Svět čeká kolaps, který ale může být ozdravný, tvrdí český profesor
ROZHOVOR Miroslav Bárta nikdy prý netvrdil, že je objektivní, poněvadž cesta k objektivitě je klopotná a obvykle je nejlepším soudcem až čas.
Potlačování přirozené distribuce hodnot je však prý nepopíratelný fakt. A náš přístup k produkci majitelů vysokoškolských titulů neschopných čehokoli smysluplného považuje za větší perverzi než skrytou toleranci kuplířství či vysílání naprosto ujetých televizních seriálů.
Nedávno jste někde uvedl, že faktory, které věda identifikuje ve všech případech kolabujících států, civilizací a kultur, přesně odpovídají kritickým příznakům naší doby. Dají se uvést některé konkrétní?
Bohužel dají, patří mezi ně rozbujelá byrokracie, prostoupení důležitých řídících institucí nekompetentními jedinci, zpomalení rozhodovacích procesů, pokles vzdělanosti, vymizení etiky a duchovna, rozpad rodiny, plýtvání přírodními zdroji. To snad pro začátek stačí, ne…
To s sebou nese asi i doprovodné jevy? Můžete je popsat?
Doprovodným jevem je například enormní nárůst mandatorních výdajů, neschopnost tzv. elity státu se pak projevuje v nesmírném, obvykle několikanásobném předražování jakýchkoliv projektů, které stát platí. Co za to dostane, je obvykle šlendrián v podobě zvlněných silnic, padajících mostů, amatérských posudků komplexních problémů, ničení půdy řepkou, solárním businessem apod. Ve společenských systémech mikro a makro velmi těsně souvisí a jedna úroveň odráží druhou.
Například na pokles vzdělanosti upozorňují mnozí odborníci skutečně již dlouho. Jsou však i tací, co poukazují na to, že nejde o pokles vzdělanosti v oblasti teorie, ale že je problém tu teorii aplikovat do praxe. Vnímáte to také tak? Pokud ano, jde jednoznačně o doprovodný jev toho, že se schyluje k nějakému kolapsu? Nemůže to naznačovat třeba to, že (zatím) dochází k „mylné diagnóze"?
Já jsem nikdy netvrdil, že jsem objektivní – cesta k nějaké objektivitě je klopotná a obvykle je nejlepším soudcem až čas. Nicméně potlačování přirozené distribuce hodnot reprezentované tzv. Gaussovou křivkou je nepopíratelný fakt. A náš přístup k produkci majitelů vysokoškolských titulů neschopných čehokoli smysluplného považuji za větší perverzi než skrytou toleranci kuplířství či vysílání naprosto ujetých televizních seriálů. A problém s praxí? Jaký by byl problém minimálně na gymnáziích požadovat minimálně dubnovou písemnou maturitu z matematiky tak, jak to bylo ještě donedávna dobrým zvykem?
Vedle poklesu vzdělanosti jste však uvedl například jako projev toho, v jaké se lidstvo nachází fázi, také i duchovní vykořeněnost nebo zásadní pokles distribuce relevantních informací. Zrovna ten poslední jev se též objevuje mezi lidmi v diskuzích na sociálních sítích a internetu. Setkáváte se s tím i vy v praxi, že marně hledáte v médiích a dostupných zdrojích nějaké důležité informace? Pokud ano, můžete uvést nějaký příklad?
Příkladů je nespočet – obecný problém spočívá v tom, že internet je dnes mj. i velkým prostorem pro recyklaci balastu, paušálních informací bez jakékoliv ceny kvůli možnosti sdílení a copy-paste. Ostatně nedávno vyšla i česky knížka s titulem Digitální demence. Konkrétní příklad – totální absence hloubkových mnohostránkových analýz důležitých problémů současného světa i našeho okolí týkající se sociálních, náboženských, politických, klimatologických a jiných problémů. A to kvůli přístupu „kdo by to proboha četl???“ Rezignovali jsme na kvalitu. Internet má ale i mnoho pozitivních aspektů, které jsou obrácenou stranou té samé mince – sdílení důležitých informací. A když si dáte práci, opravdu mnohé najdete, ale trvá to. Právě kvůli tomu balastu. Cena skutečných expertů letí raketově nahoru. Je jich stále méně. V Čechách se to špatně chápe, vždyť máme tolik univerzit a vysokých škol, tolik vysokoškolsky vzdělaných odborníků...
Důležitá otázka je, zda máme (lidé) šanci krizi či blížící se kolaps civilizace - až přijde - přežít? Dá se na něj nějak připravit?
Většinu kolapsů lidé přežili – kolaps neznamená konec, jen prostě ozdravný, byť bolestný proces doprovázený nepříjemnou ztrátou složitosti, čili poklesem životní úrovně, zhruba trojnásobným, řekl bych. Příprava na něj je jednoduchá a nesmírně těžká zároveň – budujme znovu komunitní život odspodu, spoléhejme více sami na sebe a méně na stát, podporujme rozvoj řemesel a skutečného vzdělání, netolerujme ve svém okolí šlendrián, volme si zástupce s legitimitou, važme si přírodních zdrojů, vody, úrodné půdy a čistého vzduchu. A v neposlední řadě: Snažme se, aby naše země byla tam, kde to je možné a selským rozumem pochopitelné, soběstačná. Jablka, brambory, obilí, mléko nebo maso opravdu dovážet nemusíme. Pokud tedy budeme chtít.
Komentáře: