Premiér mlčí, dokumenty mluví: Jak manipulovat s médii a zlomit veřejnost
Jak si koupit agentury pro výzkum veřejného mínění.
Jak zlomit veřejnost. Sobotka je vydíratelný. Měl by rezignovat. Skandální mailová korespondence premiéra Sobotky je víc než jen hlavním tématem prvního pracovního týdne nového roku.
Je předznamenáním událostí, které nás letos čekají. Podobně jako organizované a koordinované silvestrovské útoky islámských imigrantských hord na bezbranné ženy v Německu a Rakousku, které cloumají veřejností našeho západního souseda.
Obě události mají ostatně mnoho společného. Především v tom, že se tak či onak týkají manipulace veřejností šéfy vlád v souvislosti migrační apokalypsou – a že na tom s nimi spolupracují údajně nezávislá (především takzvaná veřejnoprávní) média. Prostě jde o to, jak bouřící se veřejnost oblbnout, zmasírovat – a za jejími zády učinit nezvratnou celou migrantskou operaci, jejímž konečným cílem je zničení národních států a již zcela otevřená totalitní vláda bruselské mocenské oligarchie (řízené z Berlína).
V obou případech jde o spiknutí, do něhož se vloudila chybička.
Nuda v Čechách?
„Celkově lze říci, že „tajná“ korespondence premiérova je stejně vzrušující jako jeho veřejná vystoupení. Tedy mimické svaly se vám stáhnou leda tak do znuděné grimasy,“ tvrdí Martin Zvěřina v Lidových novinách.
Národ neocení... „Tomu, že je případ vážný, však nasvědčuje i chování premiéra Bohuslava Sobotky. Nezvedá telefon, neodpovídá na SMS zprávy. Pravicoví radikálové Národní hackeři zveřejnili zatím většinou jen příchozí poštu. Hlavně zprávy týkající se uprchlíků, komunikaci okolo prezidentské kampaně, výběru ředitele Českého rozhlasu nebo koaličních jednání i výzkumů veřejného mínění. Procházeli přitom i premiérovy odeslané odpovědi, jak dokládají printscreeny, které si pořizovali. Žádný z těchto mailů však nezveřejnili“, píše naopak Mf Dnes.
Je nutno konstatovat, že tento deník jako jediný z hlavních českých médií tentokrát nestrká hlavu do písku, ale snaží se celou skandální historii, u níž jsme teprve zjevně na počátku, alespoň zpravodajsky jakž takž pokrýt. Ostatní si převážně hrají na morálně rozhořčené z toho, že se někdo odvážil „nabourat se“ do premiérovy pošty. Jde o mimořádné pokrytectví.
Když předtím sami žili (a vydělávali) z „ukradených“ policejních odposlechů, zveřejňovali „pikantérie“ ze soukromých rozhovorů bývalého premiéra Petra Nečase či bývalého primátora Pavla Béma a mnoha dalších – to bylo všechno v pořádku. Nikdo se je dokonce ani neodvážil vyšetřovat, jak se k nim tyto „dokumenty“ dostaly. Šlo přece o „veřejný zájem“, tak jakýpak zločin?
Zato když teď máme díky českým „wikileaks“ možnost nahlédnout do kuchyně, v níž se vaří lektvary na omámení a podvedení veřejnosti, je to prý nechutné. Dodejme, že spíš místy vzácně komické – pokud se do nejvášnivější obhajoby premiéra “Slávka” pustí i expremiér Mirek Topolánek. Ne, nuda v Čechách opravdu nehrozí. Jde však o mnohem víc než o krátkodechou zábavu. Jde totiž o všechno. A tady je veřejný zájem opravdu na prvním místě.
Běžná věc?
Novináři z Lidových či Hospodářských novin sice možná zívají nudou, veřejnost by však měla už ty dosavadní zveřejněné dokumenty pečlivě číst. Jak se k nim dostat? Stačí například kliknout zde.
Nejde jen o to, jak o národu (či jeho největší většině) nejbližší spolupracovníci předsedy vlády smýšlejí. Že chystají „strategie“, jak „prodat“ migrantskou hrůzu tak, aby znejistili alespoň část lidí v jejich přirozeném odporu proti katastrofě, kterou už máme těsně za hranicemi – ostatně psali jsme o tom hned v pondělí.
Migrační večerníček Přinejmenším stejně podstatné totiž je, že bez skrupulí mezi sebou hovoří o tom, jak ovlivňují agenturu pro výzkum veřejného mínění (STEM). Chtějí po jejím řediteli, aby „cinknul“ výsledky takzvaných průzkumů ve prospěch strany pana premiéra – na úkor strany pana Babiše. Nedošlo k tomu asi jenom proto, že ministr financí má přístup k daleko větším penězům než socialisté – přece jen z větší části závislí na penězích daňových poplatníků – a vyšší bere.
O věrohodnosti „průzkumů“ ostatních agentur si jistě málokdo dělá iluze, ale takhle humpolácky „obchodovat“ s manipulacemi s veřejným míněním – to už chce opravdu „specifický talent“. Nebo je to opravdu běžná věc? Zívačka? Za co nás ti papaláši mají?
Šéf rozhlasové rady a ti druzí
Podobné je to i s „důvěrnými zprávami“, které premiérovi poskytoval současný šéf rady „veřejnoprávního“ rozhlasu, když se chystala volba prozatímního ředitele po rezignaci Petra Duhana:
„Je to pro model ‘úřednické vlády‘, tj., že by pak nekandidoval v konkursu. Přišel s tím Michal Stehlík, nezdá se ale, že by to s dotyčným sám předem projednal," píše Petr Šafařík, v té době řadový člen rady. A hle – vzápětí je už „špión“ jejím předsedou! A tak další „tajná zpráva“ je z 15. 12. 2015 – když už Šafařík radě šéfoval. Popisoval premiérovi (kterému do toho nesmí nic být) první kroky ve výběrovém řízení na nového ředitele Českého rozhlasu. Z jednání, které probíhalo za zavřenými dveřmi – a jehož výsledky se veřejnost dozvěděla až 21. prosince: Stalo se tak po Sobotkově „schválení?“
Zúčastnění zatím mlží, Sobotkovy případné mailové odpovědi či instrukce spoluspiklenci (zatím) nemáme k dispozici. A tak asi jen místopředseda sněmovního výboru Vítězslav Jandák se jako obvykle zachoval mužně, když prohlásil: „Jestli tohle pan Šafařík dělal, tak to je na jeho rezignaci. Je to zdrcující informace.“
Co dál?
Je otázka, zda (či kdy) hackeři ještě pustí do éteru další informace. Mají jich nepochybně spoustu. Mohou s nimi „obchodovat“, mohou je dávkovat, mohou jimi koneckonců předsedu vlády (a ČSSD) vydírat: Nikdo kromě Bohuslava Sobotky v tuto chvíli neví, co všechno mají v rukou. Je to tak závažná věc, že jediná cesta, jak se vyhnout „seriálu hanby“, je rychlá premiérova rezignace.
To se ale určitě nestane. Alespoň ne hned. V tom je jeho osud spojen pupeční šňůrou s osudem Angely Merkelové, která řeší po silvestrovské „zábavě“ podobný problém. Stejně tak „veřejnoprávní“ německá média, která se pokusila (spolu s celým mediálním mainstreamem) skandální migrantský útok „utajit“. A ztratila tak jakýkoli kredit – a nyní koktají výmluvy.
To se však našich „médií veřejné služby netýká“. Těm už dlouho nevěří nikdo. Kromě úzké skupinky „pražské kavárny“, které ČT a ČRo slouží jako mocenský nástroj. Víme proto v tuto chvíli přinejmenším to, že mezi její štamgasty patří také premiér Sobotka. A také tedy už lépe chápeme pozadí jeho posledních arogantních útoků proti prezidentu Zemanovi a exprezidentu Klausovi za jejich angažmá v záchraně České republiky před „Spojenými zrádci, b.p.“ (bruselský podnik).
Myslel si, soudruh, že to má v kabeli. Jenže nemá. Žádný plán nikdy nevyjde. Co bude dál? Od nás se to zaručeně dozvíte.