Unikátní záběry z 28. října 1918, které vám vyrazí dech. Tyto záběry v televizi neuvidíte...
Bylo pondělí – pracovní den – jenže nejezdily tramvaje a obchody byly zavřeny. Tehdy 13letý Jan Werich po cestě z Žižkova do centra Prahy cítil, že se něco děje. Na dveřích jednoho zavřeného krámu si mohl přečíst cedulku: „Zavřeno za příčinou převratu“. Zdálky slyšel nadšené volání: "Nazdar!“ Ulicemi se trousily první davy lidí. Nesli transparent s nápisem: „300 let jsme trpěli“. V tu chvíli si Werich uvědomil, že se stává svědkem historického okamžiku. Ten den se na mapě Evropy zrodil nový stát – Československo.
Nápis, který v Praze zažehl "revoluci".
Kolem 10. hodiny dopolední hlásily vývěsky na redakci novin Národní politika na Václavském náměstí jediné slovo: PŘÍMĚŘÍ. K němu pak bylo později připsáno, že „podrobné zprávy vyvěsíme za chvíli“. Shluk zvědavých lidí před redakcí narůstal. Zanedlouho ceduli překryl text nóty, kterou rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Andrássy zaslal již předchozího dne prezidentu USA Wilsonovi. Stálo v ní, že vídeňská vláda žádá o příměří a mimo jiné uznává, že Čechoslováci a Jihoslované si sami rozhodnou o svých osudech.
Davy se srocovaly v ulicích Prahy.
Pražané si to vyložili jako kapitulaci starého mocnářství a propukli v nadšení. Ulice a náměstí se zaplnily až k prasknutí jásajícími zástupy s vlajícími červenobílými prapory a znaky českého lva. Lidé provolávali hesla jako „Pryč s monarchií, chceme československou republiku!“ a zpívali národní písně.
Češi z budov strhávali rakouské orly.
Mávali klobouky, zdravili se, padali si se slzami v očích do náručí. Čeští vojáci okázale odhazovali čepice s “rakouským jablíčkem“ a první odvážlivci strhávali z budov německé nápisy a nenáviděného dvojhlavého rakouského orla, kterého pak svrhli do Vltavy. Úřady ani ozbrojené složky se proti živelným demonstracím neodvážily zasáhnout.
Davy lidí zaplnily Václavák do posledního místa a na soše svatého Václava zavlála česká vlajka.
Zatímco mnozí čeští politici teprve v Ženevě jednali s představiteli prozatímní exilové vlády s Edvardem Benešem v čele o dalším postupu, Pražané si u sochy svatého Václava na Václavském náměstí už v 11 hodin dopoledne vyhlásili samostatný stát.
První zákon nového československého státu vlastnoručně sepsal pozdější ministr zahraničí Alois Rašín.
Až kolem páté hodiny odpoledne se v Obecním domě sešel Národní výbor a narychlo sepsal první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého, a do tisku poslal také Provolání Národního výboru, které začínalo památnými slovy: "Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem...“ Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, František Soukup a Slovák Vavro Šrobár – později zvaní „muži 28. října“. Nikdo ze zástupců německé ani maďarské menšiny nebyl do výboru přizván.
Národní výbor vyzýval občany ke klidu.
Večer začalo pršet a udeřil první mrazík. Déšť a chlad zahnaly lidi z ulic domů a v Praze zavládl opět klid, jen tu a tam se ještě ozvaly ojedinělé výkřiky a zpěv.
Češi vystavili Rakousku-Uhersku smuteční parte.
O dva dny později, 30. října, rakouské vojenské velitelství kapitulovalo, protože maďarští a rumunští vojáci odmítli bojovat. Slováci přijali Martinskou deklaraci, na jejímž základě se Slovensko připojilo k českým zemím.
Čeští vojáci přísahají věrnost novému československému státu.
Jan Werich se o mnoho let později v jednom ze svých rozhovorů přiznal: „Nikdy mě to nedojímalo. Já jsem neviděl žádné hrdinství, žádné gesto dějinné.“ A český básník Vojtěch Dyk už první noc po vzniku Československa složil báseň, v níž varoval, že boj teprve začíná:
- Kokardy, jásot, na praporu prapor.
- Srdce se v dálku rozletí.
- Jak je to krásné překonati zápor
- a býti, růsti, stavěti!
- Leč všichni vy, jimž srdce pýchou ztvrdla,
- jež opájí dne oslava,
- poslyšte výkřik z básníkova hrdla:
- Boj teprve nám nastává!
- Boj se sebou, se všemi zlými pudy,
- se sobectvím, jež vede v sráz.
A měl pravdu. Je to boj, který trvá vlastně dodnes.
Zdroj: es.cz
Komentáře: