevím, čím je A. Pasquale užitečný. Minimálně pro kulturní dědictví této země užitečný není ničím, spíše naopak.“
Komentáře: